OSRA 8 C 204/2024-153

Okresní soud v Rakovníku rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Behrem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A, bytem Anonymizováno, zastoupený Jméno žalobce B, advokátem se sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ proti žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený Datum narození žalovaného A, Anonymizováno zastoupený Jméno žalovaného B, advokátem se sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_003⟫ o zdržení se vstupu na pozemek, ⟪LB:lb_004⟫ o vzájemném návrhu na zřízení služebnosti,

I. Žalovaný, a osoby, jež odvozují z jeho vlastnického práva užívání Anonymizováno jsou povinni zdržet se vstupu na pozemek Anonymizováno v k.ú. adresa, a to v době po uplynutí 4 měsíců od právní moci rozsudku.

II. Vzájemný návrh žalovaného se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladu částka, ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v adresa na náhradu nákladů státu částku, jejíž výši soud určí v samostatném usnesení, ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobce je povinen doplatit České republice – Okresnímu soudu v adresa na soudním poplatku částka, ve lhůtě 15 dnů od doručení rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen doplatit České republice – Okresnímu soudu v adresa na soudním poplatku částka, ve lhůtě 15 dnů od doručení rozsudku.

1. Žalobce se domáhal uložení povinnosti žalovanému, aby se zdržel vstupu na pozemek p.č. Anonymizováno v k.ú. adresa. Žalobce je vlastníkem Anonymizováno jehož součástí je dům Anonymizováno a také pozemku Anonymizováno kdy žalobce tyto nemovité věci užívá k bydlení se svou rodinou. Žalovaný je vlastníkem pozemku Anonymizováno jehož součástí je dům Anonymizováno přičemž žalovaný vstupuje do svého domu přes pozemek žalobce Anonymizováno aniž by k tomu měl právní důvod. Žalovaný v současné době dům Anonymizováno pronajímá. Účastníci jsou bratři, ale vztahy mezi nimi nejsou dobré, protože žalovaný nerespektuje vlastnické právo žalobce, žalovaný bez souhlasu žalobce například užíval část stodoly, jednu z garáží, a to pro skladování svých věcí. S tímto užíváním přestal až na výzvu právního zástupce žalobce. Naschvály ze strany žalovaného spočívaly i v tom, že parkoval před vraty, která stojí před pozemkem AnonymizovánoAnonymizováno1. Žalovaný rovněž bránil žalobci v opravě střechy v rozporu s § 1022 OZ. Žalovaný rovněž parkoval vozidlo tak, aby bránil žalovanému ve využívání pozemku Anonymizováno zadní části. Uvedeným způsobem žalovaný zasahuje do vlastnictví žalobce, který jinak pokojně užívá pozemek Anonymizováno pro svou potřebu a potřebu své rodiny. Pozemek žalovaného Anonymizováno i s domem přiléhá k veřejnému prostranství a žalovaný nemá důvod zasahovat do vlastnictví žalobce. Žalobce chtěl vyjít vstříc žalovanému, umožnil mu v únoru 2024, aby si po dobu dvou měsíců zřídil přístup ze svého domu Anonymizováno na veřejný pozemek, nicméně žalovaný tak neučinil a nadále užívá pozemek Anonymizováno, a to i nájemci žalovaného. Žalobce nemusí trpět cizí osoby na svém dvoře, žalobce nemá zájem nechat si užívat svůj pozemek, ani za náhradu. Žalobce odmítá, že by mezi účastníky a jejich otcem vznikla dohoda o tom, jak má být vlastnictví k nemovitým věcem vypořádáno. Dohoda by nemohla být ani platná, protože absentuje písemná forma, která byla podle starého občanského zákoníku nezbytná. Neplatnost by postihla dohodu i z důvodu neurčitosti, kdy vůbec není zřejmé, co by mělo být obsahem takové dohody. Pro žalobce je důvodem pro odmítnutí konstrukcí žalovaného i to, že žalovaný získal své nemovité věci až dědictvím po otci, kdy se žalobce zřekl části pozůstalosti v jeho prospěch. Žalobce je starostou obce a pouze každý rok na svém dvoře pořádá oslavu svatby. Ačkoliv žalobce nesouhlasí s tvrzeními žalovaného o užívání některých staveb na pozemku Anonymizováno i kdyby byla jeho tvrzení pravdivá, jednalo by se toliko o výprosu. Žalobce nesouhlasí se vzájemným návrhem žalovaného, protože dům Anonymizováno přiléhá k veřejnému prostranství, kde postačí, aby si žalovaný zřídil jiný vstup do svého domu, žalobce je tedy přesvědčen, že není povinen snášet invazi do svého vlastnictví. Nadto uvádí, že dům žalovaného je domem venkovským, nikoliv určeným k ubytovávání více rodin, jak se v současné době děje, a pokud jde o zajištění topení, to lze řešit prostřednictvím § 1021, 1022 OZ. Nelze ani přijmout myšlenku, že by se měl nechat žalobce omezovat zdarma.

