OSRA 10 C 99/2022-132

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalovaného a žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem vysoká 92, PSČ obec ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k pozemkům parc. č. St. číslo, jehož součástí je stavba adresa, parc. č. St. 598, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., a parc. číslo vše zapsáno na listu vlastnictví anonymizováno pro obec a katastrální území obec u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Kladno, se zrušuje.

II. Pozemek parc. č. St. číslo, jehož součástí je stavba adresa, parc. č. St. anonymizováno, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., a parc. číslo vše zapsáno na listu vlastnictví 552 pro obec a katastrální území obec u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Kladno, se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vypořádacím podílu částku 2 914 560 Kč, a to do 90 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Rakovníku na náhradě nákladů řízení státu částku 8 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Rakovníku na náhradě nákladů řízení státu částku 8 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ke shora uvedeným pozemkům, které by měly být přikázány do jejího výlučného vlastnictví, a to za vypořádací podíl, jenž bude zjištěn znalecky a v němž bude zohledněna spoluúčast žalovaného na úvěru, který na těchto nemovitostech„ vázne“. Uvedla dále, že její podíl na daných nemovitostech činí 76 % a podíl žalovaného 24 %, přičemž žalovaný se již z domu adresa v obec odstěhoval a několik let bydlí v obec.

2. Žalovaný souhlasil s tím, aby spoluvlastnictví mezi účastníky bylo zrušeno a aby nemovitosti byly přikázány do vlastnictví žalobkyně za vypořádací podíl podle jeho spoluvlastnického podílu. Nesouhlasil ale s tím, aby bylo rozhodováno o plnění z titulu úvěru, neboť nelze rozhodnout o podílu žalovaného na budoucích splátkách dluhu a protože tento nárok měla žalobkyně uvést až v průběhu své závěrečné řeči.

3. Soud z výpisu z katastru nemovitostí zjistil, že shora uvedené pozemky včetně rodinného domu adresa a garáže jsou ve spoluvlastnictví účastníků řízení, podíl žalobkyně činí 76 % a podíl žalovaného 24 %, přičemž nabývacími tituly jsou kupní smlouva ze dne datum a smlouva o zúžení společného jmění manželů ze dne datum. Současně bylo zjištěno, že na nemovitostech podle smlouvy ze dne datum vázne zástavní právo ve prospěch právnická osoba, k zajištění její pohledávky ve výši 2 000 000 Kč a také veškerých budoucích pohledávek až do výše 2 000 000 Kč.

4. Ze znaleckého posudku Ing. jméno příjmení, vypracovaného dne datum pod číslo soud zjistil, že dosažitelná tržní hodnota shora uvedených nemovitostí činí částku ve výši 12 144 000 Kč.

5. Z dopisu zástupce žalobkyně ze dne datum a z e-mailové odpovědi zástupce žalovaného ze dne datum, z předmanželské smlouvy ze dne datum, z notářského zápisu NZ číslo, spisová značka, sepsaného dne datum rozhodnutí JUDr. jméno příjmení, notářkou se sídlem v Kladně, z dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a o úpravě společného bydlení ze dne datum, ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum včetně dodatku číslo ze dne datum, z výpisu z účtu č. bankovní účet, vedeného u právnická osoba, a z výpisu z účtu č. bankovní účet, vedeného u právnická osoba, soud pro věc nezjistil ničeho podstatného, jak bude dále rozvedeno (část těchto listinných důkazů nicméně při jednání dne datum provedl, neboť byly označeny účastníky k výzvě soudu při jednání dne datum).

6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní.

7. Podle § 1141 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu (odst. 1). Spoluvlastníci se vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních (odst. 2).

8. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

9. Mezi účastníky nebylo fakticky sporu o tom, že jejich podílové spoluvlastnictví ke shora uvedeným nemovitostem má být zrušeno a že mají být přikázány do vlastnictví žalobkyně. Soud přitom za řízení neshledal žádného důvodu, proč by této společné vůli neměl vyhovět, a rozhodl proto tak, jak ve výrocích I a II tohoto rozsudku uvedeno.

