OSPZ 8 C 343/2018-361

Okresní soud Praha-západ rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Štěpánky Tůmové a přísedících Antonína Otradovce a Davida Otavy v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupena advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti žalovanému: Botanický ústav AV ČR, v. v. i.., IČO ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa žalované ⟪LB:lb_007⟫ zastoupen advokátkou JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ o zaplacení 246 866 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 265 498 Kč se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení z titulu nedoplatku řádné mzdy za období od datum do datum, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 178 813,97 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 178 563,65 Kč od datum do zaplacení ve výši 9 %, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni dalších 109 563,03 Kč z titulu nároku na úhradu přesčasové práce se zákonným úrokem z částky 68 052,03 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 41 511 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 360 096 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou původně domáhala rozhodnutí soudu, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 246 866 Kč s příslušenstvím – zákonným úrokem z prodlení v žalobě specifikovaným. Žalobu odůvodnila tím, že byla zaměstnankyní žalovaného od roku 1999, v poslední době jako vědecký pracovník. Byl s ní sjednán pracovní poměr na dobu určitou, který byl opakovaně prodlužován. Pracovní smlouva z roku 2009 nebyla pro další období (od datum do datum) dokonce nahrazena novou pracovní smlouvou, nýbrž pouhým dodatkem (Dodatkem číslo) k pracovní smlouvě. Žalobkyně pro žalovaného vždy pracovala s nejvyšším nasazením, práci věnovala i volný čas, nad rámec pracovních povinností vymyslela a realizovala i časopis Botanika. Novým vedením žalovaného ale nebyla oblíbená, což vyústilo ve zdravotní obtíže a nutnost ozdravného pobytu, šlo o první pracovní neschopnost za celou dobu pracovněprávního vztahu účastníků. Proto se nepřihlásila k osobní účastí při atestaci, jejíž termín se kryl s pracovní neschopností. Nebylo to její povinností, navíc na základě srovnání výsledků pracovníků žalovaného ve stejné kategorii dle tzv. evaluační databáze dosáhla 11. nejlepšího umístění z 52 kolegů. Nadřízený žalobkyně příjmení příjmení pak předložil žalobkyni ne zcela pozitivní hodnocení, žalobkyně s ním nesouhlasila a namítala jeho nepřezkoumatelnost. Přesto atestační komise doporučila s žalobkyní neprodloužit pracovní poměr, rozhodnutí o neprodloužení bylo žalobkyni sděleno po jejím návratu po skončení pracovní neschopnosti. Žalobkyně měla být od datum řešitelkou dvou grantových projektů, které by neměl u žalovaného kdo řešit, proto žalovaný nabídl žalobkyni„ zkrácený úvazek“ formou dodatku číslo k pracovní smlouvě. Pod tlakem situace, kdy jí měl zakrátko skončit pracovní poměr ve specializovaném oboru, kde je omezená možnost pracovního uplatnění v jiné instituci, žalobkyně uzavřela dodatek číslo který vymezoval pracovní dobu žalobkyně na pondělky až čtvrtky, 6 hodin denně. Nadále však pracovala ve stejném rozsahu s plným vědomím žalovaného minimálně 8 hodin denně i v pátky, ke kterým i žalovaný přistupoval jako k běžnému pracovnímu dni, s řadou přesčasů. Má za to, že dodatek číslo je neplatný, že původní pracovní poměr se počínaje datum i vzhledem k nepřípustnému řetězení změnil na pracovní poměr na dobu neurčitou v rozsahu plného úvazku. Domáhá se proto doplatku mzdy za období od datum do datum, když mzda jí byla vyplacena pouze za 60 % úvazek. Vyplaceno jí bylo za uvedené období celkem 370 299 Kč, z čehož dovozuje průměrnou čistou hodinovou mzdu 214 Kč, mělo jí být vyplaceno při plném úvazku 617 165 Kč, rozdíl činí žalovaných 246 866 Kč. V jednání žalovaného rovněž spatřuje diskriminaci, když s méně úspěšnými dle evaluační databáze nebyl pracovní poměr ukončen ani omezen.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobkyně nebyla žalovaným diskriminována, motivace žalobkyně pro uzavření dodatku číslo není rozhodná, jeho neplatností již neúspěšně argumentovala v řízení u zdejšího soudu sp. zn. 6 C 210/2016. Žalobkyně zřejmě chce proplatit přesčasovou práci. příjmení však byl nárok na plat za práci přesčas, musel by přesčasovou práci žalovaný zadávat, což se nedělo. Pouhá přítomnost žalobkyně na pracovišti o práci přesčas nesvědčí. Jí zadané pracovní úkoly byly splnitelné v dohodnuté pracovní době. Žalobkyně navíc nikdy nesdělila, že požaduje úhradu práce přesčas.

