OSPZ 41 C 157/2021-196

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Uhříčkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení, LL.M. ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o žalobě na určení existence věcných břemen

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud určil, že pozemkům parc. č. st. 350, jehož součástí je budova adresa – rodinný dům, parc. číslo – zahrada a parc. číslo – ostatní plocha, vše v obci obec, katastrální uzemí, zapsané na listu vlastnictví číslo u stát. instituce, svědčí pozemková služebnost spočívající v právu vstupu do areálu anonymizováno parku přes pozemek parc. číslo – ostatní plocha, v obci obec, katastrální uzemí, zapsaný na listu vlastnictví číslo u stát. instituce, jakožto služebnost bezúplatná a časově neomezená, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud určil, že pozemkům parc. číslo – zahrada a parc. číslo – ostatní plocha, vše v obci obec, katastrální uzemí, zapsané na listu vlastnictví číslo u stát. instituce, svědčí pozemková služebnost spočívající v právu vstupu do areálu anonymizováno parku přes pozemek parc. číslo – ostatní plocha, v obci obec, katastrální uzemí, zapsaný na listu vlastnictví číslo u stát. instituce, jakožto služebnost bezúplatná a časově neomezená, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 31 036,50 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala určení, že jejím pozemkům specifikovaným v I. a II. výroku svědčí bezúplatné a časově neomezené pozemkové služebnosti spočívající v právu vstupu do areálu anonymizováno parku přes pozemek žalovaného parcelní číslo v katastrálním území a obci obec. Ve vztahu k pozemkům specifikovaným v I. výroku rozsudku (dále jen„ pozemky 1“), které vlastní od roku 2018, uvedla, že její pozemek p. číslo přímo sousedí s pozemkem žalovaného parcelní číslo a na hranicích mezi oběma pozemky se nachází oplocení s brankou, kterou žalobkyně a její rodina užívají k průchodu přes pozemek žalovaného do anonymizováno parku. Žalobkyně pozemky p. č. st. 350 a p. číslo koupila od manželů jméno a jméno příjmení, kteří je nabyli na základě kupní smlouvy z roku 1998, a pozemek p. číslo koupila od jméno příjmení, který jej nabyl na základě kupní smlouvy z roku 2004, kterou uzavřel s jméno příjmení. Ohledně pozemku p. číslo jméno příjmení uzavřel již v roce 1999 dohodu s jméno příjmení a jméno příjmení o budoucí koupi tohoto pozemku, na jejímž základě byl tento pozemek jméno příjmení přenechán ještě před jeho koupí k užívání. jméno příjmení se dohodl s jméno příjmení a jméno příjmení na tom, že vybuduje oplocení mezi pozemkem p. číslo pozemkem žalovaného p. číslo to na své náklady a se souhlasem žalovaného, což jméno příjmení také učinil. Manželé příjmení jakožto právní předchůdci žalobkyně tak již od roku 1999 užívali vstup ze svých pozemků (pozemků 1) přes pozemek žalovaného do anonymizováno parku, a to s vědomím a souhlasem žalovaného. Ve vztahu k pozemkům specifikovaným ve II. výroku tohoto rozsudku (dále jen„ pozemky 2“) žalobkyně uvedla, že též sousedí s anonymizováno parkem a konkrétně mezi pozemkem žalobkyně p. číslo pozemkem žalovaného parcelní číslo se rovněž nachází oplocení s brankou, kterou žalobkyně a její rodina využívá ke vstupu do anonymizováno parku. Pozemky 2 od roku 2008 náležely do společného jmění žalobkyně a jejího manžela, od roku 2010 jsou výlučným vlastnictvím žalobkyně. Žalobkyně a její manžel pozemky 2 koupili od manželů příjmení v roce 2008, kteří je nabyli v roce 2001. Od roku 2008 žalobkyně a její manžel zahájili výstavbu oplocení s brankou, avšak ještě před tím (než se staly součástí společného jmění) žalobkyně o pozemky 2 pečovala, udržovala je a užívala s vědomím žalovaného ke vstupu do anonymizováno parku skrze jeho pozemek parcelní číslo.

2. Třebaže je anonymizováno park věhlasnou kulturní památkou zapsanou na seznamu UNESCO, neměl dle žalobkyně ještě na konci 90. let 20. století plně funkční oplocení, čehož opakovaně využívali mnozí návštěvnici ve snaze obejít povinnost zakoupit si vstupenku do anonymizováno parku. Žalobkyně a její právní předchůdci měli dlouhodobě korektní vztahy s žalovaným, který neměl na výstavbu oplocení a jeho údržbu dostatek finančních prostředků. Žalobkyně a její právní předchůdci proto s vědomím a souhlasem žalovaného vybudovali při hranicích svých pozemků oplocení, které udržovali. Skrze branky vstupovali do anonymizováno parku, proti čemuž žalovaný neprotestoval. Žalobkyně respektovala návštěvní dobu parku a z dobré vůle též přispívala na jeho provoz koupí celoroční vstupenky. Do dlouhodobého pokojného stavu žalovaný dle tvrzení žalobkyně zasáhl tím, že datum podal žádost o vydání společného povolení záměru„ Oprava a doplnění oplocení anonymizováno parku včetně vstupů – D.05 ulice kamenná zeď nad habrovou strání“, v jehož důsledku má dojít ke zrušení existujících průchodů z pozemků 1 a pozemků 2 do anonymizováno parku a k postavení kamenné zdi namísto drátěného plotu. Žalobkyně však má za to, že podle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), mimořádně vydržela právo volného vstupu z pozemků 1 a pozemků 2 do anonymizováno parku. Má za to, že v případě jejích právních předchůdců manželů příjmení držba započala v roce 1999 a nerušeně trvala více než 20 let minimálně do vydání rozhodnutí o stavebním záměru žalovaného ze dne datum. Rovněž v případě pozemků 2 nerušená držba trvala déle než 20 let, neboť žalobkyně a manželé příjmení pozemky 2 od jejich koupě aktivně pokojně užívali přinejmenším do datum. Nebyl zde přitom dán nepoctivý úmysl a držba trvala s vědomím žalovaného a v duchu„ gentlemantských dohod“ uzavřených s žalovaným.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Zdůraznil, že pozemek parcelní číslo je součástí rozsáhlého areálu anonymizováno parku. Žalovaný popřel, že by žalobkyně prováděla nutnou opravu či údržbu zeleně pro žalovaného při hranicích jejích pozemků s anonymizováno parkem, a popřel, že by souhlasil s libovolným vstupem kohokoli z pozemků žalobkyně na pozemek parcelní číslo, natož pak do celého areálu anonymizováno parku. Měl za to, že právo vstupu do anonymizováno parku z pozemků 1 a pozemků 2 nelze vydržet a že žalobkyně ani neprokázala naplnění zákonných předpokladů.

4. Ve svých dalších podáních a vyjádřeních před soudem žalobkyně argumentovala tím, že do anonymizováno parku ze svých pozemků dlouhodobě a denně (i několikrát během jednoho dne) vstupovala a vstupuje za účelem návštěv, rekreačního sportu a procházek, nikoli z důvodu údržby svých pozemků či zeleně. Žalovaný v tom žalobkyni ani jejím právním předchůdcům po dobu více než dvaceti let nebránil, o vybudování oplocení a branek věděl, souhlasil s nimi a nikdy žalobkyni či její právní předchůdce nevyzval, aby branky přestali používat. Ba naopak žalovaný, resp. správce anonymizováno parku vybudování oplocení a branek na náklady vlastníků sousedních pozemků vítal. Žalobkyně zdůraznila, že došlo k mimořádnému vydržení, které nevyžadovalo existenci právního titulu, dobré víry či pravosti držby. Pro mimořádné vydržení podle ní postačovalo, trvala-li držba více než dvacet let a držiteli nebyl prokázán nepoctivý úmysl. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že případné založení vztahu na výprose by mohlo být překážkou pro řádné vydržení věci in personam, nikoli však pro mimořádné vydržení in rem. Pokud snad byl vztah mezi žalovaným a právními předchůdci žalobkyně založen na výprose, pak výprosa na žalobkyni nemohla přejít, jelikož výprosa je závazkovým vztahem inter partes a musela by být buď opětovně sjednána mezi žalobkyní a žalovaným, nebo by práva a povinnosti z výprosy musely být postoupeny na žalobkyni se souhlasem žalovaného. V průběhu řízení žalobkyně poukazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, z něhož dovozovala, že její právní předchůdci, jejichž dobu držby si chtěla přičíst ke svému dobru, nemuseli být držiteli poctivými.

5. Žalovaný ve svých dalších podáních a vyjádřeních před soudem upozorňoval na to, že žalobkyni jde pouze o zhodnocení jejích pozemků, resp. o„ zvětšení“ její zahrady o areál anonymizováno parku, což mělo být patrné i z toho, že obdobnou žalobu podal proti žalovanému k Okresnímu soudu Praha-západ také manžel žalobkyně. Dohromady se tedy manželé příjmení domáhali vstupu do anonymizováno parku skrze tři různé branky. I kdyby snad žalobkyně a její právní předchůdci vstupovali ze svých pozemků do anonymizováno parku volně a s vědomím žalovaného, nemělo by to dle žalovaného za následek mimořádné vydržení pozemkových služebností. Žalovaný také zdůrazňoval povahu anonymizováno parku coby památky UNESCO a Národní kulturní památky, jeho historii a skutečnost, že areál anonymizováno parku sestává jednak z parku se zámkem při hlavním vstupu a jednak z obory sousedící s pozemky 1 a pozemky 2. Poukazoval také na to, že anonymizováno park byl založen v roce 1927 a od počátku nemohl být zcela oplocen, zejména z finančních důvodů. Žalovaný vnímal oplocení s brankami vybudované vlastníky sousedních pozemků tak, že jimi vlastníci chtěli zabránit vstupu návštěvníků parku na jejich vlastní pozemky. Nenapadlo jej, že by vlastníci běžně užívali branky ke vstupu do anonymizováno parku v situaci, kdy všichni věděli, že vstup do anonymizováno parku byl a je zpoplatněn a že se jednalo o historickou památku s regulovanou možností užívání. Každý jiný vstup, než oficiální, byl nelegální, přičemž si nikdo nemohl myslet opak. Žalovaný rozhodně nepovažoval oplocení s brankami za vstupy, které by měly existovat tzv. napořád.

6. Při jednáních před soudem účastníci učinili nesporným, že žalobkyně je vlastníkem pozemků 1 a pozemků 2 a žalovaný je vlastníkem pozemku parcelní číslo ulice mezi pozemkem žalobkyně p. číslo pozemkem žalovaného parcelní číslo se nachází oplocení s brankou a rovněž na hranicích mezi pozemkem žalobkyně p. číslo pozemkem žalovaného parcelní číslo se nachází oplocení s druhou brankou, přičemž těmito brankami lze mezi pozemky žalobkyně a pozemkem žalovaného parcelní číslo procházet. příjmení mezi nimi bylo dále to, že anonymizováno park včetně obory byl založen roku číslo a od tohoto roku existuje tak, jak bylo zachyceno například na předkládaném plánu anonymizováno parku z roku 1905. Účastníci učinili nesporným rovněž to, že pozemek žalovaného parcelní číslo je součástí anonymizováno parku, který je od roku 2010 chráněnou památkou UNESCO. příjmení bylo, že stát. instituce rozhodnutím ze dne datum schválil stavební záměr opravy a doplnění oplocení anonymizováno parku včetně vstupů, že jeho rozhodnutí bylo následně zrušeno a věc vrácena stát. instituce coby prvostupňovému správnímu orgánu k anonymizováno řízení a že v případě realizace stavebního záměru žalovaného dojde k zamezení vstupu žalobkyně z pozemků 1 a pozemků 2 skrze branky do areálu anonymizováno parku. Soud tedy vzal všechny tyto skutečnosti za svá skutková zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

7. Soud provedl dokazování a zjistil dále tyto skutečnosti:

8. Z fotografií předkládaných žalobkyní (č. l. 9-12 soudního spisu) vyplynulo, že mezi pozemky žalobkyně a pozemkem žalovaného se nachází drátěné oplocení s dvěma drátěnými brankami.

9. Z čestného prohlášení jméno příjmení, datovaného datum, vyplynulo, že příjmení příjmení byl vlastníkem pozemku p. číslo v k. ú. část obce a prodal jej manželu žalobkyně, jméno příjmení ulice mezi tímto pozemkem a anonymizováno parkem vybudovala právnická osoba a.s. v roce 1999 oplocení s brankou, přičemž před tímto rokem byl anonymizováno park z pozemku p. číslo volně přístupný. příjmení příjmení ohledně toho komunikoval s vedením anonymizováno parku a jeho správcem příjmení, přičemž vedení parku souhlasilo s tím, aby noví vlastníci sousedních pozemků vybudovali oplocení na své náklady a aby ho následně na své náklady udržovali. Obdobně příjmení příjmení postupoval i v případě dalších pozemků, mj. pozemků p. číslo p. číslo.

10. Z čestného prohlášení Ing. jméno příjmení, opatřeného ověřeným podpisem ze dne datum, vyplynulo, že jméno příjmení a jeho manželka nabyli vlastnické právo k pozemku p. č. st. 350, jehož součástí je budova adresa, a pozemku p. číslo na základě kupní smlouvy ze dne datum a následujícího roku uzavřel jméno příjmení smlouvu o budoucí koupi pozemku p. číslo na jejímž základě byl jméno příjmení přenechán pozemek p. číslo k užívání ještě před jeho koupí. V roce 1999 jméno příjmení vybudoval při hranici s anonymizováno parkem drátěné oplocení osazené brankou, přičemž veškeré náklady nesl sám. Dle tvrzení jméno příjmení o tom žalovaný jako správce anonymizováno parku věděl a vybudování oplocení přijal s povděkem, neboť dříve bylo možné přes pozemek p. číslo který byl přístupný, volně vstoupit do anonymizováno parku.

11. Z kupní smlouvy ze dne datum soud zjistil, že manželé příjmení jméno příjmení a Ing. jméno příjmení převedli na žalobkyni a jejího manžela jméno příjmení vlastnické právo k pozemkům 2 (tj. p. číslo p. číslo), zapsaným toho času na list vlastnictví vedeném pro k. ú. část obce, přičemž manželé příjmení tyto pozemky nabyli na základě kupní smlouvy ze dne datum. Žalobkyně a její manžel se tak dle smlouvy stali spoluvlastníky shora uvedených pozemků s tím, že spoluvlastnický podíl každého z nich činil ideální jednu polovinu.

12. Z darovací smlouvy ze dne datum soud zjistil, že jméno příjmení převedl na žalobkyni spoluvlastnický podíl o velikosti ideální jedné poloviny k pozemkům 2 (tj. p. číslo p. číslo), takže se žalobkyně stala jejich výlučnou vlastnicí.

13. Z článku nazvaného„ anonymizováno park a obec – Probíhá oprava oplocení parku“, uveřejněného v časopise anonymizována dvě slova – čísle 12 z prosince 2013, soud zjistil, že park vybudoval hrabě jméno jméno příjmení a jeho správu zajišťuje žalovaný. V zájmu ochrany anonymizováno parku žalovaný dle citovaného článku zahájil v roce 2013 obnovu historické kamenné ohradní zdi parku při jeho jihozápadní hranici a nefunkční drátěné oplocení jižněji mělo být nahrazeno novým dřevěným oplocením tak, aby byl park při této hranici uzavřen a aby bylo zabráněno nekontrolovanému přístupu na území anonymizováno parku, zajištěna bezpečnost návštěvníků a kontrola dodržování návštěvního řádu. Z článku dále vyplynulo, že žalovaný měl v plánu vybudovat na jihozápadní a západní hranici tři oficiální bezobslužné placené vchody, z nichž jeden měl vzniknout v osnické sídelní aglomeraci„ U obec“. V článku bylo též konstatováno, že celoroční čipové vstupenky si zájemci mohou zakoupit v prodejně vstupenek u hlavního vstupu do anonymizováno parku u zámku v obec a jeseničtí občané také na obecním úřadě.

14. Z článku nazvaného„ obec a anonymizováno park navázaly spolupráci“, uveřejněného v časopise anonymizována dvě slova – čísle 12 z prosince 2013, soud zjistil, že areál paku byl v západní a jihozápadní části řadu let„ bez funkčního oplocení v podstatě neoficiálně neomezeně přístupný“. Dle článku se to v roce 2013 mění, neboť park bude kompletně oplocen, přičemž vedení obce Jesenice má zájem na tom, aby měli jeho občané i po dokončení opravy oplocení a uzavření areálu možnost park dále navštěvovat, a to pohodlně novými vchody umístěnými v docházkové vzdálenosti bez nutnosti cestovat ke stávajícím oficiálním vchodům u anonymizováno zámku či při silnici obec – obec, která prochází parkem. Dle článku bylo dosaženo kompromisu ohledně vybudování tří nových samoobslužných vchodů na čipové karty, přičemž do jejich instalace měl park zůstat provizorně přístupný s platnou vstupenkou. Součástí citovaného článku byly též ceny za jednotlivé druhy celoročních vstupenek.

15. Z výpisu z katastru nemovitostí k list vlastnictví ke dni datum vyplynulo, že k tomuto dni vlastnili Ing. jméno příjmení a jméno příjmení každý ideální jednu polovinu pozemku p. č. st. 350, jehož součástí byla stavba adresa, a pozemku p. číslo vše v k. ú. část obce, a že své spoluvlastnické podíly nabyli na základě kupní smlouvy ze dne datum a k zápisu jejich spoluvlastnických práv do katastru nemovitostí došlo s právními účinky ke dni datum.

16. Z výpisu z katastru nemovitostí k list vlastnictví ke dni datum vyplynulo, že k tomuto dni byl Ing. jméno příjmení výlučným vlastníkem pozemku p. číslo v k. ú. část obce a že své vlastnické právo nabyl na základě kupní smlouvy ze dne datum, přičemž k zápisu do katastru nemovitostí došlo s právními účinky ke dni datum.

17. Z výpisu z katastru nemovitostí k list vlastnictví ke dni datum vyplynulo, že k tomuto dni měli Ing. jméno příjmení a Ing. jméno příjmení ve společném jmění manželů pozemky 2, které nabyli na základě kupní smlouvy ze dne datum, a že k zápisu jejich práv do katastru nemovitostí došlo s právními účinky ke dni datum.

18. Z ortofotomapy (č. l. 37 soudního spisu) vyplynulo, že pozemky žalobkyně p. číslo p. číslo jsou úzkými pruhy pozemků, sousedícími s oborou anonymizováno parku.

19. Z kupní smlouvy datované datum soud zjistil, že Ing. jméno příjmení koupil pozemek p. číslo v k. ú. část obce od jméno příjmení a jméno příjmení, přičemž tento pozemek vznikl z původních pozemků p. číslo parcelní číslo v témže katastrálním území.

20. Podle geometrického plánu pro rozdělení pozemků číslo 1999 pozemek p. číslo sousedí s pozemkem p. číslo ten sousedí též s pozemkem p. číslo; pozemek p. číslo tedy sousedí z jedné strany s pozemkem p. číslo z druhé strany s pozemkem p. číslo přičemž se v případě všech tří zmiňovaných pozemků jedná o úzké pruhy (ve tvaru písmene L), které sousedí mj. i s oborou anonymizováno parku.

21. Z kupní smlouvy ze dne datum soud zjistil, že Ing. jméno příjmení a jméno příjmení převedli na žalobkyni vlastnické právo k pozemkům p. č. st. 350, jehož součástí byla stavba adresa, a pozemku p. číslo vše v k. ú. část obce, a že toutéž smlouvou Ing. jméno příjmení převedl na žalobkyni vlastnické právo k pozemku p. číslo v k. ú. část obce. Ve vztahu k těmto pozemkům bylo ve smlouvě konstatováno, že neexistují žádné smlouvy, které by zakládaly práva dosud nezapsaná v katastru nemovitostí.

22. Z informací získaných z webových stránek webová adresa, založených k anonymizováno parku v dubnu 2011, vyplynulo, že na těchto stránkách byl uveden popis umístění tzv. kešky nacházející se na území parku, přičemž zde bylo též uvedeno, že pro vstup do parku je možné využít hlavní vstup u zámku obec či vchod z ulice ulice, popřípadě pro případ, že keškař není„ příznivcem komerce“ lze dle doporučení uvedených na této webové stránce využít vstup například z jihu od vesnice část obce, nebo jiné vchody. Na webové stránce byly také po konstatování, že vstup do parku všichni platí ze svých daní, že park je financován z dotací nebo že vstupy do parku nejsou řádně označeny ani zajištěny, uvedeny fotografie s ukázkami„ volných přístupů do parku“.

23. Z rozhodnutí Obecního úřadu Průhonice, stavebního úřadu (dále jen„ stavební úřad“), ze dne 21. 4. 2021, č. j. 21/1291/SU, vyplynulo, že jím byl schválen stavební záměr žalovaného coby žadatele s názvem„ oprava a doplnění oplocení anonymizováno parku, zvýšení a ochrany a sjednocení areálu anonymizováno parku, D 05 ohradní kamenná zeď nad habrovou strání, nové a nově opravené kamenné zdi, úseky číslo, číslo, číslo, číslo“ na pozemcích parcelní číslo a parcelní číslo v k. ú. obec. Mezi účastníky je nicméně nesporné, že toto rozhodnutí bylo odvolacím správním orgánem zrušeno a věc byla vrácena stavebnímu úřadu k dalšímu řízení.

24. Z rozhodnutí anonymizována dvě slova územní celek ze dne 3. 11. 2021, č. j. 134385/2021/KUSK, soud zjistil, že důvod pro zrušení rozhodnutí stavebního úřadu ze dne datum spočíval především v tom, že žalobkyně byla jako účastnice stavebního řízení opomenuta. Odvolací správní orgán dále stavebnímu úřadu vytknul, že se nezabýval vlastnickými právy a právní existencí stávajícího oplocení, že své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil a že nedostatečně zjistil skutkový stav věci.

25. Z fotografií předložených žalobkyní (č. l. 63-64) soud zjistil vzhled jedné z branek užívaných žalobkyní, která se nachází v drátěném oplocení, jakož i to, že v době pořízení fotografie v blízkosti branky a plotu nebyl uskladněn žádný materiál a brankou bylo možné procházet z pozemku žalobkyně na pozemek žalovaného.

26. Z faktury vystavené dodavatelem právnická osoba pro žalovaného coby odběratele soud zjistil toliko to, že žalovanému byla v březnu 2020 vyúčtována cena za opravu kamenné zdi po vichřici. Dle tvrzení žalovaného se nejednalo o opravu oplocení při pozemcích žalobkyně, jež jsou předmětem tohoto řízení.

27. Z dalších fotografií (č. l. 79-80, číslo, 91) vyplynulo toliko to, že na některých místech je anonymizováno park oplocen, a to kamennou zdí či drátěným plotem.

28. Z historických mapek anonymizováno parku (č. l. 126 a 128) vyplynulo, že anonymizováno park se již od roku 1906 nachází ve svých dnešních hranicích, přičemž se již od roku 1906 nacházel jak v místech v okolí anonymizováno parku, tak i v místech okolo rybníku anonymizována dvě slova park již v minulosti v době krátce po svém založení sestával i z oblasti označované jako ulice obora a jeho součástí byl i pozemek žalovaného parcelní číslo. Zhruba v polovině parku vedla silnice a přetínala jej na dvě části.

29. Ze soudobé mapky anonymizováno parku (č. l. 81) soud zjistil, že hranice parku jsou stále stejné. Soud také zjistil, kde přesně se nachází pozemek parcelní číslo a při srovnání s historickými mapkami ověřil, že tento pozemek byl již v roce 1906 součástí anonymizováno parku. Dle této aktuální mapky existují dva oficiální vstupy do anonymizováno parku, a to hlavní vstup u zámku a dále vstup u parkoviště nacházející se zhruba v polovině parku v místě, kudy dříve vedla silnice. U pozemku parcelní číslo (v blízkosti rybníku anonymizováno) se žádný oficiální vstup nenachází.

30. Z průvodní zprávy k projektové dokumentaci ke stavbě ohradní zdi kolem anonymizováno parku soud zjistil, že projektová dokumentace řeší stavební úpravy stávajícího ohrazení areálu parku včetně zřízení nových vstupů – opravy a doplnění ohrazení na části pozemků parku. Z mapky, jež je součástí průvodní zprávy, vyplynulo, že pozemek parcelní číslo se nachází v oblasti nazvané anonymizováno. Dle průvodní zprávy se stavební práce mají týkat stávajícího ohrazení parku, umístění nové stavby se nenavrhuje. Stavba se má dotknout mj. pozemku p. číslo. V průvodní zprávě se mj. konstatuje, že na hranicích vzdálených částí parku se nachází ohradní kamenná zeď, přičemž je třeba zabránit přelézání zdi neukázněnými návštěvníky parku z vnějšího prostoru. Ohrazení parku (cihelné, kamenné, dřevěné) dle průvodní zprávy jasně určuje hranice parku, vymezuje jej vzhledem k okolí a chrání park před nekontrolovaným vstupem návštěvníků. Dle průvodní zprávy existuje několik historických vstupů do parku, mnohé z nich jsou tzv. provozní.

31. Z dopisu ředitele anonymizováno ústavu ze dne datum vyplynulo, že již v roce 1973 byl anonymizováno park celoročně přístupný veřejnosti za poplatek 2 Kčs na osobu a zlevněné vstupné činilo 1 Kčs. Z téhož přípisu soud zjistil, že vstup do parku byl zpoplatněn také v letech 1970 číslo. Příjmy z prodeje vstupenek byly odváděny do státního rozpočtu.

32. Z výslechu svědka jméno příjmení soud zjistil, že tento svědek v roce 1998 či 1999 oplotil pozemky 1, které v roce 2018 prodal žalobkyni. Svědek o stavbě oplocení s brankou řekl tehdejšímu správci anonymizováno parku, jehož na místě samém potkával i později, například v roce 2002, kdy v blízkosti plotu probíhala výsadba stromů. Správce parku dle svědka o oplocení s brankou věděl a ničeho proti jeho existenci nenamítal, naopak byl rád, že svědek místo v okolí plotu udržoval. Svědek ohledně výstavby plotu neuzavřel s nikým smlouvu, tedy ani s vedením anonymizováno parku. Před výstavbou plotu byl anonymizováno park s oborou volně přístupný. Za to, že si na místě svědek zřídil branku, po svědkovi nikdy nikdo nepožadoval úplatu. Svědek věděl o tom, že sousední pozemek – ulice obora – patří jinému vlastníku a že to tam obhospodařuje nějaký ústav. Svědek v prvních cca třech letech, kdy vlastnil pozemky 1, prováděl úpravu terénu a přinejmenším po dobu prvních pěti let v okolí plotu pravidelně sekal trávník, a to i na druhé straně plotu, nikoli jen na pozemcích v jeho vlastnictví. Zhruba do roku 2012 svědek chodil skrz branku v plotě pravidelně do obory se psem na procházky, a to třikrát denně i se svou manželkou. V letech 2012 až 2018 též chodil skrz branku do obory na procházky, a to asi jednou denně. Vstupenky do anonymizováno parku si svědek nekupoval, neboť k tomu podle něj nebyl důvod. Oplocený byl totiž„ hlavní park“, nikoli„ druhý park“, který byl volně přístupný. Při svých procházkách se svědek většinou pohyboval v levé části parku, až k zámku a do pravé části anonymizováno parku (pozn. soudu: míněno k okolí zámku či hlavnímu vstupu) zacházel pouze výjimečně, třeba když přijela návštěva. Dle svědka se odjakživa, kam jeho paměť sahá, platilo vstupné u hlavního vstupu do anonymizováno parku. Přesto však byl park z druhé strany volně přístupný. Svědek se obecně zajímal o historii anonymizováno parku a o stromy v něm vysazené a chtěl, aby jeho vlastní zahrada byla pokračováním parku, proto výsadbu na svých pozemcích přizpůsoboval stromům v anonymizováno parku.

33. Z výslechu jméno příjmení, manžela žalobkyně, soud zjistil, že manžel žalobkyně je vlastníkem pozemků a rodinného domu, jež sousedí s pozemky 2, přičemž na tomto místě anonymizováno bydlí asi 23 let. Před 23 lety jejich pozemky ani pozemky sousedů nebyly oploceny a obora byla volně přístupná. Dle svědka byl žalovaný před 23 lety nadšený z toho, že vlastníci sousedních pozemků své pozemky oplotí a ploty budou na své náklady udržovat, přičemž podle svědka žalovaný vítal také existenci branek v plotu a tyto branky jeho zaměstnanci příležitostně využívali. Z výslechu svědka soud dále zjistil, že manželé příjmení provedli oplocení pozemků 2 a opatřili je brankou poté, co je zakoupili od manželů příjmení. Ohledně výstavby plotu s brankou však neuzavřeli s žalovaným žádnou smlouvu ani od něj nedostali žádné potvrzení; žádný písemný dokument ohledně stavby oplocení nebyl vyhotoven. Žalovaný dle svědka stavbu oplocení s brankou přivítal. Za vybudování oplocení a branek žalovaný nikdy nepožadoval žádnou úplatu. Z výslechu svědka soud dále zjistil, že svědek komunikoval s Ing. příjmení coby správcem anonymizováno parku, který o existenci oplocení s brankami věděl a který byl osobou, která se za anonymizováno park měla vyjadřovat ke struktuře jejich zahrad. S Ing. příjmení svědek řešil zahradu, přičemž v té době již plot na místě stál a byla v něm též branka, kterou využívali při průchodu do zahrady svědka. Svědek se s Ing. příjmení nebavil konkrétně o brance a o jejím umístění, neboť branka na místě samém, když řešili zahradu, již byla a její existence byla zřejmá. Z výslechu svědka dále vyplynulo, že manželé příjmení dali pozemky 1 do užívání jiné rodině (svědek je označoval za„ nájemce bez nájmu“), která je užívá a která skrze branky vstupuje do anonymizováno obory. Skrze branku v oplocení u pozemků 2 chodí do parku svědek i žalobkyně, kteří též ke vstupu do parku využívají branku v oplocení u pozemků ve vlastnictví svědka. Do parku skrze branky anonymizováno vstupují denně za účelem procházek či rekreačního sportu. Manželé příjmení pozemky 2, které zakoupili od manželů příjmení, užívali ještě před jejich koupí, avšak nikoli na základě dohody s anonymizováno, kteří bydleli v Mexiku.

34. Z výslechu jméno příjmení soud zjistil, že tento svědek pro manžely celé jméno žalobkyně vybudoval oplocení u pozemků 2, přičemž ohledně výstavby plotu s žalovaným nic neřešil ani s ním nepodepisoval žádnou smlouvu. Svědek po dobu 15 let prováděl pro manžely celé jméno žalobkyně údržbu jejich nemovitostí a jeho spolupráce s nimi skončila asi před 8 lety. Svědek byl na místě samém několikrát týdně, někdy i denně, a sám využíval branky v plotě. Manželé příjmení podle něj branky využívali téměř denně, vstupovali jimi do obory a zpět při procházkách, například když venčili psa.

35. Soud pro nadbytečnost neprováděl dokazování technickou zprávou ke stavebnímu záměru žalovaného a výkresy k projektové dokumentaci, neboť nezbytné informace ke stavebnímu záměru získal již z průvodní zprávy k projektové dokumentaci. Pro nadbytečnost soud zamítl návrhy na dokazování aktuálními výpisy z katastru nemovitostí k pozemkům 1, pozemkům 2 a pozemku žalovaného parcelní číslo, jelikož to, že žalobkyně je vlastnicí pozemků 1 a pozemků 2 a žalovaný vlastníkem pozemku parcelní číslo bylo mezi účastníky nesporné. Pro nadbytečnost soud zamítl i návrh na dokazování veřejnou vyhláškou ze dne datum o chybném vyznačení právní moci na rozhodnutí stavebního úřadu, neboť zrušení rozhodnutí bylo mezi účastníky nesporné a vyplynulo také z rozhodnutí anonymizována dvě slova územní celek ze dne datum, jímž soud dokazování provedl. S ohledem na to, že existence žalovaného coby subjektu práva byla nesporná, neprováděl soud pro nadbytečnost ani dokazování výpisem z živnostenského rejstříku k osobě žalovaného. Za nadbytečné měl soud také dokazování přehledkou kladu sekcí ke stavebnímu záměru žalovaného, a to zejména s ohledem na nespornou skutečnost, že v případě vybudování záměru žalovaného dojde k zamezení vstupu žalobkyně z jejích pozemků skrze branky do areálu anonymizováno parku. Pro nadbytečnost soud zamítl návrh na dokazování fotografií na č. l. 93, neboť vzhled oplocení a branek již měl za zjištěný z ostatních provedených fotografií. Soud neprováděl dokazování všemi historickými mapami anonymizováno parku, navrženými žalovaným, jelikož účastníci učinili nesporným, že anonymizováno park byl založen v roce číslo a od té doby existuje ve stejných hranicích tak, jak vyplynulo z těch historických i současných map, jimiž soud provedl dokazování. Za nadbytečné měl soud dokazování sdělením stavebního úřadu ze dne datum, jelikož pro závěr o existenci naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení zjištěný skutkový stav věci postačoval a další dokazování k tomu bylo nadbytečné. Soud neprováděl dokazování fotodokumentací předloženou žalobkyní společně s vyjádřením ze dne datum, jelikož ta byla předložena až po zákonné koncentraci řízení, a tedy k ní soud nemohl přihlížet; nadto se jednalo o fotodokumentaci pro věc nerozhodnou (nešlo o fotografie oplocení u pozemků 1 a pozemků 2). Ze stejného důvodu soud neprováděl ani dokazování novinovými články, které žalovaný předložil až při posledním jednání před soudem; k těmto též nemohlo být s ohledem na zákonnou koncentraci řízení přihlédnuto. Soud nevyhověl ani návrhu žalovaného na provedení dokazování místním šetřením, jelikož z něj by soud mohl zjistit aktuální situaci na místě samém, nikoli však způsob užívání branek v době minulé. Pro nadbytečnost soud zamítl také návrhy na dokazování účastnickým výslechem žalobkyně, výslechem svědka jméno příjmení i návrhy žalovaného na provedení výslechu jeho zaměstnanců (příjmení, příjmení, příjmení), jelikož měl skutkový stav věci již za dostatečně zjištěný a další dokazování za nadbytečné a nehospodárné. Nic dalšího rozhodného pro věc by dle soudu již nemohlo vyplynout ani z úplné projektové dokumentace ke stavebnímu záměru žalovaného či rodinné vstupenky žalobkyně. Jakékoli další dokazování měl soud za nepotřebné, neboť z provedených důkazů zjistil skutkový stav dostatečně na to, aby ve věci mohl rozhodnout.

36. Na základě provedeného dokazování, jakož i na základě nesporných skutečností soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

Žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemků 1 a pozemků 2 v k. ú. část obce a žalovaný je výlučným vlastníkem pozemku parcelní číslo v k. ú. obec, který je součástí anonymizováno parku, jenž je od roku 2010 chráněnou památkou UNESCO. Pozemky žalobkyně p. číslo p. číslo sousedí s pozemkem žalovaného parcelní číslo a na hranicích mezi těmito dvěma pozemky žalobkyně a pozemkem žalovaného se nachází drátěné oplocení se dvěma brankami (jedna při pozemku p. číslo druhá při pozemku p. číslo), jimiž lze procházet mezi pozemky žalobkyně a pozemkem žalovaného. Manžel žalobkyně jméno příjmení je nadto vlastníkem pozemku p. číslo který sousedí s pozemkem žalobkyně p. číslo i s pozemkem žalovaného parcelní číslo, přičemž mezi jeho pozemkem p. číslo pozemkem žalovaného parcelní číslo se též nachází oplocení s brankou, která umožňuje vstup do anonymizováno parku.

Pozemek p. č. st. 350, jehož součástí je stavba adresa, a pozemek p. číslo v k. ú. část obce žalobkyně nabyla od manželů příjmení jméno příjmení a jméno příjmení na základě kupní smlouvy ze dne datum; na základě téže kupní smlouvy žalobkyně nabyla od Ing. jméno příjmení také pozemek p. číslo v k. ú. část obce. Manželé příjmení pozemek p. č. st. 350, jehož součástí je stavba adresa, a pozemek p. číslo nabyli na základě kupní smlouvy ze dne datum s tím, že k zápisu jejich spoluvlastnických práv do katastru nemovitostí došlo s právními účinky ke dni datum. Pozemek p. číslo Ing. jméno příjmení nabyl na základě kupní smlouvy ze dne datum od jméno příjmení a jméno příjmení, přičemž k zápisu jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí došlo s právními účinky ke dni datum.

Pozemky 2 (tj. pozemek p. číslo p. číslo v k. ú. část obce) nabyla žalobkyně a její manžel jméno příjmení od manželů příjmení jméno příjmení a Ing. jméno příjmení do spoluvlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne datum. Manžel žalobkyně převedl svůj spoluvlastnický podíl o velikosti jedné poloviny na žalobkyni darovací smlouvou ze dne datum. Manželé příjmení předtím tyto pozemky nabyli do společného jmění manželů na základě kupní smlouvy ze dne datum, přičemž k zápisu jejich práv do katastru nemovitostí došlo s právními účinky ke dni datum.

Průhonický park byl původně volně přístupný z pozemků p. číslo i p. číslo (jakož i z ostatních sousedních pozemků vč. pozemku manžela žalobkyně p. číslo).

V roce 1999 bylo při hranici některých pozemků sousedících s pozemkem parcelní číslo vybudováno oplocení, a to při vědomí správce anonymizováno parku, jímž byl pan příjmení, a na náklady nových vlastníků pozemků sousedících s anonymizováno parkem. To byl i případ oplocení mezi pozemky p. číslo parcelní číslo, k jehož vybudování s brankou došlo v roce 1999, a to na náklady Ing. jméno příjmení, který sice v roce 1999 ještě vlastníkem pozemku p. číslo nebyl, ale měl již k tomuto pozemku uzavřenou smlouvu o smlouvě budoucí kupní, na jejímž základě mohl pozemek p. číslo užívat již před jeho koupí.

