OSRK 7 C 80/2026-60

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Plnou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČ Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupen advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 11 316,17 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 11 316,17 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 568,22 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 735,50 Kč, s 12 % úrokem z prodlení z částky 9 685,60 Kč jdoucím od 30. 9. 2025 do zaplacení a s 12 % ročním úrokem z částky 8 785,60 Kč jdoucím od 30. 9. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou uplatněnou u soudu dne 29. 1. 2026 zaplacení žalované částky z titulu nesplacení úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, IČ IČO, na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 5278503 uzavřené dne 30. 11. 2021. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému možnost čerpat bezúčelový úvěr opakovaně až do sjednané výše 10 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě a žalovaný takto vyčerpal 31 500,31 Kč. Při uzavření smlouvy bylo žalovanému přiděleno specifické číslo 6265002. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit právnímu předchůdci žalobce smluvní úrok ve výši sjednané ve smlouvě a dále se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce hradit poplatky a náklady. Protože žalovaný nesplácel splátky řádně a včas byl úvěr ke dni 6. 4. 2025 zesplatněn. Žalovaný na úvěr zaplatil 39 790,35 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2025 právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce (viz čl. 23), a ten po žalovaném požaduje zaplacení 11 316,17 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 8 785,60 Kč, dlužného poplatku ve výši 900 Kč a dlužného úroku z jistiny do zesplatnění ve výši 1 630,57 Kč. Dále žalobce požaduje kapitalizované úroky od 7. 4. 2025 do 29. 9. 2025 ve výši 735,50 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení od 7. 4. 2025 do 29. 9. 2025 ve výši 568,22 Kč, 12 % úrok ve výši 12 % z dlužné jistiny ve výši 8 785,60 Kč a 12 % zákonný úrok z prodlení z částky 9.685,60 Kč sestávající z dlužné jistiny a dlužného poplatku.

Žalobce dále tvrdil, že před poskytnutím úvěru jeho právní předchůdce posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, když vzal v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací), zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu.

Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán, a protože nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 5278503 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 30. 11. 2021 na dobu neurčitou bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu spotřebitelského úvěru s roční úrokovou sazbou ve výši 60 %.

Nahlédnutím do soudního systému ISAS bylo zjištěno, že u zdejšího soudu byla mimo jiné vedena řízení proti žalovanému pod sp. zn. 13 C 265/2023 a 6 Nc 302/2023, ze kterých bylo zjištěno, že žalovaný již 12. 10. 2016 uzavřel smlouvu o úvěru, na základě, které mu bylo poskytnuto 83 903,98 Kč a dne 14. 2. 2020, na základě, které mu bylo poskytnuto 27 000 Kč, které měl ke splácení.

Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

V projednávané věci má soud za to, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když právní předchůdce žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného a úvěr mu poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce sice tvrdí, že jeho právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného posoudil mimo jiné na základě výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu, ale toto tvrzení je neurčité a s ohledem na závazky, které měl žalovaný ještě před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru a které soud zjistil nahlédnutím do soudního systému ISAS není zřejmé, jaké konkrétní příjmy a výdaje žalovaný měl v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Právní předchůdce žalobce si rovněž neověřil, což ani netvrdil, z čeho měl žalovaný příjem, zda ze závislé pracovní činnosti a zda tato pracovní činnost – pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou nebo neurčitou. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným č. 5278503 dne 30.11.2021 je neplatná.

Protože právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl na tuto neplatnou smlouvu 31 500,31 Kč, na kterou žalovaný dle tvrzení žalobce uhradil 39 790,35 Kč, nelze již ani hovořit o tom, že by se žalovaný na úkor právního předchůdce žalobce bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2993 o. z., a proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., a protože žalovaný byl v řízení plně úspěšný, ale doposud mu žádný náklady ve spojení s tímto řízením nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 ti dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

Nebude-li povinnost stanovená vykonatelným rozhodnutím dobrovolně splněna, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.