OSSO 42 C 120/2021-89

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 7 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 251,48 Kč s úrokem z prodlení ve výši

9,75 % ročně z částky 251,48 Kč od 7. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 7 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum uzavřené elektronicky prostřednictvím komunikace na dálku, poskytla žalovanému právnická osoba anonymizováno s. r. o., IČO, bezhotovostní úvěr ve výši 8 000 Kč dne datum se smluvním úrokem ve výši 36 % ročně podle čl. II odst. 2a úvěrové smlouvy. V rámci uzavřeného smluvního vztahu se dlužník zavázal poskytnuté finanční prostředky splatit ve lhůtě 3 dnů do 13. 1. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum přešla práva spojená s pohledávkou na žalobce. Ve prospěch pohledávky bylo po postoupení pohledávky uhrazeno ze strany dlužníka ni jistinu 500 Kč, na smluvní pokutu 4 000 Kč. Žalobce prozkoumal bonitu žalovaného na splácení úvěru prozkoumáním jeho měsíčního příjmu, která činila 22 000 Kč měsíčně na základě čeho došel k závěru, že klient bude schopný splácet úvěr. Žalobce dlužníka vyzval k zaplacení pohledávky na základě výzvy ze dne 25. 9. 2020, avšak bezvýsledně.

Žalobce pro případ nesplacení úvěru ve lhůtě splatnosti tj. do 13. 1. 2019 sjednal se žalovaným smluvní pokutu podle čl. VIII. odst. 1 písm. d) úvěrové smlouvy ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny 8 000 Kč a to od 14. 1. 2019 do zaplacení, jelikož žalovaný ke dni 13. 1. 2019 úvěr nesplatil.

Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení jistiny 7 500 Kč, zákonný úrok z prodlení z jistiny 8 000 Kč od 14. 1. 2019 do 20. 10. 2020 ve výši 1 380,49 Kč, zákonný úrok z prodlení z jistiny 7 500 Kč od 21. 10. 2020 do zaplacení, ponížený smluvní úrok ve výši 9,75 % p. a. z nesplacené jistiny 8 000 Kč od 26. 7. 20218 do 20. 10. 2020 ve výši 1 613,59 Kč, ponížený smluvní úrok ve výši 9,75 % p. a. z nesplacené jistiny 7 500 Kč od 21. 10. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil při ústním jednání před soudem, nezpochybnil uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s předchůdkyní žalobkyně ani poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 8 000 Kč, nicméně namítl neplatnost smlouvy z důvodu neprověření jeho úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy ze strany předchůdkyně žalobkyně, která si sice za tímto účelem vyžádala doklad o pravidelném měsíčním příjmu žalovaného, nedotázala se však žalovaného na jeho závazky, přitom v době poskytnutí úvěru měl závazky z titulu dalších spotřebitelských úvěrů ve výši cca 200 000 Kč. Dále žalovaný namítl, že kromě platby ve výši 4 500 Kč na smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný provedl ve shodě s tvrzením žalobkyně po uzavření Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, před postoupením pohledávky za žalovaným uhradil žalovaný ještě částku 3 248,52 Kč, což žalobkyně v žalobě neuvedla.

