OSRO 6 C 252/2018-294

Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Kantoříkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 262 542,50 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 262 542,5 Kč s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 262 542,5 Kč od 8. 4. 2016 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 209 619,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu v Rokycanech na nákladech řízení částku 7 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu v Rokycanech na nákladech řízení částku 7 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 262 542,50 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce jako obec s rozšířenou působností dohlíží prostřednictvím správního orgánu stavebního úřadu při výkonu státní správy na stavebnětechnický stav staveb v územním obvodu své působnosti a rozhoduje o provedení nutných zabezpečovacích prací v rozsahu stanovené zákonem. Žalovaný je společenstvím vlastníků, které je ze zákona právnickou osobou založenou za účelem zajišťování správy domu a pozemku a při naplňování svého účelu je způsobilé nabývat práva a zavazovat se k povinnostem. Členové žalovaného jako vlastníci bytových jednotek mají v bytovém spoluvlastnictví společně se stavebními parcelami p. č. St. číslo, číslo a číslo i společné stavební části bytových domů adresa v obec, ul. ulice (dále též jen„ trojdům“), které jsou na stavebních parcelách zřízeny a jsou jejich součástí. Podle žalobce je nedílnou součástí těchto nemovitých věcí i nesamostatná stavba„ chodníkové“ rampy (dále též jen„ rampa“) neoddělitelně přiléhající ke stavbě bytového trojdomu, i když se fakticky nachází na části pozemku parc. číslo ve vlastnictví žalobce, jenž v malé části přiléhá ke stavebním parcelám p. č. St. číslo, číslo a číslo. Z důvodu dlouhodobého neuspokojivého stavebnětechnického stavu rampy vydal žalobce po provedeném šetření a jednání se žalovaným v roce 2013 rozhodnutí o nutných zabezpečovacích pracích, kterým uložil žalovanému jako osobě k tomu pasivně legitimované povinnost k jejich provedení a toto rozhodnutí bylo v roce 2014 jako věcně správné potvrzeno odvolacím orgánem. Žalovaný však přikázané nutné zabezpečovací práce neprovedl, žalobce tedy zajistil jejich provedení tak, že rozhodl o určení stavebního podnikatele, který byl k jejich provedení odborně vybaven. Určený stavení podnikatel provedl na objektu rampy nutné zabezpečovací práce a žalovanému vyúčtoval částku 262 542,50 Kč fakturou číslo. Žalovaný nárok stavebního podnikatele však zcela odmítl a účtovanou položku ani přes obdrženou výzvu neuhradil. Žalobce fakturovanou částku stavebnímu podnikateli uhradil a výzvou zaslanou žalovanému dne 21. 3. 2016 s určenou lhůtou ke splnění do 7. 4. 2016 požadoval po žalovaném splnění své pohledávky. Vzhledem k tomu, že žalovaná částka nebyla žalovaným dobrovolně splněna, i když podle žalobce je zde právní nárok dán, přistoupil k soudnímu uložení povinnosti.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Ve vyjádření uvedl, že rampa se nachází před trojdomem, je volně přístupná a může sloužit všem občanům města, kteří touto ulicí procházejí. Tato rampa je i přístupovou cestou k 4 obchodům a druhým možným přístupem do bytů v domech č. p 811 a 810. Pod touto rampou se nenachází žádné prostory, které by náležely k trojdomu. Podle sdělení katastrálního úřadu se pod touto rampo nachází pozemek par. číslo vlastníkem tohoto pozemku je žalobce. Tento pozemek nebyl předmětem převodů při prodeji bytových a nebytových prostor trojdomu. Žalovaný již namítal v předchozích řízeních, že stávající rampa nebyla a není potřebná pro nikoho. Žalovaný dále poukázal na nedostatek pasivní legitimace. Původní vlastník trojdomu k zápisu bytových a nebytových jednotek do katastru nemovitostí prohlášením určil prostorově vymezené části budovy, které se za podmínek stanovených zákonem a v souladu se stavebním určením stanou jednotkami a společnými částmi domu. K prohlášení byli přiloženy půdorysy všech podlaží, popř. jejich schémata, určující polohu jednotek a společných částí domu, s údaji o podlahových plochách jednotek. V těchto půdorysech jsou vyobrazeny malé rampy nacházející se v zadní části trojdomu, pod těmito rampami se nachází i část sklepních prostor. Rampa nacházející se před trojdomem v těchto půdorysech vyobrazena nebyla. V období do roku 2007 veřejnou komunikaci – chodníkovou rampu udržoval vlastník pozemku, tj. žalobce. Žalovaný se domnívá, že současný stav rampy mohl být zapříčiněn způsobem provádění předchozí údržby žalobcem a nevylučuje zhoršený stav trojdomu z toho vzniklý. Žalovaný tedy s odkazem na odpovídající ustanovení občanského zákoníku uzavírá, že součástí pozemku je prostor nad i pod povrchem, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku anebo upevněno ve zdech. Žalovaný má tady za to, že rampa je součástí pozemku, na kterém se nachází. Podle odpovídajícího ustanovení stavebního zákona dále dodává, že náklady vynaložené na neodkladné odstranění stavby a na nutné zabezpečovací práce nese vlastník stavby. K tomu dodává, že žalovaný žádný majetek nevlastní ale pouze spravuje. Žalovaný opíraje se o rozhodnutí Krajského úřadu příjmení kraje, odboru regionálního rozvoje, popírá i výši částky vynaložené za nutné zabezpečovací práce. Z tohoto rozhodnutí, jako rozhodnutí nadřízeného správního orgánu žalobce, plyne, že rozsah prací je mnohem širší, přičemž povaha těchto prací se z velké části nedá považovat za zabezpečovací práce. Žalobce si tedy učinil úsudek o vlastníkovi rampy a následně žalovanému uložil povinnost provést tzv. nutné zabezpečovací práce.

3. Soud se v předmětném řízení tedy nejprve musel vypořádat se vznešenou námitkou pasivní legitimace, tj. zjistit kdo je vlastníkem rampy. Následně bylo zapotřebí zodpovědět, zda provedené zabezpečovací práce byly uskutečněny v nutném rozsahu a kdo je povinen náklady za provedené zabezpečovací práce uhradit.

4. Žalovaný namítá nedostatek své pasivní legitimace se zdůvodněním, že majetek nevlastní, ale pouze spravuje a správce majetku není tedy v této věci pasivně legitimován. Žalovaný s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. 2 8Cdo 728/2012 uvádí, že úkolem správce je starat se o společné části domu, jež ovšem náleží nikoliv správci (z titulu výkonu správy), ale vlastníkům jednotek. S odkazem na závěry usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 24/14 žalovaný cituje, že zvýšením ceny věci dochází k obohacení jejího vlastníka, neboť je to on, jehož majetkový stav se zlepšil… Nejvyšší soud již v minulosti formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož nelze dovozovat, že by osoba vykonávající správu domu byla povinna zaplatit peněžitou náhradu za bezdůvodné obohacení získané vlastníky jednotek na úkor třetí osoby. Žalovaný již v předchozích řízení namítal, že rampa nebyla a není potřebná pro nikoho. Vlastnictví rampy podle žalovaného jednoznačně vyplývá i ze skutečnosti, že se nachází na pozemku, který je ve vlastnictví žalobce. Rampa je veřejně přístupnou komunikací – chodníkem, který udržoval právě žalobce.

5. Soud se s tvrzením žalovaného neztotožnil. Úkolem společenství je mimo jiné zajišťování správy společných částí domu a v případě potřeby i oprav a rekonstrukcí a společenství přitom prezentuje vlastníky jednotek. Smyslem existence společenství je i to, aby nevystupovali jako subjekty právních vztahů všichni vlastníci jednotek a nedocházelo tak ke komplikacím vyplývajícím z mnohočetnosti subjektů těchto vztahů. Povinností společenství je tak i obstarávání nutných oprav společných částí domu. I z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 7. 2010, sp. zn. 22 Cdo 5330/2008 plyne, že společenství tak reprezentuje vlastníky jednotek; množina vlastníků budovy, jako vlastníků jednotek, tvoří společenství vlastníků jednotek. Žalovaný přímo tedy žádný nemovitý majetek nevlastní, tedy není vlastníkem pozemků parc. č. St. číslo, číslo a číslo, včetně společných stavebních částí trojdomu, tedy ani rampy, když vlastníkem nemovitých věcí jsou osoby zapsané v katastru nemovitostí. Soud má však za to, že jedná-li se o věc spojenou se správou a údržbou domu, je zajištění takové opravy a její financování povinností právě společenství vlastníků. Ohledně pasivní legitimace žalovaného soud tedy uzavírá, že ten je v daném řízení pasivně legitimován.

6. Soud se v dané věci ztotožňuje s tvrzením žalobce, že rampa nikdy nebyla jeho vlastnictví. Do 31. 12. 2013 byla rampa součástí trojdomu jako samostatných staveb a nemovitých věcí, když se na ní vztahovala úprava § 120 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.). Od účinnosti stávajícího občanského zákoníku je rampa součástí stavebních parcel p. č. St. číslo, číslo a číslo, neboť jejich součástí se podle § 3054 občanského zákoníku stala i stavba trojdomu, a to proto, že stavební parcely a stavba trojdomu měly stejné vlastníky. Výjimky z tohoto zákonného pravidla uvedené v § 3055 a § 3056 občanského zákoníku nelze na tuto situaci aplikovat. Pokud jde o povahu rampy jako součásti trojdomu, tato se řídí § 505 občanského zákoníku. Neoddělitelnost rampy od stavby trojdomu je dána i tím, že slouží k zajištění přístupu do bytových domů (bytových i nebytových jednotek). Toto tvrzení podporuje i znalecký posudek číslo vypracovaný Ing. jméno příjmení dne 15. 4. 2019, opatřený prohlášením znalce, kde se mimo jiné podává, že konstrukčně je rampa řešená jako železobetonová deska v mírném spádu k vnější poprsníkové zdi. Železobetonová deska je staticky uložena na základovém zdivu suterénní zdí bytových domů a na průběžné boční stěně terasy. Železobetonová deska je tloušťky 140 mm a boční zdivo je provedeno z plných a děrovaných keramických cihel na tl. 240 mm s pilíři číslo mm po à 3 500 mm od sebe. Nad úroveň vodorovné desky jsou pilíře vystupující do vnitřní strany terasy s poprsní prolamovanou zdí, která tvoří zábradlí. ulice prostor pod rampou je o šířce 3 m a o výšce 1,2 – 1,4 m. Přístup do vnitřního prostoru terasy je ze suterénu bytového domu a otvorem v boční stěně terasy. Protože vodorovná nosná konstrukce rampy je staticky uložena na obvodovém zdivu suterénní zdi bytových domů a nemůže být konstrukčně oddělena, aniž by se tím věc znehodnotila, je rampa součástí bytových domů.

7. Technickou zprávou Pozemních staveb, n. p. obec z roku 1959 o výstavbě trojdomu popisující výstavbu trojdomu v roce 1959 je opakovaně zmiňována výstavba„ přední terasy“ odpovídající rampě a z textu je zřejmé, že rampa byla vystavěna jako nedílní součást trojdomu, tedy společně s ním.

8. Stejně tak i ze svědecké výpovědi jméno příjmení je zřejmé, že trojdům včetně rampy se stavěl někdy v roce 1960, přesný rok si nepamatuje, byl žákem základní školy, kterou ukončil v roce 1962. V té době docházel do školy a ráno i večer chodil okolo staveniště. Sledoval stavbu i bourání původní budovy. Budova i rampa se stavěly najednou. Funkčně by to jedno bez druhého nefungovalo. Dole v budově jsou obchody, a pokud by tam rampa nebyla, nemohly by obchody vůbec fungovat.