2. Žalovaný se domáhal jednak zamítnutí žaloby, jednak zřízení bezplatné služebnosti ve prospěch každého vlastníka pozemku parc. č. st. Anonymizovánozastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č.p. Anonymizovánorodinný dům) v části obce adresa, který je veden na LV č. hodnota pro katastrální území adresa a obec adresa u právnická osoba pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa,a to tak, že se zřizuje nezbytná cesta přes pozemek parc. č. st. Anonymizováno (zastavěná plocha a nádvoří), který je veden na LV č. hodnota pro katastrální území adresa a obec adresa u právnická osoba pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa, formou služebnosti cesty, které odpovídá právo jízdy přes uvedený pozemek parc. č. st. Anonymizováno (zastavěná plocha a nádvoří), který je veden na LV č. hodnota pro katastrální území adresa a obec adresa u právnická osoba pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa jakýmikoli vozidly, a to v rozsahu geometrického plánu, který bude pro tento účel vyhotoven. Služebnost cesty uvedená v předchozí větě v sobě rovněž zahrnuje právo stezky (tedy právo přes pozemek parc. č. st. Anonymizováno v katastrálním území adresa a obci adresa chodit a lidskou silou se dopravovat), jakož i právo jezdit vozidly taženými zvířaty i jezdit na zvířatech, a to rovněž v rozsahu uvedeného geometrického plánu, který bude pro tento účel vyhotovenAnonymizováno

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, protože požadavek žalobce je neoprávněný a rozporný s dobrými mravy. Nemovité věci, o něž v této věci jde, byly původně souborem tvořícím zemědělskou usedlost otce účastníků jméno FO, narozeného 1949, s tím, že tento plánoval, že se nemovité věci mezi děti rozdělí, aby měl žalovaný zajištěn přístup do svého rodinného domu číslo hodnota. Pouze z důvodu zajištění úvěru žalobce u banky na něho otec převedl vlastnické právo k pozemku Anonymizováno a k domu Anonymizováno Tehdy žalobce slíbil, že jakmile doplatí úvěr, vypořádá se s žalovaným, aby měl zajištěný přístup do domu Anonymizováno Mělo dojít k rozdělení pozemku Anonymizováno Následně otec účastníků zemřel a žalobce odmítl dohodu splnit. V důsledku nesplnění dohody nemá žalovaný právní důvod užívat pozemek 16/1, ačkoli nezbytně potřebuje vstupovat do svého domu. Všechny tyto okolnosti jsou známy širší rodině účastníků. Žalovaný se rovněž podílel na rekonstrukci domu žalobce, pomohl mu vystavět podkroví. Podílel se též na výstavbě studny na pozemku 16/1, a na dalším zhodnocování tamních věcí. Jestliže žalobce tvrdí, že bez jeho souhlasu žalovaný užíval některé stavby na pozemku 16/1, tak o užívání v pravém slova smyslu nešlo, protože měl toliko uskladněná dětská kola, lyže na hory, apod. Pokud jde o stodolu na pozemku 16/1, měl zde žalovaný traktor po otci a pár nástrojů; jinak měl v garáži dva motocykly a nějaké nářadí. Dohoda mezi účastníky o tomto užívání vznikla tak, že žalovaný bude moci užívat uvedeným způsobem stavby, než se odstěhuje do domu čp 53, v němž bydlí s rodinou. Součástí dohody bylo ujednání, že se vypořádání vztáhne i na zhodnocení prací žalovaného, jimiž přispěl k rekonstrukci. Jestliže žalobce žádal úhradu 105 tis. Kč za užívání nemovitých věcí, žalovaný požadavek odmítl. Žalovaný rovněž odmítá, že by dělal naschvály, zejména že by neumožnil opravu střechy stodoly, nebo bránil žalobci v chůzi a jízdě přes pozemek. Naopak to byl žalobce, kdo na pozemku 16/1 pořádal večírky s popíjením alkoholických nápojů a s rušením rodiny žalovaného; žalobce také uzamkl oba vjezdy na pozemek 16/1. Situace došla až tak daleko, že byl žalovaný nucen nosit si dříví do kotelny z veřejné cesty v ručních přepravkách. Žalovaný si proto postavil dům 53, aby měl klid.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním:

5. Zástupce žalobce se obrátil na žalovaného dopisem z 6. února. 2024, aby se zdržel užívání pozemku 16/1, ovšem s tím, že uznává určitou časovou potřebu pro zřízení nového vstupu do domu žalovaného číslo hodnota, pročež mu dává lhůtu do datum. Do té doby strpí, aby žalovaný užíval pozemek 16/1 v nezbytném rozsahu pro vstup do svého domu (předžalobní výzva datum). Z řady výtisků ortofotomapy se podává základní postavení domů a pozemků 16/1, 16/2 a 163 (mapa a informativní výpisy z kn, plnohodnotné výpisy z kn). Zástupce žalobce se obrátil na žalovaného ještě dopisem ze datum, v němž po něm žádal úhradu 105 tis. Kč za bezdůvodné obohacení, spočívající v neoprávněném užívání části domu žalobce, také stodoly, garáže, v období září 2020 a ž červenec 2023, prakticky tedy za 2 tis. Kč měsíčně, načež zástupce žalovaného odpověděl dopis jsem z 8. září. 2023, jímž tento požadavek odmítl z obdobných důvodů, jako se brání v současném řízení. Dopisem z 23. dubna. 2024 se zástupce žalovaného obrátil na zástupce žalobce s požadavkem na zřízení služebnosti (další předžalobní komunikace účastníků).

6. Žalovaný prokazoval nevhodnost úvahy, že by mohl zřídit vstup do domu 41 ze štítové strany náčrtkem vnitřní dispozice, a naopak načrtl na katastrální mapu svou představu rozsahu služebnosti (plánek dispozice čl. 58, náčrtek rozsahu služebnosti čl. 59).

