OSPZ 34 C 259/2019-376

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní JUDr. Klárou Hegerovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: JUDr. Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. Jméno zainteresované osoby 1/0Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_004⟫ 2. Jméno zainteresované osoby 2/0Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 2/0 ⟪LB:lb_005⟫ oba zastoupeni advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0 ⟪LB:lb_006⟫ o odvolání daru pro nevděk

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem pozemků parc. č. 206/9, druh pozemku zahrada a parc. č. 206/10, druh pozemku zahrada, vše v k.ú. adresa pod Medníkem, obec adresa, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa-západ, se zamítá.

II. 1. žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Řízení se v části, ve které se žalobkyně pro případ, že soud nevyhoví návrhu na určení, že je vlastníkem pozemků parc. č. 206/9, druh pozemku zahrada a parc. č. 206/10, druh pozemku zahrada, vše v k.ú. adresa pod Medníkem, obec adresa, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa-západ, domáhala po 1. žalovaném zaplacení částky částka, zastavuje.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit 2. žalované náklady řízení v plném rozsahu ve výši částka k rukám zástupkyně 2. žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. 1. žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v plném rozsahu ve výši částka k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. 1. žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu adresa-západ náklady státu ve výši, která bude stanovena v samostatném usnesení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení, kterým budou náklady státu vyčísleny.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. 206/9, druh pozemku zahrada, a pozemku parc. č. 206/10, druh pozemku zahrada, oba v k.ú. adresa pod Medníkem a obci adresa, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště adresa-západ a dále po 1. žalovaném zaplacení částky částka. Pro případ, že soud nevyhoví návrhu žalobkyně na určení vlastnického práva ke shora uvedeným nemovitým věcem, se pak žalobkyně domáhala po 1. žalovaném zaplacení částky částka, tj. dohromady částky částka. Svůj nárok odůvodnila tím, že 1. žalovaný, který je bratrem žalobkyně, nabyl od žalobkyně na základě darovací smlouvy uzavřené dne datum pozemek parc. č. 206/9 o výměře 186 m2, označený jako zahrada, a pozemek parc. č. 206/10 o výměře 1185 m2, označený jako zahrada, oba v k.ú. adresa pod Medníkem, obec adresa (dále také jen jako „darované pozemky“). V čl. VII darovací smlouvy si pak strany ujednaly, že darující se bude domáhat vrácení daru, jestliže obdarovaný se bude k ní nebo členům její rodiny chovat tak, že tím poruší dobré mravy. V následujících letech 1. žalovaný na pozemku parc. č. hodnota, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 88 m2, který vznikl oddělením od pozemku parc. č. 206/10 (nyní o rozloze 1097 m2), zhotovil stavbu rodinného domu č.p. 395, který je součástí pozemku parc. č. hodnota. Dne datum uzavřeli žalovaní darovací smlouvu, kterou 1. žalovaný daroval 2. žalované pozemek parc. č. hodnota, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. 395, rodinný dům, pozemek parc. č. 206/9, druh pozemku zahrada a pozemek parc. č. 206/10, druh pozemku zahrada, zapsané na LV č. hodnota, pro k.ú. adresa pod Medníkem, obec adresa (dále také jen jako „předmětné nemovité věci“). V čl. III darovací smlouvy uzavřené mezi žalovanými je pak uvedeno, že obdarovaná je osobou blízkou dárci, neboť s dárcem trvale žije ve smyslu § 22 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle žalobkyně však 2. žalovaná 1. žalovaného navštěvuje v místě jeho bydliště, fakticky bydlí na jiné adrese se svými dětmi a rodiči. V čl. IV oba účastníci prohlašují, že na předmětném daru neváznou žádná omezení vlastnického práva. Toto tvrzení je však nepravdivé, neboť žalobkyně dopisem ze dne datum sdělila 1. žalovanému, že od darovací smlouvy uzavřené dne datum odstupuje pro porušení dobrých mravů vůči její osobě a členům její rodiny, a to velmi hrubým způsobem, značnou intenzitou a opakovaně. Dle žalobkyně 1. žalovaný porušil morální pravidla tím, že dne datum fyzicky napadl značnou silou jejího syna jméno FO, čímž mu způsobil těžké ublížení na zdraví, dne datum velmi hrubými urážkami napadal slovně a poté i fyzicky manžela žalobkyně jméno FO, který sekal zahradu, následně i žalobkyni, ačkoliv k tomu neměl žádný důvod, dne datum v domě jejich rodičů a za jejich přítomnosti fyzicky napadl žalobkyni značnou intenzitou ranami do hlavy a způsobil jí mj. poškození dioptrických brýlí v hodnotě částka, to vše doprovázeno hrubými urážkami a dne datum napadl žalobkyni hrubými urážkami a současně poškodil její auto jméno FO, RZ SPZ šroubovákem, kterým udělal rýhu přes celý bok na straně spolujezdce a poté tím samým šroubovákem napadl psa jejího syna jméno FO a dále fyzicky značnou intenzitou a hrubými urážkami napadl oba syny žalobkyně. Z uvedených důvodů, kdy 1. žalovaný porušil dobré mravy vůči samotné žalobkyni i osobám jí blízkým, od darovací smlouvy pro nevděk 1. žalovaného odstoupila. Dne datum žalobkyně obdržela sdělení od právní zástupkyně 1. žalovaného, ve kterém byly žalobkyní tvrzené důvody odmítnuty s tím, že 1. žalovaný se jako bratr žalobkyně nedopustil vůči její osobě nebo vůči její rodině žádného jednání, které by bylo možné hodnotit jako zjevně porušující dobré mravy, přičemž veškerá podání na policii byla shledána jako neopodstatněná. Na toto sdělení žalobkyně reagovala dopisem ze dne datum. právnická osoba jednání 1. žalovaného žalobkyně dále uvedla, že ten přibližně od počátku roku 2018 změnil své chování vůči žalobkyni jako sestře a obecně vůči její rodině, resp. jejímu manželovi a synům a namísto obvyklé slušnosti se v jeho jednání začaly prosazovat prvky agrese, arogance, vulgarity a provokace. Žalobkyně byla z takového jednání překvapena a zaskočena a domnívala se, že se jedná pouze o přechodné zakolísání v jeho chování. Zdůraznila, že ona sama nikdy nezavdala příčinu, záminku či podnět k nějakým rozepřím. Chování 1. žalovaného se po napadení jejího syna nezměnilo, 1. žalovaný naopak neustále žalobkyni sledoval a pozoruje, co se děje na jejích nemovitostech č.p. 249, které jsou v jeho bezprostředním sousedství. Žalobkyně do tohoto rodinného domu zpravidla jezdí sama i v něm sama pobývá, čehož 1. žalovaný pravidelně využíval a bez svědků jí pravidelně uráží. Poznámky a ataky 1. žalovaného lze označit za závistivé, zlostné a plné vulgarit adresovaných i jejímu manželovi právnická osoba. Od napadení syna jméno FO 1. žalovaný zcela nedůvodně vyvolával další konflikty a provokoval nejen ji, ale i její rodinné příslušníky, kteří byli ve svých odpovědích na jeho útoky zdrženliví, ustupovali mu a vyhýbali se mu. Na doporučení policie žalobkyně z důvodu ochrany života a zdraví nainstalovala na svém domě kamery. Žalobkyni překvapilo, že na stranu 1. žalovaného se postavili jejich rodiče, zejména pak otec. Žalobkyně se o své rodiče vždy starala, nicméně od dubna 2018 vůči ní, jejímu manželovi právnická osoba začali projevovat krajní nepřátelství a ve svém důsledku podporovali agresivitu 1. žalovaného. Posledním okamžikem trpělivosti a víry pak byl okamžik, kdy 1. žalovaný pouze z vlastního nezvladatelného vzteku s připraveným šroubovákem poškodil její vozidlo. Žalobkyně se proto rozhodla, že od darovací smlouvy jednou pro vždy odstoupí. Žalobkyně své sousední nemovitosti původně nabídla k prodeji z důvodu, že je obtěžována a bojí se o své zdraví a stejně tak o rodinu. adresa žalovaných a otce jméno FO pak vyústilo k tomu, že jmenovaný se domáhá vrácení daru v podobě nemovitých věcí zapsaných na LV č. hodnota, které je předmětem řízení vedeného pod sp. zn. spisová značka, kdy v důsledku tohoto sporného řízení zájemce o koupi odstoupil. S ohledem na skutečnost, že se jedná o rodový majetek nakonec žalobkyně ze svého záměru dům prodat, ustoupila. Odmítla, že by příčinou sporů byla skutečnost, že otec dne datum daroval 1. žalovanému rodinný dům s tím, že z katastru nemovitostí vyplývá, že jak žalobkyně, tak i její bratr vlastní každý polovinu původní velké zahrady. Žalobkyně pozemky žalovanému darovala v době, kdy již neměla z rodinného majetku nic, až dne datum dostala od své babičky darem vedlejší nemovitost, čemuž předcházela vůle dědečka účastníků, který nastavil rozdělení rodového majetku. adresa úrazu nastal v tomto roce, neboť otec žalobkyně s tím nesouhlasil, jak vyplynulo z jeho výpovědi v souvisejícím řízení. Incidentu ze dne datum osobně nebyla přítomna, ani v té době o darování ze dne datum nevěděla.

3. Žalobkyně dále uvedla, že tvrzení 1. žalovaného obsažené v reakci na dopis žalobkyně z datum, že žádné z vytknutých skutků se nestaly, se ukázalo jako nepravdivé. Za své jednání ze dne datum byl 1. žalovaný rozsudkem Okresního soudu adresa-západ ze dne datum, č. j. spisová značka ve spojení s rozsudkem Krajského soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, pravomocně uznán vinným ze spáchání přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku a odsouzen k peněžitému trestu. Žalovanému byla dále uložena povinnost zaplatit žalované způsobenou škodu ve výši částka. Stran jednání ze dne datum pak byl 1. žalovaný pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu adresa-západ ze dne datum, č. j. spisová značka ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, za přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a zločin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, za což mu byl uložen souhrnný podmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let se zkušební dobou 3 roky. Namísto toho, aby 1. žalovaný pod tíhou trestního stíhání formálně projevil např. lítost a omluvil se, pokud se týkalo trestního stíhání pro skutek ze dne datum, vše popřel a zlehčoval. Další trestní řízení, tj. pro skutek ze dne datum pak již dle žalobkyně bylo arogantním projevem 1. žalovaného jako obžalovaného, který vše, co šlo popřít, popřel, špatně si svoji obhajobu domluvil s 2. žalovanou. Nejhorší z projevů 1. žalovaného pro žalobkyni však byla nezastíraná a škodolibá radost, že jejího syna potrestal a způsobil mu takovou újmu na zdraví, která ho provždy vyřadila z možnosti hrát profesionálně fotbal, na který se prakticky od dětství připravoval. Ani tato dvě trestní řízení však nevedla k jakékoliv nápravě v chování 1. žalovaného, když jeho slovní ataky, výhružky a urážky směřované k žalobkyni a osobám jí blízkým nadále přetrvávají. Za své jednání se 1. žalovaný synovi žalobkyně neomluvil. V rámci trestního řízení nebyla synovi žalobkyně přiznána náhrada za újmu na zdraví pouze z důvodu, že znalecký posudek nebyl vyhotoven podle aktuální metodiky. Do tohoto štvaní se pak zapojuje i 2. žalovaná. Žalobkyně má za to, že jsou splněny kvalifikované podmínky nevděčného chování 1. žalovaného, který jí soustavně uráží, slovně napadá, zastrašuje a okamžitě, jak se v domě nebo na zahradě objeví, nějakým způsobem reaguje, k tomuto nevděčnému chování pak navádí i jejich otce. 1. žalovaný svým chování ubližuje žalobkyni jako dárkyni a jejím osobám blízkým, děje se tak úmyslně a takovéto jeho jednání zjevně hrubě porušuje dobré mravy.