9. V rozporu s výše uvedeným, zejména se znaleckým posudkem číslo vypracovaný Ing. jméno příjmení dne 15. 4. 2019 a svědeckou výpovědí jméno příjmení je svědectví svědkyně celé jméno svědkyně, která se vyjádřila k rekonstrukci dlažby v blíže neurčeném roce a údajným telefonátem s pracovnicí stavebního odboru o tom, že Město Rokycany je vlastníkem rampy, jak vyplývá z výpisu. Stejně tak i výpověď svědkyně jméno příjmení podporuje tvrzení žalované, že rampa není součástí trojdomu. Svědkyně příjmení se přistěhovala v roce 1982, uzavřela smlouvu, kdy z obsahu je zřejmé, že ke společným prostorám pak není rampa vůbec zmíněna. Svědkyně celé jméno svědkyně ve své výpovědi uvedla, že měla před prodejnou umístěnou na rampě reklamní áčkovou ceduli a dostala pokutu za to, že užívala veřejný prostor neoprávněně. Pokutu dostala v roce 1997 ve výši 1 500 Kč. Svědkyně následně zjistila, že oprávněnost pokuty vyplývá z vyhlášky číslo ze dne 1. 4. 1997, ze které vyplývají sazby poplatků Města Rokycany za využívání veřejného prostranství.

10. Pokud se týká uvedených výslechů, je soud toho názoru, že nijak nemění stav věci ohledně vlastnictví rampy. Provedenými důkazy bylo zjištěno, že na rampě se nachází chodník, který umožnuje každému přístup bez omezení, neboť slouží jako přístup do nebytových prostor trojdomu. Vybírání místního poplatku za užívání veřejného prostranství bylo ze strany žalobce zcela po právu a nezakládá důkaz o tom, že by žalobce měl být vlastníkem rampy. Pokud se jedná o opravu dlažby na chodníku, je zcela správné, že rekonstrukci chodníku provedl právě žalobce, když obec, v jejímž katastru se veřejné prostranství nachází, provádí jeho údržbu a opravu. Toto se ovšem týká pouze veřejného prostranství, nikoliv části stavby, na kterém se nachází, tedy v tomto případě rampy samotné.

11. K provedení ostatních navržených důkazů ohledně pasivní legitimace žalovaného soud nepřistoupil, jelikož jsou v dané věci s ohledem na shora uvedené bez právního významu.

12. Pokud se má soud vyjádřit k nároku na zaplacení žalované částky s příslušenstvím, zde soud své stanovisko opírá o dvě vydaná rozhodnutí Městského úřadu Rokycany, Odboru stavebního, vyúčtování stavební právnická osoba, a.s. za provedené zabezpečovací práce žalovanému fakturou číslo dokladem o úhradě fakturované částky žalobcem a provedeným znaleckým posudkem celé jméno znalce.

13. Z rozhodnutí Městského úřadu Rokycany, odboru stavebního ze dne 11. 12. 2013 pod sp. zn. Me číslo OST/13 Štv se podává, že rampa je svým technickým stavem ohrožující zdraví a života osob anebo zvířat, když není nutné jí odstranit a je povinností žalovaného provedení nutných zabezpečovacích prací. K odvolání žalovaného bylo napadené rozhodnutí Krajským úřadem, odborem regionálního rozvoje ze dne 17. 3. 2014, č. j. RR/979/14 potvrzeno. Městský úřad Rokycany, odbor stavební následně oznámením a výzvou ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. Me číslo OST/15/Die oznámil žalovanému, kdo bude stavebním podnikatelem k provedení nutných zabezpečovacích prací a vyzval účastníky k účasti na kontrolní prohlídce. Následně k pokynu Městského úřadu Rokycan došlo právnická osoba, a.s. k provedení nutných zabezpečovacích prací. Vyúčtováním žalovanému poté právnická osoba, a.s. vyzvala žalovaného k úhradě částky 262 542,50 Kč, a to fakturou číslo se splatností 20. 11. 2015. Vzhledem k tomu, že žalovaný částku neuhradil, přistoupil žalobce k úhradě, jak plyne z předloženého výpisu z bankovního účtu žalobce (č. l. 45 spisu) dne 27. 11. 2015. Žalobce se po žalovaném domáhal úhrady částky za nutné zabezpečovací práce (výzva ze dne 21. 3. 2016).