10. Co se týče vypořádacího podílu, který náleží žalovanému, soud vyšel ze znaleckého posudku Ing. jméno příjmení, na čemž byla také mezi účastníky shoda, podle nějž obvyklá cena předmětných nemovitostí činí v době vypořádání 12 144 000 Kč, z čehož plyne, že podílu žalovaného v rozsahu 24 % odpovídá částka 2 914 560 Kč. Nezohlednil v něm tedy vzájemné nároky účastníků vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne datum, jak žádala žalobkyně, neboť byl v tomto ohledu vázán petitem žaloby, v níž byl daný nárok zahrnut do výroku o vypořádacím podílu, který měl být proto snížen.

11. Z ustálené rozhodovací praxe soudů, která je aplikovatelná i v poměrech nové právní úpravy, vyplývá, že účastníci mohou v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví uplatnit i vzájemné nároky, vyplývající ze širšího vypořádání, tedy nároky, které přímo souvisí se spoluvlastnictvím věci, jakož i jiné vzájemné nároky. Z procesního hlediska nicméně půjde o objektivní kumulaci žalob, o kterých je třeba rozhodnout samostatnými výroky, neboť nelze o vzájemných platebních povinnostech účastníků z titulu užšího a širšího vypořádání rozhodnout jediným výrokem, ani provést započtení nároků z širšího vypořádaní proti budoucímu nároku, založenému až právní mocí rozhodnutí, na zaplacení vypořádacího podílu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1927/2004, ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5084/2008, nebo ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2354/2016, publikován pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

12. V projednávané věci bylo pro soud od počátku nepochybné, že žalobkyně svým nárokem vyplývajícím z citované smlouvy o úvěru nehodlala pouze podpořit návrh na přikázání věci do svého výlučného vlastnictví, ani jej neuplatnila vedle nároku žalovaného na vypořádací podíl, aby o něm mohlo být samostatně rozhodnuto, ale výslovně žádala, aby tento podíl pro žalovaného byl o částku odpovídající jejímu nároku snížen. Je sice pravdou, že závěrečná řeč žalobkyně byla koncipována ve smyslu samostatného výroku o daném nároku, avšak stalo se tak až po uplynutí tzv. koncentrační lhůty, jak byla poskytnuta soudem při jednání dne datum, a v neposlední řadě také po skončení dokazování, soud již tedy k těmto novým skutečnostem, resp. novému žalobnímu nároku nemohl přihlížet, natož poskytnout potřebná poučení a provést případně další dokazování. Jinými slovy, s ohledem na zmíněné judikatorní závěry předmětný nárok žalobkyně nijak neposuzoval a nerozhodoval o něm. To ovšem znamená, že je možné jej, v případě neshody účastníků, stále uplatnit novou žalobou.

13. Z těchto důvodů soud rozhodl o vypořádacím podílu žalovaného, jak ve výroku III uvedeno, přičemž vyhověl návrhu žalobkyně a vzhledem k výši vypořádacího podílu postupoval podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a lhůtu k plnění stanovil v trvání 90 dnů.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť v tomto případě šlo o řízení tzv. iudicium duplex, ve kterém jsou oba účastníci, bez ohledu na to, kdo z nich podal žalobu, současně v postavení žalobce a žalovaného, a proto má každý z nich stejný, resp. částečný úspěch ve věci. Z tohoto důvodu nelze, ledaže jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, které však soud neshledal, aplikovat zásadu úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 262/20, nebo ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3202/20).

15. Soud taktéž podle § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o náhradě nákladů řízení státu, neboť v průběhu řízení mu vznikly náklady v podobě znalečného Ing. jméno příjmení ve výši 17 200 Kč (usnesení ze dne 20. 2. 2023, č. j. 10 C 99/2022-102, ve spojení s opravným usnesením ze dne 20. 4. 2023, č. j. 10 C 99/2022-117, proti němuž se oba účastníci práva odvolání vzdali). S ohledem na shora prezentovaný závěr o stejném úspěchu ve věci u obou účastníků soud rozhodl tak, jak ve výrocích V a VI tohoto rozsudku uvedeno. Náhradu nákladů státu je třeba uhradit na účet soudu číslo variabilní symbol.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Rakovníku.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.