4. 1. žalovaný od žalobkyně obdržel dopis ze dne datum, kterým odstoupila od darovací smlouvy pro nevděk, čímž darovací poměr zaniká a obnovují se původní právní poměry, tj. vlastnictví žalobkyně jako dárce s účinky ex nunc a 1. žalovaný se stal nepoctivým držitelem a jeho povinností bylo a je předmět daru vydat. Namísto toho však 1. žalovaný rozhodl vrácení daru zmařit a darovací smlouvou ze dne datum předmět daru daroval 2. žalované, která je osobou jemu blízkou, v době uzavření darovací smlouvy tak nebyla v dobré víře, když o nevděčném jednání 1. žalovaného vůči žalobkyni měla vědomost a v některých případech jim byla i přítomna. Toto jednání 1. žalovaného žalobkyně považuje za čistě účelové. Z dosavadního chování 2. žalované lze usoudit, že tak učinila, aby 1. žalovanému pomohla vlastnictví předmětných nemovitostí zachránit, uzavření této darovací smlouvy je tedy obcházením zákona a zastřeným právním jednáním, když není skutečným projevem vůle předmětné nemovitosti převést do sféry vlastnictví 2. žalované, ale vyhnout se důsledkům odvolání daru, pokud by se žalobkyně se svými nároky obrátila na soud. Dále žalobkyně poukázala na skutečnost, že darovací smlouvu žalovaní uzavřeli ve stejný den, kdy právní zástupkyně 1. žalovaného vyhotovila reakci na odvolání daru žalobkyní v dopise ze dne datum, přičemž plná moc jí 1. žalovaným byla udělena již dne datum. K podání návrhu na vklad pak došlo až dne datum v 8,01:32 hodin. Vzhledem k tomu, že žalovaní na výzvy žalobkyně k vydání předmětných nemovitých věcí nereagovali a k okamžiku podání žaloby je jako jejich vlastník vedena 2. žalovaná, má žalobkyně na určení svého vlastnického práva naléhavý právní zájem, neboť změny zápisu v katastru nemovitostí nelze dosáhnout jinak. S ohledem na zastavěnost pozemku parc. č. st. 2647, na němž 1. žalovaný zhotovil stavbu rodinného domu, pak žalobkyně za tento pozemek požadovala odpovídající náhradu v podobě obvyklé ceny ve výši částka/m2 ke dno datum, tj. částku ve výši částka. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že není možné vydat ani pozemky parc. č. 206/9 a 206/10 v k.ú. adresa pod Medníkem, navrhla, aby soud uložil 1. žalovanému namísto toho zaplatit částku ve výši částka, tj. dohromady částku ve výši částka.

5. Žalovaní s podanou žalobou nesouhlasili a navrhli její zamítnutí. Uvedli, že žalobkyně se stěží může domáhat vrácení daru, když darovací smlouva uzavřená dne datum byla pouze jedním z kroků, kterým jejich právní předchůdci dělili mezi své potomky rodinný majetek. Prarodiče žalobkyně a 1. žalovaného (dále jen jako „prarodiče“) v roce 1954 zakoupili dům č.p. 82 v adresa, části obce adresa společně s velkou pozemkovou parcelou č. 206/3, přičemž jejich přáním bylo, aby pozemek byl rodinným majetkem. Prarodiče následně uvedený pozemek rozdělili, kdy jednu polovinu – pozemek parc. č. 206/5, na kterém stál rodinný dům č.p. 82, si ponechali, zatímco druhou polovinu – pozemek parc. č. 206/3 darovali svému synovi jméno FO, otci žalobkyně a 1. žalovaného, aby si zde se svou manželkou jméno FO postavili dům, kteří tak učinili a postavili zde dům č.p. 255. jméno FO podle přání svých rodičů rozdělil pozemek na dvě další části označené jako parc. č. 206/9 a 206/10, které v roce 1982 daroval žalobkyni, aby si zde se svým manželem také postavila dům. Když v roce 1988 zemřel dědeček žalobkyně a 1. žalovaného stala se po dohodě všech členů rodiny dědičkou jeho manželka. Podle této dohody babička darovala žalobkyni rodinný dům č.p. 82 spolu s pozemkem parc. č. 206/5 s tím, že žalobkyně daruje pozemek parc. č. 206/9 a 206/10 1. žalovanému, k čemuž došlo v roce 1997. Protože dům po babičce společně s pozemkem pac. č. 206/5 měl větší hodnotu než nezainvestované pozemky parc. č. 206/9 a 206/10, bylo současně dohodnuto, že 1. žalovanému bude darován také dům č.p. 255 na pozemku parc. č. st. 991 s pozemkem parc. č. 206/3. K tomu došlo na základě darovací smlouvy ze dne datum s prvními účinky zápisu k datum. Tím bylo dosaženo toho, že oba sourozenci měli v dané lokalitě domy po předcích s prakticky stejně velkými pozemky a současně k naplnění vůle jejich předků. Žalobkyně se souhlasem rodiny svůj pozemek dále rozdělila a nezastavěnou polovinu darovala svému synovi jméno FO. 1. žalovaný na pozemku parc. č. 206/10 postavil rodinný dům a vybudoval zahradní altán a bazén. Pozemek parc. č. 206/9 pak slouží jako jediná příjezdová cesta k domu. Žalobkyně od rodičů dále dostala družstevní byt v adresa, který byl po privatizaci družstva převeden do jejího vlastnictví. V případě převodu pozemků parc. č. 206/9 a 206/10 ze žalobkyně na 1. žalovaného se tak nejednalo o dar v pravém slova smyslu, ale o dělení rodového majetku a podmínku pro to, aby se žalobkyně mohla stát na základě jiné darovací smlouvy vlastníkem domu č.p. 82 s pozemkem parc. č. 206/5.

6. Dle žalovaných se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat vrácení darovaných pozemků, neboť jejich knihovní vlastnicí je 2. žalovaná, která vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem nabyla darovací smlouvou uzavřenou se žalovaným dne datum. V daném případě není možné dar vrátit, neboť byl již odevzdán. 2. žalovaná pak nikdy žalobkyni neublížila, není mezi nimi žádný vztah. 2. žalovaná je družkou 1. žalovaného, se kterým vede společnou domácnost. 1. žalovanému pomáhá s péčí o jeho rodiče, kteří 2. žalovanou přijímají jako snachu. Oproti tomu žalobkyně rodičům nijak nepomáhá a nezajímá se o jejich potřeby. Převod předmětných nemovitostí na 2. žalovanou je pak projevem jejich dlouhodobého vztahu, přičemž v době, kdy tento krok konzultoval se svými rodiči a připravoval darovací smlouvu, nevěděl, že žalobkyně zasílá výzvu k vrácení daru. Tuto výzvu mu předal až později po podpisu darovací smlouvy jeho otec jméno FO, kterému ji pošta doručila. Jako nesporné datum, kdy se 1. žalovaný dozvěděl o dopisu ze dne datum, pak při jednání soudu označil den datum, jelikož ten den odcházela z advokátní kanceláře tituly před jménem jméno FO reakce na odstoupení od darovací smlouvy učiněné žalobkyní. Datum na plné moci přiložené k dopisu právní zástupkyně 1. žalovaného z datum bylo označeno za sporné. Žalovaní dále uvedli, že 1. žalovaný postavil na základě stavebního povolení na pozemku parc. č. st. 2647 a 206/10 rodinný dům č.p. 395. Rozhodnutím Stavebního úřadu adresa bylo rozhodnuto o změně užívání zařízení staveniště na stavbu jednoduchou o zastavěné ploše 50m2, která bude užívána jako domácí dílna a k uskladnění zahradního nářadí. Tato stavba byla zřízena na pozemcích parc. č. 206/10 a st. 2665. 1. žalovaný dále svým nákladem v souladu se stavebním povolením vybudoval na pozemcích parc. č. 206/10 a parc. č. st. 2647 žumpu, přípojky vody a elektro, zpevněnou příjezdovou cestu a parkovací stání, vše vydlážděné zámkovou dlažbou. Na pozemku parc. č. 206/10 dále 1. žalovaný vybudoval bazén. Pozemek parc. č. 206/9, na kterém 1. žalovaný vybudoval příjezd dlážděný zámkovou dlažbou a oddělený řadou tújí, představuje jediný možný příjezd k rodinnému domu č.p. 395. Domáhá-li se žalobkyně vydání pozemku parc. č. 206/9 a 206/10, domáhá se současně i vydání jediné možné přístupové cesty k domu čp. 395, vydání inženýrských sítí k tomuto objektu, vedlejší stavby a bazénu vybudovaných 1. žalovaným. Žalobkyně se rovněž nemůže domáhat vydání plotu, který vybudoval 1. žalovaný. Odstoupení od darovací smlouvy nemůže znamenat totální znehodnocení jejich vlastního majetku, vybudovaného na pozemku v souladu s platnou právní úpravou.

7. Namítli dále, že žalobkyně zmeškala lhůtu k odvolání daru stanovenou v § 2075 ve vztahu k vytčeným jednáním ze dne datum, datum a datum. Samotná formulace dopisu ze dne datum není konstruována deskriptivním způsobem, tj. s jasným výčtem jednání, která by porušovala dobré mravy vzhledem a popisem těchto situací zcela nezaměnitelným způsobem ze strany obdarovaného vůči dárci nebo osobám jemu blízkým, ale zcela preskriptivním způsobem. Žalobkyně, vědoma si této právní konstrukce a své vlastní nepříznivé finanční situace, do které se dostala svým zaviněním, případně zaviněním osob jí blízkých, vyjma 1. žalovaného a jejich otce, z hněvu na svého bratra, že od jejich rodičů v květnu 2018 obdržel pozemek parc. č. st. 991, jehož součástí je dům č.p. 255, v k.ú. adresa pod Medníkem, začala hledat jednotlivé záminky a důvody, aby mohlo dojít k navrácení daru. O tomto institutu navrácení daru poučila oba své syny a následně začala vyhrocovat svou komunikaci ve vztahu k samotnému otci, ke svému bratrovi a začala bratrovi dělat schválnosti, aby jej vyprovokovala. O těchto drobných schválnostech rovněž poučila své syny. Mezi tyto větší schválnosti pak běžně patřilo to, že žalobkyně opakovaně slovně urážela své rodiče před svým bratrem, i bratra samotného. Následně poučila své syny, že pro zajištění důkazů o tom, že se 1. žalovaný chová hrubě, je nutné incidenty řádně zdokumentovat, aby mohly být vyšetřeny a následně mohl být takový incident odsouzen u příslušného soudu. Zaparkování vozidel před výjezdem 1. žalovaného pak bylo vedeno ve zlém úmyslu ztížit a znepříjemnit samotný výjezd a manévrování před vjezdem 1. žalovaného tak, aby zde mohl vzniknout konflikt. Namísto pomoci rodičům žalobkyně nechává instalovat kamery monitorující okolí domu svých rodičů, nijak nekoriguje neurvalé chování svých synů vůči svým rodičům, naopak se svými rodiči jedná neadekvátním způsobem a verbálně je napadá. Neurvalé chování synů žalobkyně bylo rovněž vyvolávající příčinou obou v žalobě zmiňovaných konfliktů, kdy konflikt z dubna 2018 byl vyprovokován více než nevhodným chováním syna žalobkyně k 1. žalovanému. Oslovení „vo co ti de, vole“ určitě nepatří ke standardní konverzaci v rodině mezi osobami generačně rozdílnými, zejména použije-li toto oslovení synovec vůči strýci. Nárok syna žalobkyně uplatněný v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka žalovaní nepovažovali za oprávněný, neboť pokud by tomu tak bylo, byl by mu přiznán již v trestním řízení. Neurvalé chování vyvolalo i konflikt týkající se poškození vozidla, kdy 1. žalovaný i nadále tvrdil, že vozidlo žalobkyně nepoškodil. S trestními rozsudky 1. žalovaný nesouhlasil. Pokud se týká vytčených jednání ze dne datum, datum a jednání, kdy měl 1. žalovaný napadat blíže neurčeného dne syny žalobkyně, uvedl, že na základě oznámení žalobkyně bylo komisí k projednávání přestupků u města adresa vedeno řízení o přestupku proti občanskému soužití pod sp. zn. MJuP/04730/2018/KANV/KPP, které bylo dne datum zastaveno, neboť 1. žalovanému nebyla vina nade vší pochybnost prokázána. O zlé víře žalobkyně dále svědčí skutečnost, že ona i její rodinní příslušníci si vymýšlí a uvádějí lživá tvrzení o možném abúsu alkoholu ze strany 1. žalovaného. Ten je však abstinentem a dne datum dostal průkaz neschopnosti o vojenské činné službě, který obdržel na základě své zdravotní indispozice s náchylnou slinivkou břišní. Ke zlé víře žalobkyně dále uvedl, že od jednání dne datum došlo k incidentu, kdy 1. žalovaného dne datum napadl syn žalobkyně jméno FO, a to údery do obličeje a údery do osobního automobilu 1. žalovaného. O nepříznivé finanční situaci žalobkyně svědčí skutečnost, že žalobkyně má poměrně velký závazek u právnická osoba spořitelny, a.s., který je zajištěn na základě smlouvy o zřízení zástavního ze dne datum na veškeré pohledávky ve výši částka, již nějakou dobu inzeruje k prodeji svou vlastní nemovitost v sousedství žalovaných.

