OSRO 8 C 34/2020

Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Širokou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení částky 83 688 Kč s přísl.

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 25 656,49 Kč, a to ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jediné z nich, a to až do úplného zaplacení.

III. O odměně ustanovené advokátky anonymizováno jméno příjmení bude rozhodnuto samostatným usnesením.

Žalobou, doručenou Okresnímu soudu v Chrudimi dne 21.1.2020 a doplněnou podáním ze dne 31.7.2020 se žalobkyně po žalovaném domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 83 688 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný dne 29.3.2012 vyzvedl z depozitního účtu žalobkyně, vedeného v době její hospitalizace v anonymizována dvě slova část obce (dále jen anonymizováno část obce), finanční prostředky ve výši 43 545 Kč, které následně bez vědomí a souhlasu žalobkyně utratil. Dále žalovaný dne 19.3.2013 zrušil vkladní knížku číslo vedenou na jméno žalobkyně u anonymizováno a v souvislosti se zrušením vybral i finanční částku ve výši 35 143 Kč. Žalobkyně uvedla, že při rušení vkladní knížky se žalovaný prokázal písemnou plnou mocí, kterou mu údajně udělila. Takového právního jednání si však žalobkyně není vědoma a zároveň vyloučila, že by byla schopna se v den údajného udělení plné moci účastnit jakéhokoli úředního jednání, protože se v daný den prokazatelně podrobila vyšetření v anonymizována dvě slova u anonymizováno jméno příjmení. Naposledy pak žalovaný vyzvedl dne 13.1.2014 opět z depozitního účtu žalobkyně v anonymizováno část obce částku 5 000 Kč O uvedených výběrech se žalobkyně dozvěděla až v průběhu roku 2017, a to v prvních dvou případech při předvánoční návštěvě žalovaného u žalobkyně a ve třetím případě dne 16.8.2017 z přípisu anonymizováno v část obce. Věc byla řešena rovněž Policií ČR v Chrudimi, kde byla odložena. Zároveň žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků a předělení advokáta, který by ji v řízení zastupoval.

Usnesením ze dne 28.1.2020, č.j. 4 C 16/2020-4 vyslovil Okresní soud v Chrudimi svoji místní nepříslušnost a soud postoupil soudu zdejšímu.

Usnesením zdejšího soudu ze dne 6.4.2020, č.j. 8 C 34/2020-15 bylo žalobkyni přiznáno osvobození od hrazení soudních poplatků a k ochraně jejích zájmů jí byla v této věci ustanovena zástupkyně z řad advokátů, anonymizováno jméno příjmení.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že ji považuje v celém rozsahu za nedůvodnou. Účastníci jsou v příbuzenském vztahu, a když se žalobkyně ocitla z důvodu zdravotních potíží v situaci, kdy se o sebe nemohla postarat, zajišťoval pro ni žalovaný její umístění v domově sociálních služeb, ukončení nájmu v dosavadním bydlišti, stěhování i úhradu jejích dalších závazků. Výdaje s tím spojené hradil právě z prostředků vybraných z účtu žalobkyně, která jej k takovému jednání přímo zmocnila. Uvedl rovněž, že za žalobkyni uhradil platby ve vyšší výši, než kolik od žalobkyně získal. Ještě před podáním žaloby žalovaný žalobkyni veškeré náklady řádně a opakovaně vyúčtoval. Zároveň žalobce uplatnil námitku promlčení.

Při ústním jednání konaném ve věci dne 8.10.2020 žalobkyně uvedla, že měla ve svém bytě, který žalovaný vyklízel, řadu cenných věcí, které si žalovaný ponechal, přičemž hodnota těchto věcí byla dostatečně velká na to, aby pokryla platby, které za ni žalovaný realizoval, a i z tohoto důvodu žádá, aby jí žalovaný vybrané finanční prostředky vrátil.

Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

Z obsahu spisu Policie ČR, Obvodní ředitelství policie Praha III, místní oddělení Bohnice sp. zn. KRPA -19598/TČ-2019-001315 bylo zjištěno, že dne 19.7.2018 podala žalobkyně do protokolu trestní oznámení na žalovaného, a to pro zpronevěru finančních prostředků ve výši 35 144 Kč, vybraných dne 19.3.2013 z vkladní knížky, vedené na její jméno u anonymizována dvě slova. V podání vysvětlení dne 2.8.2018 žalobkyně uvedla, že co se týče částek vybraných z depozitního účtu anonymizováno část obce ve výši 43 545 Kč a 5 000 Kč, tyto si vybrala sama na svůj občanský průkaz a následně je žalovanému dala, aby je prozatím nechal u sebe, a proto tuto záležitost bude řešit prostřednictvím své právničky, nikoli Policie. Prohlášením, učiněným dne 29.1.2019 žalobkyně navrhla, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil žalovanému povinnost vydat jí bezdůvodné obohacení ve výši 78 688,78 Kč, které na její úkor trestným činem získal. Ze zprávy anonymizováno část obce ze dne 19.2.2019 (čl. 38) bylo zjištěno, že žalobkyně zde byla od roku 1989 umístěna opakovaně, v období od 23.7.2010 do 29.3.2012 zde byla hospitalizována pro diagnózy anonymizováno a anonymizována dvě slova anonymizováno, příjmení anonymizována dvě slova, anonymizována dvě slova na anonymizováno. Další hospitalizace následovala až od 26.10.2013 do 5.2.2014 pro diagnózy obdobné. Ze zprávy téhož zařízení ze dne 20.8.2018 (čl. 83) pak má soud za prokázané, že žalobkyně byla v období od 18.4.1996 do 5.2.2014 plně svéprávná. Z Generální plné moci, kterou žalobkyně udělila dne 26.11.2012 žalovanému (čl. 35) má soud za prokázané, že jím žalobkyně zmocnila žalovaného mimo jiné k výběru finančních prostředků na vkladní knížce vedené u anonymizována dvě slova a zrušení vkladní knížky. Ze zprávy anonymizována dvě slova část obce (čl. 38) má soud za prokázané, že ke dni 26.11.2012 nebyla žalobkyně hospitalizovaná v jejich zařízení. Ze zprávy anonymizována dvě slova ze dne 5.3.2018 (čl. 42) bylo zjištěno, že vkladní knížka č. bankovní účet na jméno žalobkyně byla zrušena ke dni 19.3.2013 se zůstatkem 35 143,87 Kč, a to na základě plné moci ze dne 26.11.2012 s úředně ověřeným podpisem zmocnitelky, kterou byla žalobkyně. Zůstatek byl vypořádán šekovou poukázkou, která byla zmocněnci vyplacena dne 27.3.2013. Z přehledu úhrad za zdravotní péči Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR (čl. 79) má soud za prokázané, že dne 26.11.2012 se žalobkyně podrobila vyšetření u anonymizována dvě slova jméno příjmení. Z výpisu je zřejmé, že tato vyšetření žalobkyně absolvovala pravidelně v rozmezí jednoho až dvou měsíců, a to až do července 2013, kdy se intenzita návštěv zvýšila. Z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví ruční písmo (čl. 98) bylo zjištěno, že podpis na Generální plné moci ze dne 26.11.2012 je pravým podpisem žalobkyně.

Z přehledu finančních depozit anonymizováno část obce (čl. 25 a násl.) má soud za prokázané, že dne 29.3.2012 žalobkyně společně se žalovaným vybrala z tohoto depozita při svém propuštění z nemocnice částku 43 545 Kč a dne 13.1.2014 pak žalovaný z depozita vybral částku 5 000 Kč, a to dle připojené poznámky na úhradu nájemného a elektřiny za prosinec 2013.

Z útržků poštovních poukázek předložených žalovaným a založených na čl. 56 a 57 a z potvrzení o příkazu k úhradě čl. 57 má soud za prokázané, že jejich prostřednictvím byl uhrazen pobyt žalobkyně v anonymizována čtyři slova obec a číslo v období od května 2012 do listopadu 2013, přičemž celková výše těchto plateb činila 200 290 Kč. Veškeré platby kromě jedné byly prováděny z pošty číslo kterou je dle údajů na veřejně přístupných internetových stránkách České pošty, s.p. (např. webová adresa, příp. ze seznamu pošt zajišťujících služby, řádek 569) pošta obec u obec, platba ze dne 13.6.2012 byla provedena z bankovního účtu č. bankovní účet.