3. V průběhu řízení žalobkyně se souhlasem soudu žalobu změnila tak, že se domáhala primárně přisouzení původně žalované částky 246 866, in eventum pak požadovala (dle konečné úpravy žalobního petitu) úhradu částky 288 377 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že pro případ, že by se soud nepřiklonil k právnímu posouzení, které uvedla v žalobě, navrhuje, aby eventuálně přisoudil žalobkyni nárok doplatek mzdy za přesčasovou práci, kdy specifikovala, které dny jak dlouho pracovala nad rámec dodatkem číslo určené pracovní doby.

4. Soud vzal po provedeném dokazování za prokázaný následující skutkový stav: účastníci (žalobkyně jako zaměstnanec, žalovaný jako zaměstnavatel) uzavřeli dne datum pracovní smlouvu na dobu určitou do datum, druhem práce byl vědecký pracovník, den nástupu do práce sjednán datum a místo výkonu práce obec (pracovní smlouva z datum). Dne datum účastníci uzavřeli dodatek k původní pracovní smlouvě označený číslem dvě, fakticky šlo o novou pracovní smlouvu na dobu určitou do datum s pracovním úvazkem 40 hodin týdně pondělí až pátek po 8 hodinách, kdy 40 % pracovní kapacity mělo být určeno pro řešení popsaného projektu a 60 % na řešení ústavních úkolů (dodatek číslo k pracovní smlouvě uzavřené dne datum). Dne datum pak účastníci uzavřeli další dodatek k pracovní smlouvě, fakticky opět novou pracovní smlouvu na dobu určitou do datum na zkrácený pracovní úvazek 24 hodin denně, pracovní režim pondělí až čtvrtek po šesti hodinách denně. Dvě třetiny pracovní kapacity měly být věnovány projektu, jedna třetina ústavním úkolům (dodatek číslo k pracovní smlouvě uzavřené dne datum).

5. Žalobkyně již dříve podala ke zdejšímu soudu se žalobou proti žalovanému, kterou se domáhala určení, že ujednání o zkrácení pracovního úvazku žalobkyně na 60 % od datum uvedené v dodatku číslo ze dne datum k pracovní smlouvě ze dne datum je neplatné. Zdejší soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 5. 9. 2017, č. j. číslo jednací, k odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 6. 2018, č. j. 102 co číslo rozsudek zdejšího soudu potvrdil. Uvedl, že žalobě nebylo možné vyhovět, neboť smlouva ze dne datum nemůže být neplatná pouze v žalobkyní označené části. Navíc diskriminační a ani odporující dobrým mravům nemůže být takové jednání zaměstnavatele, kterým navrhne zaměstnanci uzavření smlouvy, i když její obsah neodpovídá představám zaměstnance (rozsudek KS v obec č. j. číslo jednací).

6. Žalobkyně žádala o poskytnutí dovolené mj. na dny 25. a datum (pátek), dále na dny 10. až datum (pátek), žádosti byly schválena Mgr. Kaplanem (dovolenky).

7. Žalobkyně dne datum uzavřela s dalším zaměstnavatelem Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i., jako zaměstnanec pracovní smlouvu se dnem nástupu do práce datum, na dobu určitou do datum s úvazkem 20 hodin týdně (pracovní smlouva z datum, vyjádření uvedeného zaměstnavatele s datem datum). Z vyjádření Ústavu experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. ze dne datum bylo dále zjištěno, že žalobkyně pracovala na pracovišti v část obce a dle domluvy s jejím vedoucím laboratoře i jinde. Byla odměňována v rozsahu sjednané pracovní doby, vždy ale bylo přihlédnuto, zda pracovník splnil své pracovní úkoly. Mzda za práci přesčas nebyla vyplacena, náhradní volno nečerpala. V roce 2016 v dubnu odpracovala 84 hodin, v květnu 88 hodin, v červnu 88 hodin, v červenci 76 hodin, srpnu 92 hodin, v září 84 hodin, v říjnu 80 hodin, v listopadu 84 hodin, v prosinci 84 hodin, v roce 2017 v lednu odpracovala 105,6 hodin, v únoru 96 hodin, v březnu 110,4 hodin, v dubnu 96 hodin, v květnu 110,4 hodin, v červnu 105,6 hodin. Pracovní smlouva byla podepsána žalobkyní až po jejím faktickém nástupu do práce dne datum (dopis soudu ze dne datum).

8. Ze sjetiny z elektronicky vedeného Rejstříku informací o výsledcích (RIV) bylo zjištěno, jaké publikace napsala žalobkyně výlučně nebo jako spoluautor (shoduje se se skutkovými tvrzeními žalovaného).