8. Žalobkyně nemá proti žalovaným naléhavého právního zájmu, který nemůže být spatřován ve vyvolání stavu, kdy vlastní rodinné neshody o majetkovém vypořádání budou řešeny prve u trestních soudů a následně u soudů civilních, které musí vzít v potaz vlastní jednání žalobkyně a jejích synů ve vztahu k jejím rodičům a k jednání, které přisuzuje žalovanému. V rámci dokazování pak vyplyne, že to byla žalobkyně, kdo se dopustil jednání v rozporu s dobrými mravy proti 1. žalovanému, který však toto její jednání nechával bez reakcí, a proto žalobkyně musela přikročit k tomu, aby u svého bratra vyvolala bouřlivou reakci, kterou si nutně musela zdokumentovat a proti svému bratrovi tak shromažďovat důkazy pro iniciaci tohoto sporu. Přípis žalobkyně 1. žalovanému ze dne datum, kterým žalobkyně měla odstoupit od darovací smlouvy ze dne datum, je ve smyslu § 39 občanského zákoníku pro obcházení zákona jednáním neplatným, samotná žaloba tak není věcně opodstatněna. Odvolání daru pro nevděk žalovaní považovali za šikanózní a v rozporu s hmotným právem, neboť základ nároku není naplněn, když ani jedna z právních úprav nesloužila k ochraně jednání dárce ve zlé víře. O zlé víře žalobkyně svědčí dále skutečnost, že dopis ze dne 5. 9. byl vyhotoven až po zahájení trestního řízení, nikoliv ihned po daném konfliktním jednání. Žalobkyně se tak snaží těžit z formalistického výkladu ustanovení bez ohledu na smysl dané normy, čímž vytváří další bezpráví. Nejedná se přitom o kvalifikované odstoupení, resp. odvolání daru, z důvodu nesprávné aplikace právní úpravy, navíc se žalobkyně domáhala vrácení celého daru, tedy plnění nemožného, protože chtěla vrátit i věci vybudované žalovaným, již v té době měla chtít zaplatit finanční ekvivalent. 1. žalovaný dále poukázal na skutečnost, že darované pozemky držel jako vlastník po dobu více než deseti let a na paralelu s vydržením a ustanovení insolvenčního zákona o lhůtách k vydání plnění získaného darováním.

9. Ze shodných tvrzení účastníků a z provedeného dokazování soud zjistil následující rozhodné skutečnosti.

10. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobkyně a 1. žalovaný jsou sourozenci. Na základě darovací smlouvy ze dne datum nabyla žalobkyně od svého otce pozemky parc. č. 206/9 – zahrada o rozloze 186 m² a parc. č. 206/10 – zahrada o rozloze 1 185 m², oba v k.ú. adresa pod Medníkem, které následně darovací smlouvou datovanou dne datum převedla na 1. žalovaného s tím, že účinky darovací smlouvy nastaly ke dni datum. V době darování byly darované pozemky úplně nezasíťované. Poté 1. žalovaný z pozemku parc. č. 206/10 v k.ú. adresa pod Medníkem oddělil pozemek parc. č. st. 2647, o rozloze 88 m², na němž postavil dům č. p. 395. Pozemek parc. č. 206/9 v k.ú. adresa pod Medníkem představuje jedinou příjezdovou cestu k pozemku parc. č. 206/10 v k.ú. adresa pod Medníkem. Na příjezdové cestě 1. žalovaný vybudoval zámkovou dlažbu. Na pozemku parc. č. 206/10 v k.ú. adresa pod Medníkem se nachází zapuštěný bazén a zahradní domek jako pevná stavba. Je zde zbudovaná elektrická přípojka, studna a žumpa s tím, že se jedná o betonový prefabrikát zapuštěný do země. Přípojky rovněž zhotovil 1. žalovaný na své náklady. Smlouvou datovanou dne datum daroval 1. žalovaný předmětné nemovité věci 2. žalované, která je jeho družkou.

11. Z darovací smlouvy uzavřené mezi žalobkyní jako osobou darující a 1. žalovaným jako osobou obdarovanou, datované dne datum, soud zjistil, že žalobkyně darovala 1. žalovanému jako svému bratrovi pozemky parc. č. 206/9 – zahrada o rozloze 186 m² a parc. č. 206/10 – zahrada o rozloze 1 185 m², oba zapsané na LV č. hodnota pro v k.ú. adresa pod Medníkem, který uvedený dar od sestry přijal. Podle čl. II. darovací smlouvy jsou darované nemovitosti popsány ve znaleckém posudku tituly před jménem jméno FO ze dne datum a mají hodnotu částka. V čl. VII. si strany ujednaly, že darující se bude moci domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný bude k ní nebo k členům její rodiny chovat tak, že tím poruší dobré mravy. Podpisy stran jsou úředně ověřeny. Právní účinky vkladu vznikly dnem datum.

12. Z dopisu ze dne datum, adresovaného 1. žalovanému na adresu adresa, vyplývá, že žalobkyně 1. žalovanému sdělila, že vzhledem k situaci a událostem v nedávné době odstupuje od darovací smlouvy V 12 3716-1997 ze dne datum a požaduje vrátit dar, který byl jejím předmětem, tj. pozemek číslo kat. 206/9 o výměře 186 m2 a pozemek číslo kat. 206/10 o výměře 1 185 m2 v katastru adresa. Vrácení daru žalobkyně požadovala z důvodu porušení dobrých mravů vůči její osobě a členům její rodiny, když 1. žalovaný v nedávné době porušil dobré mravy velmi hrubým způsobem úmyslně, značnou intenzitou a opakovaně. Vrácení daru požadovala na základě čl. VII darovací smlouvy s tím, že morální pravidla 1. žalovaný porušil svým úmyslným jednáním zejména dne datum, kdy fyzicky značnou intenzitou napadl jejího syna jméno FO a tím mu způsobil těžké ublížení na zdraví (v šetření PČR - SKPV), dne datum velmi hrubými urážkami napadl slovně a poté i fyzicky značnou intenzitou jejího manžela jméno FO při sekání zahrady, následně i její osobu, ačkoliv k tomuto jednání neměl žádný důvod (záznam na PČR), dne datum žalobkyni fyzicky napadl značnou intenzitou ranami do hlavy a způsobil jí mj. poškození dioptrických brýlí v hodnotě částka v domě jejich rodičů, kteří tomuto napadení byli přítomni, přičemž toto bylo doprovázeno hrubými urážkami (záznam na PČR), dne datum žalobkyni napadl hrubými urážkami a poškodil její auto jméno FO šroubovákem, kde udělal rýhu přes celý bok auta na straně spolujezdce a poté tím samým šroubovákem napadl psa jejího syna jméno FO a dále fyzicky napadal značnou intenzitou a hrubými urážkami její dva syny jméno FO a jméno FO (v šetření PČR). Dále žalobkyně v dopise uvedla, že ze shora uvedených důvodů uplatňuje ust. § 2072, kdy 1. žalovaný jako obdarovaný vůči dárci, tj. její osobě úmyslně zjevně porušil dobré mravy a od darovací smlouvy mezi nimi uzavřené dne datum pro jeho nevděk odstupuje, přičemž požaduje vrácení a vydání celého daru s tím, že nevděk jej činí nepoctivým držitelem.

13. Z dopisu ze dne datum, adresovaného žalobkyni na adresu Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, adresa, bylo zjištěno, že Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 advokátka se sídlem adresa, se na žalobkyni obrátila v zastoupení 1. žalovaného jako jejího klienta s tím, že plnou moc pro zastupování přikládá v příloze. V dopise uvedla, že ze strany jejího klienta byla informována, že žalobkyně 1. žalovanému zaslala přípis ze dne datum, ve kterém uvádí údajné skutky, kterých se údajně měl 1. žalovaný vůči žalobkyni a jejím příbuzným dopustit. V dopise tituly před jménem jméno FO je dále uvedeno, že žalobkyně v rámci přípisu ze dne datum poukazuje na skutečnost, že jejímu klientovi darovala darovací smlouvou ze dne datum nemovité věci v dopise označené a že od darovací smlouvy pro nevděk jejího klienta odstupuje. Její klient důvody tvrzené žalobkyní absolutně neuznává, neboť se nedopustil vůči její osobě, ani její rodině, žádného jednání, které by bylo možno hodnotit jako zjevně porušující dobré mravy. Důkazem toho je skutečnost, že žalobkyně již vícekrát jejího klienta hlásila na Policii ČR s tím, že v závorce je uvedeno, že tato skutečnost vyplývá z jejího dopisu, přičemž veškerá její oznámení byla Policií ČR shledána jako neopodstatněná. Závěrem je v dopise právní zástupkyní 1. žalovaného konstatováno, že je jí líto, že adresátka neustále vyvíjí snahu očernit jejího klienta, a to i přesto, že ten se vůči její osobě, ani její rodině ničeho špatného nedopustil. Požádala, aby žalobkyně zanechala podobných pokusů, jejichž jediným a zcela zjevným účelem je dosíci stavu, aby bylo možno jejího klienta považovat za „nevděčného“ obdarovaného. Podobné pokusy totiž nepřispívají k dobrým rodinným vztahům. Jako příloha dopisu je uvedena plná moc právní zástupkyně.

14. Z listiny označené jako plná moc soud zjistil, že 1. žalovaný zmocnil advokátku Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 se sídlem AK adresa, aby jej zastupovala ve věci vrácení daru. Text plné moci je předtištěn s tím, že je v něm rukou dopsáno jméno, datum narození a bydliště 1. žalovaného, dále věc, v níž je jmenovaná advokátka zmocněna slovy „vrácení daru“, datum datum a podpis klienta a zástupkyně. Jako místo podpisu je uvedena adresa.

15. Z darovací smlouvy a smlouvy o zřízení služebnosti doživotního užívacího práva uzavřené mezi 1. žalovaným jako dárcem a 2. žalovanou jako obdarovanou, bylo zjištěno, že 1. žalovaný daroval 2. žalované pozemek parc. č. st. 2647, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č.p. 395 v části obce adresa, dále pozemky parc. č. 206/9 a parc. č. 206/10, oba druh pozemku zahrada, to vše zapsané na LV č. hodnota pro k.ú. adresa pod Medníkem, obec adresa, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště adresa-západ. Podle čl. III darovací smlouvy je obdarovaná dárci osobou blízkou, neboť s ním trvale žije ve smyslu § 22 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění, obdarovaná dar od dárce přijímá. V čl. IV. strany shodně prohlašují, že na předmětu daru neváznou žádná omezení vlastnického práva jako např. věcná břemena, zástavní práva či jiná vlastnická omezení. Podle čl. V obdarovaná bezplatně zřizuje ve prospěch dárce služebnost doživotního užívacího práva k předmětu daru. Strany smlouvu podepsaly v Jílovém dne datum.

16. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu datum pro LV č. hodnota má soud za prokázané, že 2. žalovaná je zapsaným vlastníkem pozemku parc. č. st. 2647 o výměře 88 m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č.p. 395, rodinný dům, dále pozemků parc. č. 206/9 o výměře 186 m2 a parc. č. 206/10 o výměře 1 097 m2, oba druh pozemku zahrada, způsob ochrany zemědělský půdní fond, k.ú. adresa pod Medníkem, obec adresa, a to na základě Smlouvy darovací, o zřízení věcného břemene ze dne datum s právními účinky zápisu ke dni datum. Zápis byl proveden dne datum, číslo vkladového řízení je uvedeno V-12190/2018-210. Na základě této smlouvy je pak zapsáno i věcné břemeno užívání pro 1. žalovaného, rovněž s právními účinky k datum a s pořadím k datum 08:01.

