OSRK 6 C 42/2021-44

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Strnadem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem titul jméno příjmení, titul. ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa, obec a číslo ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 45.762 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci

a) 45.762 Kč,

b) kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 414,63 Kč,

c) roční úrok z prodlení ve výši 10 % jdoucí z částky 33.170,52 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení

a) kapitalizovaný úrok ve výši 1.019,11 Kč,

b) roční úrok ve výši 21,27 % jdoucí z částky 33.170,52 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 1.300 Kč.

Žalobou doručenou soudu dne 27. 1. 2021 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částek uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku s tvrzením, že se jedná o nesplacenou část úvěru poskytnutého na základě smlouvy uzavřené dne 10. 4. 2018 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě této smlouvy úvěr ve výši 34.000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit kromě jistiny také úrok ve výši 5.780 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 6.800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 17.680 Kč, vše v 78 pravidelných týdenních splátkách po 824 Kč. Celý úvěr měl být splacen do 8. 10. 2019, avšak žalovaný zaplatil pouze část.

Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 1201123081 ze dne 10. 4. 2018 (č. l. 15-16 soudního spisu) soud zjistil, že žalovaný si od předchůdce žalobce půjčil částku 34.000 Kč a kromě této jistiny se zavázal uhradit také úrok ve výši 5.780 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 17.680 Kč a poplatek ve výši 6.800 Kč. Splácení bylo dohodnuto formou pravidelných týdenních splátek ve výši 824 Kč po dobu 78 týdnů. Smlouva na první straně obsahuje ujednání, podle kterého je uzavřena na dobu určitou v délce 78 týdnů, přičemž číslovka 78 byla do tiskopisu smlouvy dopsána rukou, stejně jako nacionále žalovaného, zapůjčenou částku, vyčíslení úroku a poplatků, počet a výši splátek. Smlouva dále na stranách 2-4 obsahuje drobným písmem psané smluvní podmínky. Podle bodu 2.6 těchto podmínek se smlouva uzavírána dobu určitou, určenou počtem týdnů dle článku 1. smlouvy, která trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru dle smlouvy až do dne vypořádání veškerých závazků. V článku 5. smlouvy jsou taxativně vypočteny nároky věřitele v případě nesplácení úvěru; soud konstatuje, že mezi těmito následky není uvedeno placení úroku nad rámec toho, co bylo dojednáno na titulní straně smlouvy (tedy rukou vepsaná částka 5.780 Kč na úroku).

Předchůdce žalobce pohledávky za žalovaným vzniklé ze smlouvy postoupil žalobci smlouvou ze dne 29. 11. 2019 (č. l. 22-25 a 10 soudního spisu) a tuto okolnost oznámil žalovanému dopisem z téhož dne (č. l. 17). Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k dobrovolnému splnění dluhu přípisem ze dne 30. 4. 2020 (č. l. 14).

Soud na základě provedených důkazů dospěl k následujícím závěrům. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku za současného použití zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinností žalovaného bylo vrátit zapůjčené peníze spolu s úrokem a sjednanými poplatky (§ 1746 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný neplatil řádně a včas a dostal se do prodlení. Pohledávka byla postoupena žalobci podle § 1879 a násl. občanského zákoníku.

Žaloba ale byla po právu jen částečně.

K právnímu režimu úvěrových smluv uzavíraných předchůdcem žalobce se opakovaně vyjádřil Krajský soud v Hradci Králové jako odvolací soud ve věcech sp. zn. 47 Co 50/2021 a 47 Co 4/2021. V odůvodnění svých rozhodnutí uvedl, že v případě úvěrových smluv není pojmově myslitelné uvažovat o době trvání smlouvy o úvěru, neboť neobsahují závazek k opakované nebo nepřetržité činnosti. Smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavírané předchůdcem žalobce je nicméně nutné nahlížet optikou stran, respektovat výkladově jasná ujednání a naopak ujednání nejasná, umožňující různé interpretace, vykládat ve prospěch spotřebitele s odkazem na § 1812 o. z.).

