OSRA 9 C 119/2025-23

Okresní soud v Rakovníku rozhodl soudkyní JUDr. Petrou Bartošovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazeného úvěru ve výši částka, který na základě smlouvy č. Anonymizováno "„Presto Půjčka“ ze dne datum žalovanému poskytl právní předchůdce žalobkyně právnická osoba.. Peněžní prostředky převedl právní předchůdce žalobkyně na účty žalovaného uvedené ve smlouvě. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně úvěr v pravidelných 120 měsíčních splátkách splatných vždy do každého 20. dne v měsíci. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.unicreditbank.cz, na které si žalovaný dle své volby vybral dostupné parametry úvěru. Následně žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, uvedl své osobní a kontaktní údaje, rovněž údaje nutné k posouzení úvěruschopnosti. Návrh byl původním věřitelem akceptován dne datum prostřednictvím akceptačního dopisu zaslaného na adresu žalovaného, čímž došlo k uzavření smlouvy. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, došlo tak k zesplatnění úvěru, o čemž byl žalovaný Anonymizováno dopisem ze dne datum. Následně byla žalovanému zaslána i předžalobní výzva, odeslaná dne datum. Žalovaný je tak v prodlení s úhradou žalované částky, což představuje neuhrazenou jistinu ve výši částka, a smluvní úrok ve výši částka. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. právnická osoba výzvě soudu, zda splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně nesdělila, žádné další údaje.

3. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto výslovně předem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy/návrhu o spotřebitelském úvěru ze dne datum č. Anonymizováno„Presto Půjčka“, akceptace návrhu, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrových podmínek a doplnění žádosti, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba. k žádosti o úvěr ve výši částka poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky spolu s úroky ve výši 10,29 % ročně vrátit ve 120 měsíčních splátkách po částka, vždy k 20.dni v měsíci. celkem tedy částka. Peněžní prostředky převedl právní předchůdce žalobkyně na účty určené žalovaným dne datum. U příjmu žalovaného byla uvedena částka částka/měsíčně, výdaje měsíční částka, žalovaný byl svobodný, způsob bydlení v nájmu.

5. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne datum má soud prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

6. Ze zesplatnění úvěru ze dne datum včetně podacího lístku soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně úvěr k uvedenému datu vyhotovení tohoto dopisu úvěr zesplatnila.

7. Z výpisu z úvěru/tranše ze dne datum za období od datum do datum má soud prokázáno, že jistina činila částka; čerpání proběhlo v této výši ke dni datum a byla čerpána i částka částka.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postoupených pohledávek, má soud prokázáno, že smlouva byla uzavřena mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem.

9. Z oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne datum má soud prokázáno, že původní věřitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky a toto oznámení bylo žalovanému dle poštovního podacího archu zasláno dne datum na adresu dle smlouvy.

10. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkový závěr o stavu věci: Původní věřitel právnická osoba. uzavřel s žalovaným Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne datum č. Anonymizováno„Presto Půjčka“, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky spolu s úroky ve výši 10,29 % ročně vrátit ve 120 měsíčních splátkách po částka, vždy k 20.dni v měsíci. celkem tedy částka. Peněžní prostředky převedl právní předchůdce žalobkyně na účty určené žalovaným dne datum. U příjmu žalovaného byla uvedena částka částka/měsíčně, výdaje měsíční částka, žalovaný byl svobodný, způsob bydlení v nájmu. Úvěr byl zespaltněn ke dni datum. Žalovanému byla odeslána předžalobní výzva k plnění ze dne datum. Žalobkyně nabyla pohledávku dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum.

11. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy.

12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

16. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

20. Na základě shora uvedených zjištění a po právním hodnocení dle shora citovaných ustanoveních posoudil soud žalobu podanou žalobkyní po právu jen z části. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi právním předchůdce žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., kdy zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

21. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda právní předchůdce žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění zákonné předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.

22. V posuzované věci pak soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupoval s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům. Z předložených dokumentů vyplývá pouze to, co žalovaný v rozhodné době prohlásil, nejde a ani nemůže jít o objektivní zjištění ohledně jeho příjmů, výdajů, závazků či majetkové situace. Žalobkyně soudu nepředložila nic dalšího, z hlediska posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nejde o dostatečný podklad pro závěr o řádném postupu právního předchůdce žalobkyně jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru. Nebyla totiž doložena výše nákladů na bydlení, nebyly specifikovány výdaje na domácnost a nebyly vůbec zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalovaného. V daném případě navíc neověřoval např. výpisem z účtu žalovaného jeho finanční toky, příp. rezervy, stejně tak nezjišťoval další finanční závazky žalovaného. Odkazovala-li žalobkyně na normativní náklady na bydlení, existenční a životní minimum a průměrné výdaje obyvatelstva, tyto je možno brát jako doplňující poklady při zkoumání úvěruschopnosti, neboť umožňují učinit si pouze obecnou představu o standardních výdajích v daném případě, ze své podstaty nemohou postihnout konkrétní situaci toho kterého spotřebitele a poskytovatel spotřebitelského úvěru, má-li vyhovět povinnosti, kterou na něj klade zákon o spotřebitelském úvěru, tedy nemůže vycházet pouze z nich, když tímto způsobem by o spotřebiteli žádajícím o úvěr nezjistil fakticky ničeho.

23. Lze tudíž shrnout, že ověřování úvěruschopnosti bylo v dané věci formální záležitostí, právní předchůdce žalobkyně nevyvinul za účelem zjištění, zda je žalovaný skutečně schopen spotřebitelský úvěr splácet, dostatečnou snahu o posouzení jeho reálné situace. Majetkové poměry žalovaného nebyly zjišťovány dostatečným způsobem a ze strany žalobkyně proto nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti žalovaného. Zjištění byla toliko kusá a neověřená, či toto ověření žalobkyně nedoložila. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná. Zákonná povinnost posouzení úvěruschopnosti přitom chrání nejen vlastního spotřebitele před negativními důsledky jeho případné neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Poskytnutí úvěru tudíž v daném případě nejen odporuje zákonu, ale také zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným ve smyslu § 588 o. z. neplatná i z tohoto důvodu.

24. Jestliže právní předchůdce žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytl žalovanému částku částka, plnil podle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo mu tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sám plnil. Žalovaný doposud neuhradil ničeho.

25. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl pouze co do částky částka, představující dlužnou jistinu, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil a doposud ji žalobkyni nezaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný je ve vztahu k vydání uvedeného bezdůvodného obohacení v prodlení (§ 1968 o. z.), vyhověl soud žalobě i ohledně požadovaných zákonných úroků z prodlení z této částky (k tomuto nároku srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, publikován pod č. 5/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a to od datum, když splatnost byla ke dni datum. Součástí tohoto plnění je i zákonný úrok z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou pro absolutní neplatnost zamítl.

26. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Rakovníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.