OSRK 13 C 326/2024-165

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve ⟪LB:lb_001⟫ věci ⟪LB:lb_002⟫ žalobkyně: právnická osoba., IČO IČO sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: jméno FO, narozený datum bytem adresa ⟪LB:lb_007⟫ zastoupený jméno advokáta ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa advokáta ⟪LB:lb_009⟫ pro zaplacení 154 641,89 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 81 509,84 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 93 509,84 Kč od 9. 11. 2023 do 6. 12. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 89 509,84 Kč od 7. 12. 2023 do 5. 1. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 85 509,84 Kč od 6. 1. 2024 do 6. 4. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 81 509,84 Kč od 7. 4. 2024 do zaplacení, a dále pak částku 28 941,17 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 941,17 Kč od 10. 1. 2024 do zaplacení, částku 907,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 907,50 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení a částku 43 283,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 43 283,38 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 73 720,31 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaný Je povinen zaplatit v České republice – Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou na náhradě nákladů řízení částku 2 152 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky 81 509,84 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 93 509,84 Kč od 9. 11. 2023 do 6. 12. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 89 509,84 Kč od 7. 12. 2023 do 5. 1. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 85 509,84 Kč od 6. 1. 2024 do 6. 4. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 81 509,84 Kč od 7. 4. 2024 do zaplacení, a dále pak částky 28 941,17 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 941,17 Kč od 10. 1. 2024 do zaplacení, částky 907,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 907,50 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení a částky 43 283,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 43 283,38 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení. Svoji žalobu žalobce odůvodnil tvrzením, že se žalovaným uzavřel smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které dodával žalovanému elektřinu a distribuční služby, přičemž se žalovaný zavázal řádně a včas hradit zálohy a případné nedoplatky. Žalovaný neuhradil dodávku elektřiny za období od 22. 10. 2022 do 16. 10. 2023, dále dodávku za období od 17. 10. 2023 do 17. 12. 2023 a za dodávku elektřiny za období od 18. 12. 2023 do 30. 4. 2024. Dále žalobce žalovanému účtoval poplatek za samostatné odpojení elektřiny.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že sporný nárok neuznával. Podle jeho názoru nebylo možné, aby spotřeboval účtované množství elektrické energie za žalované období. Se žalobcem vedl rozsáhlou korespondenci a vyúčtovanou částku reklamoval. V odběrném místě pak jednal se zaměstnanci žalobce v době, kdy prováděli kontrolu měřícího zařízení.

3. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN ze dne 20. 10. 2022 má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které se žalobce zavázal žalovanému dodávat elektrickou energii a žalovaný se zavázal za odebranou elektrickou energii společně se platbami za distribuční služby zaplatit.

4. Z faktury číslo 2348732460 má soud za prokázané, že žalobce žalovanému vyúčtoval za odebranou elektrickou energii částku 28 941,17 Kč, za období od 17. 10. 2023 do 17. 12. 2023 a stanovil termín splatnosti 9. 1. 2024.

5. Z faktury číslo 2340306496 má soud za prokázané, že žalobce vyúčtoval žalovanému za odebranou elektrickou energii částku 97 029,84 Kč, za období od 22. 10. 2022 do 16. 10. 2023 a stanovil termín splatnosti na 8. 11. 2023.

6. Z faktury číslo 2418189560 má soud za prokázané, že žalobce vyúčtoval žalovanému za odebranou elektrickou energii částku 43 283,38 Kč, za období od 18. 12. 2023 do 30. 4. 2024 a stanovil termín splatnosti 27. 5. 2024.

7. Z faktury číslo 2417363075 ze dne 6. 5. 2024 má soud za prokázané, že žalobce žalovanému vyúčtoval poplatek za samostatné odpojení ve výši 907,50 Kč a stanovil termín splatnosti 20. 5. 2024.

8. Z přehledu plateb má soud za prokázané, že na úhradu faktury číslo 2340306496 žalovaný zaplatil dne 6. 11. 2023 částku 3 520 Kč, dne 6. 12. 2023 částku 4 000 Kč, dne 5. 1. 2024 částku 4 000 Kč a dne 6. 4. 2024 částku 4 000 Kč.

9. Z předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky má soud za prokázané, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě všech dlužných faktur s upozorněním, že pokud nebude dluh vyrovnán, obrátí se žalobce se svým nárokem na soud.

10. Z mailové komunikace účastníků má soud za prokázané, že žalovaný opakovaně nesouhlasil s vyúčtovanou částkou za odběr elektrické energie a domáhal se vysvětlení k tomuto vyúčtování, případně jeho opravy. Žalobce oproti tomu trval na tom, že vyúčtování je správné a zároveň trval i na úhradě dlužné částky.

