OSPZ 9 C 135/2006-1306

Okresní soud adresa-západ rozhodl samosoudkyní tituly před jménem jméno FO ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_005⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_006⟫ o žalobě pro zmatečnost

I. Žaloba pro zmatečnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka a rozsudku Okresního soudu adresa-západ ze dne datum, č. j. spisová značka, podaná žalovaným dne datum, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částka k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Okresní soud adresa-západ rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka, uložil žalovanému povinnost vyklidit pozemek parc. č. Anonymizováno/1 v k. ú. adresa, obci adresa, a to do 6 měsíců od právní moci rozsudku. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, a následné dovolání žalovaného odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka.

2. Uvedené rozsudky Okresního soudu adresa-západ a Krajského soudu v Praze napadl žalovaný žalobou pro zmatečnost, ve které tvrdí, že jsou stiženy zmatečnostní vadou spočívající v tom, že v téže věci bylo dříve pravomocně rozhodnuto [§ 229 odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)]. Tvrdí, že mu soudy byla fakticky uložena povinnost odstranit deponii zeminy, která se kromě uvedeného pozemku nachází i na dalších pozemcích a tvoří jeden celek. Vedle toho však rozhodnutím právnická osoba v adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno, které nabylo právní moci dne datum, bylo společnosti právnická osoba. nařízeno odstranit stavbu – deponii inertního materiálu z pozemku PK Anonymizováno v k. ú. adresa. Jedná se o totožnou deponii zeminy, která se nachází také na pozemku parc. č. Anonymizováno/1 v k. ú. adresa a od počátku má povahu stavby (terénní úpravy provedené bez povolení, a proto stavební úřad nařídil její odstranění). Protože se vyklizení pozemku podle soudních rozhodnutí mí dít v podobě odstranění deponie materiálu nacházejícího se na pozemku, platí, že o odstranění této homogenní věci již bylo pravomocně rozhodnuto stavebním úřadem ještě před podáním žaloby. Není navíc možné, aby totožná povinnost byla uložena dvěma různým subjektům (žalovanému a společnosti právnická osoba.). S ohledem na povahu věci (stavby), kterou správní orgán i znalecký posudek kvalifikoval jako stavbu, ji ani nelze z pozemku vyklidit.

3. Žalobkyně ve svém vyjádření navrhla, aby soud žalobu zamítl. Tvrdí, že způsob, jakým žalovaný přistupuje k překážce věci pravomocně rozhodnuté, se příčí právnímu řádu a tomu, jak je chápána právními řády kontinentálního práva. Pravomocným rozhodnutím je třeba chápat předchozí pravomocné soudní rozhodnutí, přičemž se tato zásada uplatňuje v intencích civilního procesu. Překážku proto netvoří jakékoli rozhodnutí. právnická osoba v adresa rozhodoval jako správní orgán a správní řád obsahuje samostatnou úpravu zásady rei iudicatae. Za nesmyslné považuje i tvrzení žalovaného, podle kterého je deponie stavbou. Právní povaha haldy nemůže vyplývat z úkonu správního orgánu, ani ze znaleckého posudku. Žalovaný tuto argumentaci uplatnil i v jiných řízeních, kde soud učinil správný závěr, že se správní orgán vůbec nezabýval soukromoprávními otázkami a haldu považoval za terénní úpravu pouze pro účely jejího odstranění stavebníkem.

4. Soud provedl dokazování znaleckým posudkem tituly před jménem jméno FO ze dne datum, jehož přílohou bylo mj. rozhodnutí právnická osoba v adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno, kterým bylo společnosti právnická osoba. nařízeno odstranit deponii inertního materiálu z pozemku PK Anonymizováno v k. ú. adresa. Co se týče samotného znaleckého posudku, tak z něj soud nezjistil žádné skutečnosti, které by byly rozhodné pro posouzení věci.

5. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Rozhodnutím právnická osoba v adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno, bylo společnosti právnická osoba. nařízeno odstranit deponii inertního materiálu z pozemku PK Anonymizováno v k. ú. adresa. Okresní soud adresa-západ rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka, uložil žalovanému povinnost vyklidit pozemek parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno v k. ú. adresa, obci adresa, a to do 6 měsíců od právní moci rozsudku. Soud dospěl k závěru, že deponie jako veškerý materiál nacházející se na pozemku PK AnonymizovánoAnonymizovánobyla kupní smlouvou převedena na žalovaného. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, a následné dovolání žalovaného odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka.

6. Z hlediska právního posouzení se soud zabýval tím, zda řízení bylo zatíženo zmatečnostní vadou uvedenou v § 229 odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout také pravomocný rozsudek soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu nebo pravomocné usnesení těchto soudů, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, anebo pravomocný platební rozkaz (směnečný a šekový platební rozkaz) nebo elektronický platební rozkaz, jestliže v téže věci bylo dříve pravomocně rozhodnuto.