9. Z dopisu RNDr. jméno příjmení, CSc., ředitele žalovaného, ze dne datum soud zjistil, že mezi podklady požadované pro atestační řízení patří mj. přehled doktorandů a diplomantů (vedených pracovníkem) či rozvaha o základním badatelském směřování.

10. Z interní komunikace žalobkyně s doc. RNDr. jméno příjmení, CSc., ze dne datum, datum, datum a datum bylo zjištěno, že žalobkyně nesouhlasila s doporučením Atestační komise neprodloužit jí pracovní poměr u žalovaného, rozhodnutí považovala za diskriminaci. Obdobně se vyjádřila již v rukou psaném vyjádření hodnoceného pracovníka pod Hodnocením činnosti vysokoškolsky vzdělaných pracovníků vědeckých oddělení žalovaného. Doc. příjmení odpověděl, že v době zasedání atestační komise neměla žalobkyně grantové krytí, ostatní hodnocení ho měli nebo šlo o návrat po mateřské dovolené. Diskriminaci odmítl. Žalobkyně dále sdělila RNDr. příjmení, že její plný pracovní úvazek nadále trvá, neboť pro porušení pracovněprávních předpisů žalovaným se změnil na pracovní poměr na dobu neurčitou. Žádala proto o nový dodatek k pracovní smlouvě a o výplatu mzdy odpovídající stoprocentnímu pracovnímu úvazku. Obdobně se vyjádřil tehdejší právní zástupce žalobkyně v dopisu z datum a následném dopisu adresovaném žalovanému (dopisy ze dne datum a datum). Ze sdělení RNDr. příjmení s datem datum bylo zjištěno, že jí tvrzené nároky jsou nepodložené, že její pracovní úvazek činí 24 hodin týdně, z čehož dvě třetiny jsou určeny na řešení grantového projektu a jedna třetina na ústavní úkoly. Jediná náplň„ ústavních úkolů“ jí bylo určeno redigování časopisu Botanika. Byla vyzvána, aby se této činnosti věnovala v rámci pracovní doby, nikoliv ve volném čase a aby předávala vědecké tajemnici žalovaného všechny materiály vydávání časopisu se týkající.

11. Žalobkyně se v říjnu 2016 obrátila písemně na Mgr. jméno příjmení, Ph.D., jako na předsedu rady instituce žalovaného, žalovaný porušuje její práva plynoucí nejen ze zákoníku práce, žádala o prověření způsobu atestace, která byla podkladem pro z jejího pohledu protiprávní snížení jejího pracovního úvazku, adresát odpověděl následně žalobkyni, že mezi pravomoci Rady, které vyjmenoval, nepatří přezkum pracovněprávních vztahů (dopisy z datum a datum).

12. Z popisu pracovní činnosti žalobkyně s datem datum bylo zjištěno, že tehdy měla žalobkyně samostatně řešit závažné a složité výzkumné úkoly, problémy v oboru taxonomie vyšších rostlin a biosystematiky a podílet se na řešení grantových projektů. Podle popisu pracovní činnosti pracovníků zaměstnaných u žalovaného pod mzdovým zařazením V5, takoví zaměstnanci vykonávají obvykle závažné a složité výzkumné úkoly, náročné práce ve svém oboru, navrhují směry výzkumu, řeší a řídí komplexy úkolů s dlouhodobým časovým horizontem řešení a složitými vazbami na ostatní vědní odvětví, aktivně se podílejí na vědeckých konferencích a prezentují tam své výsledky a obvykle jsou řešiteli grantových projektů.

13. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné mzdy ve výši 246 866 Kč (dopis ze dne datum). Žalovaný reagoval na výzvu dopisem své právní zástupkyně, která nárok žalobkyně označila za nedůvodný (dopis ze dne datum).

14. Z výplatních pásek žalobkyně za měsíce leden až prosinec 2016 a leden až červen 2017 bylo zjištěno, jaká mzda byla který měsíc žalobkyni fakticky vyplacena a kolik činila hrubá mzda. Za uvedené období činila celková mzda 370 301 Kč, při 24 hodinovém pracovním týdnu a 78 týdnech činila průměrná dosažená hodinová mzda žalobkyně částku 214,30 Kč (číslo), po zaokrouhlení pak 214 Kč. Žalobkyni byla schválena dovolená mj. na dny datum, kdy se jednalo o pátky a rovněž náhradní volno na dny 7. a datum (opět pátky) (dovolenky).

15. Z návrhu Dodatku číslo k pracovní smlouvě z datum a z návrhu pracovní smlouvy na pozici šéfredaktorka časopisu Botanika (již opatřeny razítkem žalovaného) bylo zjištěno, že žalovaný nabízel žalobkyni uzavření uvedených smluv, které měly znamenat částečné úvazky v rozsahu 16 hodin týdně na vědeckou činnost a 8 hodin týdně na činnost šéfredaktorky počínaje dnem datum.

16. Z rozkladu badatelského výhledu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně se zabývala jako vědec a publikovala závěry své práce i v jiné oblasti než šlo o grantový výzkum (čeleď Juncaceae, druh Saxifraga rosacea).

17. Z dopisu RNDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., ze dne datum bylo zjištěno, že se žalobkyní spolupracoval zejména v roce 2017 a popsal, v čem spolupráce spočívala že se týkala i sekvenování a on že pracoval na genotypování rostlinných vzorků metodou ddRAD.

18. ulice univerzita v obec potvrdila, že žalobkyně byla vedoucí diplomové práce jejich studentky Mgr. jméno příjmení v době datum až datum (dopis ze dne datum).

19. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení bylo zjištěno, že tato s žalobkyní spolupracovala jako grafička na časopisu Botanika. Pro časopis dělala žalobkyně prakticky všechno – šéfredaktorku, management, publikování, přípravu časopisu, shánění přispěvatelů, vyhledávání předplatitelů. Bylo to něco navíc nad rámec její běžné práce pro žalovaného, na čem pracovala zejména ve volném čase, po nocích. Na časopisu později již svědkyně nechtěla se žalovaným spolupracovat, nelíbilo se jí, jak se žalovaný k žalobkyni zachoval. příjmení číslo se jí po grafické stránce příliš nelíbilo. Rozsah práce žalobkyně na časopisu byl velký, zejména před uzávěrkou jednotlivých čísel a u speciálů, intenzivně spolu komunikovaly zejména přes e-maily, po nocích. Koncept časopisu Botanika vymyslela žalobkyně. Na časopisu se sice podílely kromě žalobkyně i další osoby, ale jen okrajově. Nyní žalobkyně se svědkyní spolupracují na časopisu ulice botanika.

20. Svědek příjmení jméno příjmení, CSc., vypověděl, že pracuje v Ústavu molekulární genetiky, tento ústav má již od roku 2001 dohodu se žalovaným, že žalobkyně může pracovat v laboratořích ústavu molekulární genetiky, spolupracovala se svědkem. Přítomnost žalobkyně v laboratoři nebyla nijak evidována, nebylo to pravidelné. Dle počtu vzorků přicházela i víc dnů v týdnu nebo třeba 10 x do měsíce. Někdy, v menšině případů, se dostavila i s nějakou studentkou. Výsledky práce žalobkyně v laboratoři přebíral, prováděl na nich sekvenční analýzu, tyto výsledky zase zpětně předávalo žalobkyni, spolupráce tak byla výhodná pro obě strany. ulice byla ukončena někdy v roce 2017, kdy žalobkyně získala úvazek v Ústavu experimentální botaniky.

21. Z výpovědi svědka příjmení jméno příjmení, PhD., bylo zjištěno, že u žalovaného pracuje již dlouho, deset let v pozici vedoucího vědeckého pracovníka, v letech 2016 – 2017 byl nadřízeným žalobkyně, o prodloužení pracovního poměru s ní nejednal, nebyla to jeho kompetence. Žádný pracovní úkol jí nezadával. Badatelský výhled si píše vědecký pracovník sám, je to to, co zamýšlí v budoucnu dělat, zaměstnavatel do toho nezasahuje. Do evaluační databáze se zapisují různé činnosti včetně činnosti pedagogické. příjmení docházky se používá jako evidence přítomnosti osob v budově z hlediska bezpečnostního, je i podkladem pro přehled docházky do zaměstnání, ovšem společně s dalšími listinami typu dovolenek, potvrzení o návštěvě lékaře, o pracovní neschopnosti apod. Za správnost údajů v knize nemůže ručit i proto, že kniha leží volně přístupná na stolku a lze do ní zapisovat i zpětně. Svědek si nevzpomněl, že by si mu žalobkyně stěžovala, že práci ve vymezené pracovní době nelze stihnout. příjmení nikomu práci přesčas nezadával ani neschvaloval.

