OSPZ 23 C 39/2026-53

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Prokopovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta, sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 44 394 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a úroku ve výši 8 % ročně z částky částka od datum do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne datum po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba., IČO IČO (dále jen: „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalobkyní. Právní předchůdkyně žalobkyně dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému v hotovosti částku částka. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit s úrokem ve výši částka. Dále se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka, poplatku za administrativní činnost ve výši částka a poplatku za možnost platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši částka. Celkovou částku ve výši částka měl žalovaný uhradit v 14 měsíčních splátkách po částka, a úvěr měl být proto splacen do datum. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného v registrech NRKI, BRKI, SOLUS a ISIR a z pracovní smlouvy a výpisů z běžného účtu žalovaného. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Poslední splátku ve výši částka uhradil dne datum, a následně již neuhradil ničeho. Dnem následujícím po uplynutí lhůty k úhradě další splátky vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Na tu žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně se proto domáhala úhrady dosud neuhrazené jistiny ve výši částka, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši částka, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka, poplatku za administrativní činnost ve výši částka, poplatku za možnost platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši částka, smluvní pokuty ve výši částka, úroku za období od datum do datum ve výši částka, zákonného úroku z prodlení od počátku prodlení do datum ve výši částka a úroku a zákonného úroku z prodlení od datum do zaplacení. Žalovaný částky neuhradil ani přes předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jednal a rozhodl ve věci v nepřítomnosti žalovaného, který byl k jednání řádně a včas předvolán, a přesto se bez omluvy k jednání nedostavil.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

5. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný požádal o úvěr ve výši částka, které bude splácet ve 14 splátkách po částka. Uvedl, že je zaměstnán u Anonymizováno adresa-západ od datum s měsíčním příjmem částka, což dokládá potvrzením od zaměstnavatele. Dále uvedl, že jiné příjmy nemá. Stran výdajů uvedl, že bydlí u rodičů na bydlení a energie vynakládá částka měsíčně a na dopravu, jídlo a osobní náklady částka měsíčně; jiné výdaje nemá. Dále uvedl, že má základní vzdělání, je svobodný a nemá vyživovací povinnost.

6. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum uzavřenou mezi právnická osoba. a žalovaným soud zjistil, že touto smlouvu se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši částka a žalovaný se zavázal jí vrátit celkem částka. Tato částka byla tvořena jistinou ve výši částka, úrokem ve výši částka, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši částka, úhradou za náklady za vyhodnocení úvěru ve výši částka a inkasní poplatek ve výši částka. Úvěr byl poskytnut na 14 měsíců a žalovaný se zavázal jej splácet v měsíčních splátkách po částka v hotovosti. Dále bylo ujednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnit úvěr při prodlení žalovaného s hrazením splátek po dobu delší než 30 dnů od doby, kdy jej žalobkyně k úhradě této splátky vyzvala.

7. Z přehledu úhrad žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný v období od datum do datum uhradil celkem částka, naposledy dne datum uhradil částka.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi právnická osoba. a žalobkyní, včetně přílohy č. hodnota soud zjistil, že touto smlouvou byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným.

9. Z potvrzení právnická osoba. o zaplacení kupní ceny ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně uhradila kupní cenu za postoupené pohledávky.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky na žalobkyni.

11. Z předžalobní výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do datum. Z podacího lístku soud zjistil, že dne datum byla výzva žalovanému odeslána.

12. Z potvrzení o výši příjmu právnická osoba bylo zjištěno, že žalovaný pracoval od dubna 2020 na pozici prodavač na dobu neurčitou, přičemž jeho příjem za posledních 12 měsíců činil částka a za poslední 3 měsíce částka.

13. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení.

14. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem.

15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, jak bylo její povinností podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Žalobkyně doložila, že její právní předchůdkyně měla k dispozici potvrzení o výši příjmu, z níž byla s to ověřit příjem žalovaného. Dále žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně výdaje žalovaného zkoumala z výpisů z účtu, tyto výpisy však nedoložila a ani je v žalobě neoznačila k důkazu. Žalobkyně proto neprokázala, že by její právní předchůdkyně jakkoliv zkoumala skutečné výdaje žalovaného.

20. Pokud se přitom právní předchůdkyně žalobkyně spokojila pouze s nedoloženými tvrzeními žalovaného o jeho výdajích uvedenými v žádosti o úvěr, pak svou zákonnou povinnost nesplnila, neboť doplnění čísel do formuláře žádosti o úvěr nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a takové zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tak nelze považovat za dostatečné. Lze přitom odkázat například na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, z něhož plyne, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. Pokud se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila pouze s nedoloženými tvrzeními žalovaného o výdajích, pak svou zákonnou povinnost nesplnila. Obezřetnost přitom byla namístě zejména s ohledem na to, že tvrzená výše výdajů na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši částka, působila značně nevěrohodně (šlo například o podstatně nižší částku, než činila částka životního minima). Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a že předmětná smlouva o úvěru je proto absolutně neplatná, a neplatná jsou proto i ujednání zakotvující nárok žalobkyně na úroky, poplatky a smluvní pokuty.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku částka, přičemž žalovaný žalobkyni (resp. její právní předchůdkyni) vrátil částka. V řízení nebyl zjištěn žádný důvod, pro který by byl žalovaný oprávněn si uvedenou částku ponechat, nebo že by žalovaný žalobkyni něčeho uhradil nad rámec této částky. Soud proto vyhověl žalobě pouze částečně v rozsahu dosud nevrácené poskytnuté jistiny ve výši částka, o kterou se žalovaný ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

23. Pokud jde o žalobkyní požadované příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení, přihlédl soud k tomu, že žalovaný je v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit dosud nesplacenou jistinu úvěru v době přiměřené svým možnostem. V řízení nebylo zjištěno, že by mezi účastníky byla uzavřena dohoda o splatnosti. Splatnost proto určuje až soud v rámci tohoto řízení, a to na základě jemu dostupných informací. To s ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, v současnosti vylučuje nárok žalobkyně na úroky z prodlení. Splatnost pohledávky soud určil v přihlédnutím ke lhůtě určené v předžalobní výzvě ze dne datum, v níž byla žalovanému k zaplacení dluhu poskytnuta lhůta odpovídající 15 dnům. Žalovaný přitom na výzvu nijak nereagoval a v této lhůtě ani později nesdělil, že by nebylo v jeho možnostech jistinu uhradit ve lhůtě navržené žalobkyní. Lhůtu určenou k předžalobní výzvě proto soud považuje za dobu přiměřenou možnostem spotřebitele.

24. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy oba účastníci řízení měli v řízení částečný úspěch. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu výroku I. tohoto rozsudku, žalovaný pak v rozsahu výroku II. tohoto rozsudku. V řízení byl tedy úspěšnější žalovaný. Ten byl však v řízení zcela pasivní a žádné náklady mu nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.