OSPZ 41 C 37/2021-28

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Uhříčkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastupování státu ve věcech majetkových ⟪LB:lb_002⟫ IČO, sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení částky částka s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Tvrdila, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. číslo v k. ú. obec o výměře 297 m2, který je druhově určen jako zastavěná plocha a nádvoří. Tento pozemek je zastavěn bytovým domem adresa, v němž byla a je umístěna bytová jednotka ve vlastnictví žalované, dříve manžela žalované. K této jednotce se vztahuje spoluvlastnický podíl žalované na společných částech domu v rozsahu id. číslo. Žalobkyně nabídla manželovi žalované uzavření kupní smlouvy, jíž by byl spoluvlastnický podíl k předmětnému pozemku převeden na manžela žalované, a to v rozsahu id. číslo. příjmení jiné vlivem úmrtí manžela žalované, o němž se žalobkyně dozvěděla v průběhu roku 2021, však k uzavření této smlouvy nedošlo. Žalovaná tak měla předmětný pozemek užívat bez právního důvodu – a sice zastavěním budovou adresa. Na předmětné období nebyla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou žádná smlouva o podmínkách užívání části pozemku. Žalobkyně tak svou žalobou nárokovala vydání bezdůvodného obohacení ve výši částka. Jeho výši žalobkyně dovozovala skrze výpočet dle cenové mapy stavebních pozemků pro roky 2019, 2020 a 2021, kdy cena byla shodně pro všechny tyto roky stanovena částkou 6 750 Kč/m2; z ceny pozemku dle cenové mapy dále odvodila roční výši nájemného za pozemek v poměru 5 % k jeho ceně dle cenové mapy ve výši 337,50 Kč/m2. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně užívala pozemek bez právního důvodu po dobu 705 dní, tj. od datum do datum, za což žalobkyni nárokovala vydání bezdůvodného obohacení ve výši částka. V poslední řadě se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka ode dne podání žaloby, tj. od datum, do zaplacení.

2. Stanovisko žalované k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit, ačkoli jí byla žaloba spolu s výzvou soudu ve smyslu § 114a odst. 2 písm. a) a následnou výzvou k vyjádření souhlasu s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), řádně doručena.

3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění.

4. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož je žalobkyně výlučným vlastníkem pozemku parc. číslo v k. ú. obec, který je zastavěn bytovým domem adresa, v němž byla a je umístěna bytová jednotka ve vlastnictví žalované. K této jednotce se vztahuje ideální spoluvlastnický podíl žalované na společných částech domu v rozsahu číslo. Žalobkyně postupně uzavírala s ostatními spoluvlastníky bytového domu kupní smlouvy o převodu spoluvlastnických podílů k pozemku. V předmětnou dobu byl vlastníkem předmětné bytové jednotky manžel žalované. I jemu žalobkyně rovněž učinila nabídku na uzavření obdobné kupní smlouvy jako s ostatními spoluvlastníky. Na nabídku však nebylo ze strany manžela žalovaného nikterak reagováno, a to pravděpodobně vlivem jeho úmrtí dne datum O tomto úmrtí se však žalobkyně dozvěděla teprve v průběhu roku 2021. V rámci dědického řízení, vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 20 D 239/2019, byla za jedinou dědičku po zemřelém manželovi žalované povolána žalovaná. Pozůstalostní řízení bylo pravomocně skončeno dne datum. Protože nedošlo k převodu spoluvlastnického podílu k pozemku z žalobkyně na manžela žalované, resp. na žalovanou samotnou, zůstala tak nadále výlučným vlastníkem pozemku žalobkyně. Mezi žalobkyní a žalovanou nebyla uzavřena žádná dohoda stran podmínek užívání předmětné části pozemku. Žalovaná tak bez právního důvodu užívala pozemek žalobkyně tím, že užívala zastavěním budovou bytovou jednotku, k níž je vázán ideální spoluvlastnický podíl k pozemku v rozsahu číslo. Z toho důvodu tak žalobkyně požaduje vůči žalované vydání bezdůvodného obohacení, které vlastním výpočtem za využití cenové mapy pozemků v dané lokalitě vyčíslila částkou částka. K vydání bezdůvodného obohacení nebyla žalovaná žalobkyní nikterak předžalobně vyzývána.

5. Soud věc posoudil podle § 2991 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dále dle § 10 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, a dle § 39 a 39a vyhlášky č. 441/2013 Sb., k provedení zákona o oceňování majetku (dále jen„ oceňovací vyhláška“).

6. Následně soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované je oprávněný, nicméně nikoli v plné výši. K převedení spoluvlastnického podílu k pozemku na manžela žalované, resp. na žalovanou nedošlo. Nebylo nikterak prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou byly nějakým způsobem ujednány podmínky užívání předmětné části pozemku. Žalovaná tak skutečně užívala předmětnou část pozemku po smrti svého manžela, tedy od datum do datum, bez právního důvodu, čímž žalobkyni vznikl podle § 2991 o. z. nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Jelikož žalovaná neuvedla na svou obranu nic, čím by nárok žalobkyně zpochybnila, a ani nikterak neprokázala, ba ani netvrdila, že by žalobkyni bezdůvodné obohacení vydala, soud žalobě částečně vyhověl a částečně ji zamítl. Co se týče metody vyčíslení bezdůvodného obohacení, neshledal soud ze strany žalobkyně žádné pochybení. Východisko vyčíslit bezdůvodné obohacení formou nájemného ve výši 5 % z ceny pozemku je v souladu s běžnou rozhodovací praxí soudů (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 4337/2018 nebo 28 Cdo 4815/2014). Potud se soud s žalobním návrhem žalobkyně ztotožnil, neztotožnil se však s výsledným vyčíslením výše bezdůvodného obohacení, neboť neshledal důvod pro několikastupňové zaokrouhlování jednotlivých mezivýpočtů. Soud vlastním vyčíslením dospěl k jiné, nižší částce bezdůvodného obohacení, a sice k částce částka, kteroužto uložil žalované, aby žalobkyni i s příslušenstvím zaplatila; ve zbytku, tj. ve výši částka, pak soud žalobu ve II. výroku částečně zamítl. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

7. O nákladech řízení soud rozhodl ve III. výroku tohoto rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Žalobkyně, třebaže měla ve věci převážný úspěch, jednak nikterak nedoložila, že by žalovanou vyzývala k zaplacení dlužné částky podle ustanovení § 142a o. s. ř., a jednak náhradu nákladů ani nepožadovala.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.