Z platebních dokladů SIPO předložených žalovaným a založených na č. 58 – 61 má soud za zjištěné, že jimi bylo v hotovosti hrazeno nájemné žalobkyně v období od března 2012 do ledna 2014 v celkové výši 69 920 Kč. Platby byly opět uskutečněny na poště číslo.

Z příkazu k úhradě ze dne 28.6.2013 (čl. 67) bylo zjištěno, že jím byla z účtu č. bankovní účet provedena platba ve prospěch nemocnice obec ve výši 2 300 Kč.

Dále žalovaný předložil soudu doklady o dobití kreditu tel. č. žalobkyně číslo patřícího žalobkyni v celkové výši 2 900 a účtenky za léky, které pro žalobkyni žalovaný vyzvedával v lékárně v období od listopadu 2012 do září 2013, a za které vydal částku 12 058 Kč.

Z lékařských zpráv založených na čl. 76 a 77-78 i z e-mailové zprávy sociální pracovnice anonymizováno obec čl. 75 má soud za prokázané, že žalovaný o žalobkyni po čas jejích hospitalizací projevoval zájem, žalobkyně jej uváděla jako osobu pečující, přičemž ze zprávy anonymizováno je patrné, že obstarával i její záležitosti finanční.

Z e-mailové komunikace vedené mezi žalobkyní, manželkou žalovaného a jeho dcerou (čl. 81 – 87 a čl. 96 – 99) soud zjistil, že kredit do mobilního telefonu žalobkyně v minulosti hradila manželka žalovaného. Dále má soud z e-mailových zpráv za prokázané, že situace s údajným zneužitím peněz žalobkyně žalovaným se mezi účastníky řešila již v roce 2018, přičemž žalovaný opakovaně žalobkyni nabízel, že jí předloží písemné vyúčtování veškerých příjmů i výdajů, žalobkyně se s ním však sejít odmítala.

Dle § 451 odst. 1, 2 zákona č. 46/1964 Sb., občanského zákona účinného do 31.12.2013, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu který odpal, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 107odst. 1 zákona č. 40/1964 občanského zákona účinného do 31.12.2013, se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Dle odst. 2 stejného zákonného ustanovení se nejpozději právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

Dle ustanovení § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1.1.2014 trvá promlčecí lhůta tři roky. Dle § 638 odst. 1, 2 téhož zákona se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

Nejprve se soud zabýval námitkou promlčení, kterou žalovaný uplatnil. Žalobkyně žádala po žalovaném vrátit bezdůvodné obohacení v celkové výši 83 688 Kč, které žalovaný nabyl z jejího majetku ve třech krocích. Nejprve nabyl dle tvrzení žalobkyně i výsledků provedeného dokazování částku 43 545 Kč, kterou společně se žalobkyní vyzvedl dne 29.3.2012 z jejího depozitního účtu v anonymizováno část obce. Ačkoli žalobkyně v průběhu řízení uváděla, že se o tomto výběru peněz žalovaného dozvěděla až v létě roku 2017 z přípisu anonymizováno část obce, je z přehledu finančních depozit zřejmé (a žalobkyně to uvedla i při podání vysvětlení do protokolu Policie ČR dne 2.8.2018), že při výběru uvedené částky byla osobně přítomna. Běh objektivní i subjektivní promlčecí lhůty tedy začal plynout dne 30.3.2012, tedy dnem následujícím, kdy žalovaný převzal peníze do své dispozice, když z výsledků dokazování vyplývá, že žalobkyně o tomto musela mít vědomost od samého počátku. Subjektivní promlčecí lhůta tak uplynula dne 29.3.2014, dnem následujícím se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčelo.

Dále bylo zjištěno, že žalovaný ke dni 19.3.2013 zrušil vkladní knížku č. bankovní účet na jméno žalobkyně se zůstatkem 35 143,87 Kč, a to na základě plné moci udělené žalobkyní jako zmocnitelkou dne 26.11.2012 s úředně ověřeným podpisem zmocnitelky. Zůstatek byl vypořádán šekovou poukázkou, která byla žalovanému vyplacena dne 27.3.2013. Soud neprovedl navrhovaný výslech anonymizována dvě slova, který měl osvětlit, v jakém duševním stavu se nacházela žalobkyně k datu udělení plné moci, tedy k 26.11.2012, neboť takový důkaz měl za nadbytečný. I kdyby bylo prokázáno, že žalobkyně nebyla schopna takové zmocnění udělit (o čemž soud pochybuje, když žalobkyně v uvedeném termínu nebyla hospitalizována v anonymizována dvě slova, ale naopak se dostavila na kontrolu ke svému ošetřujícímu psychiatrovi, a pokud byla toho dne naplánována další ambulantní návštěva u něj až na 20.12.2012, nenasvědčuje tato skutečnost, že by se psychický stav žalobkyně v uvedeném období zhoršoval), mohla by tato skutečnost mít vliv pouze na posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty, nikoli však objektivní, která v tomto případě uplynula dne 28.3.2016. Soud proto počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty dále nezkoumal a námitku promlčení žalovaného shledal důvodnou i v této části.

Soud se zabýval i otázkou, zda nedošlo k úmyslnému bezdůvodnému obohacení žalovaného, v důsledku kterého by bylo třeba uplatnit promlčecí lhůtu deseti let, ale takový závěr byl provedeným dokazováním zcela vyvrácen, jak bude pojednáno níže.

Co se týče částky 5 000 Kč, kterou žalovaný vybral z depozitního účtu žalobkyně dne 13.1.2014, zde zůstala otázka, zda je tento nárok žalobkyně promlčen, sporná, protože objektivní promlčecí lhůta dosud neskončila a počátek běhu subjektivní promlčecí doby nebyl ani v tomto případě s ohledem na procesní ekonomiku zjišťován, neboť z předložených dokladů žalovaného o úhradě nájemného za žalobkyni a úhradě plateb za pobyt žalobkyně v anonymizováno 5 slov má soud za prokázané, že žalovaný za žalobkyni uhradil pouze z těchto důvodů v období od března 2012 do ledna 2014 částku v minimální výši 258 440 Kč (soud do celkové částky předložených plateb nezahrnul částku 11 700 Kč, uhrazenou dne 13.6.2012 z účtu bankovní účet anonymizována čtyři slova, když v řízení nebylo prokázáno, že uvedený účet patří žalovanému). K tomuto závěru soud dospěl na základě zjištění, že předmětnými doklady o platbách disponoval žalovaný, o kterém bylo zároveň zjištěno, že byl osobou, která o žalobkyni v době její hospitalizace pečovala a obstarávala i její finanční záležitosti, a že veškeré tyto platby byly prováděny z pošty v obci obec u obec, tedy v blízkosti bydliště žalovaného (územní celek a obec jsou dle vědomosti soudu od sebe vzdáleny přibližně 4 km), přičemž žalobkyně v daném období byla do 29.3.2012 hospitalizována v anonymizováno část obce, a následně nastoupila do zařízení anonymizována čtyři slova, obec a číslo, kde svůj pobyt ukončila až k 8.1.2014. Žalobkyně byla v řízení poučena, aby případně prokázala, že uvedené platby prováděla ona sama, případně že na ně poskytla žalovanému jiné prostředky než ty, jejichž vrácení po žalovaném požaduje, ale nestalo se tak. Žalovaná tyto platby provedené žalovaným ani nečinila spornými a s ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že tyto platby hradil žalovaný, jak uvedl ve svém vyjádření. Soud má tedy za prokázané, že nejen částku 5 000 Kč, kterou žalovaný vybral z depozitního účtu žalobkyně za účelem úhrady jejího nájmu za prosinec 2013 (a potažmo leden 2014), ale i částky ve výši 35 143,87 Kč a 43 545 Kč žalovaný použil na úhradu nákladů žalobkyně, konkrétně na platby za pobyt žalobkyně v anonymizována čtyři slova obec a číslo. Protože pouze za tento pobyt žalobkyně uhradil ve svém souhrnu částku v minimální výši 188 590 Kč, nevedl soud další dokazování, zda i ostatní platby byly hrazeny pouze ve prospěch žalobkyně (nájemné, platby za telefon, nákup léků, atd.), když již z tohoto důvodu nemohlo na straně žalovaného dojít v žádném z případů k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně. Soudu nezbylo, než žalobu jako zcela nedůvodnou zamítnout.