17. Z rozsudku Okresního soudu adresa-západ, č.j. spisová značka, ze dne datum a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne datum, č.j. spisová značka, bylo zjištěno, že 1. žalovaný byl pravomocně odsouzen za spáchání přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne datum v době od 16:40 do 17:00 hodin poblíž rodinného domu č. p. 255 adresa v obci adresa, po předchozí slovní kontroverzi nejdříve vykřikoval na Evu jméno FO, ať neparkuje na jeho pozemku nebo jí nabourá auto, přičemž demonstrativně najížděl svým vozidlem zn. Fiat Bravo, RZ SPZ do vozidla zn. VW Lupo, RZ SPZ, poškozeného jméno FO, nar. datum, poté zastavil svým vozidlem kolmo k vozidlu poškozeného, několik centimetrů od dveří, kdy zamezil Evě jméno FO vystoupit z vozidla, na což poškozený reagoval tak, že zavolal na obžalovaného „o co ti jde, vole“, obžalovaný v reakci na jeho slova vystoupil ze svého vozidla a fyzicky napadl přicházejícího poškozeného před přední částí vozidla zn. VW Lupo, a to tím způsobem, že ho chytil oběma rukama kolem trupu, na což poškozený reagoval tak, že se chytil za oděv obžalovaného ve snaze udržet rovnováhu, obžalovaný však nepřestal a navalil se na poškozeného s cílem svalit ho na kapotu vozu, poškozenému se podařilo levou nohou zapřít se o jeho vozidlo a udržet tak rovnováhu, obžalovaný se ho i nadále snažil přetlačit a setrvával v obemknutí poškozeného oběma rukama, na což poškozený přenesl váhu na pravou nohu opětovně ve snaze udržet rovnováhu, což se mu nepodařilo, kdy následně poškozenému prasklo v pravém koleni pod tíhou tlaku a oba společně spadli na zem, přičemž obžalovaný spadl na poškozeného, kdy ihned po pádu si poškozený stěžoval na silnou akutní bolest v pravém koleni a nebyl schopen vstát, obžalovaný se zvedl a nastoupil do auta s hlasitým smíchem a dvakrát slabě narazil do vozidla poškozeného, přičemž tímto jednáním způsobil poškozenému jméno FO zranění pravého kolene v rozsahu přetržení vnitřního a postranního vazu pravého kolenního kloubu a předního zkříženého vazu pravého kolenního kloubu, které si vyžádalo lékařské ošetření s následnou léčbou, která trvala minimálně po dobu 8 týdnů a 4 dnů. Poškozený jméno FO byl podle § 229 odst. 1 trestního řádu odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních s odůvodněním, že vyčíslení bolestného a ztížení společenského uplatnění nebylo zpracováno podle metodiky Nejvyššího soudu. Z odůvodnění citovaných rozhodnutí trestních soudů je patrné, že bylo provedeno rozsáhlé dokazování, v rámci kterého byl vyslechnut 1. žalovaný v postavení obžalovaného, poškozený jméno FO, svědci a znalec, dále byly provedeny listinné důkazy. V trestním řízení byl rovněž zjišťován charakter místa, kde došlo k předmětnému incidentu. Na základě provedeného dokazování soud I. stupně uzavřel, že mezi obžalovaným a poškozeným došlo předmětného dne k incidentu vyvolanému sporem o parkování vozidel před vjezdem na pozemek obžalovaného. Stran okolností a průběhu incidentu vycházel z výpovědi poškozeného a dalších svědků, výpověď svědkyně Jméno zainteresované osoby 2/0 pak označil za nevěrohodnou pro rozpory s výpovědí obžalovaného, na další rozpory v její výpovědi oproti výpovědím ostatních svědků pak poukázal soud odvolací. K námitkám obžalovaného dále odvolací soud konstatoval, že obžalovaný nebyl nijak nucen k tomu, aby namísto vjetí na dvůr vraty, jež mu otevřela družka, vystoupil z auta a dal se do vyřizování účtů s poškozeným, jehož jistě není možno vyzdvihovat za jím zvolený slovní doprovod, který ovšem nijak neopravňoval obžalovaného ke shora popsanému fyzickému útoku, jenž není možno mít za obranný. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že poškozený jméno FO je synem žalobkyně.

18. Z protokolů o hlavním líčení před Okresním soudem adresa-západ ze dne datum a datum ve věci sp. zn. spisová značka soud zjistil, že dne datum byl v hlavním líčení vyslýchán 1. žalovaný v postavení obžalovaného. V rámci své výpovědi popisoval průběh incidentu odlišně od skutkového děje popsaného v obžalobě, přičemž se také podrobně vyjadřoval k postavení vozidel před vjezdem na jeho pozemek. Dále poukazoval na skutečnost, že incidentu předcházela rodinná situace, kdy v dubnu na něj rodiče přepsali rodinný dům se zahradou s tím, že poté, co toto otec začátkem dubna sdělil sestře, začali koncem tohoto měsíce katastrofální problémy. 1. žalovaný se rovněž vyjadřoval k odvolání daru z roku 1997 ze stany jeho sestry pro poškozování dobrých mravů s tím, že tak mělo být učiněno dvěma doporučenými dopisy, kdy první přišel dne datum. Dále pak byli slyšeni svědci jméno FO a jeho manželka jméno FO, kteří se podrobně vyjádřili k okolnostem a průběhu incidentu, svědek jméno FO také k dopadům na jeho zdravotní stav a následný profesní život. Jako svědek byl rovněž vyslýchán otec žalobkyně a 1. žalovaného – jméno FO, který vypověděl, že o incidentu ví z doslechu, vzdálen byl přibližně 30-40 metrů, pouze slyšel nějaký hluk. K parkování vozidel uvedl, že ví, jak tam stála, neboť na daném místě takto stávala pravidelně s tím, že od předmětného incidentu již stojí na svém pozemku. Dále uvedl, že žalobkyně s ním, ani s matkou od té doby vůbec nemluví, přičemž se zamýšlel na tím, že je to od té doby, co v lednu převedl „barák“ na syna. V hlavním líčení konaném dne datum se pak k okolnostem a průběhu incidentu podrobně vyjádřila jako svědkyně 2. žalovaná, která mj. sdělila, že poškozený se svým vozidlem na daném místě nikdy nestál, až poslední dobou. Dále vypověděla, že nikdy nic neprobíhalo, byli normální rodina, žádné ostré výměny názorů. Obžalovaný s poškozeným v minulosti žádné problémy neměli, ty nastaly až tento den, když vlastně po tomto incidentu syn paní jméno FO zjistil, že byl přepsán dům na jméno FO a tím to vše začalo. Slyšena byla i svědkyně jméno FO a svědek jméno FO, který blíže popsal další útoky 1. žalovaného na něj a na žalobkyni.

19. Z rozsudku Okresního soudu adresa-západ ze dne datum, č.j. spisová značka, bylo zjištěno, že 1. žalovaný byl pravomocně odsouzen za přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne datum kolem 18.00 hodin v obci adresa, naproti domu č.p. 255 v adresa, po předchozí slovní rozepři se svou sestrou, poškozenou Jméno zainteresované osoby 0/0, ji následně šroubovákem vytvořil rýhu v pravých předních a zadních dveřích a pravém nárazníku na jejím zde zaparkovaném vozidle zn. jméno FO, RZ SPZ, čímž poškozené Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 bylo zamítnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne datum, č.j. spisová značka, kdy odvolací soud mj. uvedl, že nalézací soud všechny provedené důkazy hodnotil v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 trestního řádu i v souladu se všemi pravidly formální logiky, přičemž žádný důkaz nepominul a vypořádal se se všemi relevantními okolnostmi, přičemž se také adekvátně vypořádal s mimořádně konfliktními rodinnými vztahy, zejména pak mezi obžalovaným a poškozenou, stejně tak jako mezi poškozenou a jejím otcem.

20. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení žalobkyně ze dne datum, č. j. KRPS-191092-1/ČJ-2018-01142, soud zjistil, že žalobkyně v rámci vysvětlení popsala incident ze dne datum s tím, že v odpoledních hodinách její manžel jméno FO sekal nedaleko plotu a domu jejího bratra Jméno zainteresované osoby 1/0, ten z ničeho nic proudem vody ze zahradní hadice stříkal vodu na jejího muže, na hlavu a na záda, který na to nereagoval a sekal dál. Poté, co žalobkyně přiběhla k plotu a dotázala se bratra, zda je normální a jestli se nezbláznil, namířil na ní hadicí a dostala proudem do obličeje. Žalobkyně dále uvedla, že po napadení jejího syna se její bratr provokativně pohybuje po dvoře jejich rodičů a popsala další incident s 1. žalovaným týkající se jejího psa. Uvedla, že rovněž došlo ke dvěma událostem týkající se poškození jejího osobního vozu jméno FO s tím, že na jejich základě syn jméno FO dne datum zakoupil kamerový systém se záznamem, který bude instalován na jejich dům. Žalobkyně se dostavila na Policii ČR k podání oznámení výše uvedených skutečností proto, aby Policie ČR vzala v patrnost a na vědomí arogantní chování jejího bratra vůči její rodině. V souvislosti s uvedenými věcmi nechtěla, aby Policie ČR dále konala, ale aby je pouze vzala na vědomí.

21. Z úředního záznamu o podání vysvětlení žalobkyně v postavení poškozené ze dne datum, č. j. KRPS-201702-3/PŘ-2018-011422, soud zjistil, že žalobkyně popsala incident ze dne datum tak, že kolem 12. hodiny šla ke své matce domů vrátit nádobí. Dům i pozemek rodičů jsou od dubna 2018 převedeny na jejího bratra s tím, rodičům zde zůstalo věcné břemeno. Od doby, kdy byl pozemek převeden, si však bratr vyhrazuje na tento dům a pozemek veškeré právo a zakázal jí i členům její rodiny na tento pozemek vstupovat, čímž zamezil navštěvování a styku s rodiči. Téhož dne okolo 17 hodiny bratr něco házel jejím psům a poté, co jej upozornila, že si to nepřeje, jí začal velmi vulgárně nadávat a znovu opakovat, aby nevstupovala na jeho pozemek. Žalobkyně na jeho nadávky nereagovala, poté co opět vyšla ven, bratr přišel k plotu a opět na ní něco vulgárního pokřikoval. V tom okamžiku vyšli jejich rodiče na balkon a otec na bratra volal, aby toho nechal, neprovokoval a šel domů. Bratr šel poté k jejich rodičům, odkud slyšela hluk, jak se dohadují. Později téhož dne se žalobkyně šla podívat do domu jejich rodičů, zda je otec v pořádku. Poté, co z domu odcházela, bratr jí dvakrát udeřil dlaní do zadní části hlavy, strhl jí z hlavy brýle a vytrhl několik vlasů. Brýlemi mrsknul o zem a obě dioptrická skla se roztříštila. Její matka začala křičet, že není normální, ať toho nechá a jde domů. Mezi účastníky bylo nesporné, že přestupkové řízení pro shora uvedený skutek bylo rozhodnutím města adresa ze dne datum zastaveno proto, že nebylo prokázáno, jednoznačně a s nejvyšším možným stupněm jistoty, že obviněný se činu dopustil.

22. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení žalobkyně ze dne datum, č. j. KRPS-262834-1/PŘ-2018-011422, soud zjistil, že žalobkyně k incidentu ze dne datum uvedla, že její otec se dotazoval na kamery, které nainstalovaly na dům žalobkyně č.p. 249 v adresa v k.o. adresa s tím, že má obavy, aby dům nevyhořel a dále, že mu tato kamera zasahuje i na jeho pozemek. Žalobkyně se otci snažila vysvětlit, že se jedná o kamery k zajištění její bezpečnosti. Poté přišel její bratr a nadával, byl opilý. Za chvíli vyšla ven a viděla bratra u jejího auta, který okolo něj šel s nataženou rukou. Poté šel k vrátkům a držel v ruce šroubovák, kterým přes plot atakoval psa jejího syna. Následně šla žalobkyně k autu a viděla poškrábaný bok. Její synové se s bratrem také pohádali, kdy jim měl nadávat a vyhrožovat, proto zavolali hlídku PČR.

23. Z výpovědi svědka jméno FO, syna žalobkyně a synovce 1. žalovaného, soud zjistil, že do dubna 2018 byly jeho vztahy s 1. žalovaným korektní, jeho syna např. doučoval matematiku nebo češtinu. Nikdy předtím nedošlo k obdobnému incidentu či nějakému konfliktu. Do té doby byl standardní i vztah žalobkyně a 1. žalovaného, žalobkyně mu jako právnička pomáhala např. ohledně svěření syna do péče. Nevěděl ani o tom, že by zde byl před dubnem 2018 nějaký konflikt jiných členů rodiny. Ani on neměl předtím se strýcem žádný konflikt. Stran okolností předcházející incidentu z datum svědek uvedl, že vzhledem ke skutečnosti, že byl profesionální sportovec a byl v zahraničí, jezdil za žalobkyní přibližně jednou za měsíc. Protože má žalobkyně dva psy, kteří volně běhají po zahradě, parkuje na volném prostranství naproti vjezdu k 1. žalovanému, resp. naproti bráně k tomuto vjezdu. Nikdy však neparkoval i na prostoru u příjezdové cesty na pozemku 1. žalovaného. Stejně tak tomu bylo i v den incidentu. Toho dne měl nového drona a chtěli jej s tehdejší manželkou vyzkoušet na skále. Proto zaparkovali a šli ulicí nahoru. 1. žalovaný jel proti nim ulicí dolů a málem do něj a jeho tehdejší manželky vrazil, což ho vyděsilo. Od matky a dědy ví, že 1. žalovaný má tendenci chovat se despoticky a nárokoval si právě i toto prostranství. Poté, co se svědek s bývalou manželkou vraceli k autu a nasedli, 1. žalovaný do nich dvakrát do boku vrazil. Bývalá manželka nemohla vystoupit, proto k němu svědek došel a oslovil ho, o co mu jde, konkrétně „o co ti jde vole“. To 1. žalovaný dle svědka zřejmě nevydýchal a vystartoval po něm. Protože jeho bývalá manželka nemohla vystoupit, strhávala z něj strýce 2. žalovaná. Dále svědek uvedl, že po tomto incidentu se k němu 1. žalovaný chová strašně, vídají se, když navštěvuje žalobkyni. Když svědek přijede, 1. žalovaný ho vyhledává a častuje jej nadávkami, někdy mu i vyhrožuje. Celý incident pro něj měl značné následky, neboť se živil nohama. Při sportu nyní používá ortézu apod., sporty však již nemůže dělat v takové míře, jako předtím. 1. žalovaný však doposud za své jednání nepřijal odpovědnost. Mezi dalšími incidenty svědek zmínil poškrábání vozidla žalobkyně šroubovákem s tím, že 1. žalovaný poté tímto šroubovákem píchal přes plot psa žalobkyně, nebo návštěvu jeho prarodičů, při které 1. žalovaný žalobkyni několikrát udeřil do hlavy. Ani u jednoho z těchto konfliktů svědek nebyl, žalobkyně byla vystrašená a bezprostředně poté mu volala, kdy svědek, resp. svědek a jeho bratr následně za žalobkyní přijeli. Pokud se týká incidentu se šroubovákem, po příjezdu na ně 1. žalovaný nastoupil zjevně opojen alkoholem, policii odmítl dechovou zkoušku. Svědek toto zdokumentoval na video, které se nachází v trestním spise. V případě incidentu s brýlemi následně u žalobkyně spal, aby se nebála, ví od ní, že jí poté volala 2. žalovaná s tím, že jí brýle uhradí. Dále svědek uvedl, že od otce ví, že mu 1. žalovaný házel kameny pod sekačku při sekání zahrady. Jediná návštěva se neobejde bez konfliktu, vždy je to spojené s vyhrožováním ze strany 1. žalovaného a nadáváním nejhoršího rázu, např. „chcípni ty hajzle, tvoje máma tady nedožije“ apod. Kamery svědek nainstaloval z důvodu obavy o zdraví žalobkyně, psů či jejich vlastní. Vzhledem ke sklonu pozemku kamery nesnímají pouze pozemek žalobkyně, ale i jiný prostor tak, aby snímaly i vrátka propojující sousední pozemek, která jsou teď zabarikádovaná, aby se jimi nedalo procházet. Po instalaci kamer bylo zaznamenáno několik skutků, bylo podáváno i trestní oznámení. Řešilo se to jako přestupek v Jílovém a bylo to zastaveno. V rodině nikdy nevedli konverzaci o osudu domu, ve kterém v současné době žije dědeček. Svědek nevěděl, jak se o převodu dozvěděl, neboť to dle jeho slov „jde mimo něj“. Nejvíc ho na celé situaci trápí, jak to prožívá žalobkyně, která kvůli tomu přišla o rodiče, které proti ní 1. žalovaný poštval.

24. Z protokolu o výslechu obviněného jméno FO ze dne datum, č. j. KRPS-30793-71/TČ-2022-011471-NOVJ, vyplývá, že jmenovanému bylo dne datum doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání z přečinu ublížení na zdraví ve stadiu pokusu a výtržnictví podle § 146/1 k § 21, § 358/1 trestního zákoníku. Obviněný v rámci svého výslechu k věci uvedl, že s tím, co je mu kladeno za vinu nesouhlasí. Uvedl k tomu mj., že dne datum přijel k domu své matky na adrese adresa. Následujícího dne ráno v čase okolo 6:45 hodin šel vyparkovat své vozidlo, které bylo zaparkováno na pozemku matky. Když jej vyparkoval a šel zavřít vrata, přiřítil se velkou rychlosti ve svém vozidle jeho strýc Jméno zainteresované osoby 1/0, demonstrativně zastavil těsně u jeho vozidla, vystoupil a šel k němu. Nevěděl, zda jej chtěl udeřit či povalit, což se již v minulosti stalo, konkrétně v dubnu 2018. Když viděl, jak se k němu s nataženýma rukama blíží, obviněný instinktivně natáhl ruce, aby jej nemohl napadnout či např. povalit na zem. Dále obviněný popsal další průběh incidentu. K dotazu OČTŘ jak vznikly rodinné rozpory mezi jejich větví, tj. obviněným a jeho matkou a větví p. jméno FO a jméno FO obviněný uvedl, že spory vznikly od doby, kdy ho v dubnu v roce 2018 pan Jméno zainteresované osoby 1/0 napadl a stalo se mu zranění s kolenem. Spor, kdy jej napadl, vznikl kvůli tomu, že jeho tehdejší žena dle představ Jméno zainteresované osoby 1/0 zaparkovala špatně a kvůli tomu obviněného napadl. Dle obviněného tedy šlo o banalitu, ze které vzniklo jeho zranění a následně přetrhání vztahů v rodině, kdy se jeho děda jméno FO postavil na stranu svého syna Jméno zainteresované osoby 1/0. Od té doby se matka obviněného nebaví se svým otcem ani bratrem a v rodině začaly vznikat různé naschvály, které byly několikrát řešeny Obecním úřadem adresa.

25. Z výpovědi svědkyně jméno FO, bývalé manželky svědka jméno FO, soud zjistil, že s rodinou svého bývalého manžela se seznámila v roce 2011. Rodinné vztahy popsala jako normální. S bývalým manželem jezdila za jeho matkou do Štěchovic, občas se viděli i s 1. žalovaným, měl malého syna, kterého žalobkyně občas hlídala. Nevídali se často, vztahy ale byly v pořádku. Před dubnem 2018 sama žádný konflikt v rodině nezaznamenala, tedy ani mezi žalobkyní a 1. žalovaným. Žalobkyně o něm mluvila jako o svém bratrovi, jejich vztah vnímala jako normální sourozenecký, nevzpomněla si, že by se o něm či jejich otci kdy žalobkyně vyjadřovala hanlivě. S 2. žalovanou se svědkyně viděla jednou nebo dvakrát, říkala jí, že děda je prchlivější a že to má jméno FO asi po něm. Nikdy nebyla přítomna diskuzi, při které by se řešil rodinný majetek. Na konci dubna 2018 měl na ně 1. žalovaný narážky, že se mu nelíbí, jak parkují. V den incidentu svědkyně zaparkovala naproti vjezdu na pozemek 1. žalovaného. Má malé auto a snažila se zaparkovat tak, aby nepřekážela. Šli na návštěvu k žalobkyni a na procházku. Poté nahoře v ulici uviděli v autě 1. žalovaného, který troubil. Přijel k nim s tím, ať tam neparkuje, že jí to auto příště nabourá. V tom začal couvat a následně na ně najíždět. Uskočili k vratům. Svědkyně následně řekla, že už na to nemá nervy, šla k autu, že pojede pryč. Když seděla v autě, 1. žalovaný zastavil kolmo tak, že jí zablokoval a nemohla vystoupit. Stáhl okénko a začal na ni pokřikovat. jméno FO za ním šel a řekl mu, o co mu jde, přičemž asi použil termín vole, mluvil tak hovorově. Vždy parkovali stejně, proto byli překvapení, že s tím má 1. žalovaný takový problém. Dodnes má své auto promáčknuté. Incidentu byl přítomen otec jméno FO, poté přijel jeho bratr. Po tomto incidentu se 1. žalovanému i jeho otci, panu jméno FO, snažili vyhýbat, avšak když přijeli, oni vyšli ven. Několikrát tam s bývalým manželem jméno FO jeli, kdy jim žalobkyně volala a brečela, říkala, že se tam bojí. Svědkyně tam přestala jezdit 2 – 3 měsíce po incidentu. Sama se 1. žalovaného dodnes bojí, když si vzpomene na to, jak celý incident proběhl. Byla přítomna např. také tomu, jak 1. žalovaný žalobkyni vyhrožoval, že jí otráví psy.

26. Z výpovědi svědka jméno FO, syna žalobkyně a synovce 1. žalovaného, soud zjistil, že svědek jezdil za žalobkyní do Štěchovic na návštěvy přibližně jednou týdně. Před incidentem v dubnu 2018 byly vztahy mezi jeho matkou a strýcem normální, nezaznamenal nic špatného či zákeřného, jednalo se o standardní vztah bratra se sestrou. Chodila tam i 2. žalovaná, nicméně pak to všechno skončilo. Když tam v současné době někdo přijede, 1. žalovaný se pověsí na plot a začne nadávat „od kund po píči“ a že tam nedožije. Žalobkyni také vyhrožuje. Celé to odstartoval incident s jeho bratrem, když 1. žalovaný nikdy nepřišel a neomluvil se mu, ale zatáhl do toho celou rodinu. Dle svědka do té doby žalobkyně i s rodiči vycházela, pak se ale od ní odvrátili, 1. žalovaný je evidentně zmanipuloval. Sám se s prarodiči do incidentu v roce 2018 normálně vídal, jezdil tam častěji. S dědou se na všem zpravidla domluvili, zásadní problém tam nikdy nebyl a vše mají mezi sebou vyřešené, kolem roku 1998 – 2002 společně jezdili na motokrosové závody. Nyní se nevídají, návštěvy tam nejsou příjemné. Sám svědek měl s 1. žalovaným konflikt, když mu matka volala, že jí poškrábal vozidlo a tím samým šroubovákem píchal přes plot do jeho psa, kterého u ní má. Když na místo přijel, 1. žalovaný měl šroubovák v ruce a byl podnapilý. Měli nepříjemný incident před pozemkem. Dále svědek zjistil, že strýc na jeho pozemek vypouští žumpu, která tam spálila keře. Když se něco stalo, vždy to eskaloval 1. žalovaný. Nikdy nebyl svědkem toho, že by jeho bratr jméno FO nadával dědovi, když svědkovi bylo 12 let a s dědou servisovali motorky, byl však přítomen tomu, jak se 1. žalovaný s dědou pohádal a 1. žalovaný ho fyzicky napadl. Dále svědek uvedl, že neví, co přesně se nacházelo na darovaných pozemcích před rokem 1997, 1. žalovaný tam stavěl základy. Nepamatoval si, že by se žalobkyně vyjadřovala k převodu domu, ve kterém bydlí jeho dědeček.

27. Z výpovědi svědka jméno FO, manžela žalobkyně, soud zjistil, že před incidentem, který se odehrál v dubnu 2018, byly vztahy standardní, nebyl zde žádný konflikt, vše bylo v pořádku. S žalovanými se vídali o víkendech. Žalobkyně o 1. žalovaném mluvila jako o bratrovi, nijak hanlivě o jeho práci nemluvila, nic mu nezáviděla. V pořádku měla žalobkyně vztahy i se svými rodiči. Vše začalo až po tomto incidentu, kdy 1. žalovaný napadl jméno FO. Svědek byl v době incidentu doma, přítomen mu nebyl, stalo se to před domem jméno FO. Přišel tam, až když jej někdo volal o pomoc. jméno FO ležel na zemi, tak mu pomohli vstát a zavolali sanitku. 1. žalovaný byl značně podnapilý, 2. žalovaná ho odtahovala a pak sama odešla. Ještě toho dne šel za jméno FO, že jako otec je jediný, kdo může dát vztahy s dětmi do pořádku, kdo je může srovnat. Ten mu na to ale odpověděl, že až jméno FO potká, tak mu zpřeráží i druhou nohu. Od té doby dojde k nějakému konfliktu skoro každý den, někdy i dvakrát denně. Pokud někdo přijede, 1. žalovaný nadává, jedná se o samé vulgarismy. Verbálně napadají manželku, i její matka. jméno FO měl rovněž žalobkyni vyhrožovat, ať nechodí k plotu, že ji jinak polije kyselinou. Svědka 1. žalovaný jednou napadl i fyzicky, když sekal zahradu. Vzal hadici, stříkal po něm a smál se tomu. Poté vzal kameny a házel mu je pod sekačku, toho se zúčastnil i pan jméno FO. Svědek na toto nijak nereagoval a šel pryč. Svědkem incidentu, kdy měly být poškozeny brýle žalobkyně, nebyl. Odehrálo se to v domě jméno FO. Nicméně věděl, že manželku zfackoval a poškodil jí brýle. Druhý den manželce volala 2. žalovaná s tím, že jí to mrzí, a že jí za ty zničené brýle zaplatí částka. Pak to ale popřeli. Slyšel o tom, že jméno FO měl dědovi nadávat a ten na něj podal trestní oznámení, nicméně se to neprokázalo a bylo to skončeno. V rodině majetkové poměry, majetek a jeho rozdělení neřešili. O tom, že rodiče převedli dům na 1. žalovaného, se svědek s žalobkyní bavili.

28. Ze znaleckého posudku č. hodnota-41/96 o ceně nemovitostí – pozemkových parcel č. 206/9, 206/10 a příslušenství, adresa, obec adresa, katastrální území adresa pod Medníkem, vypracovaného tituly před jménem jméno FO dne datum, vyplývá, že tento posudek byl vypracován pro účely zjištění ceny nemovitostí pro darování. Na základě místního šetření provedeného dne datum a dalších podkladů znalec uvedl, že pozemky se nacházejí ve vlastním území obce adresa, část adresa, která má cca 1 100 obyvatel. Pozemky jsou užívány jako zahrada. Pozemek parc. č. 206/9 o výměře 186 m2 je rovinný, tvaru úzkého obdélníku, pozemek parc. č. 206/10 o výměře 1 185 m2 je v mírném sklonu k západu, lichoběžníkového tvaru. Podél jihovýchodní strany pozemku parc. č. 206/10 se nachází plot ze strojového pletiva mezi ocelovými sloupky a pod ním betonový práh, oboje s odhadovaným stářím 40 let. Na pozemcích se dále nacházely ovocné dřeviny (líska, jabloň a třešeň) a okrasné rostliny. K datu datum znalec pozemky včetně uvedeného příslušenství ocenil na částku částka.