7. Soud žalobu neshledal důvodnou. Obecně platí, že o stejnou věc ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř. se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, opírá-li se o tentýž právní důvod a týká-li se týchž osob (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

8. Vzhledem k tomu, že žalovaný spatřuje překážku věci pravomocně rozhodnuté v rozhodnutí stavebního úřadu o odstranění stavby, je třeba poukázat na obecné východisko plynoucí z judikatury Nejvyššího soudu, který zdůraznil, že předmětem řízení podle občanského soudního řádu (včetně řízení podle části páté, mající vazbu na rozhodování správních orgánů) může být jen ochrana subjektivních práv vyplývajících ze soukromoprávních vztahů; oproti tomu předmětem řízení vedených podle soudního řádu správního může být jen ochrana subjektivních práv, do nichž bylo zasaženo postupy (rozhodnutími) vyplývajícími ze vztahů veřejnoprávních. Předmět obou řízení (tedy řízení vedeného podle občanského soudního řádu a řízení vedeného podle soudního řádu správního) tak nemůže být nikdy totožný, a nemůže být samozřejmě ani totožný výsledek těchto řízení. Rozhodnutí, které bylo vydáno v řízení vedeném podle soudního řádu správního, tak nikdy nemůže zakládat překážku věci rozhodnuté pro řízení o žalobě, o níž může být rozhodnuto pouze podle občanského soudního řádu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

9. Tyto závěry lze přiměřeně vztáhnout i na nyní posuzovanou věc, kde sice není poukazováno na rozhodnutí správního soudu, ale na rozhodnutí správního orgánu o odstranění stavby. Platí totiž, že takovým rozhodnutím bylo rozhodováno o veřejných subjektivních právech, kdežto rozsudky Okresního soudu adresa-západ a Krajského soudu v Praze se týkají práva soukromého. V konkrétní rovině tedy lze poukázat na to, že právnická osoba v adresa nařídil odstranit deponii inertního materiálu, a to z důvodu, že tato deponie byla provedena bez územního rozhodnutí, tedy předcházejícího povolení správního orgánu. Daným rozhodnutím je tak chráněn veřejný zájem, resp. veřejný pořádek. Nebylo tedy rozhodováno o jakýchkoli právech žalobkyně. Civilní soudy se však oproti tomu v řízení zabývaly jinými otázkami – vlastnickým právem k deponii a tím, zda tato deponie neoprávněně zasahuje do vlastnického práva žalobkyně. Právní důvod obou rozhodnutí tak byl diametrálně odlišný, a proto rozhodnutí právnická osoba v adresa vydané v rámci řízení o odstranění stavby nemůže představovat překážku věci pravomocně rozhodnuté ve vztahu k civilnímu řízení o vyklizení nemovité věci.

10. Co se týče argumentace žalovaného týkající se právní povahy deponie (zda se jedná o stavbu), je třeba závěrem zdůraznit, že touto otázkou se již soudy opakovaně zabývaly v rámci řízení ve věci samé a smyslem řízení o žalobě pro zmatečnost není, aby soud tyto meritorní závěry opakovaně posuzoval či přezkoumával z hlediska jejich věcné správnosti. K tomu slouží jiné opravné prostředky, kterých žalovaný bezezbytku využil. Soud se proto zabýval pouze otázkami rozhodnými z hlediska posouzení, zda tu je či není dán zmatečnostní důvod podle § 229 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a na základě uvedených důvodů dospěl k závěru, že tomu tak není a žalobu zamítl.

11. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši částka. Náklady řízení sestávají z nákladů zastoupení advokátem, přičemž žalobkyni náleží odměna ve výši částka za každý úkon právní služby [§ 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Žalobkyni konkrétně náleží odměna za 2 úkony právní služby [vyjádření k žalobě ze dne datum a účast při jednání - § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu]. Vedle toho žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů ve výši částka za každý z uvedených úkonů právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), tj. částka. Jelikož je zástupce žalobkyně společníkem advokátní kanceláře, která je plátcem DPH [§ 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř.], je součástí náhrady nákladů řízení také náhrada této daně v sazbě 21 % z částka, tj. částka. Lhůtu k úhradě nákladů řízení soud určil třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).

12. Oproti předloženému vyúčtování soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za úkon spočívající v převzetí věci [§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu], neboť odměna za tento úkon již byla žalobkyni přiznána v rozsudku ze dne datum, č. j. spisová značka, a nynější řízení o žalobě pro zmatečnost je jeho součástí, ve které se pouze rozhodovalo o mimořádném opravném prostředku (stejně tak nenáleží další odměna za převzetí věci v případě podání jiných opravných prostředků). Soud žalobkyni nepřiznal ani nárok na náhradu nákladů řízení za duplika ze dne datum, neboť ta neobsahovala žádné nové či zásadní informace než to, co již bylo soudu zřejmé z vyjádření k žalobě ze dne datum.

Proti tomuto usnesení je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.