OSPZ 34 C 298/2023-46

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní JUDr. Klárou Hegerovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ navrhovatelky: Jméno navrhovatelky, narozená Datum narození navrhovatelky bytem Adresa navrhovatelky ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_003⟫ o návrhu na uznání cizozemského rozhodnutí

I. Návrh, kterým se navrhovatelka domáhá na území České republiky uznání rozhodnutí Soudu prvého stupně v provincii Rudé moře, Hurghadský soud pro rodinné záležitosti, ze dne datum, č. 1576/2021, kterým bylo rozvedeno manželství navrhovatelky Jméno navrhovatelky, nar. datum, občanky České republiky a jméno FO Elnagdy, nar. datum, občana Egyptské arabské republiky, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Navrhovatelka se návrhem domáhá uznání rozsudku Soudu prvého stupně v provincii Rudé Moře, Hurghadského soudu pro rodinné záležitosti ze dne datum, č. 1576/2021, kterým bylo rozvedeno její manželství s egyptským občanem jméno FO Elnagdy, nar. datum. Manželům se dne datum narodila dcera Sarah Elnagdy.

2. Podle § 16 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „zákon o mezinárodním právu soukromém“) cizí rozhodnutí v ostatních věcech se uznávají ve zvláštním řízení podle odstavce 4, jestliže tento zákon nestanoví, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení (odst. 2). Cizí rozhodnutí lze na návrh uznat ve zvláštním řízení podle odstavce 4 i v případě, kdy se toto rozhodnutí uznává bez dalšího řízení (odst. 3). Ve zvláštním řízení o uznání rozhoduje soud o uznání rozsudkem; jednání nemusí nařizovat. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného (odst. 4).

3. Vzhledem k tomu, že z hlediska zjištění skutkového stavu bylo dostačující vycházet z předložených listinných důkazů, soud v souladu se shora uvedeným ustanovením § 16 odst. 4 zákona o mezinárodním právu soukromém jednání ve věci nenařizoval a na základě předložených listin dospěl k následujícím zajištěním a závěrům.

4. Navrhovatelka uzavřela v Káhiře dne datum manželství s jméno FO Elnagdy, nar. datum (zjištěno z oddacího listu v knize manželství matričního Úřadu městské části města adresa-střed ze dne datum a ze soudního překladu výpisu oddacího listu).

5. Toto manželství bylo v Egyptské arabské republice rozvedeno dne datum s odůvodněním, že manželka (tj. navrhovatelka) časem zjistila, že manžela nesnáší, nechce s ním žít a „bojí se být nevěrnou“. Podle egyptského zákona o řízení soudních sporů mezi manžely by rozvod ze strany ženy tzv. khul’em měl probíhat se souhlasem obou manželů, nicméně rozvodu lze dosáhnout i bez souhlasu manžela, pokud manželka manželovi vyplatí určitý finanční obnos stanovený soudem, vzdá se všech svých „finančních a fyzických práv“ a vrátí manželovi věno, které jí při uzavření manželství zaplatil. Vzhledem k tomu, že manžel s rozvodem nesouhlasil, obrátila se navrhovatelka s návrhem na rozvod manželství na soud, u kterého se vzdávala všech svých finančních a fyzických práv a vrátila manželovi věno, které jí u uzavření manželství zaplatil. Po neúspěšných pokusech o smír mezi manžely bylo návrhu manželky na rozvod manželství vyhověno a rozhodnuto o neodvolatelném rozvodu manželství (zjištěno z překladu rozsudku Soudu prvního stupně v provincii Rudé moře, Hurghadského soudu pro rodinné záležitosti ze dne datum, č. 1576/2021 vyhotoveného soudním tlumočníkem tituly před jménem jméno FO, BBA, dne datum pod č. č. účtu).

6. Poměry nezletilé dcery manželů byly upraveny tak, že tato byla pro dobu před a po rozvodu manželství svěřena do péče navrhovatelky, otci bylo stanoveno výživné a byl upraven styk nezletilé s otcem (zjištěno z rozsudku Okresního soudu adresa-západ ze dne datum, č. j. spisová značka, který nabyl právní moci dne datum).

7. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle následujících ustanovení.

8. Podle § 4 zákona o mezinárodním právu soukromém ustanovení zahraničního právního řádu, jehož se má použít podle ustanovení tohoto zákona, nelze použít, jestliže by se účinky tohoto použití zjevně příčily veřejnému pořádku. Ze stejných důvodů nelze uznat cizí rozhodnutí, cizí soudní smír, cizí notářskou a jinou veřejnou listinu, cizí rozhodčí nález, nebo provést procesní úkon k dožádání z ciziny, anebo uznat právní poměr nebo skutečnost, které vznikly v cizině nebo podle zahraničního právního řádu.

