OSPZ 3 C 338/2019-167

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Uhříčkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_005⟫ zastoupená advokátem JUDr. jméno jméno ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_007⟫ o určení vlastnického práva k vozidlu

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení vlastnictví k vozidlu anonymizováno 5 slov, registrační značka, r. v. 2007, barva šedá-metal, VIN kód, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 18 522 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. České republice – Okresnímu soudu Praha-západ se právo na náhradu nákladů řízení státu nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum domáhala určení vlastnictví k vozidlu značka automobilu anonymizována tři slova 221, registrační značka, roku výroby 2007, barvy šedé metalízy, VIN kód (dále jen„ vozidlo“). Tvrdila, že dne datum uzavřela se právnická osoba s.r.o., IČO, sídlem adresa (dále jen„ anonymizována dvě slova“), kupní smlouvu o prodeji vozidla. anonymizována dvě slova při uzavírání kupní smlouvy předložila žalobkyni kupní smlouvu o prodeji vozidla uzavřenou s žalovanou coby někdejším vlastníkem vozidla a plnou moc udělenou žalovanou a zmocňující anonymizována dvě slova k prodeji vozidla. Žalobkyně následně se právnická osoba uzavřela kupní smlouvu o prodeji vozidla. Na základě této kupní smlouvy pak byla žalobkyně zaevidována do registru vozidel jako nový vlastník vozidla. Na základě výzvy policejního orgánu žalobkyně dne datum vozidlo vydala policejnímu orgánu k prověření podezření ze spáchání přečinu podvodu na základě oznámení podaného žalovanou. Usnesením Policie České republiky ze dne 2. 1. 2019, č. j. KRPA-231781-86/TČ-2018-001317-HAN, bylo následně policejním orgánem rozhodnuto, že se podle § 80 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen„ trestní řád“), vozidlo ukládá do úschovy soudu, neboť je nebylo možné vydat, jelikož o vlastnickém právu jak žalobkyně, tak žalované byly pochybnosti. Žalobkyně se proto s poukazem na závěry uvedené v usnesení Obvodního státního zastupitelství pro část Prahy dne 26. 2. 2019, sp. zn. 2 ZN 2010/2018, domáhá touto žalobou určení vlastnického práva k vozidlu. Žalobkyně uvedla, že jí dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), svědčí naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k vozidlu, neboť žalovaná vlastnické právo žalobkyně zpochybňuje a naopak si je sama osobuje, a pochybnosti o vlastnickém právu k vozidlu mají v rámci trestního řízení i samy orgány činné v trestním řízení. Žalobkyně má za to, že vlastnictví k vozidlu nabyla řádně a dobrověrně na základě platně uzavřené kupní smlouvy mezi ní a anonymizována dvě slova v souladu s § 1109 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť předpokládala, že anonymizována dvě slova je ať už z pozice vlastníka vozidla či zmocněnce oprávněna vozidlo prodat. Navrhovala proto, aby soud rozsudkem rozhodl o určení vlastnického práva v její prospěch.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě navrhovala žalobu zamítnout. Uvedla, že žalovaná nepředala anonymizována dvě slova veškeré doklady k vozidlu, např. velký technický průkaz, nebo že by této společnosti udělila plnou moc k zastupování žalované při prodeji vozidla. Argumentovala, že již to, že anonymizována dvě slova při uzavírání kupní smlouvy předložila žalobkyni kupní smlouvu a zároveň plnou moc k zastupování žalované při prodeji vozidla, budí pochybnosti o vlastnickém právu anonymizována dvě slova k vozidlu. Žalovaná uvedla, že její syn toliko předal vozidlo spolu s malým technickým průkazem anonymizována dvě slova, aby tato na vozidle zajistila prohlídku autorizovaným servisem a diagnostiku. Žádnou plnou moc však této společnosti nevystavila ani žádnou kupní smlouvu s touto společností žalovaná neuzavřela, a tak podpisy žalované na obou dokumentech je třeba pokládat za falešné. Žalovaná tak měla za to, že pozbyla vlastnické právo k vozidlu jednáním, které mělo povahu úmyslného trestného činu. Z toho důvodu tak žalovaná navrhovala žalobu zamítnout, anebo přinejmenším vyčkat výsledku trestního řízení, v němž by bylo postaveno najisto podvodné jednání konkrétních osob.