22. Žalobkyně jako účastník řízení vypověděla, že pracovní činnosti pro žalovaného se věnovala v sídle zaměstnavatele ve své kanceláři, kde však měla pouze počítač, laboratorní práce musela vykonávat jinde. Do dubna 2016 to bylo výhradně v Ústavu molekulární genetiky, po datum pak dílem tam, dílem v Ústavu experimentální botaniky. Sběr vzorků probíhal v terénu. Ve dnech, kdy nebyla přítomna na pracovišti, se jí nikdo neptal, kde co dělá, od kolika do kolika hodin. jméno si sehnala nejen vědecký grant, ale i grant na časopis Botanika. V jiných vědeckých ústavech je přitom shánění grantů úkolem zejména vedoucích vědeckých pracovníků. Zaměstnavatele sice neupozorňovala výslovně, že pracuje přesčas, opakovaně však říkala, že pracuje na plný úvazek. A řešila s docentem příjmení, že by měla dostat zaplaceno za práci nad rámec vědecké činnosti na časopisu Botanika, ale za vymyšlení časopisu, jeho„ rozjetí“, práci na něm a sehnání grantu žádné peníze nedostala. Žalobkyně podrobně popsala, co vše obnášela její práce na časopisu Botanika. V rozhodném období také vedla magisterskou studentku Jihočeské univerzity v obec jméno příjmení. Badatelský výhled, což je stávající i plánovaná vědecká činnost, jaké články hodlá vydat apod., jí nikdo nikdy neomezil. Pracovní cestu do Portugalska jí nikdo nenařizoval, byla uskutečněna v rámci jejího badatelského výhledu. Šlo o setkání se zahraničními pracovníky v oboru, cestu dále využila ke sběru vzorků. Cesta byla financována z jejího grantového projektu. Na pracovní cestě byla od datum do datum (letenky).

23. Ze scanu příjmení evidence docházky taxonomického oddělení Botanického ústavu za období od datum do datum bylo zjištěno, v jakých konkrétních dnech byla žalobkyně vedena jako přítomná přímo na pracovišti s uvedením časového údaje od – do, které dny pracovala na jiných místech než na pracovišti, kdy měla dovolenou nebo kdy byla na služební cestě. Konkrétně v lednu 2016 byla prokázána práce přesčas (vychází-li se pouze z časových záznamů v knize docházky) oproti sjednanému úvazku ve výši 52, číslo hodin. V dalších měsících soud uvádí při určení výše přesčasů v hodinách dobu nepochybně prokázanou (pokud jde o přítomnost na pracovišti) s připočtením běžné 8 hodinové doby za ty konkrétně uvedené pátky, kdy žalobkyně pracovala na jiných místech (k tomu blíže viz dále). V únoru 2016 byla zjištěna výše přesčasů 34, číslo hodin s připočtením doby za pátek datum. V březnu 2016 byla zjištěna výše přesčasů 33, číslo hodin s připočtením doby za pátek datum. V dubnu 2016 byla zjištěna výše přesčasů 32, číslo hodin s připočtením doby za pátek datum a datum. V květnu 2016 byla zjištěna výše přesčasů 32, číslo hodin s připočtením doby za pátek 6. a datum. V červnu 2016 byla zjištěna výše přesčasů 48, číslo hodin s připočtením doby za pátek 10. a datum. V červenci 2016 byla zjištěna výše přesčasů 47, číslo hodin s připočtením doby za pátek datum. V srpnu 2016 byla zjištěna výše přesčasů 32, číslo hodin. V září 2016 byla zjištěna výše přesčasů 51, číslo hodin s připočtením doby za pátek 2. a datum. V říjnu 2016 byla zjištěna výše přesčasů 21, číslo hodin s připočtením doby za pátek 7. a datum. V listopadu 2016 byla zjištěna výše přesčasů 38, číslo hodin s připočtením doby za pátek 4., 11. a datum. V prosinci 2016 byla zjištěna výše přesčasů 25, číslo hodin s připočtením doby za pátek 9. a datum. V lednu 2017 byla zjištěna výše přesčasů 30, číslo hodin s připočtením doby za pátek datum. V únoru 2017 byla zjištěna výše přesčasů 25, číslo hodin s připočtením doby za pátek datum. V březnu 2017 byla zjištěna výše přesčasů 41, číslo hodin s připočtením doby za pátek 3., 10., 17. a datum. V dubnu 2017 byla zjištěna výše přesčasů 17, číslo hodin s připočtením doby za pátek 21. a datum. V květnu 2017 byla zjištěna výše přesčasů 30, číslo hodin s připočtením doby za pátek 12. a číslo 2017. V červnu 2017 byla zjištěna výše přesčasů 29 hodin s připočtením doby za pátek 9., 16., 23. a. datum. Ve dnech datum až datum byla žalobkyně na zahraniční služební cestě.

24. Soud neprovedl další navržené důkazy, neboť má za to, že je možné na základě provedeného velmi obsáhlého dokazování již rozhodnout, neboť neprovedené důkazy nemohly směřovat k objasnění otázky skutečného (časového) rozsahu vykonané práce mimo víkendy. Z obdobných důvodů pak některé další provedené listinné důkazy blíže nerozebírá. Týká se to zejména navrhovaného výslechu manžela žalobkyně jako svědka a řady listin typu Výroční zpráva AV ČR, Atestační řád žalovaného, Kariérní řád vysokoškolsky vzdělaných pracovníků AV ČR, Stanovy AV ČR. Soud měl k dispozici i časopisy Botanika včetně speciálních čísel, a to jak z doby, kdy na nich pracovala žalobkyně, tak i z doby pozdější, zjistil z nich pouze to, že časopisy starší jsou obsáhlejší a vizuálně odlišné.

