OSPY 34 C 73/2026-22

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Valešovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 14 080 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 080 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím. Na odůvodnění podané žaloby uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným dne datum uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši částka se splatností na dobu neurčitou. Žalovaný neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na společnost Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba., ta jí následně smlouvou ze dne datum postoupila žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl upomínám k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne datum.V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje nárok v části jistiny posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

4. Z listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., IČO Anonymizováno, uzavřela s žalovaným (dále jen „strany“) smlouvu o úvěru (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne datum, č. hodnota), kde se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 14 080 Kč, úroková sazba činila 457,50 %, celková výše spotřebitelského úvěru činila 65 745,52 Kč, RPSN za celý úvěr činila 4678,99 %. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému dne datum částku ve výši částka (prokázáno výpisem z účtu). Uvedená pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a zároveň byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ihned (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum s podacím lístkem ze dne datum).

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru; spotřebitelský úvěr může poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 citovaného zákona poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané splátky na základě porovnání jeho příjmů a výdajů a dalších údajů o jeho finanční a ekonomické situaci.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) může věřitel pohledávku postoupit i bez souhlasu dlužníka jiné osobě; podle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postupník postoupením pohledávky i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.

8. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, není-li ujednáno, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 občanského zákoníku je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Podle § 1970 občanského zákoníku může věřitel po dlužníkovi v prodlení požadovat úrok z prodlení, jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu a provedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však netvrdila ani neprokázala, jakým konkrétním způsobem právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za této důkazní situace soud uzavřel, že splnění této zákonné povinnosti prokázáno nebylo. Důsledkem je podle § 87 odst. 1 citovaného zákona neplatnost smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Žalobkyni proto nenáleží plnění sjednané v neplatné smlouvě, zejména smluvené úroky, poplatky a jiné platby nad rámec skutečně poskytnuté jistiny.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.