9. Podle § 15 odst. 1 písm. e) zákona o mezinárodním právu soukromém, pokud v dalších ustanoveních tohoto zákona není stanoveno něco jiného, nelze pravomocná cizí rozhodnutí uznat, jestliže uznání by se zjevně příčilo veřejnému pořádku. Obdobně Haagská úmluva o uznávání rozvodu a zrušení manželského soužití v čl. 10 stanovuje, že smluvní státy mohou odmítnout uznání rozvodu nebo zrušení manželského soužití, je-li takové uznání zjevně neslučitelné s jejich veřejným pořádkem.

10. Podle čl. 5 Protokolu č. hodnota k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení č. 209/1992 Sb., o sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tuto Úmluvu navazujících) při uzavírání manželství, za jeho trvání a při rozvodu mají manželé rovná práva a povinnosti občanskoprávní povahy mezi sebou a ve vztazích ke svým dětem. Tento článek nebrání státům přijmout opatření, jež jsou nezbytná v zájmu dětí. Podle čl. 16 odst. 1 písm. c) Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen (vyhláška č. 62/1987 Sb., o Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen) státy, smluvní strany, přijmou veškerá příslušná opatření k odstranění diskriminace žen ve všech věcech týkajících se manželství a rodinných vztahů a zejména zajistí, na základě rovnoprávnosti mužů a žen stejná práva a povinnosti po dobu trvání manželství a při jeho zániku.

11. Soud se tedy při posouzení věci musel zabývat tím, zda není namístě uplatnit tzv. výhradu veřejného pořádku, která by vylučovala možnost vyhovět návrhu na uznání rozsudku o rozvodu manželství. Tuto výhradu je třeba uplatnit a rozhodnutí cizozemského soudu neuznat mj. tehdy, pokud byla daným rozhodnutím porušena základní práva (viz nálezy Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 709/05, nebo ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3226/16, případně usnesení Krajského soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

12. O takovou situaci se jedná i v nyní posuzované věci. Jak soud zjistil z provedeného dokazování, rozvod manželství v Egyptě proběhl prostřednictvím tzv. khul’u, tj. procedury, která manželce sice umožňuje domoci se rozvodu manželství, ale pouze za předpokladu, že se vzdá všech svých „finančních a fyzických práv“ vůči manželovi a zaplatí mu určitý finanční obnos. Zjednodušeně řečeno, musí se z manželství vykoupit.

13. Uvedená právní úprava stanovující v případě rozvodu manželství různé podmínky pro muže a ženy a její výše uvedené důsledky vyjádřené i v rozsudku, jehož uznání je navrhováno, představuje porušení základních práv navrhovatelky. V obecné rovině rovnost v důstojnosti a právech podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), resp. rovnost základních práv bez rozdílu pohlaví podle čl. 3 odst. 1 Listiny. Na mezinárodní úrovni pak porušuje výslovně zakotvené právo na rovnost práv při rozvodu manželství podle čl. 5 Protokolu č. hodnota k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, která je rovněž součástí našeho ústavního pořádku (viz nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 36/01).

14. Obdobná praxe je předmětem kritiky i ze strany jméno FO CEDAW, tj. kontrolního tělesa pro Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen, podle nějž by smluvní státy měly ze svých právních řádů odstranit všechny formy plateb za rozvod a ekonomických výhod, které se stejně nevztahují na manžela i manželku [srov. General recommendation on article 16 of the Convention on the Elimination of All Forms of Discrimination against Women (Economic consequences of marriage, family relations and their dissolution). Dostupné z https://digitallibrary.un.org/record/764504?v=pdf]. Přestože je Egyptská arabská republika smluvním státem Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, učinila výhradu mj. právě ve vztahu k čl. 16 pro jeho neslučitelnost s právem šaría, v důsledku čehož se dané lidskoprávní závazky na jejím území neaplikují (viz Declarations, reservations, objections and notifications of withdrawal of reservations relating to the Convention on the Elimination of All Forms of Discrimination against Women. Dostupné z: https://documents.un.org/doc/undoc/gen/n06/309/97/pdf/n0630997.pdf?token=JK0cjUxZhezP37khRa&fe=true).

15. Jelikož předmětný rozsudek, resp. v něm aplikovaná právní úprava odporuje všeobecné uznávaným lidskoprávním standardům a základním právům navrhovatelky z hlediska práva na rovné zacházení bez ohledu na pohlaví, dospěl soud k závěru, že by se jeho uznání v České republice zjevně příčilo veřejnému pořádku, a proto návrh zamítl. Tím není dotčeno právo navrhovatelky na přístup k soudu, resp. dosažení rozvodu také z hlediska českého práva, neboť jí nic nebrání v tom, aby se rozvodu manželství za splnění zákonných podmínek domohla podáním návrhu k příslušnému českému soudu.

16. Pro úplnost soud dodává, že v protokolu o vyhlášení rozsudku soud ve výroku administrativním nedopatřením neuvedl celé jméno manžela. V souladu s § 164 o. s. ř. proto uvedenou zjevnou nesprávnost opravil v rámci písemného vyhotovení rozsudku.

17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo náhradu nákladů řízení, neboť jediným účastníkem řízení byla navrhovatelka, která sice úspěch ve věci neměla, ale nikomu jinému než jí ani žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ.