OSPZ 8 C 357/2023-23

Okresní soud Praha-západ rozhodl soudkyní Mgr. Štěpánkou Tůmovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 26 745,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 %, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do zbytku, v částce částka, v kapitalizovaném úroku částka, v úroku 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a v zákonném úroku z prodlení převyšujícím úrok přisouzený, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku částka, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou domáhal rozhodnutí soudu, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku částka s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne datum s právním předchůdcem žalobce, obchodní společností BNP PARIBAS FINANCE smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal uhradit vyčerpaný úvěr společně s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, což neučinil, když uhradil pouze menší část dluhu, na jistinu bylo zaplaceno a započteno částka. S ohledem na prodlení žalovaného vznikl poskytovateli úvěru nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (v kapitalizované podobě žalobce uplatnil nárok na smluvní pokutu ve výši částka). Pohledávku z úvěrové smlouvy nabyl žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem dne datum.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl ve věci v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z jednání omluvil a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Provedeným dokazováním má soud za prokázaný následující skutkový stav:

5. Z rámcové smlouvy soud zjistil, jakým způsobem je možné uzavírat smlouvy s právním předchůdcem žalobce a jaké nabízejí produkty.

6. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že dne datum mezi právním předchůdcem žalobce obchodní společností BNP PARIBAS FINANCE a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve výši částka, úvěr byl vyplacen bankovním převodem. Úvěr měl být splácen ve 24 měsíčních splátkách po částka. V žádosti o úvěr žalovaný prohlásil, že za bydlení a energie měsíčně vynaloží částku částka, hypotéku částku částka a čistý příjem činí částka měsíčně.

7. Z platební historie soud zjistil, že dne datum zaplatil žalovaný průběžnou splátku a od té doby už ničeho nezaplatil.

8. Z dopisu z datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobce akceptoval smlouvu o půjčce.

9. Společnost BNP PARIBAS FINANCE postoupila pohledávku za žalovaným žalobci smlouvou (nazvanou smlouva o postoupení pohledávek) ze dne datum, žalovanému to bylo oznámeno dopisem ze dne datum.

10. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že postoupená pohledávka činila Anonymizováno Anonymizováno,Anonymizováno a žalovaný postupiteli zaplatil částka.

11. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu předžalobní výzvou (dopis ze dne datum).

12. Z dopisu o odstoupení od úvěrové smlouvy soud zjistil, že dne datum odstoupil právní předchůdce žalobce od smlouvy.

13. Soud byl připraven poučit žalobce podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnění tvrzení a důkazních návrhů k tvrzení o tom, zda poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného v dostatečném rozsahu, avšak tato snaha soudu byla zmařena tím, že se žalobce k ústnímu jednání nedostavil. Je věcí každého z účastníků, jakým způsobem hodlá ve sporném řízení uplatňovat svá práva. Jestliže se žalobce rozhodl jednání neúčastnit, dobrovolně se vystavil riziku, že nebude moci být poučen podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud současně upozorňuje na ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř., podle kterého je žalobce povinen vylíčit rozhodující skutečností o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání již v podané žalobě. Soud současně připomíná, že poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. Tak tomu bylo i v posuzovaném případě, kdy soud jednal v nepřítomnosti účastníků. Uvedený názor soudu plně odpovídá i rozhodovací praxi Nejvyššího a Ústavního soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka a usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. datum, sp. zn. IV. ÚS 627/2005).

14. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření výše uvedené smlouvy o úvěru.

15. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1968 obč. zák. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Podle § 1970 obč. zák. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. V daném případě mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky formou úvěru ve výši částka. Smlouva byla uzavřena zjevně bez splnění podmínek uvedených v zákoně o spotřebitelském úvěru, když poskytovatel úvěru ani žalobce nedoložil, že by před uzavřením smlouvy zkoumal dostatečně pečlivě úvěruschopnost žalovaného. V řízení bylo prokázáno, že úvěr byl žalovanému poskytnut, ze strany žalovaného nebyla prokázána žádná vyšší úhrada než žalobcem tvrzených částka. Byl sice doložen příjem žalovaného, nikoliv však jeho celkové výdaje, přitom sdělení žalovaného při žádosti o úvěr jsou zjevně značně nevěrohodná, pokud je tvrzeno, že na bydlení včetně energií vynaloží měsíčně pouze částku částka (i kdyby bydlel kupř. ve vlastním bytě, jde o částku nízkou, má-li zahrnovat spotřebu vody, elektřiny, vytápění, příspěvku do fondu oprav a jiné povinné platby spojené s provozem bytu…) a ostatní výdaje má pouze částka, a to za hypotéku. Smlouvu o spotřebitelském úvěru soud proto vyhodnotil jako neplatnou.

19. Zde je třeba uvést, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o.z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o.z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum C - 679/18).

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. V situaci, kdy byla smlouva o úvěru absolutně neplatná, bylo namístě posuzovat, zda se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně neobohatil. V řízení bylo prokázáno, že předchůdce žalobce žalovanému poskytl částku ve výši částka. Z tvrzení žalobkyně z žaloby pak plyne, že žalovaný žalobci uhradil pouze částku částka, žalovaný přitom na svou obranu v řízení ničeho nenamítal. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku částka (23 815 mínus 2 570), proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku žalobkyni částku v této výši přiznal. Žalobkyni dále z této částky náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. a podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od datum. Ve zbylém rozsahu pak soud žalobu vzhledem ke shora uvedeným důvodům výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

22. Soud proto ve věci samé rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ve věci částečně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši částka. Tarifní hodnota předmětu řízení činí celkem částka (§ 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), přičemž žalobce byl úspěšný co do částka, tedy do 66,6 %. Žalovaný proto byl úspěšný ve zbylé části řízení, tedy co do 33,3 %. Žalovaný je tedy povinen nahradit žalobci náklady řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka (§ 6 a příloha zákona č. 549/1991 Sb.), z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé), každý ve výši částka (§ 14b odst. 1 č. hodnota), § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), z paušální náhrady hotových výdajů za tyto úkony, každý ve výši částka (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), avšak pouze z 33,3 %(66,6 – 33,3 %). Dále pak daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. adresa k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebude-li odvolání podáno včas a oprávněnou osobou, stává se tento rozsudek pravomocným a nároky z něj plynoucí vykonatelnými a lze se splnění uložených povinností domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.