14. Pokud je žalovaným zpochybňován rozsah provedených zabezpečovacích prací a oprávněnost provedení, zde soud vycházel z výpovědi znalce celé jméno znalce a jím předloženého znaleckého posudku. Znalec v rámci výslechu uvedl, že co se týče porovnání prací v roce 2013 a 2015, tak v roce 2015 došlo k novému posouzení havarijního stavu a jedná se o práce zcela odlišné. Práce v roce 2013 byť byly určené, tak nebyly provedené. V roce 2015 Ing. Špalek provedl průzkum a stanovil body, které je nutno povést, aby byl objekt částečně zajištěn. Byl určen zhotovitel a ten provedl zajišťovací práce. Ze znaleckého posudku číslo 2022 celé jméno znalce má pak soud za prokázané, že v květnu 2013 bylo Ing. Špalkem vypracováno posouzení stavebnětechnického stavu rampy a vypracován návrh opatření ve dvou variantách. Z posudku vyplývá rozsah nařizovaných nutných zabezpečovacích prací, které bylo na stavbě nutné provést. Plyne z něho, že stavební právnická osoba, a.s. provedla potřebné zajišťovací práce dle navržených nutných zabezpečovacích prací projekční právnická osoba s.r.o. (Ing. Špalek, Ing. příjmení). Prováděním zajišťovacích stavebních prací, které na dané stavbě prováděla stavební právnická osoba, a.s., šlo v daném případě zejména o provedení zabezpečovacích prací, neboť objekt byl v té době v havarijním stavu. Pokud se znalec vyjadřoval k pojmu„ nutné zabezpečovací práce“ nebo k výrazu„ práce nezbytné k zajištění bezpečnosti přední terasy (rampy)“, konstatoval, že tato slovní spojení mají stejný význam. V žádném případě se však nejedná o stavební práce, které by vedly k zamezení postupující degradace objektu rampy. Pokud se měl znalec vyjádřit k časové hodnotě stavebních prací vymezených v prvém rozhodnutí o nutných zabezpečovacích pracích ze dne 11. 12. 2013 k datu provedení prací, tj. k listopadu 2015. Dospěl znalec k částce 262 542,50 Kč s DPH. Když rozpočtové náklady právnická osoba, a.s. v roce 2015 je nutné brát jako cenu obvyklou. Po vypracování rozpočtových nákladů stavebních prací znalcem v roce 2022 pro potřeby znaleckého posudku bylo zjištěno, že fakturovaná částka stavební právnická osoba, a.s. odpovídá položkově a odpovídají i skutečně provedené stavební práce. Vyúčtovaná cena za provedené nutné zabezpečovací práce odpovídá obvyklé ceně takových prací v místě a čase. Závěrem znalec dodává, že zabezpečovací práce vymezené v rozhodnutí ze dne 11. 12. 2013 ve znění rozhodnutí nadřízeného správního orgánu ze dne 17. 3. 2014 nebyly v žádném případě provedeny. Teprve až po kontrole stavby dne 11. 9. 2015 bylo rozhodnutím stavebního úřadu stanoveno provedení zajišťovacích prací (rampy). Fakturovaná částka právnická osoba, a.s. odpovídá položkově skutečně provedeným stavebním pracím. Vyúčtovaná cena za provedené nutné zabezpečovací práce odpovídá obvyklé ceně takových prací v místě a čase.