V projednávané věci je ze smlouvy patrné, že si strany sjednali dobu trvání smlouvy na 78 týdnů a po dobu„ účinnosti“ smlouvy také závazek žalovaného zaplatit úrok kapitalizovaný za uvedenou dobu částkou 5.780 Kč. Ze smlouvy tak nevyplývá (a to i s odkazem na již zmíněný bod 5 smluvních ujednání), že by předchůdci žalobce vzniklo právo na zaplacení úroku vyššího (resp. dalšího), než toho, jenž byl sjednán uvedenou částkou. Bod 2.6 smluvních ujednání je evidentně vnitřně rozporný, kdy první věta souvětí hovoří o době určité dané počtem týdnů podle bodu 1. smlouvy, její pokračování ale tvrdí, že smlouva trvá až do vypořádání všech nároků. Logický rozpor v textu tohoto bodu je tedy nutné vykládat podle § 1812 odst. 1 o. z. ve prospěch spotřebitele. Z uvedeného je zřejmé, že žalobcem uplatněný nárok na smluvní úrok jdoucí po době, jež si strany sjednaly jako dobu trvání smluvního vztahu, nemá ve smlouvě oporu. Proto soud žalobu v této části zamítl (výrok II.).

Ve zbytku byly požadované částky sjednány smlouvou. Proto v této části soud žalobě vyhověl (výrok I.).

Bylo na žalovaném, aby případně tvrdil a prokázal, že žalobou uplatněný nárok z části nebo zcela zanikl, případně vůbec nevznikl. To však žalovaný neučinil a z obsahu spisu taková okolnost nevyplývá. Žalobci v důsledku prodlení žalované dále vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

Podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Při posuzování procesního úspěchu stran soud zohlednil též rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, a pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobce byl úspěšný v části vyčíslené na 50.975 Kč (45.762 Kč + 414,63 Kč + 10% úrok z 33.170,52 Kč od 30. 11. 2019 do 11. 5. 2021 ve výši 4.798,37 Kč), neúspěšný byl v části vyčíslené na 11.225,23 Kč (1.019,11 Kč + 21,27% úrok z 33.170,52 Kč od 30. 11. 2019 do 11. 5. 2021 ve výši 10.206,12 Kč). Žalobce byl tedy se svým nárokem procesně úspěšný z 82 %. Žalobci tak na náhradě nákladů řízení náleží poměrná část (64 %) z jeho nákladů řízení.

Soudu je z úřední činnosti známo, že se žalobce podnikatelsky dlouhodobě a hromadně zaobírá nákupem a vymáháním pohledávek. Náklady spočívající v odměně advokáta proto shodně s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 1. 2018 č. j. 26 Co 352/2017-38 soud nepovažuje za účelně vynaložené. Je-li jádrem podnikatelské činnosti žalobce nákup a vymáhání pohledávek, nelze mu přiznat náhradu nákladů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za zastupování advokátem v soudních řízeních, v nichž jsou takové pohledávky uplatněny, probíhá-li řízení obvyklým a předvídatelným způsobem, protože takový žalobce by měl disponovat vlastním odborným personálem, který vykonává potřebné úkony směřující k naplnění předmětu jeho činnosti. V podrobnostech pak soud odkazuje na shora citované rozhodnutí krajského soudu.

Účelně vynaloženým nákladem řízení naopak jednoznačně je žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 1.831 Kč. Žalobci rovněž náleží dvě paušální náhrady po 100 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (za sepis výzvy k plnění a sepis žaloby). Celkem činily náklady žalobce 2.031 Kč, z toho 64 % dělá částku 1.300 Kč.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání. Odvolání se podává u nadepsaného soudu ve lhůtě patnácti dnů od doručení rozsudku, odvolacím soudem je Krajský soud v Hradci Králové.

Nebude-li povinnost uložená pravomocným rozsudkem splněna dobrovolně, může být vymáhána cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.