3. Soud při jednáních provedl dokazování a z níže uvedených listin učinil tato skutková zjištění:

4. Z kupní smlouvy uzavřené anonymizována dvě slova a žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně se právnická osoba uzavřela dne datum kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo vozidlo. Obsahem této smlouvy byl převod vlastnického práva k vozidlu z prodávající anonymizována dvě slova, jež prohlásila, že je výlučným vlastníkem vozidla, na žalobkyni coby kupujícího. Žalobkyně se zavázala zaplatit anonymizována dvě slova kupní cenu ve výši 220 000 Kč v hotovosti.

5. Z dokladu o zaplacení ze dne datum pak soud zjistil, že žalobkyně vystavila anonymizována dvě slova výdajový pokladní doklad o zaplacení kupní ceny ve výši 220 000 Kč k rukám jednatele příjmení jméno, panu jméno příjmení.

6. Z usnesení Policie České republiky ze dne 2. 1. 2019, č. j. KRPA-231781-86/TČ-2018-001317-HAN, soud zjistil, že policejní orgán podle § 80 odst. 1 trestního řádu uložil vozidlo do úschovy Obvodního soudu pro Prahu 9, a to z důvodu pochybností o vlastnickém právu k tomuto vozidlu, které bylo zajištěno v souvislosti s trestním řízením vedeném pro podezření ze spáchání přečinu podvodu. Současně jím byly osoby, které si činily na vozidlo nárok, poučeny o možnosti uplatnění nároku na něj v občanskoprávním řízení před Obvodním soudem pro Prahu 9. Usnesení nabylo právní moci dne datum.

7. Ze sdělení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne datum soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 9 sdělil policejnímu orgánu, že o vydání vozidla k tomuto dni dosud nikdo nepožádal.

8. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9, č. j. 13 Sd 9/2019-13, soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl, že vozidlo připadne státu, jestliže se o něj nikdo v kaduční lhůtě jednoho roku ode dne vyhlášení tohoto usnesení nepřihlásí nebo jestliže nebude pravomocně vyhověno žádosti o vydání předmětu úschovy podané v téže lhůtě. Usnesení nabylo právní moci dne datum.

9. Z žádosti žalobkyně o vydání předmětu úschovy ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně požádala Obvodní soud pro Prahu 9 o vydání vozidla z úschovy, a to s poukazem na to, že je evidována v registru vozidel jako vlastník a provozovatel vozidla a uhradila za vozidlo kupní cenu, a předložila kupní smlouvu.

10. Z přípisu Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne datum soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 9 vyzval žalovanou podle § 298 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), k udělení souhlasu s vydáním předmětu úschovy žalobkyni. Současně soud žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve lhůtě 20 dnů, bude mít za to, že žalovaná souhlas s vydáním předmětu úschovy neudělila.

11. Z přípisu Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne datum soud zjistil, že se tento soud dotazoval zdejšího soudu, zda u něj v této věci neprobíhá řízení o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy, na což bylo ze strany zdejšího soudu reagováno, že nikoli.

12. Z dotazu učiněného dne datum u Obvodního soudu pro Prahu 9 soud zjistil, že řízení ve věci 13 Sd 9/2019 nebylo k tomuto dni dosud pravomocně skončeno, neboť bylo podáno odvolání proti rozhodnutí ze dne datum o zamítnutí žádosti o vydání předmětu úschovy.