7. Situaci na místě, jak venku na pozemku 16/1, tak i v domě žalovaného č. hodnota zjistil soud místním šetřením; spatřil též stodolu, garáž, situaci před příjezdovými vraty, jakož i u vrat v zadní části pozemku 16/1, jež se stala předmětem sporu mezi účastníky z důvodu, že měl žalovaný bránit žalobci ve výkonu věcného břemene cesty (přístup na zadní část pozemku 16/1). Pokud jde o vnitřní dispozici domu 41, zjistil soud především, že místnosti v přízemí, jež žalovaný jmenoval z důvodu, že by je musel prakticky zrušit, pokud by budoval přístup přes štítovou stěnu, představují skladiště, v němž je uložena celá řada movitých věcí, jako kočárek, obuv a další. V obou místnostech, jež mají představovat ložnici a dětský pokoj, nebylo žádné známky ohledně užívání k danému účelu. Soud viděl v domě podstatně více párů bot různého druhu, než aby dospěl k závěru, že dům 41 obývají toliko dvě starší dámy, jak tvrdil žalovaný. Soud také viděl velikou stodolu v zadní části pozemku 16/1, jež měla vyměněnu střešní krytinu pouze z jedné poloviny. Pokud jde o štítovou stěnu směrem ven, do veřejného prostranství, neshledal soudce z laického hlediska žádnou překážkou pro vybudování dveří v místě okna, kde je zcela jistě opora pro samotné okno (tzv. překlad), držící masu zdiva nad otvorem. Stejně tak prostor před oknem venku představuje toliko menší předzahrádku, aniž by zde byla nějaká překážka pro vstup (výsledky místního šetření).

8. Žalovaný prokazoval aktuální výměnu kotle (topného zdroje) v domě 41 nabídkou výrobce Viadrus, nicméně pokud sám namítal, že by měl obtíž s provozem vytápění, pokud by měl zřizovat vstup ve štítové stěně, správně namítl žalobce, že byl k výměně topného zdroje povinen bez ohledu na spor účastníků (výměny starších kotlů za novější, s vyšší emisní třídou, tvrzení účastníků k této otázce).

9. Žalovaný prokazoval pro účely prodeje domu 41 s pozemkem obvyklou cenu 3,5 mil. Kč (zn. posudek čl. 91); nicméně k dohodě účastníků v tom smyslu, že by žalobce od něho dům s pozemkem 16/2 odkoupil, nedošlo pro odlišné náhledy účastníků na cenu, případně s ohledem na možnosti žalobce (tvrzení účastníků k této otázce).

10. Znalec tituly před jménem jméno FO podal datum odborné vyjádření, z něhož se podává náklad na vybudování nového vstupu do domu žalovaného ve výši částka bez dph, nicméně znalec při úvaze o nákladu použil úvahu o nákladných hliníkových vstupních dveřích (odborné vyjádření tituly před jménem O. Šimáčka čl. 113).

11. právnická osoba v adresa podal k danému území zprávu, kdy se jedná o zastavěné území návsi, určené jen pro bydlení a obsluhu této potřeby. Původní ráz návsi musí zůstat zachován; jde o venkovskou zástavbu, s rozložením radiálně kolem okrouhlé návsi, a to štíty domů. Jde o unikátně dochovanou urbanistickou strukturu historického jádra Žďáru; kulturně historickou hodnotu (vyjádření Měú adresa ze datum).

12. Znalec tituly před jménem jméno FO podal datum odborné vyjádření k možnosti změny okna ve štítu domu 41 na vstupní dveře, kdy neshledal technické, funkční ani provozní překážky, ovšem pokud zde není kulturně-historická ochrana v území obce. Z hlediska vzhledu, bylo by nutné vypracovat projektovou dokumentaci a projednat otázku se stavebním úřadem. Obdobné platí ve vztahu k bezpečnosti stavby, tepelné technice, statice a dynamice stavby (odborné vyjádření tituly před jménem P. jméno FO čl. 126).

13. Z výpovědi jméno FO, manželky žalobce soud zjistil, že pokud jde o užívání pozemku mezi domy, tj. dvora, chodí přes něj nájemci žalovaného, někdy i jejich návštěva, aby se dostali do domu žalovaného. Minulý rok parkoval žalovaný jak vepředu, tak i vzadu, takže když známý nemohl přijet s valníkem, muselo se volat žalovanému, který tedy přijel a odparkoval. Ještě minulý rok chodil přes dvůr žalovaný, ačkoli mohl využít vedlejší cestu; žalobce neměl s manželkou soukromí. Proto žalobce umístil na zadní vrata zámek, a od té doby začal žalovaný parkovat i vzadu, pročež se žalobce nedostal ke stodole. Žalovaný vyklidil z garáže, stodoly a z půdy své věci po výzvě zástupce žalobce. Dříve byly vztahy účastníků skvělé, pak se pokazily kvůli pozemkům v r. 2016, a nyní nejsou žádné. Na půdě měl žalovaný snowboard, kola, nějaké věci, které se nepoužívají. jako nádobí; v garáži měl motorky a nějaké nářadí. Ve stodole byly také nějaké věci, asi polovina z nich patřila žalovanému. Kvůli opravě střechy stodoly nastaly spory, žalobce nemohl zajíždět na dvůr, kvůli vozidlům žalovaného. Střecha se opravila jen zpoloviny, protože žalovaný nechtěl zhotovitele jméno FO pustit, aby dodělal zbytek. Sousední dům nejdříve užívaly dvě ženy a dítě; nyní je dole žena s mužem a s dítětem, nahoře bydlí slečna s partnerem, a několik měsíců přes léto se tam střídali nějací lidé. Nikdo žalobci nesdělil, kolik lidí tam bude bydlet. Ohledně parkování to dříve fungovalo tak, že kdo dříve přijel, ten se před vrata postavil, což bylo v pořádku, protože si druhý mohl vozidlo postavit zezadu, ale poté, co žalovaný postavil napořád vozidlo zezadu, to již nefunguje. jméno FO té doby, co se žalovaný přestěhoval do zadního domu, přestal parkovat u předních vrat, a parkuje vzadu u zadních vrat. V zadní stodole měl žalovaný starý traktor, právnická osoba. Traktor byl zřejmě jeho, když si jej odvezl. Žalovaný si zde udělal podkroví a střechu na garáži.

