OSSM 6 C 53/2023-38

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalovaného a žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená titul jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ advokátkou se sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalovaného a žalobkyně ⟪LB:lb_008⟫ zastoupen titul jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ advokátem se sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o vyklizení garáže

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaný vyklidil podzemní dvougaráž, situovanou z čelního pohledu od silnice vpravo na pozemku p. číslo v katastrální uzemí.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 23. 2. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost vyklidit nemovitost specifikovanou ve výroku tohoto rozsudku. Tvrdila, že je vlastníkem pozemku p. číslo v k. ú. obec a pod těmito pozemky se nachází podzemní garáže neevidované v katastru nemovitostí. Stavba obsahuje 2 jednogaráže a 1 dvougaráž. Žalovaný užívá dvougaráž bez právního důvodu a na výzvu k vyklizení dvougaráže do datum nijak nereagoval a garáž nevyklidil.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Garáže nejsou součástí pozemků, které jsou ve vlastnictví žalobkyně a jedná se o samostatné nemovité věci podle § 498 odst. 1 o. z. Stavebníky garáží byli otec žalobkyně jméno příjmení a jméno celé jméno žalovaného. Ti dne 23. 11. 2000 jako stavebníci prohlásili, že stavbu garáží prováděli společně a na společné náklady. Z toho důvodu jsou tyto v jejich podílovém spoluvlastnictví a podíl každého z nich činí ½. Dále bylo sjednáno, že dvougaráž bude užívat jméno celé jméno žalovaného a zbývající dvě garáže jméno příjmení bez povinnosti k úhradě nájemného. Garáže proto jsou samostatnou nemovitou věcí, neboť se jedná o podzemní stavbu se samostatným účelovým určením a rovněž okruh vlastníků garáží a pozemků není totožný. Dále poukázala na nedostatek aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby, která bez souhlasu ostatních spoluvlastníků není oprávněna žalobu podat.

3. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaný dvougaráž užívá na základě souhlasu svých rodičů jméno a jméno příjmení. Další skutkové okolnosti soud zjistil na základě níže uvedených listin.

4. Výpisem z katastru nemovitostí, listem vlastnictví číslo vedeným pro katastrální úřad, katastrální pracoviště, bylo prokázáno, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku p. číslo v k. ú. obec.

5. Dnem 27. 11. 2000 je datováno kolaudační rozhodnutí MěÚ obec, kterým bylo povoleno užívání stavby Podzemní garáže na pozemcích p. číslo v k. ú. obec, která zahrnuje 2 jednogaráže a 1 dvougaráž. Rozhodnutí bylo vydáno na návrh jméno příjmení. Jako stavebníci jsou uvedeni jméno příjmení a jméno celé jméno žalovaného.

6. V prohlášení stavebníků ze dne 23. 11. 2000 jméno příjmení a jméno celé jméno žalovaného uvedli, že stavbu garáží na pozemku p. číslo v k. ú. obec realizovali společně a na společné náklady. S ohledem na uvedené prohlásili, že stavba garáží je v jejich podílovém spoluvlastnictví s výší podílu každý ½. Dále bylo mezi stavebníky sjednáno, že část garáže z pohledu od silnice napravo koncipovaná pro dva automobily umístěné za sebou bude užívat jméno celé jméno žalovaného a druhou část z pohledu od silnice nalevo koncipovanou pro dva automobily umístěné vedle sebe bude užívat jméno příjmení. Z užívání společných částí stavby nevyplývají pro žádného z nich žádné povinnosti k druhému, a to ani hradit nájem za pozemek, na které je stavba umístěna, a to po celou dobu existence stavby.

7. Podle notářského zápisu NZ 30/2019 ze dne 30. 4. 2019, část první, druhý odstavec, jméno příjmení prohlásil, že má ve svém vlastnictví pozemek parcelní číslo v k. ú. obec a dále podzemní garáže neevidované v katastru nemovitostí, anonymizováno se pod pozemky p. číslo v k. ú. obec a daroval žalobkyni celek shora uvedených nemovitých věcí.

8. Kupní smlouvou ze dne datum se jméno celé jméno žalovaného jako prodávající a jméno a jméno celé jméno žalovaného jako kupující dohodli na prodeji podílu ve výši ½ na stavbě podzemní garáže na pozemcích p. číslo v k. ú. obec. Ve smlouvě je také uvedeno, že prodávající podle dohody ze dne 23. 11. 2000 realizuje výkon svých vlastnických práv ke garáži (dvougaráži) užíváním garáže, která je z pohledu od silnice napravo koncipovaná pro dva automobily umístěné za sebou s jedním vjezdem.

9. V emailu ze dne 10. 11. 2019 žalovaný zaslal žalobkyni vyjádření dvou právníků k nájmu garáže pod pozemkem žalobkyně. Z jejich vyjádření je podle žalovaného zřejmé, že o placení nájmu nemůže být řeč. Přesto navrhuje platbu 3 000 Kč jako kompenzaci, neboť pozemek nad garáží je trochu samotnou garáží omezen v užívání. Připojené názory právníků hovoří o tom, že rodiče žalovaného jsou spoluvlastníky garáží a neměli by nic platit. Je zde i zmínka o prohlášení stavebníků ze dne 23. 11. 2000, kteří si ujednali, že vůči sobě nemají žádné pohledávky a nebude po nich vyžadováno nájemné.

10. V emailu ze dne 15. 9. 2021 žalovaný vyzval žalobkyni ke sdělení čísla účtu za účelem zaplacení elektřiny v garáži. Žalobkyně sdělila, že platbu chce hotově.