Co se oplocení mezi pozemky p. číslo parcelní číslo s brankou týče, správce anonymizováno parku příjmení o jeho existenci věděl a nic proti němu nenamítal. Ing. příjmení ohledně výstavby plotu neuzavřel s žalovaným či vedením anonymizováno parku žádnou smlouvu, za vybudování oplocení s brankou po něm nikdy nikdo nepožadoval žádnou úplatu. Ing. příjmení v době, kdy vlastnil pozemek p. číslo věděl o tom, že sousední pozemek parcelní číslo má jiného vlastníka a že je součástí anonymizováno parku, do něhož se u hlavního vchodu platilo„ odjakživa“ vstupné. Ing. příjmení využíval branku v oplocení ke vstupu do anonymizováno parku, kam pravidelně od počátku až do roku 2018 chodil se psem či s manželkou na procházky. Tyto procházky výjimečně vedly až do pravé části parku k hlavnímu vstupu. Vstupenky do anonymizováno parku si Ing. příjmení nekupoval. Ing. příjmení také prováděl údržbu zeleně (sekal trávu) v okolí oplocení, a to i na pozemku parcelní číslo.

Oplocení mezi pozemky p. číslo parcelní číslo s brankou vybudovali manželé příjmení poté, co tyto pozemky nabyli do svého spoluvlastnictví od manželů příjmení. Ohledně výstavby neuzavřeli s žalovaným žádnou smlouvou ani od něj nedostali žádné písemné potvrzení. Za vybudování oplocení s brankou žalovaný nikdy nepožadoval žádnou úplatu, ačkoli o vybudování oplocení s brankou věděl, resp. to věděl správce parku příjmení.

Manželé příjmení dali pozemky 1 do užívání třetím osobám, které branku u pozemků užívají ke vstupu do anonymizováno obory. jméno žalobkyně a její manžel předtím branku při pozemcích 1 i při pozemcích 2 denně užívali a užívají ke vstupu do anonymizováno parku, a to za účelem procházek či rekreačního sportu. Pozemky 2 přitom užívali i v době, kdy ještě nebylo při hranici s pozemkem parcelní číslo vybudováno oplocení s brankou a kdy ještě ani nebyli jejich vlastníky (tedy před jejich koupí od manželů příjmení, kteří žili v Mexiku).

Průhonický park byl založen v roce číslo a jeho hranice a území se shoduje s tím, jak park vypadal v roce 1906, kdy jeho součástí byl i pozemek parcelní číslo. Vstup do anonymizováno parku je dlouhodobě zpoplatněn, vstupné do něj se platilo jak v letech 1970 až 1973, tak i v roce 2013. Vstupné se platí u oficiálních vstupů, jimiž je zejména hlavní vstup v blízkosti zámku a vstup nacházející se zhruba v polovině parku, kde silnice dříve park přetínala na dvě části. Do anonymizováno parku nicméně lze vstoupit i„ neoficiálními“ vstupy, u nichž se vstupné nevybírá, nebo na místech, která nejsou oplocená. anonymizováno park totiž postrádá souvislé či nepoškozené (funkční) oplocení. Dne datum stavební úřad rozhodnutím povolil záměr žalovaného, jehož předmětem měla být oprava a doplnění části oplocení, a to i v místech, kde se nachází oplocení mezi pozemky 1 a pozemky 2 a pozemkem parcelní číslo, čímž by došlo k zamezení přístupu žalobkyně do anonymizováno parku skrze branky v oplocení. Rozhodnutí o povolení stavebního záměru žalovaného však bylo zrušeno anonymizováno úřadem územní celek.

37. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

38. S ohledem na to, že se žalobkyně domáhá určení existence pozemkových služebností, zabýval se soud nejprve otázkou, zda má na požadovaném učení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř., přičemž shledal, že tomu tak je. S ohledem na to, že se má jednat o věcná práva in rem, která nejsou vyznačena v katastru nemovitostí, ač by tam dle žalobkyně vyznačena být měla, nemá žalobkyně k dispozici jiný vhodný prostředek ochrany svých tvrzených práv, než žalobu na určení jejich existence (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2007 sp. zn. 22 Cdo 2638/2005).

39. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto:

40. V souladu s § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), platilo, že byl-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patřilo, byl držitelem oprávněným. V pochybnostech se mělo za to, že držba byla oprávněná.

41. Dle § 134 odst. 1 obč. zák. se oprávněný držitel stával vlastníkem nemovité věci, měl-li ji v držbě po dobu deseti let.

42. Přechodné ustanovení § 3028 odst. 2 o. z. stanoví, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanovení o. z. i právní poměry týkající se (mj.) věcných práv; jejich vznik i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

43. Podle § 1089 odst. 1 o. z., drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Podle § 1089 odst. 2 o. z. nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby.

44. Podle § 1090 odst. 1 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

45. K vydržení vlastnického práva k nemovité věci je dle § 1091 odst. 2 o. z. potřebná nepřerušená držba trvající deset let

46. Podle § 1095 o. z., který upravuje mimořádné vydržení, uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

47. Podle § 1096 odst. 1 o. z., nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ číslo odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce. Podle § 1096 odst. 2 o. z. při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

48. Dle přechodného ustanovení § 3066 o. z., týkajícího se mimořádného vydržení, se do doby stanovené v § číslo se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

49. Samotná držba je upravena v § 987 a násl. o. z.

50. Ustanovení § 990 odst. 1 a 2 o. z. upravuje nabytí držby. Podle prvého odstavce lze držbu nabýt bezprostředně tím, že se jí držitel ujme svou mocí. Bezprostředně se držba nabývá v rozsahu, v jakém se jí držitel skutečně ujal. Podle druhého odstavce lze držbu nabýt odvozeně tím, že dosavadní držitel převede svou držbu na nového držitele, nebo tím, že se nový držitel ujme držby jako právní nástupce dosavadního držitele. Odvozeně se nabývá držba v rozsahu, v jakém ji měl dosavadní držitel a v jakém ji na nového držitele převedl.

51. Držba dle o. z. může být řádná, poctivá a pravá.

52. Držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem (§ 991 o. z.).

53. Kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží (§ 992 odst. 1 o. z.).

54. Ohledně pravosti držby pak dle § 993 o. z. platí, že neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

55. Výprosu definuje ustanovení § 2189 o. z. jako bezplatné přenechání věci k užívání bez ujednání doby, po kterou se má věc užívat, a účelu, ke kterému se má věc užívat.

56. Konečně pak soud připomíná, že dle § 1106 o. z., kdo nabude vlastnické právo, nabude také práva a povinnosti s věcí spojená.

57. Žalobkyně postavila svou žalobu v právě posuzované věci na tom, že došlo k mimořádnému vydržení pozemkových služebností, neboť žalobkyně či její právní předchůdci nepřetržitě po dobu více než 20 let vykonávali právo vstupu na pozemek žalovaného parcelní číslo jako součásti anonymizováno parku. Ačkoli neexistoval žádný právní titul (smlouva), kterou by ona či její právní předchůdci uzavřeli s žalovaným, za podstatné pokládala to, že žalovaný jí ani jejím právním předchůdcům ve vstupu do anonymizováno parku skrze branky vybudované v oplocení nebránil, ačkoli o existenci oplocení s brankami věděl. Nepodstatné bylo to, zda jí či jejím právním předchůdcům svědčila dobrá víra, neboť podle žalobkyně postačovalo, že držba pozemkových služebností trvala nerušeně alespoň 20 let a že na její straně (či jejích právních předchůdců) nebyl dán nepoctivý úmysl.