14. Z výpovědi jméno FO, přítele žalobce a známého žalovaného, soud zjistil, že měl uskladněný velký stan ve stodole. Při jeho vyzvednutí v létě 2023 musel chodit kolem náklaďáku žalovaného, který stál u zadního vjezdu, protože nebylo možné se s ním dohodnout na odparkování. Dále se muselo žalovanému volat, aby odparkoval, když se v r. 2023 sundávala ze stodoly stará střecha, aby tam mohla zajet vlečka s traktorem. Svědek se mu nedovolal. Zepředu nebylo možné zajet, protože tam stálo rovněž vozidlo žalovaného. Zepředu tam vjet nebylo možné, protože tam stálo další auto žalovaného. jméno FO svědek zjistil, že žalovaný neumožnil zhotoviteli dodělat opravu střechy z druhé strany; neumožnil mu přístup. Ještě před dvěma lety byl pohyb na dvoře normální, pak se žalovaný odstěhoval a nyní jsou v domě 41 nájemci, a to dcera člověka z vesnice s dítětem, přítel, a nahoře nějaká slečna nebo paní; od současného léta se tam pohybují i lidé, kteří v domě 41 nebydlí, nějací z bytovek, méně přizpůsobiví, co mají asi vztah k té paní, která tam bydlí. Ve stodole měl žalovaný traktor; byl tam ještě st. materiál. Žalovaný měl ještě v garáži motocykl a na půdě v domě 8 ještě nějaké věci. Žalovaný někdy neumožnil přístup k domu žalobce, skrze to parkování vpředu a vzadu.

15. Z výpovědi jméno FO, přítele obou účastníků, soud zjistil, že se žalovaný odstěhoval dozadu; v domě 41 žije někdo jiný. Ohledně parkování byly problémy zepředu, z tzv. náměstíčka, kde stála auta žalovaného a nedalo se projet; nyní by to mělo být dobré, akorát stojí auto vzadu – nákladní auto a nedá se tam projet. Dvakrát volal žalobce žalovanému, aby si odparkoval; je to delší dobu. Pak se tam nějak dostali, někdo auto odparkoval. Pokud jsou na pozemku dvě garáže, jednu užíval žalobce, jednu žalovaný. V garáži stála motorka a zahradní nářadí. Ve stodole býval traktor, snad po rodičích účastníků, a nějaká stará zemědělská technika. V domě 8 měli účastníci sklad, když spolu podnikali. Nějaké spory měli ohledně vjezdů a střechy na stodole. Opravu střechy dělal Alexander Novotoný, ale jen polovinu, protože jej žalovaný na druhou nepustil. jméno FO nemohl vyndat stan ze stodoly. Svědek viděl paní jméno FO, jak chodila do domu 41, otevřela si vrátka a šla do domu. Věci ze stodoly zmizely letos, když se opravovala. V garáži u žalobce byl gril, kola a v garáži u žalovaného byla motorka a nějaké nářadí. Auto žalobce většinou stojí pod hruškou, před domem žalobce na tzv. náměstíčku; většinou je měl vedle, aby byl vjezd do domu volný.