13. Z ostatních provedených důkazů, tj. kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a anonymizována dvě slova ze dne datum, legalizace notáře, usnesení Obvodního státního zastupitelství pro část Prahy dne 26. 2. 2019, sp. zn. 2 ZN 2010/2018, technického průkazu k vozidlu, usnesení Obvodního státního zastupitelství pro část Prahy dne 14. 12. 2018, sp. zn. 2 ZN 2010/2018, karty vozidla vydané Městským úřadem Černošice dne datum, sdělení Policie České republiky ze dne 18. 12. 2019, č. j. KRPA-231781-146/TČ-2018-001376, úředního záznamu o podání vysvětlení žalované ze dne 20. 6. 2018, č. j. KRPA-231781-2/TČ-2018-001317, úředního záznamu o podání vysvětlení syna žalované, pana jméno příjmení, ze dne 11. 7. 2018, č. j. KRPA-231781-25/TČ-2018-001317-HAN, a výpovědi svědka jméno příjmení, soud s ohledem na níže uvedený právní názor žádné podstatné skutečnosti nezjistil.

14. Soud zamítl ostatní důkazní návrhy účastníků (tj. zejména znalecký posudek č. MB číslo z oboru písmoznalectví, odvětví zkoumání ručního písma podaný znalkyní celé jméno znalkyně, dotaz na správce registru motorových vozidel) pro nadbytečnost, neboť provedení těchto důkazních návrhů bylo s ohledem na níže vyslovený právní názor soudu nadbytečné.

15. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobkyně dne datum uzavřela s anonymizována dvě slova kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo vozidlo. Dle této smlouvy se žalobkyně coby kupující zavázala zaplatit anonymizována dvě slova kupní cenu ve výši 220 000 Kč a anonymizována dvě slova se zavázala převést na žalobkyni vlastnické právo k vozidlu. Žalobkyně svou smluvní povinnost splnila a zaplatila anonymizována dvě slova kupní cenu v hotovosti. Na základě trestního oznámení podaného žalovanou bylo následně zahájeno trestní řízení pro přečin podvodu, v rámci něhož bylo vozidlo zajištěno a usnesením policejního orgánu, které nabylo právní moci dne datum, uloženo do úschovy Obvodního soudu pro Prahu 9 podle § 80 odst. 1 trestního řádu s odůvodněním, že vrácení zajištěného vozidla požaduje jak žalobkyně, tak žalovaná, a tak není postaveno najisto vlastnické právo k vozidlu. Usnesení obsahovalo poučení o možnosti uplatnění nároku na vozidlo před Obvodním soudem pro Prahu 9 v občanskoprávním řízení. Žalobkyně následně podala u zdejšího soudu určovací žalobu, jíž se domáhala určení vlastnického práva k vozidlu. Řízení o úschově vozidla je u Obvodního soudu pro Prahu 9 vedeno pod sp. zn. 13 Sd 9/2019, přičemž dosud nebylo pravomocně skončeno. V daném řízení obvodní soud rozhodl podle § 298 odst. 1 z. ř. s., že předmět úschovy – vozidlo připadne státu, jestliže se o něj nikdo v kaduční lhůtě jednoho roku od jeho vyhlášení nepřihlásí. V návaznosti na to žalobkyně požádala Obvodní soud pro Prahu 9 o vydání předmětu úschovy. Obvodní soud pro Prahu 9 žádost o vydání předmětu z úschovy zamítl a proti tomuto jeho usnesení žalobkyně podala odvolání.