58. K předpokladům mimořádného vydržení dle § 1095 o. z. se podrobně vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, podle něhož se k mimořádnému vydržení dle o. z. vyžaduje jen uplynutí vydržecí doby, a aby držiteli nebyl prokázán nepoctivý úmysl. Nejvyšší soud vyložil, že nepoctivý úmysl není synonymem nepoctivé držby. Dle Nejvyššího soudu„ (n) epoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně,vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou‘ (§ 993 o. z.). Lze tedy uzavřít, že podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Kritéria uvedená v § 992 odst. 1 o. z., resp. dříve v § 130 odst. 1 obč. zák., se tu neuplatní.“ Navzdory tomu, že dle ustanovení § 1096 odst. 2 o. z. se při mimořádném vydržení nástupci započte vydržecí doba„ poctivého předchůdce“ bez dalšího, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že„ držiteli, který se dovolává mimořádného vydržení, se započte vydržecí doba předchůdce, který držel věc,nikoliv v nepoctivém úmyslu‘; není třeba, aby byl předchůdce držitelem poctivým (§ 992 odst. 1 o. z.), anebo oprávněným (§ 130 odst. 1 obč. zák.)“ Konečně pak Nejvyšší soud shledal, že„ do vydržecí doby jak pro řádné, tak mimořádné vydržení (§ 1092 o. z., § 1096 o. z.) se ve prospěch vydržitele započte i doba držby jeho předchůdce, jen pokud předchůdce sám nesplnil podmínky vydržení, a nestal se tak vlastníkem věci.“ Že se jedná o výklad již ustálený, dokládají pozdější rozhodnutí Nejvyššího soudu, jmenovitě např. rozsudek ze dne 18. 5. 2022, sp. zn. 22 Cdo 2961/2021, usnesení ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1241/2022, a usnesení ze dne 19. 10. 2022, sp. zn. 22 Cdo 788/2022.

59. Dále lze připomenout, že„ přes cizí pozemek lze přecházet na základě různých právních důvodů; může jít například o závazkový vztah, může jít o výprosu (vlastník pozemku přecházení jiných osob přes pozemek trpí, aniž by jim k tomuto pozemku vzniklo nějaké právo), anebo může jít o užívání cizího pozemku jako účelové komunikace. Skutečnost, že se někdo chová způsobem, který naplňuje možný obsah práva odpovídajícího věcnému břemenu (např. přechází přes cizí pozemek) ještě neznamená, že je držitelem věcného práva“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2638/2005, nebo ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 421/2001).

60. Soud rovněž poukazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. 22 Cdo 15/2006, který se týkal mimořádného vydržení v režimu obecného zákoníku občanského z roku číslo, podle něhož byla předpokladem vydržení mj. pravá držba, tj. držba, která nebyla založena jen na výprose. Platilo, že držel-li někdo věc jen jako výprosu, nemohl ji vydržet. K vydržení proto nestačilo např.„ užívání, které bylo z ochoty povoleno“ ani to,„ že by právní předchůdci žalobkyně užívali sousední pozemek na základě svolení, které si vyžádali, tj. výprosy“. Nejvyšší soud v citovaném rozsudku konstatoval, že držbou práva nebylo jakékoli chování, které by mohlo být obsahem práva (např. služebnosti), a že„ držba výprosou (prekaristická) předpokládá, že si držitel neosobuje právo na věc, nýbrž vykonává držbu jen proto, že si buď výslovně vyžádal svolení, nebo alespoň mlčky jej při výkonu předpokládá, a proto si práva neosobuje“.

61. Na základě zjištěného skutkového stavu věci, shora citovaných zákonných ustanovení a judikatury soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

62. Ve vztahu k pozemkům 1, které žalobkyně nabyla v roce 2018 od manželů příjmení, soud předně konstatuje, že sama žalobkyně (neodvozeně od předchozích vlastníků) právo vstupu do anonymizováno parku z těchto pozemků vydržet nemohla již z toho důvodu, že od roku 2018 dosud neuplynula desetiletá vydržecí doba potřebná k řádnému vydržení (§ 1091 odst. 2 o. z.) ani dvacetiletá vydržecí doba potřebná k mimořádnému vydržení (§ 1095 o. z.).

63. Soud dále shledal, že ani sami právní předchůdci žalobkyně právo vstupu do anonymizováno parku nevydrželi. V tomto ohledu soud vycházel z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2021, č. j. 27 Co 131/2021-195 (dostupného např. prostřednictvím webová adresa), v němž bylo vysvětleno, že počátek plynutí vydržecí doby je nutno zásadně posuzovat od okamžiku uchopení držby držitelem, jenž se jí dovolává, a při započtení doby držby předchůdce je nutno postupovat shodně a posuzovat jeho držbu od doby, kdy se jí chopil. Jinými slovy řečeno, plynutí doby nutné k vydržení nelze pouze„ spočítat od konce“, bez ohledu na konkrétní skutkové okolnosti týkající se počátku držby a okolností jejího dalšího trvání. Běh vydržecí doby je tedy nutno posuzovat od počátku držby dotčené věci, kdy se ten, kdo se vydržení dovolává, popř. jeho právní předchůdce, věci ujal, aby ji měl jako vlastník (tyto závěry nebyly v navazujícím rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 nikterak zpochybněny). Pokud tedy jméno příjmení postavil při hranicích mezi pozemky p. číslo parcelní číslo plot s brankou v roce 1999, kdy také započal pozemek p. číslo užívat na základě uzavřené smlouvy o užívání, pak bylo namístě zabývat se otázkou, zda on sám v režimu obč. zák., účinného v době, kdy se jméno příjmení měl ujmout držby práva vstupu do anonymizováno parku skrze branku, toto právo nevydržel, k čemuž by s ohledem na desetiletou vydržecí dobu (§ 134 odst. 1 obč. zák.) došlo v roce 2009. Bylo-li by tomu tak, pak by žalobkyně v roce 2018 v intencích § 1106 o. z. nabyla společně s vlastnickým právem k pozemku p. číslo i pozemkovou služebnost práva vstupu do anonymizováno parku. jméno příjmení však právo vstupu do anonymizováno parku z pozemku p. číslo vydržet nemohl, neboť v jeho prospěch nesvědčil žádný, byť putativní titul, kdy je třeba navíc zdůraznit, že pozemková služebnost musela být zřízena písemnou smlouvou (srov. § 151o odst. 1 obč. zák. ve znění účinném v roce 1999). Existenci písemné smlouvy o zřízení pozemkové služebnosti práva vstupu do anonymizováno parku žalobkyně netvrdila a nedokládala a ani z výslechu svědka jméno příjmení či z jeho čestného prohlášení nevyplynulo, že by bylo cokoli v písemné formě uzavřeno (tvrzena a prokázána nebyla ani ústní smlouva o zřízení pozemkové služebnosti). Na straně jméno příjmení tedy ani nemohla být dobrá víra v to, že se jeho držba opírá o platný titul (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 22 Cdo 658/2010, či ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1178/96).