11. Ze zprávy obchodní společnosti právnická osoba. má soud za prokázané, že na odběrném místě na adrese adresa byl evidován třífázový odběr s osazeným hlavním jističem o velikosti 25 A. Maximálně okamžitý příkon byl 17,32 kWh, s maximální denní spotřebou 415 kWh. Provozovatel distribuční soustavy nezjistil žádné závady na zařízení provozovatele distribuční soustavy ani anomálie, které by měly vést ke zpochybnění naměřených dat. Naměřená elektřina byla tedy na odběrném místě spotřebována. Elektroměr měl platný cejch do konce roku 2029 a jeho stav byl v souladu s platnými právními předpisy. Nebyly zaznamenány ani žádné nestandardní okolnosti.

12. Z vyúčtování - řádné faktury za elektřinu ze dne 24. 10. 2024 má soud za prokázané, že cena dodané elektrické energie činila za období od 1. 5. 2024 do 22. 10. 2024 částku 6 921,64 Kč.

13. Z faktury ze dne 16. 10. 2025, kterou byla účtována spotřeba elektrické energie v odběrném místě adresa za období od 23. 10. 2024 do 14. 10. 2025 má soud za prokázané, že žalovaný od následujícího dodavatele elektrické energie odebral elektřinu ceně 15 056,30 KčAnonymizováno

14. Ze zprávy obchodní společnosti právnická osoba. ze dne 24. 11. 2025 má soud za prokázané, že dodavatelem elektrické energie na odběrném místě byla před datem 22. 10. 2022 obchodní společnost právnická osoba. Od 1. 5. 2024 je dodavatelem elektřiny obchodní společnost právnická osoba. Za období od 15. 10. 2020 do 21. 10. 2022 měl předchozí odběratel v odběrném místě následující odběry:

Období

Vysoký tarif (kWh)

Nízký tarif (kWh)

15. Ze stejné zprávy má soud za prokázané, že na odběrném místě byly provedeny 2 periodické odečty a vzhledem k poklesu, případně zvýšení spotřeby byly následně dne 20. 10. 2021 a 24. 10. 2023 provedeny kontroly měření elektřiny. Při těchto kontrolách nebyly zjištěny žádné závady. Při obou kontrolách nebyly zjištěny ani žádné anomální stavy.

112

5698

19. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Zahájením dodávky elektřiny podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku z výrobce elektřiny nebo zákazníka na výrobce elektřiny nebo na obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny musí obsahovat výčet odběrných míst, způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny a související služby v elektroenergetice, délku výpovědní doby ne delší než 3 měsíce, která začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou, oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, dobu trvání smluvního závazku, rezervovaný příkon, typ měření a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze.

1089

499

18. Účastníci uzavřeli dne 20. 10. 2022 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN. Žalovaný na základě této smlouvy odebral elektrickou energii za období od 22. 10. 2022 do 16. 10. 2023 v ceně 97 029,84 Kč, za období od 17. 10. 2023 do 17. 12. 2023 v ceně 28 941,17 Kč a za období od 18. 12. 2023 do 30. 4. 2024 v ceně 43 283,38 Kč. Žalobce žalovanému vyúčtoval poplatek za samostatné odpojení ve výši 907,50 Kč. Žalovaný odebranou elektrickou energii nezaplatil, vyúčtování sporoval a nesouhlasil se výší odebrané elektrické energie. V odběrném místě bylo možné nejen teoreticky, ale i prakticky, spotřebovat vyúčtovanou elektrickou energii.

70

41

16. Ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO ze dne 2. 3. 2026 má soud za prokázané, že v odběrném období od 22. 10. 2022 do 16. 10. 2023 bylo možné nejen teoreticky, ale i prakticky, spotřebovat elektrickou energii ve výši 15 445 kWh. Tato skutečnost vycházela jak z hodnoty jištění v elektroměrovém rozvaděči, tak že s ohledem na prakticky přechodně připojitelné spotřebiče do elektrických zásuvek spolu se spotřebiči k elektrické instalaci pevně připojenými. V uvedeném období by odběrné místo charakterem a způsobem použití elektricky trvale připojených i elektricky trvale nepřipojených spotřebičů nalézajících se v objektu mohlo odběr 15 445 kWh umožnit.

17. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

20. Žaloba je důvodná.

21. Účastníci uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektrické energie, na základě které vznikl žalobci závazek dodat žalovanému elektrickou energii a žalovaný se zavázal za tuto elektrickou energii zaplatit. Žalobce svůj závazek ze smlouvy splnil a elektrickou energii dodal. Žalovaný svému závazku, uhradit cenu elektrické energie, nedostál.

22. K námitkám žalovaného proti vyúčtování a k tvrzené neodpovídající výši spotřeby.

23. Žalovaný v řízení brojil proti správnosti vyúčtování dodávky elektrické energie, a to v části týkající se množství odebrané elektřiny. Jeho obrana vycházela z tvrzení, že vyúčtovaná spotřeba neodpovídá reálnému způsobu užívání odběrného místa, a tudíž nemůže odrážet skutečně odebraný objem elektrické energie. Soud se touto námitkou podrobně zabýval, avšak po vyhodnocení všech provedených důkazů dospěl k závěru, že námitka neobstojí proti předneseným skutkovým tvrzením ani proti provedeným důkazům.

24. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně při vyúčtování vycházela z údajů poskytnutých provozovatelem distribuční soustavy, tedy z údajů, jež v podmínkách dodávky elektrické energie představují standardní, objektivizovaný a pro vyúčtování rozhodný podklad. Vyúčtování obsahovalo identifikaci zúčtovacího období, zaznamenané stavy měřidla i množství dodané elektrické energie, přičemž v řízení nevyšla najevo žádná konkrétní okolnost nasvědčující tomu, že by tyto podklady byly vnitřně rozporné, věcně nesprávné nebo zatížené takovou vadou, jež by snižovala jejich průkaznost. Zde je třeba připomenout zejména obě zprávy provozovatele distribuční soustavy obchodní společnosti právnická osoba., ze kterých vyplynulo, že měřicí zůstává nevykazovala žádné závady ani anomálie. Za této situace nemůže samotný nesouhlas žalovaného s výší spotřeby, není-li podpořen relevantními důkazy, obstát jako dostačující důvod pro závěr o nesprávnosti vyúčtování.

25. Pokud žalovaný odkazoval na podané reklamaci vyúčtování a mailovou komunikaci mezi účastníky, pak je třeba zdůraznit, že reklamace představuje procesní prostředek, jímž odběratel formálně uplatňuje výhrady vůči vyúčtování, nikoli však sama o sobě důkaz o jeho věcné nesprávnosti. Skutečnost, že bylo vyúčtování reklamováno, vypovídá toliko o tom, že odběratel jeho správnost zpochybnil; nevypovídá však bez dalšího nic o tom, zda účtovaná spotřeba skutečně neodpovídala realitě. Pro posouzení důvodnosti takové obrany je rozhodující existence důkazů způsobilých vyvrátit správnost měření, odečtu či podkladů, z nichž vyúčtování vycházelo. Takové skutečnosti však v řízení prokázány nebyly.

26. Samotné prokazování odběru před a po rozhodném období nemůže, samo o sobě, vyvrátit správnost vyúčtování za rozhodné období. Tyto skutečnosti sice svědčí o tom, že bylo v období před a po sporném období, na odběrném místě spotřebováno výrazně méně elektrické energie, avšak nevypovídají nic o tom, jaká byla skutečná spotřeba na odběrném místě v rozhodném období.

27. Soud při hodnocení provedeného dokazování, zejména znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO č. 099395/2025, vyšel ze zjištění, že posuzované odběrné místo bylo v rozhodném období od 22. 10. 2022 do 16. 10. 2023 vybaveno takovými technickými parametry elektrické přípojky a elektroinstalace, které umožňovaly odběr elektrické energie ve fakturovaném rozsahu, a to nejen z hlediska teoretického maxima příkonu, ale i z hlediska reálného provozního zatížení.

28. Znalec uzavřel, že hodnota hlavního jištění 3×25 A poskytuje dostatečnou výkonovou rezervu pro kontinuální odběr, přičemž průměrná denní spotřeba fakturovaného období nepřevyšuje ani polovinu technicky dosažitelného zatížení jediné fáze, natož třífázové soustavy. Časové rozložení odběru vykazuje znaky odpovídající zvýšené energetické náročnosti v chladném období, což je souladné s využíváním elektrické energie k tepelným účelům v objektu.

29. V této souvislosti soud považuje za významné, že v objektu byl instalován elektrokotel napojený na teplovodní systém, který současně zajišťoval i ohřev teplé vody, přičemž ohřev nebyl realizován samostatným elektrickým spotřebičem (bojlerem s přímým elektrickým topným tělesem), nýbrž prostřednictvím primárního okruhu napojeného na tento zdroj. Takové technické řešení nutně napovídá, že spotřeba elektrické energie se nepromítá toliko do vytápění, ale též do kontinuálního zajišťování teplé vody pro domácnost, a to i mimo vlastní topnou sezónu, což objektivně zvyšuje celkovou roční spotřebu.

30. Námitky směřující k nepřiměřenosti či nemožnosti fakturované spotřeby tak nebyly provedeným dokazováním potvrzeny. Naopak, ze znaleckého posudku vyplývá, že spotřeba ve výši 15 445 kWh odpovídá nejen fyzikálním a technickým limitům odběrného místa, ale je i prakticky dosažitelná při běžném, byť energeticky náročnějším způsobu užívání objektu, zejména zahrnujícím provoz elektrokotle pro vytápění a související ohřev teplé vody.