16. Z výpovědi jméno FO, manželky žalovaného, soud zjistil, že dohoda o používání pozemku u domu vznikla jenom ústní, to tam ještě nebyla. Dvůr a nemovitosti budou společné pro všechny. Písemné to nebylo, čehož žalobce využil a začal žalovaného vystěhovávat. Když tam žalovaný s rodinou bydlel, měli tam věci všichni, manžel tam žil od narození, svědkyně se nastěhovala v roce 2012. Pak chtěli mít soukromí a vychovávat děti v jiném prostředí, protože u žalobce se dveře netrhly, měl oslavy, kamarády, marihuanu, chlast; a tak jsme si postavili dům. Když se svědkyně nastěhovala k žalovanému, vzal si manžel úvěr na rekonstrukci podkroví s tím, že otec účastníků bude žít dole. Nyní se podkroví pronajímá. Svědkyně nesouhlasí, že tam jsou nepřizpůsobiví lidé, nechtějí si nechat dům zničit. Nahoře je kolegyně z práce, za níž dojíždí přítel; dole bydlí bezproblémová matka s dítětem a s přítelem. Oficiálně to pronajímají dvěma osobám. Žádné další osoby v pronájmu nejsou. Nájemníci si musí otevřít vrátka jít přes dvůr ke dveřím; jinam nechodí. Oficiální vjezd žalobce je vepředu; má i vzadu, tam jsou také vrata, ale tam je jediný vjezd žalovaného do domu; je to pro ně jediná přístupová cesta. Postavené auto nebo náklaďák nepředstavují pevnou překážku, stačí zavolat. Oprava střechy je snad vyřešená, přístup žalovaný udělí. To, že žalovaný nedovolil opravu střechu, pramenilo z toho, že dal žalobce v jeden den zámky na oba vjezdy, vystěhoval žalovaného, a proto nebyl vpuštěn na střechu, aby si uvědomil, že nejedná správně. Svědkyně vpředu neparkuje minimálně rok; auta tam žalovaný nemá. Dvůr, pozemky, nemovitosti byly historicky rodiny jméno FO, bylo sedm sourozenců, a pokud přišel žalobce se žádostí, že potřebuje nemovitost, aby mohl ručit kvůli úvěru, přepsalo se to na něj s tím, že až nebude muset ručit, vrátí se to zpátky. Taková dohoda vznikla bez podpisu, protože si tehdy všichni věřili. Po smrti otce účastníků se žádné dělení nekonalo, žalobce spíše vystěhovával a utlačoval. Podle ústní dohody, vzniklé ještě před nastěhováním svědkyně, všichni z rodiny jméno FO tam měli věci, omezení neplatilo pro nikoho. Změna nastala asi před rokem, rokem a půl. Manžel pomáhal žalobci, když dělal na stodole štít, opravoval garáž, střechu na garáži – lepenku, aby nezatékalo. Když tam rodina žalovaného bydlela, měla tam své věci. Traktor patřil otci a nyní je manžela; byl ve stodole. K žalobci chodili denodenně kamarádi, kouřili trávu, měli mecheche, a za paní na dýchánky. Na návsi parkoval, kdo dříve přijel. Rodina žalovaného vykonávala spíše údržbu, sekání trávy. Pak je žalobce vypakoval. Žalobce obtěžoval je, zamkl vrata, nic neřekl, a poslal následující den email s informací, že zamkl napořád. Pak rodina žalovaného nemohla projet, jen projít. Důvod žalobce nesdělil. Když přijede manžel, dá auto dopředu a svědkyně hned za něj. Žalobce má k zadnímu příjezdu věcné břemeno, jež žalovaný respektuje. Důvodem sporů je majetek; žalobce je zaslepený. Manžel neinformoval žalobce, že dům pronajme, ani že tam složí paletu s peletkami na dvůr. Svědkyně četla soudní protokol z předchozího jednání; četla letmo asi všechny dokumenty. Žalovaný si s manželkou postavili dům a odstěhovali se, protože věděli, že to tam nebude dělat dobrotu. Otec účastníků nic manželu nedaroval, protože nepotřeboval nic zastavit a ničím ručit, a bylo řečeno, že se to má vrátit, až to žalobce z uvedeného důvodu potřebovat nebude. Obsah dohody zná svědkyně zdoslechu; byla učiněna před jejím nastěhováním; nemyslí si, že byly rozdílné vztahy mezi otcem a bratry, ale otec s manželem více dělal. Mezi matkou a účastníky dříve nebyly rozdílné vztahy, ale nyní ano. Vzájemně se všichni stejně navštěvovali. Když se svědkyně nastěhovala, matka manžela bydlela ve adresa, protože si tam našla přítele, bydlí spolu. Asi by pomohlo, kdyby žalobce dům odkoupil.

17. Z výpovědi jméno FO, matky účastníků, soud zjistil, že pozemky, které měli společně užívat, se užívali odjakživa. Garáže, rozvody do obou domů, vodu, kanalizaci stavěli s jejím prvním mužem. Používali to všichni jméno FO. Stodolu používali všichni tři bratři. Dohoda byla mezi všemi syny, v celé rodině. Pavel potřeboval peníze na opravu domu, a tak jeho otec na něho převedl nemovitosti, aby měl zástavu, ale s tím, že až to splatí, nemovitosti navrátí. Byl to majetek otce. Nebylo zvykem jméno FO sepisovat smlouvu, věřili si. Po smrti otce s tím Pavel naložil, jak uznal za vhodné; všechno si nechal. Dohoda byla ústní, svědkyně nebyla přítomna, ale otec účastníků jí o dohodě řekl. Důvodem sporů je právě to, že si Pavel nemovitosti nechal a nic nevrátil. Pak je začal napadat, že chodí po jeho dvoře a že užívají stodolu a další věci, a začali se hádat. Dům 41 je pronajatý. Se žalobcem už svědkyně nemá žádný vztah, nechodí tam, Pavel jí to zakázal, což trvá přes rok. Před tím jí žalobce slíbil, že užívání dvora a staveb zůstane postaru. Před rokem byla zavřená obě vrata a žalobce jí nedovolil dojít k žalovanému na barák, kde mu pomáhala; žalobce ji odkázal na cestu po vsi. Nelze říci, co by pomohlo. Svědkyně neví, že by žalovaný bránil v opravě střechy stodoly. Pokud jde o zadní cestu, patří k domu žalovaného, a pokud by tam postavil nákladní vozidlo a žalobce by potřeboval, žalovaný by odparkoval; není známo, že by tak žalovaný bránil postaveným vozidlem ve vstupu do stodoly. Vpředu na vsi parkuje Pavel, a když tam ještě bydlel jméno FO, nechával auto většinou před tou zahrádkou. Žalovaný nijak žalobce neobtěžoval, naopak žalobce dělal často bujaré oslavy s 50 lidmi, ani se tam nedalo spát. adresa pořádal celé léto. Žalovaný se určitě stavebně podílel, na koupelně, na půdě, na stodole celou střechu, studnu. Když žalobce chtěl, aby si žalovaný vystěhoval věci, ještě neměl žalovaný dům hotový. Žalobce tehdy zavřel, museli se vše nosit okolo. Svědkyně se rozvedla, když byli synové na střední škole. Sem jezdí buď za dva nebo za jeden měsíc; žalobce ale nenavštěvuje přes rok, neb ji vyhodil. Před tím chodila k oběma synům. Žalobce studoval Střední vojenskou školu v Martině, jeli mu na přísahu. Svědkyně neví, jak často jsem za ním jezdila. S otcem se rozvedli ještě před tím, než školu dostudoval. S jeho otcem měla dobré vztahy i po rozvodu, navštěvovali se. Dům mu nechala a vzala si věci právnická osoba, měli to písemně a celou dobu to dodržela. Ostatní bratři (Martin před rokem zemřel) se zřekli domu ve prospěch žalovaného, tak jako to ostatní udělali, když dostal dům žalobce.