3. Provedeným dokazováním soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil ke skutkovému stavu, že dne datum byla distančně prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno spisová značka, a to mezi právnická osoba právnická osoba, IČO a žalovaný, dále jen„ Smlouva“. Tato skutečnost byla mezi účastníky řízení nesporná, stejně tak jako poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému ve výši 8 000 Kč dne datum, jak vyplývá i potvrzení o bezhotovostní platbě - výpisu z účtu předchůdkyně žalobkyně. Při uzavírání Smlouvy měl žalovaný k dispozici Poučení spotřebitele včetně práva na odstoupení od smlouvy, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Vysvětlení předsmluvních informací, z výše uvedených písemností mohl žalovaný před sjednáváním úvěru čerpat informace o úvěru a o jeho poskytovateli a o právech a povinnostech žalovaného vyplývajících z uzavřeného závazkového vztahu. 14 12 2018 byl uzavřen dodatek ke Smlouvě, v rámci kterého došlo k dohodě o prodloužení termínu splatnosti závazku žalovaného ze Smlouvy. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doložila výplatnice žalovaného za měsíce anonymizováno rok, anonymizováno rok a anonymizováno rok, v žalobě uvedla, že její předchůdkyně bonitu žalovaného prozkoumala pouze na základě výše uvedených výplatnic, tedy příjmu žalovaného. Žalobkyně netvrdila a ani neprokázala, že zkoumala i výdaje žalovaného. Soudu je přitom z jeho úřední činnosti známo, že žalovaný v roce 2018 čerpal před uzavřením Smlouvy minimálně další dva spotřebitelské úvěry, které nebyl schopen splácet (viz řízení vedená u nadepsaného soudu pod spisovou značkou 42 C 59/2020 a 9 C 231/2019). Žalobkyně tudíž neprokázala, že prověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru.

Žalobkyně předložila soudu doklad o poukázání částky 8 000 Kč na účet žalovaného dne datum, tuto skutečnost žalovaný potvrdil. Předžalobní upomínku doložila žalobkyně přípisem ze dne 25.9.2020 s dokladem o odeslání žalovanému dne 2.10.2020.

Soudu byly předloženy i další listiny, jako je Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek, Oznámení od předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky žalovaného z datum s dokladem o odeslání žalovanému z datum, ze kterých soud dovodil postoupení pohledávky za žalovaným, a to z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.

Žalovaný na smlouvu uhradil do podání žaloby celkem částku 7 748,52 Kč, jak vyplývá ze shodného tvrzení účastníků o uhrazení částky 4 500 Kč po postoupení pohledávky za žalovaným z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a dále z dokladů o bezhotovostní platbě v celkový výši 3 248,52 Kč uhrazené žalovaným do výše uvedeného postoupení pohledávky.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:

Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (který do právního řádu ČR zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, spotřebitelský úvěr následně poskytne, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s výše uvedenými pravidly, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v přiměřené lhůtě. Výše uvedený zákon ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace o právech a povinnostech ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě před jejím uzavření, zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Účelem zákona je také nepochybně ochrana spotřebitele před jeho nadměrným zadlužováním.

Podle ustanovení § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru včetně sjednaného úroku ve lhůtě stanovené Smlouvou. Žalovaný celkem uhradil před podáním žaloby částku 7 748,52 Kč. S ohledem na uvedené má žalobkyně právo na vrácení pouze jistiny poskytnutého úvěru (popř. její nevrácené části), Smlouvu však soud považuje za neplatnou z níže popsaných důvodů.

Žalobkyně, resp. její předchůdkyně nesplnila povinnost uloženou jí v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu nedoložila, zda zjišťovala faktickou výši příjmů a výdajů žalovaného a žalovaný vznesl ve lhůtě tří let od uzavření Smlouvy námitku neplatnosti Smlouvy z výše popsaného důvodu. Soud došel k závěru, že ze strany předchůdkyně žalobkyně byla zcela pominuta výdajová stránka rozpočtu žalovaného, když kromě běžných výdajů žalovaného na stravu, bydlení apod. nedošlo před uzavřením Smlouvy ke zkoumání ani jeho dalších výdajů v podobě splátek dalších spotřebitelských úvěrů.

6. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 8 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá občanského zákoníku přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému převodem na bankovní účet částku ve výši 8 000 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil před podáním žaloby částku 7 748,52 Kč, rozdíl těchto dvou částek, tedy částku ve výši 251,48 Kč, posoudil soud jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy, písemnost byla žalovanému doručena 5.10.2020, od 6.10.2020 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 7.10.2020 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného.

7. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („ Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, příp. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný, a proto by měl po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, žalovaný však náklady řízení u soudu neuplatnil.

9. Ke splnění uložených povinností stanovil soud třídenní lhůtu od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení pariční lhůty jakkoli delší.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.