11. Dopisem ze dne 5. 1. 2023 právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k vyklizení garáže, kterou žalovaný užívá, neboť žalobkyni není znám právní důvod tohoto užívání. Odkázala na skutečnost, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemků p. číslo v k. ú. obec, na nichž se garáže nachází. Žalovaný byl vyzván, aby do 31. 1. 2023 garáž vyklidil a předal žalobkyni nebo v této lhůtě doložil právní důvod užívání garáže.

12. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí. Účastnický výslech žalobkyně soud nepřipustil pro nadbytečnost, neboť skutkový stav byl dostatečně zjištěn z listinných důkazů.

13. Podle § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

14. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

15. Podle § 498 odst. 1 o. z. jsou nemovité věci pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li zákon, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá.

16. Podle § 506 odst. 1 o. z. součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen„ stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.

17. V řízení bylo prokázáno a nebylo to ani sporné, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemků p. číslo v k. ú. obec a pod těmito pozemky se nachází podzemní garáže, z nichž dvougaráž užívá žalovaný se souhlasem svých rodičů jméno a jméno příjmení. Podle § 498 odst. 1 o. z. je podzemní stavba se samostatným účelovým určením samostatnou nemovitou věcí odlišnou od pozemku, tedy není jeho součástí podle § 506 odst. 1 o. z. Podzemní garáž je nepochybně stavbou se samostatným účelovým určením, neboť parkování v garáži přístupné z veřejné cesty je nezávislé na pozemku nad ním. Přestože je tedy žalobkyně vlastnicí pozemků, pod kterými se garáže nachází, není současně vlastnicí garáží pod těmito pozemky s odkazem na § 506 odst. 1 o. z. Vlastnické právo ke garážím jako celku ji nenáleží ani z titulu darovací smlouvy ze dne datum, podle které jí jméno příjmení daroval kromě pozemku parcelní číslo také celek podzemních garáží. V soukromém právu platí zásada, že nikdo nemůže převést na jiného více práv, než má sám. Protože podle prohlášení stavebníků ze dne 23. 11. 2000 se jméno příjmení a jméno celé jméno žalovaného dohodli, že stavba garáží je v jejich podílovém spoluvlastnictví s výší podílu každý ½, mohl jméno příjmení darovat žalobkyni pouze svůj podíl a žalobkyně je tedy pouze podílovou spoluvlastnicí podzemních garáží vedle jméno a jméno příjmení, kteří druhý poloviční podíl zakoupili od jméno celé jméno žalovaného Tito spoluvlastnicí jsou rovněž oprávněni užívat dvougaráž v souladu s prohlášením stavebníků, neboť změna v osobě spoluvlastníků sama o sobě není podstatnou změnou poměrů, která by měla vliv na vázanost smluvních projevů spoluvlastníků o užívání společné věci (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4455/2008). Pokud tedy žalovaný užívá dvougaráž na základě souhlasu jméno a jméno příjmení, svědčí mu právo užívání a není povinen dvougaráž vyklidit. Soud proto žalobu zamítl. Pouze na okraj soud uvádí, že žalobkyně je oprávněna k podání žaloby i jako spoluvlastník, neboť Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně uvedl, že vlastnickou – vindikační nebo negatorní – žalobu může podat kterýkoliv z podílových spoluvlastníků vůči každému, kdo neoprávněně zasahuje do jeho spoluvlastnického práva (srov. rozsudky ze dne 3. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1794/96, ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2496/2006, ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 22 Cdo 2243/2006, ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 22 Cdo 800/2014, ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4540/2015).

18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 150 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný, avšak soud dospěl k závěru, že jsou zde důvody zvláštního zřetele hodné, na základě kterých je na místě nepřiznat žalovanému náklady řízení. jméno příjmení jako jeden ze stavebníků smlouvou ze dne datum daroval žalobkyni podzemní garáže jako celek, přičemž podzemní stavba se do katastru nemovitostí nezapisuje. Žalobkyně proto neměla možnost ve veřejném registru ověřit vlastnictví k předmětné garáži. Jak vyplynulo z jejího vyjádření při jednání dne 5. 9. 2023, měla snahu situaci kolem garáže před podáním žaloby vyřešit a ústně kontaktovala žalovaného i jeho rodiče k vysvětlení, z jakého důvodu žalovaný garáž užívá. Stejnou výzvu adresovala žalovanému také právní zástupkyně žalobkyně v dopisu ze dne ze dne 5. 1. 2023, ve které měl žalovaný do 31. 1. 2023 garáž vyklidit nebo doložit právní důvod k užívání garáže. Žalovaný jí však žádné vysvětlení neposkytl, přestože měl prohlášení stavebníků k dispozici. Neučinil tak žádný úkon, který by podání žaloby předešel a prohlášení stavebníků použil na svou obranu až při samotném řízení. Za takové situace dospěl soud k závěru, že by bylo nespravedlivé, aby mu byly přiznány náklady řízení, ač byl v řízení úspěšný. Pokud žalovaný poukazoval na emailovou korespondenci ze dne 10. 11. 2019, pak v ní je pouze právní hodnocení právníků, avšak prohlášení stavebníků je obecně zmíněno, aniž by bylo k emailu doloženo. Žalobkyně se tedy s jeho obsahem seznámila až při soudním jednání a do té doby jednala ve víře, že podle darovací smlouvy je vlastnicí předmětných garáží.

19. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení u podepsaného soudu. Rozhodoval by o něm Krajský soud v Hradci Králové.