64. Konečně soud shledal, že žalobkyně si nemohla ve smyslu § 1096 odst. 2 o. z. započítat ve svůj prospěch dobu, po kterou její právní předchůdci drželi právo vstupu z pozemků 1, resp. pozemku p. číslo do anonymizováno parku, a mimořádně tak vydržet takovou pozemkovou služebnost dle § 1095 o. z. Její právní předchůdci totiž nebyli poctivými ve smyslu § 1095 odst. 2 o. z. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci dospěl k závěru, že držba manželů příjmení, resp. jméno příjmení se zakládala na výprose. Jednalo se o držbu prekaristickou, založenou na svolení žalovaného k tomu, aby byla branka v oplocení využívána k přecházení mezi pozemky anonymizováno a pozemky žalovaného. Byla to držba práva vstupu do anonymizováno parku, ohledně níž nedošlo ke sjednání konkrétního účelu, doby jejího trvání či úplaty (viz zejména výslech svědka příjmení). Byla to držba, která byla založena na ochotě žalovaného a ohledně níž svědek příjmení s ohledem na celkový přístup žalovaného (resp. správce anonymizováno parku), který proti výstavbě oplocení s brankou ničeho nenamítal, mohl přinejmenším předpokládat souhlas žalovaného se vstupem do anonymizováno parku skrze„ neoficiální“ branku. Právě takovou držbu dle názoru soudu žalobkyně odvozeně nabyla podle § 990 odst. 2 o. z., a proto i její držbu je třeba považovat za držbu založenou na výprose. Její držbu ani držbu jejích předchůdců ovšem nelze pokládat za pravou, pročež je vyloučeno mimořádné vydržení, neboť se žalobkyně snaží přeměnit v trvalé to, co bylo ze strany žalovaného jen výprosou (z ochoty) povoleno při vědomí toho, že sousední pozemky, na které je z pozemků 1 vstupováno, byly a jsou ve vlastnictví žalovaného a součástí anonymizováno parku coby národní památky. Nepoctivý úmysl nadto soud ve shodě s žalovaným spatřuje též v tom, že jméno příjmení denně skrz branku vstupoval i se svou rodinou (a někdy též se známými) do areálu anonymizováno parku bez toho, aby si kupovali vstupenky, ač věděl, že vstup do anonymizováno parku byl„ odjakživa“ zpoplatněn, avšak své počínání omlouval tím, že areál parku neměl souvislé oplocení, a tedy k zakoupení vstupenek„ nebyl důvod“. Soud se v tomto ohledu ztotožňuje s náhledem žalovaného, že ani takové jednání nelze pokládat za čestné a poctivé ve smyslu § 6 o. z. (k tomu srov. opakovaně citovaný rozsudek sp. zn. 22 Cdo 3387/2021), když právní předchůdce žalobkyně, jehož držbu si chce žalobkyně přičíst ke svému dobru, si musel být vědom toho, že svým opakovaným vstupem do anonymizováno parku (k němuž, jak sám potvrdil, docházelo i třikrát denně) působil žalovanému finanční újmu.

65. Ve vztahu k pozemkům 2 soud připomíná, že žalobkyně je nabyla do výlučného vlastnictví v roce 2010 a předtím do spoluvlastnictví se svým manželem v roce 2008. Ona sama (neodvozeně od předchozích vlastníků) právo vstupu do anonymizováno parku z těchto pozemků nemohla mimořádně vydržet, neboť od roku 2008 dosud neuplynula dvacetiletá vydržecí doba (§ 1095 o. z.), a neodvozeně je nemohla ani řádně vydržet, jelikož v takovém případě by její držba musela být založena na putativním titulu a žalobkyně by musela být v dobré víře. Existenci alespoň putativního titulu však žalobkyně netvrdila ani nedokládala, ba naopak opakovaně argumentovala tím, že se dovolává mimořádného vydržení a že existence právního důvodu a dobré víry není zapotřebí.

66. Soud dále konstatuje, že manželé příjmení, kteří pozemky 2 vlastnili od roku 2001, před jejich převodem na manžely celé jméno žalobkyně nemohli právo vstupu do anonymizováno parku sami vydržet, a to již s ohledem na to, že vydržecí doba je desetiletá (§ 134 odst. 1 obč. zák.). K vydržení z jejich strany tak mohlo dojít nejdříve v roce 2011. Ještě před uplynutím desetileté vydržecí doby však pozemky 2 prodali. Z výslechu jméno příjmení nadto vyplynulo, že manželé příjmení před prodejem pozemků 2 žili v Mexiku, z čehož soud usuzuje, že držbu práva odpovídajícího pozemkové služebnosti nemohli po celou dobu let 2001 2008 nepřerušeně vykonávat.

67. Je také třeba zdůraznit, že žalobkyně svou argumentaci zakládala na tom, že pozemkové služebnosti, které měla mimořádně vydržet, spočívaly v právu vstupu z jejích pozemků na pozemek parcelní číslo a do anonymizováno parku skrze branky v oplocení (srov. např. bod 6 žaloby ze dne datum či body 10 až 13 vyjádření ze dne datum). Současně ve vztahu k pozemkům 2 uváděla, že oplocení s brankou začala s manželem budovat v roce 2008, kdy pozemky nabyli do spoluvlastnictví, což bylo potvrzeno svědeckým výslechem jméno příjmení (a podpůrně též výslechem jméno příjmení). Jen stěží lze žalobkyni pro účely mimořádného vydržení započíst podle § 1096 odst. 2 o. z. období let 2001 až 2008, kdy z pozemků 2 do anonymizováno parku měli vstupovat manželé příjmení, když v předmětném období ještě oplocení nebylo postaveno, skrze branku tedy do parku nebylo možné vstupovat a manželé příjmení navíc žili v Mexiku. Na tomto místě tak lze odkázat na to, co soud uvedl pod bodem 65. tohoto rozsudku, tj. že od roku 2008 dosud ještě žalobkyně nemohla právo vstupu do anonymizováno parku skrze branku vydržet již jen z toho důvodu, že dosud neuplynula požadovaná doba dvaceti let.

68. I kdyby soud zcela odhlédl od shora uvedeného a vycházel z toho, že od roku 2001 žalobkyně při údržbě pozemků 2, které ještě nebyly v jejím (spolu) vlastnictví, či manželé příjmení vstupovali z těchto pozemků do anonymizováno parku, nemohl by dospět k závěru, že žalobkyně v roce 2021 mimořádně vydržela dle § 1095 a § 1095 o. z. pozemkovou služebnost, jíž se dovolávala. I v tomto případě lze na základě zjištěného skutkového stavu věci uzavřít, že držba byla založena na výprose. Z výslechu svědka jméno příjmení vzal soud za zjištěné, že i v případě těchto pozemků docházelo ke vstupu do anonymizováno parku s vědomím a svolením žalovaného (resp. správce anonymizováno parku), přičemž nic konkrétního ohledně takového vstupu nebylo sjednáno, nebyla uzavřena žádná smlouva ani sjednán účel a doba trvání oprávnění vstupovat na pozemky žalovaného či úplata. Žalovaný manželům příjmení ve vstupu do anonymizováno parku nebránil, ač měl povědomí o tom, že došlo k vybudování plotu a branek, pročež bylo možné předpokládat jeho přinejmenším implicitní souhlas. O tom, že sousední pozemky byly ve vlastnictví žalovaného a součástí anonymizováno parku přitom žalobkyně věděla (opak ani netvrdila). I na držbu práva vstupu do anonymizováno parku z pozemků 2 je tak třeba nahlížet jako na držbu prekaristickou, kterážto v souladu se shora citovanou judikaturou a § číslo ve spojení s § 993 o. z. vylučuje možnost mimořádného vydržení tvrzené pozemkové služebnosti z důvodu nepoctivého úmyslu. Žalobkyně se totiž snaží proměnit v trvalé to, co jí či jejím právním předchůdcům bylo povoleno pouze výprosou.

69. S ohledem na shora uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

70. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal úspěšnému žalovanému. Jeho náklady sestávaly z odměny advokátky za 7 úkonů právních služeb po 3 100 Kč při tarifní hodnotě 50 000 podle § 9 odst. 4 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dnů datum a datum, dvakrát po dvou úkonech za každé z jednáních před soudem ze dnů datum a datum) a za 1 úkon právních služeb podle 1 550 Kč podle § 11 odst. 2 písm. g) advokátního tarifu (přípravné jednání před soudem). K tomu bylo třeba připočítat 8 paušálních částek jako náhrad hotových výdajů po 300 Kč, tj. 2 400 Kč, a částku 5 386,50 Kč odpovídající 21% DPH ze všech shora uvedených částek, neboť zástupkyně žalovaného je plátkyní této daně. Celkem tak náklady řízení žalovaného činily 31 036,50 Kč Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako patnáctidenní, aby měla žalobkyně dostatek času k úhradě. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalovaného v řízení zastupovala.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.