31. Soud nepřehlédl, že znalec nemohl zpětně s absolutní jistotou rekonstruovat konkrétní režim užívání objektu v rozhodném období; tato skutečnost však sama o sobě nezpochybňuje závěr o realizovatelnosti odběru, neboť dokazování v civilním řízení směřuje k závěru o skutkovém stavu založeném na převaze pravděpodobnosti. Převaha pravděpodobnosti je v civilním soudním řízení procesním standardem míry důkazu, podle něhož lze rozhodnou skutkovou okolnost považovat za prokázanou, převáží-li na základě provedených důkazů závěr o její existenci nad závěrem opačným, aniž by bylo třeba její prokázání nade vší pochybnost, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2962/2025 a z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2376/2021. V tomto směru znalecký posudek a zprávy distributora poskytují logicky uzavřený, věcně podložený a vnitřně konzistentní podklad pro závěr, že tvrzený odběr se pohybuje v mezích reálného provozu daného odběrného místa.

32. Ze shora uvedeného závěru zároveň vyplývá, že žalovaný nemohl uspět se svojí obranou vycházející ze závěru, že k odběru v takovém rozsahu vůbec nemohlo dojít. Jestliže znalecký posudek potvrdil technickou realizovatelnost účtovaného odběru, nelze bez dalších důkazů přijmout obranu vystavěnou pouze na subjektivním přesvědčení žalovaného, že spotřeba musela být nižší. Znalecký posudek sice sám o sobě neprokazuje, z jakého konkrétního důvodu byla elektrická energie spotřebována, avšak má zásadní důkazní význam právě v tom, že potvrzuje reálnou možnost vzniku takového odběru, jaký byl žalobkyni vyúčtován.

33. Soud současně zdůrazňuje, že elektroměr zaznamenává množství odebrané elektrické energie, nikoli účel její spotřeby ani konkrétní způsob, jakým byla v odběrném místě využita. Samotné tvrzení žalovaného o omezeném užívání nemovitosti proto ještě nevede k závěru, že vyúčtovaná spotřeba nemohla vzniknout. Takový závěr by bylo možno přijmout pouze tehdy, pokud by byly prokázány konkrétní okolnosti zpochybňující správnost měření, funkčnost měřidla, správnost odečtu nebo věrohodnost údajů, z nichž žalobkyně při vyúčtování vycházela. Nic takového však v řízení zjištěno nebylo; nebyla prokázána porucha měřidla, nesprávnost odečtu ani jiná vada, jež by mohla vést k závěru o nesprávnosti účtovaného množství elektrické energie.

34. Provedené důkazy, zejména podklady poskytnuté provozovatelem distribuční soustavy a znalecký posudek, tvoří ve svém souhrnu logický, vzájemně souladný a přesvědčivý důkazní celek, z něhož plyne, že žalobkyně při vyúčtování vycházela z řádných podkladů a že účtovaná spotřeba byla nejen evidována, ale též z technického hlediska reálně možná. Obrana žalovaného, založená toliko na reklamaci vyúčtování a na obecném popření přiměřenosti spotřeby, proto nemohla obstát.

35. Za této důkazní situace soud uzavírá, že žalobcem uplatněný nárok vychází z hodnot spotřeby, které nejsou v rozporu s objektivními technickými ani provozními možnostmi odběrného místa, přičemž charakter instalovaných technologií, včetně využití elektrokotle pro vytápění a ohřev teplé vody, poskytuje racionální a věrohodné vysvětlení rozsahu odběru. Nebyl prokázán žádný relevantní důvod, který by správnost fakturované spotřeby zpochybňoval.

36. Soud proto dospěl k závěru, že žalobcem uplatněný nárok je po právu co do základu, tak co do výše.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 73 720,31 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 186 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 154 641,89 Kč sestávající z částky 7 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 650 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 7 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 7 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 15. 4. 2025, z částky 7 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 19. 6. 2025, z částky 7 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 11. 9. 2025 a z částky 7 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 7. 6. 2026 včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a, cestovní náhrada v celkové výši 5 213,48 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 15. 4. 2025 náhrada 1 303,37 Kč za 96 ujetých km v částce 703,37 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 19. 6. 2025 náhrada 1 303,37 Kč za 96 ujetých km v částce 703,37 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 11. 9. 2025 náhrada 1 303,37 Kč za 96 ujetých km v částce 703,37 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 7. 5. 2026 náhrada 1 303,37 Kč za 96 ujetých km v částce 703,37 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 55 813,48 Kč ve výši 11 720,83 Kč.

38. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl tak, že přikázal žalovanému zaplatit doplatek nákladů spojených se znaleckým posudkem, neboť žalovaný byl ve věci zcela neúspěšný.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15ti dnů od doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.