Soud neprovedl navrhovaný důkaz výslechem svědkyně jméno jméno, která měla svědčit o hodnotě věcí, které si žalovaný ponechal z majetku žalobkyně při vyklízení jejího bytu (ať už po dohodě se žalobkyní nebo bez této dohody), neboť žalobkyně neuvedla, o jaké věci by se mělo jednat, zda je má v držení žalovaný, ani z jakého právního titulu je případně žalovaný do svého vlastnictví získal (např. smlouva darovací, kupní, atd.) a k provedení požadovaného výslechu tak chyběla základní skutková tvrzení, která by jím měla být prokazována. Nutno zároveň podotknout, že žalovaný v řízení popíral, že by si jakékoli cenné věci z bytu žalobkyně ponechal. Dále soud neprovedl navrhovaný důkaz výslechem psychiatričky anonymizováno jméno příjmení o dopadu probíhajícího soudního sporu na zdravotní stav žalobkyně, neboť takové zjištění by nemělo na výsledek sporu ani na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení žádný vliv, ani navrhované důkazy výslechem obyvatel či personálu anonymizována čtyři slova obec a číslo, když je měl v dané věci za nadbytečné.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 656,49 Kč, přičemž tato částka představuje 80 % z jejich celkové výše. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 83 688 Kč sestávající z částky 4 460 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, 2x písemné vyjádření ve věci, 2x účast u soudního jednání) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 2 704,64 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 8. 10. 2020 náhrada 1 356,93 Kč za 160 ujetých km v částce 956,93 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 5,6 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 4. 5. 2021 náhrada 1 347,71 Kč za 160 ujetých km v částce 947,71 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,6 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 203,71 Kč ve výši 4 452,78 Kč. Zároveň soud rozhodl s ohledem na finanční situaci žalované o úhradě nákladů řízení ve splátkách, a to po 1 000 Kč měsíčně, když jejich vyšší výše by dle výsledků dosavadního dokazování mohla žalobkyni již vážně ekonomicky ohrozit.

Soud nepřiznal žalovanému odměnu za vyjádření k žalobě ze dne 6.5.2020, když k tomuto datu bylo zřejmé, že žaloba není úplná, ostatně žalobkyně žádala pro vypracování jejího kompletního znění pomoc ustanoveného advokáta, a jedná se proto o úkon, který nebyl v souladu s ekonomikou řízení.

O přiznání náhrady nákladů řízení plně úspěšnému žalovanému pouze ve výši 80% rozhodl soud dle § 150 o.s.ř., podle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí výjimečně soud náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. V daném případě vycházel soud ze zjištění, že žalobkyně je starobní důchodkyní a dlouholetou psychiatrickou pacientkou, která je odkázána na péči druhých osob, přičemž její dlouhodobě zhoršený psychický stav mohl mít na vyvolání a vedení tohoto sporu vliv. Zároveň přihlédl k její finanční situaci, kdy žalobkyně nemá možnost vlastního přivýdělku a je poživatelkou starobního důchodu, který je do výše 9 110 Kč použit na úhradu jejího pobytu v Domovu pro seniory obec, a pro vlastní potřebu je jí ponecháváno kapesné ve výši 1 608 Kč měsíčně. Souhrn těchto dvou skutečností by dle názoru soudu odůvodňoval snížení náhrady nákladů řízení až na 50 % jejich skutečné výše, nicméně soud nemohl opomenout, že žalovaný se dlouhodobě snažil se žalovanou urovnat spor smírnou cestou a nabízel jí, že jí ke kontrole předloží kompletní vyúčtování plateb, které za ni hradil. Na to však žalovaná nepřistoupila. Soud tedy při svém rozhodování zohlednil i snahu žalovaného na smírném odklizení sporu před podáním žaloby tak, aby žádné ze stran náklady řízení nevznikly i postoj žalobkyně, která taková jednání odmítla.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Rokycanech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.