15. Z posouzení technického stavu terasy a návrhu opatření z května 2013 právnická osoba, projekční kancelář, s.r.o. má soud za prokázané, že došlo k vypracování dvou variant návrhu řešení, a to komplexní rekonstrukce anebo demolice stávající terasy a provedení nové.

16. Podle § 1194 odst. 1 věta prvá občanského zákoníku společenství vlastníků je právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku; při naplňování svého účelu je způsobilé nabývat práva a zavazovat se k povinnostem.

17. Podle ustanovení § 135 stavebního zákona stavební úřad nařídí vlastníku stavby neodkladné odstranění stavby a zabezpečí její odstranění, jsou-li ohroženy životy osob nebo zvířat tím, že stavba hrozí zřícením. ulice úřad nařídí vlastníku stavby provedení nutných zabezpečovacích prací, jestliže stavba svým technickým stavem ohrožuje zdraví a životy osob nebo zvířat, není-li nutné ji neodkladně odstranit. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, zajistí odstranění stavby nebo nutné zabezpečovací práce podle odstavců 1 a 2 stavební úřad prostřednictvím stavebního podnikatele, který je k jejich provedení odborně vybaven; takovému podnikateli může stavební úřad provedení prací nařídit. V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 stavební úřad kontrolní prohlídkou stavby, na kterou přizve účastníky řízení, zjišťuje pouze její skutečný stav a rozhodne o nařízení neodkladného odstranění stavby, nutných zabezpečovacích prací, popřípadě vyklizení stavby. Odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek. Odstranění stavby, nutné zabezpečovací práce, popřípadě vyklizení stavby může stavební úřad nařídit i bez předchozího projednání s vlastníkem stavby. Náklady vynaložené na neodkladné odstranění stavby a na nutné zabezpečovací práce nese vlastník stavby. Pokud stavební úřad zajistil provedení prací podle odstavce 3 stavebním podnikatelem a vlastník se s tímto podnikatelem nedohodl na úhradě nákladů, uhradí je a na vlastníkovi vymáhá obec, jejíž obecní úřad je stavebním úřadem.

18. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši stanovené shora citovaným nařízením vlády. Žalobce uplatnil úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalovaného.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 209 619,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 502 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 262 542,50 Kč sestávající z částky 9 380 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 380 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 3. 10. 2018, z částky 9 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 25. 3. 2019, z částky 9 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 8. 12. 2019, z částky 9 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 6. 11. 2020, z částky 9 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 16. 6. 2021, z částky 9 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 31. 10. 2021, z částky 9 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 17. 6. 2022, z částky 9 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 11. 4. 2023, z částky 9 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 1. 10. 2020, z částky 9 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 1. 12. 2020, z částky 9 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 16. 2. 2021, z částky 9 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 21. 9. 2021, z částky 9 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 28. 2. 2023, z částky 9 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 13. 4. 2023, z částky 9 380 Kč za účast při úkonu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 2. 2. 2022 a z částky 9 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 11. 11. 2018 včetně sedmnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 164 560 Kč ve výši 34 557,60 Kč.

21. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud státu právo na náhradu nákladů řízení, které platil, a to vůči oběma účastníkům rovným dílem, když oba účastníci shodně navrhli důkaz znaleckým posudkem a jeho vypracování bylo třeba k posouzení jejich námitek. Za znalecký posudek a účast znalce při soudním jednání byla znalci celé jméno znalce vyplacena celkem částka 21 000 Kč, z toho částka 6 000 Kč byla uhrazena ze záloh zaplacených účastníky po 3 000 Kč a částka 15 000 Kč byla zaplacena ze státních prostředků. Soud tedy uložil každému z účastníků zaplatit polovinu částky vyplacené ze státních prostředků, a to částku 7 500 Kč na účet Okresního soudu v Rokycanech.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Rokycanech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.