16. Podle § 80 o. s. ř. se lze žalobou domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

17. Podle části IV. stanoviska Nejvyššího soudu České republiky ze dne datum, sp. zn. Cpjn 203/2005, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslo 2007:„ Věc, která byla uložena do úschovy na základě usnesení orgánu činného v trestním řízení vydaného podle ustanovení § 80 odst. 1 věty třetí trestního řádu, se vydá tomu z účastníků řízení o úschově, který o to požádal, a jen v případě, že s vydáním věci žadateli ostatní účastníci souhlasili nebo že jejich nesouhlas byl nahrazen pravomocným rozsudkem soudu (…) Pravomocný rozsudek soudu, kterým bylo k uložené věci určeno vlastnické právo žadatele nebo jiného účastníka soudní řízení o úschově, není sám o sobě způsobilým podkladem pro závěr o tom, že věc bude z úschovy této osobě vydána, neboť vyřešením otázky, kdo je vlastníkem uložené věci, nemusí být vždy bez dalšího nepochybné, zda mu má být věc z úschovy opravdu vydána a zda nárok na odevzdání věci z úschovy nemá místo vlastníka například zástavní věřitel, oprávněný ze zadržovacího práva nebo správce konkursní podstaty. Správně proto například Okresní soud v Semilech ve věci sp. zn. 8 C 846/2004 zamítl žalobu o určení vlastnictví k věci uložené do úschovy na základě pravomocného usnesení policejního orgánu, když dovodil, že na požadovaném určení není naléhavý právní zájem, neboť nesouhlas žalovaného s vydáním uložené věci žalobci lze nahradit jen způsobem uvedeným v ustanovení § 185e o. s. ř. (dnes § 299 z. ř. s. – pozn. soudu) a nikoliv určením vlastnického práva k této věci.“ Jelikož pravomocný rozsudek soudu o určení vlastnického práva k předmětu úschovy není sám o sobě způsobilým podkladem pro vydání věci z úschovy, je nepřiléhavý odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011, který se problematiky věci uložené v soudní úschově vůbec nedotýkal.

18. Na základě zjištěného skutkového stavu věci, shora citovaného zákonného ustanovení a stanoviska Nejvyššího soudu zdejší soud naznal, že je namístě žalobu zamítnout bez toho, aby se blíže zabýval její důvodností. Soud vzal za spolehlivě prokázané, že vozidlo bylo uloženo do soudní úschovy Obvodního soudu pro Prahu 9, neboť v průběhu trestního řízení nebylo postaveno najisto, komu má být vozidlo vydáno, resp. kdo je jeho vlastníkem. Z toho důvodu podala žalobkyně u zdejšího soudu žalobu na určení vlastnického práva k věci, která je předmětem úschovy. Soud je nicméně nucen konstatovat, že na straně žalobkyně není dána existence naléhavého právního zájmu dle § 80 o. s. ř., což vyplývá z výše citovaného stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 203/2005, od něhož soud neměl důvod se odchýlit.

19. Z citovaného stanoviska vycházelo mj. i usnesení ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. 22 Cdo 386/2017, ve kterém Nejvyšší soud poznamenal, že:„ Vyhovění určovací žalobě totiž nevyřeší sporný vztah účastníků řízení v jeho celém rozsahu, neboť žalobci nezajistí držbu věci jako jednoho z vlastnických oprávnění, jež je nezbytné k plnému výkonu tvrzeného vlastnického práva (žalobce si toliko na základě případného vyhovujícího rozhodnutí o žalobě na požadovaném určení nemůže zajistit faktickou držbu předmětu vlastnictví, kterou mu může přinést pouze vyhovující pravomocné soudní rozhodnutí na podkladě podané žaloby o nahrazení projevu vůle žalovaného s vydáním daňčího paroží žalobci).“ Žádných změn stran shora citovaných právních názorů přitom nedoznala ani pozdější judikatura.

20. Žalobkyně tedy nemá na určení vlastnického práva k vozidlu naléhavý právní zájem, neboť určovací žaloba v tomto případě nemůže splnit svou funkci, poněvadž i za předpokladu, že by žalobě bylo vyhověno, si žalobkyně tímto způsobem nezajistí držbu uschovaného vozidla. Soud proto rozhodl I. výrokem tohoto rozsudku tak, že žalobu zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu podle § 80 o. s. ř. Pokud jde o otázku vlastnictví k vozidlu a vydání vozidla z úschovy, je namístě, aby žalobkyně – v situaci, kdy Obvodní soud pro Prahu 9 zamítl její žádost o vydání vozidla z úschovy – podala žalobu k tamějšímu obvodnímu soudu proti žalované o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy, což ostatně žalobkyně (dle tvrzení jejího zástupce při posledním jednání před zdejším soudem) již učinila. V řízení o nahrazení souhlasu s vydáním vozidla z úschovy bude moci být vlastnictví vozidla řešeno jako předběžná otázka.