29. Z fotografií, leteckého snímku a katastrální ortofotomapy bylo zjištěno, že pozemek parc. č. 206/9 představuje příjezdovou cestu k domu č.p. 395, která je tvořena zámkovou dlažbou, lemována okrasnými stromy a keři a je napojena na veřejnou komunikaci. Zámková dlažba je pak dále položena i na části pozemku parc. č. 206/10. Tento pozemek obklopuje rodinný dům na pozemku parc. č. st. 2647, dále se na něm nachází v zemi zabudovaný bazén, zahradní domek jako stavba spojená se zemí pevným základem a okrasné rostliny. Předmětné pozemky jsou obklopeny zahradami s rodinnými domy.

30. Z kolaudačního rozhodnutí stavebního úřadu adresa ze dne datum, č. j. 665-460/03/Š/kol, adresovaného 1. žalovanému, vyplývá, že bylo povoleno užívání rodinného domku o 1 bytové jednotce včetně žumpy, přípojky elektro, vytápění přímotopy + krb. kamna, zásobování vodou z vlastní studny na pozemku parc. č. 206/10, st. 2647, výměra 88 m2, v k.ú. a obci adresa. Stavba byla vymezena k účelu trvalého bydlení.

31. Z rozhodnutí stavebního úřadu adresa ze dne datum, č. j. 033-952/04/H, adresovaného 1. žalovanému, bylo zjištěno, že byla povolena změna v užívání zařízení staveniště na stavbu jednoduchou o zastavěné ploše 50 m2 na pozemku parc. č. 206/10, st. 2665 v k.ú. adresa, která bude užívána jako domácí dílna k uskladnění zahradního nářadí.

32. Ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO ze dne datum, č. hodnota-58/2022, soud zjistil, že tento znalec z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, při určení obvyklé ceny pozemků parc. č. 206/9 a 206/10 v původní výměře ke dni datum postupoval porovnávací metodou s realizovanými prodeji 3 pozemků v dané lokalitě v letech 2017 a 2018 za současného použití cenového indexu a koeficientu polohy. S přihlédnutím k zanedbanosti pozemků s nutností jejich rekultivace pak dospěl k částce částka. Dále ve svém posudku uvedl, že uvedená cena v cenové úrovni roku 2018 představuje cenu fiktivní s tím, že obvyklá cena roku 2018 by měla brát v úvahu skutečnost, že oceňované pozemky jsou zastavěné. Cenové vzorky takových pozemků bez ceny staveb však nejsou k dispozici a jejich cenu je možné stanovit podpůrně z hodnoty nájemného z pozemků v případě spekulativního záměru kupujícího. Pro náhradní výpočet nájemného z části pozemku zastavěného stavbou znalec použil sazbu 5% z ceny pozemku určené podle § 4 odst. 1 oceňovací vyhlášky č. 457/2017 Sb., přičemž dospěl k částce částka. Cena zjištěná podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, byla znalcem vypočtena na částku částka.

33. Z výslechu znalce tituly před jménem jméno FO soud zjistil, že znalec na závěrech uvedených v posudku trvá. Uvedl, že částka částka představuje obvyklou cenu pozemků parc. č. 206/9 a 206/10. Při jejím výpočtu vycházel z toho, že na pozemcích nic není a k její výši dospěl tím způsobem, že z katastru nemovitostí získal kupní smlouvy celkem tří pozemků, v nichž byly uvedeny jejich výměry a kupní ceny, aritmetickým průměrem pak stanovil cenu obvyklou. Při posuzování zanedbanosti pozemků pak znalec vycházel z informací od 1. žalovaného, znalecký posudek zachycující faktický stav pozemků v době darování znalec nečetl. Pokud se týká závěru znaleckého posudku a výsledné ceny obvyklé, hodnotu stavebního pozemku znalec odvozoval z nájemného, přičemž vycházel z toho, že na pozemcích se nacházejí stavby. Vycházel přitom z postupu uvedeného v časopise Soudní inženýrství. Pokud není vybudována přípojka na vodu, jedná se o nutné náklady v přibližné hodnotě okolo 40 – 50 tisíc, z hlediska koupě pozemku však toto není pro zájemce rozhodující. U porovnávaných pozemků znalec předpokládal, že jsou zastavitelné, cenová odchylka zde může být.

34. Ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO ze dne datum, č. 139/2022, bylo zjištěno, že tento znalec z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí určil obvyklou cenu darovaných pozemků k datu datum ve výši částka. Ocenění pozemku bylo provedeno podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. Při vypracování znaleckého posudku znalec vycházel mj. z výpisů z katastru nemovitostí, katastrálních map a ortofotomap, informací od objednatele posudku, znaleckého posudku č. hodnota-41/96 ze dne datum, elektronicky dostupných údajů z katastru nemovitostí, cenových údajů získaných se sbírky listin v katastru nemovitostí a z cenové mapy kupních cen. Při popisu stavu předmětných nemovitostí v době darování znalec vycházel z posudku č. hodnota-41/96 vycházející ze stavu k datum s tím, že oba pozemky byly nezastavěné druhu zahrada a také ve skutečnosti plnily tento účel. Oba pozemky se nacházely v intravilánu obce adresa, části obce adresa v zastavitelném území. Pozemek parc. č. 206/9 byl a je rovinný, tvaru úzkého obdélníku a sloužil a slouží jako příjezdová komunikace k pozemku parc. č. 206/10, který je v mírném sklonu k západu, lichoběžníkového tvaru a sloužil jako zahrada. Součástí byl plot podél jihovýchodní strany pozemku ze strojového pletiva mezi ocelovými sloupky a betonový práh pod plotem. Na zahradě byly ovocné dřeviny (líska, jabloň, třešeň) a okrasné stromy – jehličnany. Pro určení obvyklé ceny darovaných pozemků parc. č. 206/9 a 206/10 v cenové úrovni k datu datum použil porovnávací metodu s koeficientem odlišnosti ovlivňující obvyklou cenu v daném místě, stavu, účelu a čase ve smyslu komentáře MFČR k určování obvyklé ceny ze dne datum. V posudku podrobně popsal vývoj cen rezidenčních nemovitostí ve třetím kvartálu roku 2018. Oceňované pozemky podle jejich stavu v době darování zařadil do kategorie stavebních pozemků, při určení průměrné realizované obvyklé ceny v daném místě zohlednil 11 realizovaných prodejů obsahující druhově stejné nebo podobné pozemky. Pro přepočet kupní ceny za m2 pozemku na cenovou úroveň roku 2018 použil cenový index Českého statistického úřadu. Jednotkovou obvyklou cenu, která je mediánem souboru hodnot porovnávání, znalec stanovil na částka/m2, zaokrouhleně částka/m2, obvyklou cenu pozemků parc. č. 206/9 o výměře 186 m2 a parc. č. 206/10 o výměře 1185 m2, oba druh pozemku zahrada, pak vypočetl na částku částka včetně DPH. Součástí znaleckého posudku je znalecká doložka podle § 127a o.s.ř.

35. Z výslechu znalce tituly před jménem jméno FO bylo zjištěno, že jeho znaleckým úkolem bylo vypracovat obvyklou cenu dvou pozemků, konkrétně parc. č. 206/9 a 206/10 v k.ú. adresa pod Medníkem, podle jejich stavu k okamžiku uzavření darovací smlouvy ze dne datum, v cenové úrovni k datu datum. Přitom potupoval podle současné metodiky pro vypracování ceny obvyklé pozemků, která jednak vychází ze zákona o oceňování majetku, dále je popsána v oceňovací vyhlášce a v metodickém pokynu Ministerstva financí, komentáře k oceňování ceny obvyklé, tedy provedl průzkum v katastru nemovitostí, jaké prodeje pozemků byly realizovány v daném katastrálním území v období roku 2018, eventuálně jejich cenovou hladinu srovnal do toho roku pomocí stanoveného indexu zveřejňovaného statistickým úřadem. Poté byl z vybraných vzorků udělán medián, což je střední hodnota v intervalu cen stavebních pozemků, z něhož byla určena jednotková cena oceňovaných pozemků ve výši částka/m2, následně vynásobena výměrou oceňovaných pozemků. Jednotlivé vzorky byly vybírány tak, aby se jednalo o pozemky stavební, tj. svým druhem zahrada nebo orná půda, tj. aby byly v roce 2018 určeny k zástavbě, pozemky se nacházely v daném katastrálním území, v dané obci. U vybraných vzorků znalec nezjišťoval, zda jsou k nim vedeny přípojky, neboť se nejedná o běžný postup při zpracování obvyklé ceny. U stavebních pozemků jsou sítě zpravidla dostupné na hranici pozemku. Případný cenový rozdíl mezi pozemkem napojitelným a nenapojitelným na kanalizační přípojku dle znalce není nijak významný. S ohledem na skutečnost, že pozemky byly oceňovány k určité historii a v současné době je zde postaven rodinný dům, osobní prohlídku nemovitostí neprovedl a vycházel z jejich popisu uvedeném v posudku z roku 1997. Současný stav předmětných nemovitostí zjistil elektronicky pomocí katastrální mapy.

36. Z dodatku č. hodnota znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO ze dne datum, č. 139/2022, bylo zjištěno, že tento znalec z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, po vyloučení pozemku parc. č. 80/43 zapsaného na LV č. hodnota pro k.ú. adresa pod Medníkem s rokem uzavření smlouvy 1/2019 a kupní cenou částka, vypočetl jednotkovou obvyklou cenu, která je mediánem souboru hodnot, na částka/m2, obvyklou cenu darovaných pozemků podle jejich faktického stavu v době darování v cenové úrovni k datu datum pak určil ve výši částka. Součástí dodatku znaleckého posudku je znalecká doložka podle § 127a o.s.ř.

37. Na základě zjištěných skutečností soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Účastníci jsou sourozenci. Na základě darovací smlouvy ze dne datum nabyla žalobkyně od svého otce pozemky parc. č. 206/9 o rozloze 186 m² a parc. č. 206/10 o rozloze 1 185 m², oba druh pozemku zahrada v k.ú. adresa pod Medníkem, které následně darovací smlouvou datovanou dne datum převedla na 1. žalovaného s tím, že účinky darovací smlouvy nastaly ke dni datum. Darované pozemky byly popsány a jejich hodnota byla stanovena ve znaleckém posudku tituly před jménem jméno FO ze dne datum. V době darování byly darované pozemky úplně nezasíťované. Poté 1. žalovaný z pozemku parc. č. 206/10 v k.ú. adresa pod Medníkem oddělil pozemek parc. č. st. 2647, o rozloze 88 m², na němž postavil rodinný dům č. p. 395. Pozemek parc. č. 206/9 v k.ú. adresa pod Medníkem představuje jedinou příjezdovou cestu k pozemku parc. č. 206/10 v k.ú. adresa pod Medníkem. Na příjezdové cestě 1. žalovaný vybudoval zámkovou dlažbu. Na pozemku parc. č. 206/10 v k.ú. adresa pod Medníkem se nachází zapuštěný bazén a zahradní domek jako pevná stavba. Je zde zbudovaná elektrická přípojka, studna a žumpa s tím, že se jedná o betonový prefabrikát zapuštěný do země. Přípojky rovněž zhotovil 1. žalovaný na své náklady. Rodinné vztahy účastníků byly nekonfliktní až do dne datum, kdy 1. žalovaný fyzicky napadl syna žalobkyně, jméno FO a způsobil mu těžké ublížení na zdraví, za což byl následně pravomocně odsouzen trestním rozsudkem Okresního soudu adresa západ ze dne datum, č. j. spisová značka ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka. Od té doby se jejich vztahy mimořádně zhoršily a v rámci rodiny opakovaně dochází k incidentům, které jsou řešeny Policií ČR. Dne datum došlo ze strany 1. žalovaného ke spáchání dalšího trestného činu spočívající v poškození vozidla žalobkyně, za což byl pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu adresa-západ ze dne datum, č. j. spisová značka ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka. Dopisem ze dne datum žalobkyně odstoupila od darovací smlouvy ze dne datum pro nevděk žalovaného a porušení dobrý mravů. Na dopis žalobkyně reagovala právní zástupkyně 1. žalovaného dopisem ze dne datum s tím, že 1. žalovaný žalobkyní tvrzené důvody neuznává a nedopustil se vůči ní ani její rodině žádného jednání, které by bylo možné hodnotit jako zjevně porušující dobré mravy, čehož je důkazem mj. skutečnost, že veškerá oznámení žalobkyně byla Policií ČR shledána jako neopodstatněná. Právní zástupkyně 1. žalovaného ke svému dopisu připojila plnou moc datovanou dne datum udělenou pro „vrácení daru“. Dne datum daroval 1. žalovaný pozemek parc. č. st. 2647, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č.p. 395 v části obce adresa, dále pozemky parc. č. 206/9 a parc. č. 206/10, oba druh pozemku zahrada, to vše zapsané na LV č. hodnota pro k.ú. adresa pod Medníkem, obec adresa, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště adresa-západ, 2. žalované a současně s tím byla bezplatně zřízena služebnost doživotního užívacího práva k předmětu daru ve prospěch 1. žalovaného. Právní účinky vkladu vlastnického práva 2. žalované do katastru nemovitostí nastaly ke dni datum. Zjištěný skutkový stav považoval soud za dostatečný pro právní posouzení věci, a proto další navržené důkazy pro jejich nadbytečnost neprováděl.

38. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou ve vztahu k návrhu na určení vlastnického práva žalobkyně k pozemkům parc. č. 206/9 a 206/10, oba v k.ú. adresa pod Medníkem, splněny podmínky ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva žalobkyně je dán. Vyhovující výrok rozsudku by totiž představoval podklad pro zápis jejího vlastnického práva k těmto pozemkům do katastru nemovitostí, kdy aktuálně je jako vlastník zapsána 2. žalovaná.

39. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odst. 2). Nárok žalobkyně na vrácení daru, který byl předmětem darovací smlouvy uzavřené dne datum pak byl ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, posuzován v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do datum (dále jen jako „občanský zákoník“), přestože k vytknutému chování obdarovaného došlo až po datum.

40. Podle § 628 občanského zákoníku darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému a ten dar nebo slib přijímá (odst. 1). Darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování (odst. 2).

41. Podle § 630 občanského zákoníku dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

42. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní jako dárkyní a 1. žalovaným jako obdarovaným byla dne datum platně uzavřena darovací smlouva podle § 628 občanského zákoníku, jejímž předmětem byl bezúplatný převod vlastnického práva k pozemkům parc. č. 206/9 o rozloze 186 m² a parc. č. 206/10 o rozloze 1 185 m², oba druh pozemku zahrada v k.ú. adresa pod Medníkem. Tím současně vzniklo žalobkyni jako dárkyni zákonné právo požadovat po 1. žalovaném vrácení daru v případě, pokud by svým chováním vůči ní nebo členům její rodiny hrubě porušil dobré mravy (§ 630 občanského zákoníku). Za členy rodiny dárce se považují kromě rodičů právnická osoba i další příbuzní v řadě přímé a sourozenci (viz rozsudek ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Využije-li dárce tohoto práva, darovací právní vztah zaniká okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému a obnovuje se původní právní vztah, tj. obnoví se vlastnictví dárce k věci ex nunc a obdarovaný, který se stal neoprávněným držitelem, je povinen věc vydat. Pro posouzení nároku žalobkyně pak soud nepokládal za rozhodné, jakým způsobem a za jakých okolností ona sama darované pozemky dříve nabyla, ani z jakých důvodů je následně darovala 1. žalovanému, a proto neprováděl dokazování k tvrzení 1. žalovaného ohledně dělení jejich rodinného majetku, resp. majetku jejich předků, k čemuž byly 1. žalovaným navrhovány zejména notářské zápisy, darovací smlouvy uzavřené mezi rodinnými příslušníky a výslech otce žalobkyně a 1. žalovaného jméno FO.

43. Samotné odvolání daru představuje jednostranné adresované právní jednání dárce (v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, „právní úkon“), jehož forma není zákonem stanovena a není vyloučeno, aby bylo obsaženo až přímo v žalobě (viz komentář jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, adresa, s. 1799 - 1803). K platnosti právního jednání dárce směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti je pak nebytné, aby v něm byly uvedeny konkrétní skutečnosti, v nichž dárce spatřuje hrubé porušení dobrých mravů vůči němu nebo členům jeho rodiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně zaslala 1. žalovanému dopis ze dne datum, v němž požadovala vrácení daru, který byl předmětem darovací smlouvy ze dne datum, pro hrubé porušení dobrých mravů ze strany 1. žalovaného a příkladmo uvedla jednání, ve kterých úmyslné porušení morálních pravidel spatřovala. Dle názoru soudu žalobkyně vytčená jednání popsala dostatečně určitě, když je specifikovala jednak konkrétním datem, kdy k nim mělo dojít, dále uvedla, v čem jednání 1. žalovaného měla spočívat i proti jaké osobě směřovala. Skutečnost, že žalobkyně ve svém dopise odkázala na pozdější právní úpravu odvolání daru pro nevděk obsaženou v § 2072 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, pak na platnost odvolání daru nemůže mít vliv, neboť je v něm zcela jednoznačně vyjádřena její vůle k odvolání daru pro porušení dobrých mravů 1. žalovaným (viz § 555 a 556 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). V této souvislosti je třeba navíc poukázat na skutečnost, že k datu odvolání daru nebyla otázka relevantní právní úpravy dosud postaveno najisto.

44. O tom, že se projev vůle žalobkyně spočívající v odvolání daru dostal do dispozice 1. žalovaného, pak svědčí zejména to, že 1. žalovaný udělil plnou moc, datovanou dne datum, tituly před jménem jméno FO, aby jej zastupovala ve věci „vrácení daru“. Jmenovaná zástupkyně následně zaslala žalobkyni reakci v dopise ze dne datum, ke kterému uvedenou plnou moc přiložila a uvedla, že ze strany svého klienta, tj. 1. žalovaného, byla informována, že mu žalobkyně zaslala přípis ze dne datum, ve kterém uvádí údajné skutky, kterých se měl údajně její klient vůči žalobkyni a jejím příbuzným dopustit a ve kterém odstupuje od darovací smlouvy pro nevděk jejího klienta. Dále je zde mj. uvedeno, že 1. žalovaný tvrzené důvody absolutně neuznává s odůvodněním, že se nedopustil žádného jednání, které by bylo možno hodnotit jako zjevně porušující dobré mravy, když veškerá oznámení žalobkyně na Policii ČR, byla shledána jako neopodstatněná. Rovněž je zde konstatováno, že 1. žalovaný se vůči žalobkyni, ani její rodině, nedopustil ničeho špatného. V rámci svých vyjádření 1. žalovaný navíc uváděl, že mu dopis předal jeho otec jméno FO a při jednání soudu dne datum učinil nesporným, že se o dopisu žalobkyně z datum dozvěděl dne datum, kdy na něj odcházela reakce z advokátní kanceláře tituly před jménem jméno FO. Pokud tedy 1. žalovaný v závěru řízení začal namítat, že mu předmětná výzva obsahující odvolání daru pro nevděk nebyla doručena či zpochybňovat její pravost, bylo tomu tak v rozporu se shora uvedeným dopisem jeho právní zástupkyně i jeho vlastním předchozím tvrzením, ve smyslu § 118b o.s.ř. navíc opožděně, stejně tak jako bylo až po koncentraci řízení tvrzeno, že 1. žalovaný shora uvedenou plnou moc nepodepsal, když původně činil sporné pouze datum na ní uvedené.

45. K námitce promlčení je třeba uvést, že právo dárce domáhat se vrácení daru je majetkové právo, které se v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, promlčuje v době stanovené v § 101 občanského zákoníku, tj. v délce 3 let a počíná běžet od doby, kdy chování obdarovaného naplnilo znaky stanovené v § 630 občanského zákoníku, resp. kdy právo dárce na vrácení daru mohlo být vykonáno poprvé (viz komentář jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, adresa, s. 1799 - 1803). Pokud tedy k prvnímu vytčenému jednání 1. žalovaného došlo dne datum a k odvolání daru došlo dne datum, které se do dispozice 1. žalovaného dostalo nejpozději dne datum, bylo tak nepochybně učiněno včas. S ohledem na shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu týkajícího se rozhodné právní úpravy pak nelze v daném případě uvažovat o aplikaci jednoroční lhůty k odvolání daru stanovené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Námitka promlčení tedy není důvodná. Souhlasit pak nelze ani s tím, že by darované nemovitosti byly 1. žalovaným vydrženy. Zákonné právo dárce domáhat se vrácení daru není časově omezeno (viz komentář jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, adresa, s. 1799 - 1803), vydržení darovaných nemovitostí je pak dle názoru soudu z podstaty věci vyloučeno, když dárce nabývá vlastnické právo na základě darovací smlouvy a toto následně zaniká až okamžikem, kdy mu došel projev vůle směřující k odvolání daru, kterým se obnovují původní vlastnické vztahy.

46. Soud se dále zabýval důvodností odvolání daru, tj. tím, zda se 1. žalovaný k žalobkyni a členům její rodiny choval tak, že tím hrubě porušil dobré mravy. Při výkladu pojmu „rozpor s dobrými mravy“ Nejvyšší soud opakovaně konstatoval, „že jimi lze rozumět souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Uvedený výklad je konformní se závěrem obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 249/97, uveřejněném pod č. hodnota Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 1998, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti.“ Podle ustálené rozhodovací praxe „předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce je jen takové chování obdarovaného, které lze s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značného rozsahu a intenzity nebo o porušování soustavné (tj. opakované a časově související porušování dobrých mravů, které svědčí o hlubokém narušení vztahu mezi dárcem a obdarovaným, přičemž jednotlivá jednání obdarovaného sama o sobě nedosahují intenzity hrubě porušující dobré mravy), a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje skutkovou podstatu § 630 občanského zákoníku. Předpokladem aplikace tohoto ustanovení je (při zohlednění vzájemného jednání dotčených subjektů) kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kriterií, nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce“ (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Zákon pak nestanoví, že by chování obdarovaného muselo dosáhnout intenzity trestného činu nebo přestupku. Bylo-li však příslušným orgánem vydáno pravomocné rozhodnutí, je soud v občanskoprávním řízení vázán rozhodnutím o tom, že trestný čin či přestupek byl spáchán a kdo jej spáchal, je rovněž vázán popisem skutku, uvedeným ve výroku takového rozhodnutí (§ 135 odst. 1 o.s.ř.).

47. V projednávané věci bylo zjištěno, že 1. žalovaný byl rozsudkem zdejšího soudu ve věci sp. zn. spisová značka za fyzický útok na syna žalobkyně jméno FO ze dne datum pravomocně odsouzen, kdy jeho jednání bylo kvalifikováno jako přečin výtržnictví a zločin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Dle názoru soudu již toto první vytknuté jednání 1. žalovaného, kterým byla synovi žalobkyně způsobena těžká újma na zdraví, představuje dostatečně intenzivní porušení společenských, kulturních i mravních norem společnosti a odůvodňuje postup žalobkyně jako dárkyně podle § 630 občanského zákoníku. Jedná se přitom o jeden z nejzávažnějších zásahů do přirozených práv člověka vůbec, který rozhodně nemůže být ospravedlňován či omlouván případnými majetkovými spory v rodině, slovními rozepřemi či nevhodným parkováním členy rodiny žalobkyně, které mělo žalovanému ztížit či znepříjemnit výjezd a manévrování s vozidlem před jeho výjezdem, jak v tomto řízení na svou obranu 1. žalovaný namítal. Je zcela nepřijatelné, aby na nevhodné parkování, ať už úmyslné či neúmyslné, bylo reagováno fyzickým násilím a napadáním jiných osob. Pokud se týká samotného průběhu incidentu, soud je vázán tím, jak byl zjištěn a následně popsán ve shora citovaném trestním rozsudku, ze kterého vyplývá, že 1. žalovaný na jemu nevyhovující parkování ostatních členů rodiny reagoval naprosto nepřiměřeným a velmi agresivním způsobem, když nejdříve vykřikoval na bývalou manželku poškozeného jméno FO, ať neparkuje na jeho pozemku nebo jí nabourá auto, dále demonstrativně najížděl do vozidla poškozeného jméno FO, následně zamezil výstupu jeho manželky z vozidla a poté, co se poškozený na 1. žalovaného ohradil se slovy „vo co ti jde, vole“ jej fyzicky napadl. O velmi hrubém porušení dobrých mravů ze strany 1. žalovaného pak svědčí i jeho následné chování, kdy poté, co poškozený ležel s bolestí na zemi, 1. žalovaný nastoupil s hlasitým smíchem do auta a ještě dvakrát slabě narazil do jeho vozidla, namísto toho, aby poškozenému poskytl pomoc. Sebemenší lítost nad svým jednáním 1. žalovaný neprojevil ani později, kdy opakovaně namítal, že konflikt byl vyprovokován záměrně nevhodným parkováním a „neurvalým“ chováním poškozeného spočívající ve shora uvedeném oslovení. Touto obranou včetně veškerých okolností incidentu se již podrobně zabýval trestní soud v nalézacím i odvolacím řízení, když bylo vyslechnuto několik svědků, byl zjišťován charakter místa incidentu a postavení vozidel před vjezdem na pozemek 1. žalovaného, načež odvolací soud konstatoval, že „obžalovaný nebyl nijak nucen k tomu, aby namísto vjetí na dvůr vraty, které mu otevřela jeho družka, vystoupil z auta a dal se do vyřizování účtů s poškozeným, jehož jistě není možno vyzdvihovat za jím zvolený doprovod, který ovšem nijak neopravňoval obžalovaného předmětnému fyzickému útoku, jenž není možno mít za obranný“. Nadepsaný soud proto považoval za nadbytečné provádět další důkazy k příčinám a průběhu předmětného incidentu, zejména pak fotodokumentaci k parkování vozidel, ohledání na místě samém či rekonstrukci daného dne, která byla navíc navrhována až po zákonné koncentraci řízení. 1. žalovanému pak nelze dát za pravdu v tom směru, že již dostatečně odčinil následky svého jednání, a to v podobě náhrady za nemajetkovou újmu, resp. újmu na zdraví způsobenou poškozenému synovi žalobkyně. V první řadě je třeba poukázat na skutečnost, že v době odvolání daru a i převážnou část tohoto řízení 1. žalovaný svou odpovědnost za jím způsobenou újmu na zdraví poškozeného odmítal, k dohodě o náhradě nemajetkové újmy došlo až v rámci odvolacího řízení dne datum, tedy po více než 4 letech od incidentu. Navíc právo žalobkyně na vrácení daru zakotvené v § 630 občanského zákoníku a nárok poškozeného na náhradu nemajetkové újmy jsou dva zcela odlišné občanskoprávní nároky, které se navzájem nevylučují.