25. Po zhodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba dle primárního petitu není důvodná, dle eventuálního petitu je z větší části důvodná.

26. V daném případě soud nejprve posuzoval, zda se pracovní poměr na dobu určitou, založený původně pracovní smlouvou ze dne datum změnil počínaje datum na pracovní poměr na dobu neurčitou, což by byl předpoklad pro možnost (po posouzení dalších podmínek) vyhovění primárnímu petitu.

27. Podle § 39 odst. 1 zákoníku práce (ZP) pracovní poměr trvá po dobu neurčitou, nebyla-li výslovně sjednána doba jeho trvání. Doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout 3 roky a ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou může být opakována nejvýše dvakrát. Za opakování pracovního poměru na dobu určitou se považuje rovněž i jeho prodloužení. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba 3 let, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami se nepřihlíží (§39 odst. 2 ZP). Ustanovením odstavce 2 není dotčen postup podle zvláštních právních předpisů, kdy se předpokládá, že pracovní poměr může trvat jen po určitou dobu (§39 odst. 3 ZP). Jsou-li u zaměstnavatele dány vážné provozní důvody nebo důvody spočívající ve zvláštní povaze práce, na jejichž základě nelze na zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnanci, který má tuto práci vykonávat, navrhl založení pracovního poměru na dobu neurčitou, nepostupuje se podle odstavce 2 za podmínky, že jiný postup bude těmto důvodům přiměřený a písemná dohoda zaměstnavatele s odborovou organizací upraví a) bližší vymezení těchto důvodů, b) pravidla jiného postupu zaměstnavatele při sjednávání a opakování pracovního poměru na dobu určitou, c) okruh zaměstnanců zaměstnavatele, kterých se bude jiný postup týkat, d) dobu, na kterou se tato dohoda uzavírá. Písemnou dohodu s odborovou organizací je možné nahradit vnitřním předpisem jen v případě, že u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace; vnitřní předpis musí obsahovat náležitosti uvedené ve větě první (§39 odst. 4 ZP). Sjedná-li zaměstnavatel se zaměstnancem trvání pracovního poměru na dobu určitou v rozporu s odstavci 2 až 4, a oznámil-li zaměstnanec před uplynutím sjednané doby písemně zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou. Návrh na určení, zda byly splněny podmínky uvedené v odstavcích 2 až 4, mohou zaměstnavatel i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději do 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit uplynutím sjednané doby (§39 odst. 5 ZP).

28. Zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance je vyjádřením ochranné funkce pracovního práva, nelze ji však chápat odtrženě od jiných základních právních principů a ani ji absolutizovat. Vyjadřuje vyváženou úpravu pracovněprávního vztahu, která má za cíl nejen ochranu zaměstnance, ale respektuje též oprávněné zájmy zaměstnavatele. Žádná ze zásad, které se uplatňují v pracovněprávních vztazích, neospravedlňuje chápání názoru jedné ze smluvních stran pracovněprávních vztahů jako podstatnějšího než mínění strany druhé a aby smlouvy a jiné právní úkony (jednání) byly posuzovány a vykládány příznivěji pro zaměstnance než pro zaměstnavatele. Domnívá-li se tedy zaměstnanec, že jeho ujednání se zaměstnavatelem je neplatné, nemůže být jím tvrzená skutečnost presumována, nýbrž ji v civilním soudním řízení musí nejen tvrdit, ale i prokázat. obec„ pacta sunt servanda“ a„ in favorem negotii“, jako obecné zásady soukromého práva, musí být uplatňovány také v pracovněprávních vztazích, a to vůči oběma smluvním stranám základních pracovněprávních vztahů shodným způsobem. Chce-li proto zaměstnanec dosáhnout změny pracovního poměru z doby určité na dobu neurčitou na základě fikce podle ustanovení § 39 odst. 5 věty druhé ZP, nestačí pouze, aby zaměstnavateli písemně oznámil, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, ale musí též ve dvouměsíční prekluzivní lhůtě podle § 39 odst. 5 věty druhé ZP podat u soudu žalobu o určení, zda byly splněny podmínky uvedené v ustanovení § 39 odst. 2 až 4 ZP. Nebyla-li žaloba podána, skončí pracovní poměr účastníků uplynutím sjednané doby. Soud se pak již nemůže zabývat posouzením otázky existence podmínek stanovených v ustanovení § 39 odst. 2 až 4 ZP ani formou předběžné otázky (rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1211/2017).