18. Z výpovědi jméno FO, bratrance účastníků, soud zjistil, že pokud jde o užívání pozemku 16/1, dvora, stodoly atd., šlo odjakživa o rodinný pozemek; všichni pozemek užívali společně, to i když Pavel stavěl barák; měli vchody naproti sobě. Dohoda platila automaticky; nikomu na tom nepřišlo nic divného. Nebylo tajemstvím, že Pavel potřeboval nemovitost, aby mohl ručit bance. Všichni se scházeli jako parta, vědělo se to a nikomu to nevadilo, že se to na něho přepíše. Svědek se domnívá, že dům 41 pronajímá Eman nějakým nájemníkům. Vzadu ve stodole byl traktor, zemědělská technika, po otci, což byly věci obou kluků. Žalovaný tam měl asi věci, protože má st. firmu, a motorku. Měli to rozdělený, jeden měl levou a druhý pravou část garáže. jméno FO svědek slyšel, že měl žalovaný bránit žalobci v opravě střechy stodoly. Opravu provedl jen z pozemku Pavla, protože se nedohodli. Vztahy by zlepšilo, kdyby se účastníci domluvili. Pavel ví, jak k těm pozemkům přišel, a jejich otci by se asi nelíbilo, kdyby si to všechno nechal a nechtěl, aby se přes pozemek chodilo. Eman budoval barák, když tam otec bydlel, udělal podkroví, pak otec zemřel, nikdo nemůže říkat, že dal otec vše Pavlovi a Emanovi nic. Žalovaný pomáhal žalobci na jeho nemovitostech, hodně. Pokud jde o uložení věcí u žalobce, určitě to bylo s jeho souhlasem; nikomu to tenkrát nevadilo, protože to všichni brali jako rodinný majetek. Svědek ví, že kluci jezdili navštěvovat mámu do adresa, ale neví, jak přesně; ona pak jezdila navštěvovat je, ještě za života otce.

19. Soud zamítl důkazní návrhy žalovaného na jeho účastnický výslech a na zadání geometrického plánu za účelem odborného znázornění požadované služebnosti, jak byla navržena jeho vzájemným návrhem. Tyto důkazní prostředky byly nadbytečné jednak proto, že výpověď účastníka slouží podle § 131 o.s.ř. jako důkaz podpůrný v situaci, kdy nelze skutečnost prokázat jinak, což se v této soudní věci nestalo (soud nerozhodoval na bázi neunesení důkazního břemene), a jednak proto, že soud vzájemný návrh žalovaného zamítl, tudíž nebylo třeba zjišťovat rozsah a místo služebnosti.

20. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci: pokud mohl žalovaný užívat pozemek p.č. 16/1 v k.ú. adresa prakticky kontinuálně od svého dětství, až přes nabytí vlastnického práva žalobcem v r. 2003, a posléze ještě za života otce účastníků až do jeho smrti v r. 2013, a i po té až do přelomu let 2023/24, dělo se tak prakticky na základě souhlasu vlastníka pozemku, který nemohl mít jinou právní povahu, než toliko výprosu. Jestliže žalobce na přelomu let 2023/24 odvolal souhlas, nemá žalovaný, a osoby, jež od něho odvozují užívací právo k domu čp 41, žádný právní důvod k užívání pozemku p.č. 16/1. Pokud žalovaný považoval zřízení služebnosti cesty a stezky za nezbytné, nejsou pro zřízení splněny zákonné podmínky, neboť si žalovaný může zřídit vstup do domu ve štítové stěně domu, kde má okno, čímž by získal přímé spojení k veřejné komunikaci.

21. Právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu (§ 547 o.z.). Vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje (§ 1042 o.z.). Vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty (§ 1029 o.z.).

22. Soud hodnotil provedené důkazy zvlášť a v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje ke všemu, co za řízení vyšlo najevo.

23. Pokud jde o původní funkční celek hospodářské usedlosti rodiny jméno FO, byl změněn dlouholetým užíváním obou domů 8 a 41 pro běžné bytové potřeby, jak se ostatně podává ze shodných tvrzení účastníků. Běžné bytové potřebě pak ustupuje i pozemek 16/1. Z žádného tvrzení se nepodává, že by nemovité věci sloužily původnímu účelu, pro nějž funkční celek vznikl, jako zemědělská usedlost.

24. Pokud jde o tvrzenou dohodu při nabytí vlastnictví žalobcem, musela by být uzavřena v písemné formě podle § 151o z.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Při absenci písemné formy by byla dohoda neplatná podle § 40 odst. 1 SOZ. Žalovaný nemohl v takovou dohodu nabýt ani dobrou víru (NS spisová značka).