48. V řízení bylo dále prokázáno, že před výše uvedeným incidentem z datum byly vztahy účastníků nekonfliktní a k jejich podstatnému zhoršení došlo až po tomto datu, když 1. žalovaný dle shodné výpovědi svědků ve svém hrubém a společensky nepřijatelném chování bezdůvodně pokračoval, kdy za jedno ze svých jednání byl také pravomocně trestně odsouzen, a to za úmyslné poškození vozidla žalobkyně dne datum. Pokud žalovaní namítali nevěrohodnost svědka jméno FO s odkazem na jeho výpověď v postavení obviněného před OČTŘ ze dne datum, je třeba konstatovat, že soud žádný rozpor s jeho svědeckou výpovědí v tomto řízení neshledal, když jmenovaný před OČTŘ, stejně tak jako v předmětném řízení, naopak shodně uváděl, že rodinné spory se datují od jeho napadení 1. žalovaným v dubnu 2018, ke kterému došlo z důvodu, že dle 1. žalovaného měli s manželkou špatně zaparkované vozidlo. Pokud o několik let později mělo dojít k dalšímu incidentu mezi 1. žalovaným a synem žalobkyně, pro který bylo zahájeno trestní stíhání syna žalobkyně, svědčí to o tom, že vztahy účastníků jsou nadále mimořádně narušené, pro posouzení důvodnosti odvolání daru pro nevděk v dopise ze dne datum však tato skutečnost relevantní není. Soud proto neprováděl další dokazování k rodinným vztahům účastníků, ani k událostem a incidentům, které se odehrály až po odvolání daru. Stejně tak nebyly prováděny důkazy týkající se zdravotního stavu 1. žalovaného (modrá knížka z roku 1992, výsledky odběru krve ze srpna 2021 a potvrzení ze září 2021 o tom, že se 1. žalovaný neléčil se závislostí na alkoholu a že v době vydání potvrzení alkohol nepožívá), neboť s ohledem na dobu, kdy byly tyto listiny pořízeny, jimi nemohlo být vyvráceno tvrzené požití alkoholu v době od prvního incidentu v dubnu 2018 do okamžiku odvolání daru.

49. S ohledem na výše uvedené, kdy bylo odvolání daru žalobkyní shledáno opodstatněným, zabýval se soud dále tím, zda je možné požadovat jeho vydání. Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. neobsahuje zvláštní úpravu vypořádání stran po proběhlé revokaci daru, v souladu s rozhodovací soudní praxí je tedy na vypořádání vztahů ze zrušené smlouvy třeba aplikovat obecná ustanovení o vydání bezdůvodného obohacení (§ 451 a násl. občanského zákoníku). V souladu s § 458 odst. 1 občanského zákoníku pak bylo dovozeno, že po úspěšném odvolání daru musí být vydáno vše, co bylo darováno, neboť bylo plněno na základě právního důvodu, který odpadl. Pokud to není možné, je na místě poskytnout peněžitou náhradu, tj. obvyklou cenu daru. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že v době darování byly předmětné pozemky nezasíťované, nyní je zde zbudována elektrická přípojka, studna a žumpa. 1. žalovaný z pozemku parc. č. 206/10 oddělil pozemek parc. č. hodnota o rozloze 88m2 a postavil na něm rodinný dům č.p. 395, na pozemku parc. č. 206/10 se nachází zahradní domek jako pevná stavba a zapuštěný bazén, které zde rovněž zřídil 1. žalovaný. Pozemek parc. č. 206/9 je pak jedinou příjezdovou cestou k pozemku parc. č. 206/10, přičemž na příjezdové cestě se nachází zámková dlažba zhotovená 1. žalovaným. Z uvedeného je zřejmé, že vydání daru in natura již v daném případě není možné a účelné, neboť se změnila povaha darovaných pozemků, došlo k jejich zásadnímu zhodnocení a tvoří jeden funkční celek, který 1. žalovaný v dobré víře vybudoval. Na místo vydání daru je proto povinen žalobkyni poskytnout peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny darovaných pozemků, a to k okamžiku odvolání daru. Za dané situace pak není rozhodné, zda je vlastníkem předmětných nemovitostí 1. žalovaný nebo 2. žalovaná. Soud je však toho názoru, že 2. žalovaná nemohla vlastnické právo platně nabýt, neboť účinky odvolání daru nastaly nejpozději dne datum, kdy byla sepsána a odeslána reakce právní zástupkyně 1. žalovaného na odvolání daru, zatímco právními účinky vkladu darovací smlouvy uzavřené mezi 1. žalovaným a 2. žalovanou měly nastat, resp. k nabytí vlastnického práva žalobkyně mělo ve smyslu § 1105 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník mělo dojít až k datum.

50. Při stanovení obvyklé ceny darovaných pozemků pak soud vycházel ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO ve znění jeho dodatku, který určil jejich obvyklou cenu na částku částka. V tomto znaleckém posudku poté, co znalec k námitce žalovaných vyloučil z porovnávaných realizovaných prodejů pozemek parc. č. 80/43 zapsaný na LV č. hodnota pro k.ú. adresa pod Medníkem s rokem uzavření smlouvy 1/2019 a kupní cenou 5 milionů korun, která značně převyšovala kupní ceny ostatních porovnávaných pozemků v daném místě a čase, nebyly shledány žádné nedostatky. Znalec řádně a přesvědčivě popsal a v rámci výslechu vysvětlil, jakým způsobem při vypracování znaleckého posudku postupoval, z jakých podkladů a dat vycházel a jakou metodu při výpočtu obvyklé ceny použil. Na rozdíl od tituly před jménem jméno FO pak určil obvyklou cenu předmětných pozemků vycházeje z jejich faktického stavu v době darování, tj. ze stavu, kdy se jednalo o zahrady, resp. o pozemky nezastavěné, a tedy splnil znalecký úkol tak, jak byl uložen usnesením zdejšího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka. Dle názoru soudu jedině tak lze dospět ke spravedlivému uspořádání vztahů účastníků po důvodném odvolání daru pro nevděk, kdy na jednu stranu za situace, při níž účinky revokace daru nastávají od okamžiku jeho odvolání a obdarovaný byl až do odvolání daru vlastníkem věci a jako takový mohl s předmětem daru libovolně nakládat, nelze po něm spravedlivě požadovat, aby předmětné pozemky po jejich zásadním zhodnocení, tj. včetně staveb na něm zřízených, které se staly jejich součástí, vydal. Na druhou stranu však tato skutečnost nemůže jít ani k tíži žalobkyně při oceňování předmětu daru, resp. při stanovení výše obvyklé ceny. Proto, není-li možné darované pozemky vydat in natura z důvodu jejich proměny v čase provedené 1. žalovaným, je na místě stanovit hodnotu, kterou by darované pozemky měly a kterou by žalobkyně reálně nabyla za situace, kdy by tato překážka vydání, zapříčiněná 1. žalovaným, dána nebyla. Pro úplnost soud uvádí, že ačkoliv se v posudku tituly před jménem jméno FO kromě obvyklé ceny předmětných nemovitostí stanovené podpůrně z nájemného objevuje také částka částka, ke které znalec při výslechu uvedl, že představuje cenu darovaných pozemků jako pozemků nezastavěných, vycházel soud pouze z částky zjištěné tituly před jménem jméno FO, neboť ten při vypracování znaleckého posudku zohlednil informace týkajících se faktického stavu darovaných pozemků zachycených ve znaleckém posudku tituly před jménem jméno FO vyhotoveného právě pro účely jejich darování žalobkyní 1. žalovanému a při svém výpočtu použil k porovnání větší množství realizovaných prodejů, tudíž mohl dospět k objektivnějšímu výsledku. S ohledem na výše uvedené soud další znalecké dokazování považoval za nadbytečné.

51. Ze všech shora uvedených důvodu byla žaloba na určení vlastnického práva žalobkyně k předmětným nemovitým věcem výrokem I. zamítnuta a výrokem II. bylo vyhověno návrhu žalobkyně, aby 1. žalovanému bylo uloženo zaplacení částky v celkové výši částka odpovídající obvyklé ceně odvolaného daru zjištěné znaleckým posudkem. Výrokem III. bylo v souladu s § 96 o.s.ř. zastaveno řízení vedené pro zaplacení částky částka, když žalobkyně vzala svou žalobu co do této částky při jednání soudu konaném dne datum zpět. Žalovaní s částečným zpětvzetím žaloby nesouhlasili a jako důvod jejich nesouhlasu uvedli, že byla připuštěna nezákonná změna žaloby, žalobkyně jakožto pán sporu měla vědět, co žaluje od počátku a znalecký posudek si měla opatřit již dříve, ze strany žalovaných se nejedná o bezdůvodné bránění práva. Nesouhlas žalovaných soud neshledal důvodným, neboť žalobkyně má zásadně právo disponovat se svým návrhem a částečným zpětvzetím pouze reagovala na výsledky znaleckého posudku ohledně určení obvyklé ceny předmětných nemovitostí, navíc tento úkon žalobkyně nebránil v pokračování řízení a meritorním rozhodnutí ve věci.

52. O náhradě nákladů řízní bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla se svou žalobou úspěšná pouze vůči 1. žalovanému, žaloba směřující vůči 2. žalované byla naopak zamítnuta. Náklady 2. žalované v celkové výši částka zahrnují odměnu její právní zástupkyně podle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) sníženou o 20% za 11 úkonů právních služeb po částka dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, konkrétně přípravu a převzetí právního zastoupení, 4x písemné podání ve věci samé, 6x účast na jednání (z toho 3x jednaní přesahují dvě hodiny), kdy tarifní hodnotu částka soud určil podle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, a dále 11 režijních paušálů po částka dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Dohromady tedy částka částka, zvýšená o částku částka odpovídající 21% dani z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., neboť zástupkyně 2. žalované je plátcem DPH. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil lhůtu k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku. Ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která 2. žalovanou v řízení zastupovala (výrok IV.)

53. Náklady žalobkyně v celkové výši částka zahrnují odměnu jejího právního zástupce za 13 úkonů právních služeb po částka dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, konkrétně přípravu a převzetí právního zastoupení, sepis žaloby, 5x písemné podání ve věci samé, 6x účast na jednání (z toho 3x jednaní přesahující dvě hodiny), kdy tarifní hodnotu částka soud určil podle § 7 a § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 12 odst. 3 advokátního tarifu podle základního návrhu žalobkyně, kterým bylo určení právního vztahu k nemovité věci a zaplacení částky částka (viz Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. spisová značka), dále odměnu právního zástupce za 2 úkony právních služeb po částka dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (výzva před podáním žaloby, odvolání proti znalečnému), 15 režijních paušálů po částka dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, zaplacený soudní poplatek ve výši částka a část složené zálohy na pravomocně přiznané znalečné ve výši částka. Dohromady tedy částka částka, zvýšená o částku částka odpovídající 21% dani z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil lhůtu k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku. Ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je 1. žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval (výrok V.)

54. Prostřednictvím VI. výroku soud uložil 1. žalovanému podle § 148 odst. 1 o. s. ř. povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu adresa-západ náklady státu. Vycházel přitom ze skutečnosti, že náklady státu spočívající ve znalečném se týkají nároku žalobkyně uplatněnému pouze vůči 1. žalovanému, v němž byla žalobkyně plně úspěšná. V souladu s § 155 odst. 1 o. s. ř. bude konkrétní částka stanovena v samostatném usnesení, jelikož v době vyhlášení rozsudku ještě nebyla celková výše nákladů řízení státu zřejmá.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně svoji povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na nařízení exekuce.