29. Soud proto uzavírá předběžnou otázku tak, že nebyla-li podána žádná určovací žaloba na určení, že se pracovní poměr žalobkyně změnil na pracovní poměr na dobu neurčitou v zákonem stanovené lhůtě, pracovní poměr žalobkyně u žalovaného na dobu určitou zanikl dnem datum. Následně počínaje dnem datum vznikl nový pracovní poměr na dobu určitou se zkráceným úvazkem. Již z tohoto důvodu bylo třeba zamítnout žalobu podle primárního petitu, když nevznikl žádný nedoplatek na řádné mzdě. Bylo však třeba zabývat se, s ohledem na tvrzení o přesčasové práci, petitem eventuálním.

30. Podle § 109 odst. 1 zákoníku práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

31. Dle § 114 odst. 1 ZP za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci mzda, na kterou mu vzniklo za tuto dobu právo (dále jen„ dosažená mzda“), a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku.

32. Souhlas zaměstnavatele s výkonem práce přesčas může být udělen nejen výslovně (písemně nebo ústně), ale i mlčky (konkludentně). Za souhlas zaměstnavatele s výkonem přesčasové práce lze pokládat i to, že mzdu stanovil svým zaměstnancům„ s přihlédnutím k případné práci přesčas“ (ve stanoveném rozsahu) nebo že má vědomost o tom, že zaměstnanec práci přesčas vykonává, aniž by dal příkaz k zastavení práce přesčas, a výkon této práce vezme na vědomí (rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 4166/2015).

33. Podle § 118 odst. 1 ZP za dobu práce v sobotu a v neděli přísluší zaměstnanci dosažená mzda a příplatek nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku. Je však možné sjednat jinou minimální výši a způsob určení příplatku.

34. Základ nároku podle eventuálního nároku – na úhradu přesčasové práce – soud shledal důvodným. Žalobkyně na základě nově sjednané pracovní smlouvy se sníženou výší úvazku oproti situaci předchozí, kdy u žalovaného pracovala na plný úvazek, vykonávala prakticky totožnou práci, její rozsah tedy nebyl ze strany žalovaného nikterak omezen. Nadále pracovala na tzv. grantovém plnění, kdy šlo o vědeckou práci, na kterou žalobkyně získala finanční krytí z grantu. příjmení to pokračovala v další vědecké práci (s jinými tématy výzkumu, než grantové plnění – např. o čeledi Juncaceae), což spadalo dle názoru soudu pod tzv. ústavní úkoly, neboť sjednaným druhem práce žalobkyně byl vědecký pracovník, nikoliv šéfredaktorství vědeckého časopisu Botanika. Výsledky vědecké práce žalobkyně žalovaný přijímal a využíval (viz rejstřík RIV, spolupráce i žalovaného na základě dohody o provedení práce s RNDr. Ing. příjmení, se kterým žalobkyně na vědecké práci jiné než bylo grantové plnění spolupracovala, a další). Kromě vědecké práce v užším slova smyslu vedla žalobkyně minimálně diplomovou práci magisterské studentky jméno příjmení, což bylo u vědeckých pracovníků žalovaného běžné a žádoucí (k atestaci měla být taková činnost uvedena). V neposlední řadě žalobkyně věnovala značnou část pracovního času činnostem spojeným s faktickou pozicí šéfredaktorky časopisu Botanika, do kterého zároveň i přispívala – a k této činnosti byla přímo žalovaným vyzývána. Tuto činnost jednoznačně nelze podřadit pod pojem vědecká práce. Že si toho byl vědom též žalovaný, vyplývá z toho, že nabízel žalobkyni později uzavření pracovní smlouvy (i) na tuto pozici. Není pravdou, že si žalobkyně nikdy nestěžovala, že práci v žalovaným vymezeném čase nestíhá a stihnout nemůže. Toto tvrzení žalovaného bylo vyvráceno písemnou komunikací žalobkyně s RNDr. příjmení z května 2016. Žalovaný také žalobkyni nevykazoval z pracoviště ve dnech, kdy dle rozvržení pracovní doby neměla pracovat (zejména v pátky), ba dokonce určoval žalobkyni na den, kdy pracovat neměla (právě pátek), dovolenou nebo náhradní volno!!! Takto vyslovil minimálně konkludentně souhlas s prací žalobkyně přesčas. Zároveň má soud za to, že žalobkyně uceleným řetězem nepřímých důkazů prokázala, že při zkráceném úvazku ani nebylo možné všechnu jí vykonávanou práci stihnout.