25. Pokud jde o tvrzenou dohodu o bezplatném užívání, ani tato nemohla vzniknout, neb žalovaný nabyl vlastnické právo až děděním po společném otci, přičemž z povahy věci, dá-li osoba v trvalé užívání věc, aniž se sjedná doba a účel, jde o výprosu, kterou může žádat vlastník kdykoli zpět.

26. Nemá-li žalovaný pro zřízení služebnosti jiný důvod, než zákonný, tedy žádný smluvní titul pro zřízení služebnosti neexistuje, a má-li jít o zřízení služebnosti zcela nové, nadto bezplatné, a při zjevné možnosti zřídit si vstup do domu 41 z veřejné komunikace, a to i přes určité náklady a potřebu změnit dispoziční řešení uvnitř domu, není spravedlivé omezovat žalobce v jeho vlastnictví, neb požadovaného účelu lze dosáhnout jinak, byť s vyššími náklady. Ustanovení § 1029 o.z. řeší konflikt vlastnických práv ve prospěch obtíženého tak, že má-li panující vlastník jinou možnost, má ji využít.

27. Z provedeného dokazování se podávají určité epizody vztahů účastníků, prakticky po 10 letech, kdy žalobce nabyl vlastnictví v r. 2003, užíval je spolu s širší rodinou do r. 2013, kdy zemřel otec účastníků, a ještě dále do r. 2023/24, kdy vygradoval spor. Uvedené dekády mají podstatný vliv na posouzení námitky žalovaného, že si žalobce počíná v rozporu s dobrými mravy. Soud se s danou námitkou nemohl ztotožnit, jelikož v průběhu 20 let, musela mezi účastníky nějaká dohoda vzniknout, byť konkludentní; jinak by nebylo prakticky možné, aby vedle sebe žili 20 let, pomáhali si, užívali společně velký pozemek 16/1. Žalobce tedy strpěl zásah a spoluužívání svého vlastnictví permanentně po dobu 20 let, bez náhrady. Jestliže v současné době již zaužívanou praxi nestrpí, nelze jen pro od upuštění praxe, a pro historické rodinné důvody, hledět na jeho jednání jako na nemravné, neboť žalovaný a jeho rodina měla užitek z užívání pozemku 16/1, a souvisejících staveb, po celou dobu.

28. Zároveň soud nezjistil, že by žalobce nabyl vlastnictví na dobu určitou, tedy jako vlastnictví dočasné. Soud rovněž nezjistil, že by dohoda účastníků o tom, že se může žalovaný podílet na užívání pozemku 16/1 a hospodářských stavení na něm, měla jinou formu než ústní, případně konkludentní. O písemné dohodě toho druhu nebylo nic tvrzeno, ani prokázáno. Naopak bylo zjištěno, že žalobce vznik tvrzené dohody popírá, a pokud jde o verzi žalovaného, z řady výpovědí svědků se podává, že měla vzniknout jen ústně, nadto ještě s nuancí, zda to bylo součástí již původní dohody, nebo mělo jít o novou dohodu o rozdělení majetku (jméno FO, jméno FO, adresa). Hlavním obsahem dohody muselo být faktické společné užívání pozemku 16/1, garáže, stodoly, prostě tak, jak je to běžné.

29. Jestliže za účinnosti starého občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ústní forma ke zřízení věcného břemene (služebnosti) nepostačovala, mohl žalobce užívání ze strany žalovaného a třetích osob toliko trpět, aniž by byl vázán na dobu neurčitou. Prakticky mohl svůj souhlas odvolat kdykoli.

30. Soud neshledal splnění podmínek podle § 1029 současného o.z., neb má jiný náhled na možnost žalovaného spojit se s veřejnou cestou (s veřejným prostranstvím), a to prostřednictvím nově zhotovitelného přístupu ve štítu domu 41, jak bylo zjištěno při místním šetření, a odborně potvrzeno dvěma znalci. Šlo by o zbudování dveří v místě okna. Cena by mohla být jistě nižší, nejen kvůli nejdražším dveřím vybraným znalcem, ale i s ohledem na možnosti a schopnosti žalovaného, jenž působí ve stavebnictví; a jak uvedl při posledním jednání, zřejmě by si takový otvor budoval svépomocí.

31. Aby náklady stavebního opatření představovaly překážku takového postupu, a naopak aby podpořily úvahu žalovaného o nezbytnosti zřízení služebnosti, musely by dosahovat alespoň 10, resp. 15% ceny věci. Jestliže účastníci jednali o prodeji domu 41 za částku kolem 3 mil. Kč, je zřejmé, že náklady 140 tis jsou podstatně nižší než uvažovaná hranice.

32. Žalobce je chráněn podle § 1042 o.z. proti zásahům do svého vlastnictví, přičemž není povinen strpět užívání pozemku ani žalovaným, ani jeho nájemci.

33. Pokud jde o překážky zřízení vstupu v místě okna, a to změnu dispozice, narušení kulturně-historické hodnoty domu, snížení obytné plochy, dospěl soud k závěru, že se nejedná o překážky v porovnání s obtížením vlastníka se zcela nově zřizovanou služebností. Nadto se v místě uvažovaného vstupu nachází fakticky skladiště, nikoli ložnice nebo dětský pokoj. Zřizování má být postaveno na zjištění, že je nelze prakticky nahradit jinak. Zde soud přihlédl, že žalovaný chtěl zřídit služebnost jako zcela novou, na dobu neurčitou, bezplatnou, a při zachování konfliktů.