21. O nákladech řízení rozhodl soud ve II. výroku tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšná v této věci žalovaná, která na náhradě nákladů řízení požadovala přiznat odměnu za pouze čtyři úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení včetně porady s klientem, sepis vyjádření k žalobě a za účast na dvou jednáních ve věci samé; včetně čtyř režijních paušálů a náhrady DPH z těchto položek. V prvé řadě se soud zaobíral otázkou tarifní hodnoty. Soud v tomto případě nevycházel z kupní ceny vozidla ve výši 220 000 Kč, neboť tato k dnešnímu dni vzhledem k časovému odstupu ode dne, kdy bylo vozidlo uloženo do úschovy, již nebyla aktuální a soud by ji musel opětovně zjišťovat a řízení tak neúčelně prodlužovat. Soud proto zaujal hospodárnější přístup a vyšel z § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), podle něhož stanovil výchozí tarifní hodnotu ve výši 35 000 Kč, z níž sazba jednoho úkonu právní služby dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu činí 2 500 Kč. Všechny čtyři úkony právní služby, požadované žalovanou k zaplacení, považoval soud za účelné. Žalovaná se k bránění svého práva nechala zastoupit advokátem, který tedy věc převzal, načež bylo nezbytné, aby se za žalovanou k žalobě kvalifikovaně vyjádřil. Žalovaná sice neuplatnila námitku nedostatku naléhavého právního zájmu, na účelnost daného úkonu však nelze nazírat pouze optikou, zda byla uplatněna správná námitka, nýbrž především optikou, zda bylo nutné a účelné, aby žalovaná své podání učinila, přičemž tomu tak bylo, jinak by soud rozhodl rozsudkem pro uznání. Žalovaná dále požadovala náhradu za účast na dvou jednáních, ačkoli jich během řízení proběhlo více. Nelze přitom pokládat za neúčelně vynaložený náklad to, že se zástupce žalované účastnil prvního jednání ve věci či dalších jednání (obzvláště byly-li na nich prováděny důkazy či sdělen předběžný názor soudu po změně obsazení senátu). I ze skutečnosti, že žalovaná požadovala náhradu za pouze dvě jednání ve věci, bylo patrné, že zaujala při vyúčtování jednotlivých úkonů právní služby, značnou benevolenci a účtovala skutečně jen ryze účelné náklady. Soud proto žalované odměnu v celkové výši 10 000 Kč za 4 úkony právní služby po 2 500 Kč přiznal. K tomu bylo dále třeba připočítat paušální náhradu hotových výdajů ve výši 1 200 Kč za 4 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradu ve výši 2 352 Kč odpovídající 21 % DPH ze všech shora uvedených částek, neboť zástupce žalované osvědčil, že je plátcem této daně. Soud dále žalované přiznal náhradu ve výši 5 000 Kč za složenou zálohu na důkaz znaleckým posudkem, který byl znalkyní příjmení celé jméno znalkyně podán, ačkoli jej nakonec k důkazu neprováděl. Nelze totiž klást k tíži procesně úspěšné žalované, že soud zadal vypracování znaleckého posudku, ačkoli to nebylo nezbytné. Celkem tak náhrada nákladů řízení žalované činila 18 552 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud stanovil žalobkyni lhůtu k plnění v délce 3 dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalovanou v řízení zastupoval.

22. Prostřednictvím III. výroku soud za užití § 150 o. s. ř. nepřiznal státu právo na náhradu nákladů řízení, a to pro důvody hodné zvláštního zřetele. Ty spatřoval v tom, že zadání znaleckého posudku z oboru písmoznalectví bylo nadbytečné a nemělo k němu být přistoupeno. Nebylo tedy namístě, aby náklady řízení státu ve výši 5 149,48 Kč vynaložené na znalečné nesla žalobkyně.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.