35. Podle § 136 o. s. ř. lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy.

36. Na žalobkyni bylo, aby prokázala výši svého nároku na úhradu mzdy za přesčasovou práci. To se nade vši pochybnost podařilo žalobkyni pouze ve dnech, kdy pracovala přímo v místě sídla žalovaného, tedy na svém obvyklém pracovišti, a to evidencí v knize docházky ve spojení s účastnickou výpovědí a výplatními páskami. Ve dnech, kdy byla žalobkyně na pracovišti přítomna, bylo možné matematicky spočíst, o jaký časový úsek žalobkyně pracovala déle, než byla jí stanovená pracovní doba. V dalších žalobkyní uplatněných dnech bylo možno pouze obecně zjistit, že v ty dny pracovala, pokud jde o přesnou dobu, ocitla se žalobkyně v důkazní nouzi. Těžko si mohla žalobkyně pamatovat, jakou přesnou dobu strávila prací v jednotlivých dnech čtyři roky zpátky. Vzhledem k tomu, že práci obecně i nad rámec určené pracovní doby má soud za prokázanou, bylo třeba rozhodnout podle § 136 o. s. ř., jaká další doba má být žalobkyni jako přesčasová práce uznána. Nebylo možné pominout, že po část rozhodného období byla žalobkyně zaměstnána zároveň u dalšího zaměstnavatele, byť na ještě více zkrácený úvazek než u žalovaného. Za nejspravedlivější soud považuje doplnění nepochybně prokázaných přesčasových hodin o všechny pátky, ve kterých žalobkyně pracovala na jiných místech než v sídle žalovaného při běžné pracovní době 8 hodin, a dále o dny, kdy byla prokazatelně na služební cestě – zde kromě dvou pátků jde i o dny víkendové (2 x sobota, 1 x neděle), zatímco pominul, že v další dny v týdnu, případně i o víkendu, mohla také nad rámec sjednané pracovní doby pracovat pro žalovaného, když logicky někdy (přesné rozvržení výkonu této práce zjištěno nebylo, jiný zaměstnavatel akcentoval výsledky práce) musela pracovat i pro dalšího zaměstnavatele. Proto vyhověl eventuálnímu petitu částečně, a to z větší části, a částečně žalobu zamítl. Konkrétně má za to, že je oprávněný požadavek žalobkyně na úhradu mzdy za celkem 641, číslo hodin„ běžné“ přesčasové práce (tj. ve dnech všedních) a celkem 24 hodin za práci v sobotu a neděli. Při průměrné hodinové mzdě 214 Kč pak nárok činí s příplatkem 25 % a za práci o víkendu s příplatkem dalších 10 % částku 178 813,97 Kč. Ve zbytku, v částce 109 563,03 Kč byla žaloba v eventuálním petitu zamítnuta.

37. Pokud jde o úrok z prodlení z přisouzené částky, žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, je proto povinen z této částky podle § 1970 o. z. zaplatit žalobkyni úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení, kterou žalobkyně požadovala, odpovídá § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., počátek prodlení se odvíjí od data uplatnění nároku u žalovaného.

38. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 151 odst. l za použití ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně měla větší míru úspěchu, náležela by jí tak částečná náhrada nákladů řízení, ovšem rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Při rozhodnutí o přiznání plné náhrady nákladů řízení žalobkyni bylo rovněž, a to podle § 150 o. s. ř., přihlédnuto k tomu, že žalovaný zpochybňoval a rozporoval v řízení veškerá tvrzení žalobkyně, ta pak byla nucena navrhovat rozsáhlou řadu důkazů i o skutečnostech, které mohly být učiněny nespornými (kupř. skutečnost, že žalobkyně vedla studentku V. příjmení, že spolupracovala s RNDr. příjmení, či jaký byl obsah rejstříku RIV, jak vypadaly a vypadají výtisky časopisu Botanika apod.), čímž se řízení prodloužilo, rozsah potřebného dokazování násobně zvětšil a náklady řízení na obou stranách narostly.

39. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 12 285 Kč a nákladů právního zastoupení žalobkyně – 9 300 Kč je odměna za jeden úkon právní služby podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (AT) z tarifní hodnoty dle primárního petitu (posouzeno obdobně podle § 6a odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.), zástupce žalobkyně učinil v řízení 31 úkonů (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, 6 x porada s klientem přesahující jednu hodinu, vyjádření ve věci samé z datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum a datum, 8 x účast u jednání, z toho v pěti případech v rozsahu dvou úkonů, když jednání trvala déle než 2 hodiny), odměna tak činí 288 300 Kč, dále přísluší 31 x režijní paušál 300 Kč podle § 13 odst. 3 cit. vyhl. + náhrada 21 % DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 62 496 Kč, celkem vše 360 096 Kč.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebude-li odvolání podáno včas a oprávněnou osobou, stává se tento rozsudek pravomocným a nároky z něj plynoucí vykonatelnými a lze se splnění uložených povinností domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.