34. Pokud jde o kulturně-historickou hodnotu uspořádání návsi, nezjistil soud z vyjádření Měú adresa, že by byla zakázána změna otvoru z okna na dveře. Soudu se naopak jeví, že podstatou ochrany je uspořádání domů do půlkruhu tak, že je tento tvořen štíty dobových stavení s určitým charakterem. To ovšem neznamená zákaz nezbytných změn. Z vyjádření Měú adresa se podává toliko princip ochrany návsi jako takové, nikoli zvláštní a konkrétní stavební regulativ.

35. Soud proto žalobě vyhověl a vzájemný návrh zamítl jako nedůvodný. Jelikož si výstavba vstupu vyžádá přípravu, vč. projektu a projednání změny se st. úřadem, stanovil soud žalovanému povinnost v době po uplynutí 4 měsíců od právní moci rozsudku, s čímž žalobce vyslovil souhlas. Pokud soud vyslovil ve výroku povinnost též pro třetí osoby, jež odvozují užívací právo k domu 41 od žalovaného, reagoval tím jednak na fakticitu užívání domu 41, jednak na právní pouto mezi třetími osobami a žalovaným, za jejichž jednání ve vztahu k žalobci odpovídá (pokud jde o jeho pasivní legitimaci v daném směru, potvrzuje ji též judikatura NS spisová značka, spisová značka).

36. O náhradě nákladů státu rozhodl soud podle § 151 odst.1,2 a § 148 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k výsledku řízení. Stát platil za dvě odborná vyjádření 13,3 tis. Kč. Jestliže byl žalovaný neúspěšný, bude muset náklad státu nahradit, nicméně k okamžiku vyhlášení rozsudku nebylo celé znalečné ještě uhrazeno, tudíž si soud vyhradil rozhodnutí o výši na samostatné usnesení podle § 155 odst. 1 o.s.ř.

37. O nákladech účastníků rozhodl soud podle § 151 odst. 1,2 a § 142 odst. 1 o.s.ř., když přiznal úspěšnému žalobci plnou náhradu částka, a to uhrazeného poplatku 2 tis. Kč, a také poplatku, který bude muset podle doplněného výroku doplatit ve výši 3 tis. Kč, a dále odměny za právní zastoupení advokátem, jenž jej zastoupil jak ohledně zdržení se vstupu na pozemek podle § 9 odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu s tarifní hodnotou hodnota tis. Kč do konce r. 2024 (částka/úkon právní služby) a od datum ve výši 30 tis. Kč (částka/úkon právní služby), tak i ohledně požadavku žalovaného na zřízení služebnosti podle § 9 odst. 3 písm.c ) advokátního tarifu s tarifní hodnotou hodnota tis. Kč do konce r. 2024 (částka/úkon právní služby) a od datum ve výši 65 tis. Kč (částka/úkon právní služby). Jestliže zástupce žalobce převzal věc a sepsal žalobu ještě v r. 2024, učinil dva úkony právní služby s odměnou 2 x částka. Dále se zástupce žalobce vyjádřil datum, účastnil se jednání datum, sepsal důkazní návrh z datum (hodnota půl odměny), účastnil se datum místního šetření a datum se účastnil jednání soudu, tedy učinil dalších pět úkonů právní služby s odměnou 4,5 x 4 tis. Kč (součet odměn za zastupování žalobce z předmětu vymezeného žalobou a vzájemným návrhem). Dále se zástupce žalobce účastnil dvou jednání v r. 2025, a to datum a datum, tj. s odměnou 2 x 6 tis. Kč. Dále soud přiznal paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 advokátního tarifu, a to 7 x částka podle § 13 advokátního tarifu účinného do konce r. 2024, a 2 x částka podle téhož ustanovení, účinného od datum. Dále soud přiznal náhradu promeškaného času na cestě k místnímu šetření a zpět podle § 14 advokátního tarifu, účinného do konce r. 2024, v rozsahu 2 půlhodin, tj. 2 x částka. Dále soud přiznal cestovné za použití vozidla na benzin, se spotřebou 5,2 litru/100 Km, s ceno paliva podle vyhl.č. 298/2023 Sb. ve výši částka/litr, a s náhradou za opotřebení vozidla částka/km podle téže vyhlášky; tedy cestovné částka.

38. Soud doplnil výroky V a VI podle § 166 o.s.ř. a podle § 4 odst. 1 písm. j) z.č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy dosud žalobce uhradil ze žaloby na výzvu soudu toliko 2 tis. Kč, ačkoli podle položky č. 4/1 a) sazebníku soudních poplatků přísluší za obranu práva k nemovité věci částka 5 tis. Kč; totéž platí ve vztahu k žalovanému a jeho vzájemnému návrhu. Lhůtu k zaplacení doplatku určil soud analogicky podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, byť se v daném případě již nejedná o výzvu k zaplacení poplatku, nýbrž o uložení doplatkové povinnosti v konečném rozhodnutí. Skutečnost, že žalobci vznikne další náklad, zohlednil soud v nákladovém výroku mezi účastníky řízení (navýšení náhrady o 3 tis. Kč).

Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení, ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhodne Krajský soud v Praze.

Nesplní-li žalovaný povinnost podle rozsudku řádně a včas, bude se moci žalobce domáhat splnění návrhem na výkon rozhodnutí, nebo exekučním návrhem.

Nesplní-li účastníci doplatkové povinnosti na soudním poplatku, bude je soud vymáhat podle daňového řádu; totéž platí ve vztahu k povinnosti žalovaného nahradit státu náklady, jejichž výši určí soud v samostatném usnesení.