OSSO 42 C 189/2020-87

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 5 082,78 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 082,78 Kč od 2.7.2013 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 082,78 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 5 082,78 Kč od 2.7.2013 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 800 Kč, splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení jediné ze splátek včas či v řádné výši.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku, která odpovídá poměru úspěchu žalované v řízení ve výši 16,2%, a která bude vyčíslena samostatným usnesením nadepsaného soudu, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám České republiky na účet Okresního soudu v Sokolově.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 5 082,78 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba (dříve pod názvem právnická osoba anebo právnická osoba), IČO (dále jen„ Banka“) a žalovanou byla dne datum uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou a následně také poskytování kontokorentního úvěru anonymizováno k tomuto běžnému účtu (dále jen„ Smlouva“). Nedílnou součástí této Smlouvy jsou Dispozice ke kontokorentnímu úvěru, Všeobecné obchodní podmínky Banky (dále jen„ Podmínky“), Úrokový lístek Banky a Sazebník Banky, se kterými se žalovaná dle prohlášení ve Smlouvě seznámila.

V souladu se Smlouvou a Dispozicemi byl žalované poskytnut úvěrový limit ve výši 5 000 Kč. Výše povoleného limitu, úroková sazba pro čerpání tohoto limitu a úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek byly sjednány v Dispozicích ke Smlouvě. Ve Smlouvě a v Dispozicích ke Smlouvě se žalovaná zavázala, že její běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180- dnů čerpání anonymizováno a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaná zavázala neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze Smlouvy.

Žalovaná porušila závazky ze Smlouvy zejména tím, že překročila povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Banka proto využila svého práva ze Smlouvy a Podmínek a zrušila žalované poskytování kontokorentního úvěru anonymizováno a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 8 094,66 Kč převedla dne 13.05.2013 na nově otevřený úvěrový účet č. bankovní účet. Po převedení debetního zůstatku ve výši 8 094,66 Kč na zvláštní úvěrový účet Banka žalované umožnila jeho splácení ve splátkách. Žalovaná byla dle ujednání ve Smlouvě ve spojení s Podmínkami povinna hradit z převedeného debetního zůstatku úrok a platit poplatky za vedení úvěrového účtu ve výši dle Sazebníku Banky. Dlužná částka však nebyla ze strany žalované řádně a včas splácena. Banka proto využila svého práva a v souladu se Smlouvou a Podmínkami celou dlužnou částku dopisem ze dne 01.07.2013 zesplatnila ke dni 01.07.2013 a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 7 594,66 Kč. Pohledávka však nebyla ze strany žalované řádně a včas uhrazena.

Dlužná jistina se proto dále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu 29,00 % ročně dle úrokového lístku Banky platného ke dni zesplatnění.

Ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě, tj. 02.07.2013 požaduje žalobkyně také zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši.

Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy vč. příslušenství a všech práv a povinností s pohledávkou spojenými byla ze strany Banky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 17.07.2019. Žalovaná byla současně vyzvána k její úhradě žalobci jako novému věřiteli. Dlužná částka na úvěrovém účtu byla ke dni postoupení vyčíslena na 5 082,78 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo na pohledávku žalobce uhrazeno ničeho.

Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalované odeslána doporučeně dne 27.04.2020 Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaná v rámci podaného odporu proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu č.j. EPR 116308-2020-5 vyjádřila svůj nesouhlas se žalovanou částkou, žalobkyně v rámci písemných vyjádření ze dne 24.6.2020 a 1.2.2021 setrvala na podané žalobě.

3. Při ústním jednání před soudem účastníci uvedli, že uzavření úvěrové smlouvy (poskytnutí anonymizováno k běžnému účtu žalované č. bankovní účet s výší povoleného limitu do 5 000 Kč dle Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne datum) a čerpání úvěru ve výši tvrzené žalobkyní považují za nesporné skutečnosti.

Žalovaná však na svou obranu namítla, že úvěrová smlouva je neplatná podle § 581 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“:„ Není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v anonymizováno poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.“ Úvěrovou smlouvu podepsala žalovaná bez nápomocné osoby, která měla být žalované nápomocna při uzavírání těchto typů smluv coby osoba finančně gramotná, a to dle znaleckého posudku, na který žalovaná odkázala. Žalobkyně naopak považuje úvěrovou smlouvu za platnou, žalovaná nebyla dle rozhodnutí nadepsaného soudu, na který žalobkyně odkázala, nikterak omezena ve svéprávnosti.

Žalovaná dále na svou obranu namítla, že nárok žalobkyně je promlčen, s čímž žalobkyně vyjádřila rovněž svůj nesouhlas.

Žalovaná dále při ústním jednání uvedla, že před poskytnutím úvěru nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalované.

4. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž došel k následujícím závěrům. Dne datum uzavřela předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba, dříve právnická osoba) a žalovaná Smlouvu o bankovních produktech a službách. Dne datum byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách, na základě které došlo k poskytnutí kontokorentního úvěru žalované – anonymizováno s povoleným limitem debetního zůstatku do 5 000 Kč na běžném účtu žalované č. bankovní účet (dále jen„ Smlouva“). Roční úroková sazba úvěru činí 19,90%. Výše uvedené listiny obsahují podpis žalované. Uzavření Smlouvy podložila žalobkyně též dalšími listinami, a to Všeobecnými obchodními podmínkami předchůdkyně žalobkyně a Úrokovým lístkem předchůdkyně žalobkyně, které tvoří nedílnou součást Smlouvy. Žalovaná v průběhu soudního řízení nezpochybnila uzavření Smlouvy a čerpání jistiny úvěru ve výši 5 082,78 Kč. Zesplatnění úvěru doložila žalobkyně Oznámením o zesplatnění úvěru ze dne datum O ukončení poskytování kontokorentního úvěru požádala žalovaná písemně již k datu 22.4.2013, tuto žádost zaslala předchůdkyni žalobkyně téhož dne. V rámci dvou žádostí o úvěr u předchůdkyně žalobkyně (žádost o povolení debetního zůstatku anonymizováno ze dne datum a žádost o úvěr – konsolidace půjček ze dne datum uvedla žalobkyně, že je vdaná a vlastní nemovitost, což dle tvrzení žalované neodpovídalo skutečnosti

Soudu byly předloženy i další listiny, jako je Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek, Dohoda vztahující se ke smlouvě o postoupení pohledávek, Potvrzení o příjmu úplaty za postoupení pohledávek, Oznámení od předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky žalované z 3.7.2019 s dokladem o odeslání žalované z 16.7.2019, ze kterých soud dovodil postoupení pohledávky za žalovanou, a to z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Z předžalobní upomínky datované dnem 24.4.2020 a z příslušného podacího archu z 27.4.2020 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud.

Ze znaleckého posudku z oboru anonymizováno MUDr. jméno příjmení zpracovaného dne datum pro účely řízení o svéprávnost žalované soud zjistil, že nelze s jistotou uzavřít, že u žalované se jedná o anonymizována tři slova povahy, nelze také uzavřít, že by žalovaná nebyla schopna samostatně právně jednat, pokud je pravdou, že si posuzovaná řádně plní své povinné platby, není důvod k omezení finančních transakcí. Jednoduché smlouvy může kompletně řešit, složitější smlouvy, kde by měla rozhodovat o větších částkách a hodnotách přesahujících částku, která jí zbývá po poplacení povinných plateb, by měla řešit s poradcem.

Na základě výše uvedeného znaleckého posudku došlo k zastavení řízení o omezení svéprávnosti žalované a ustanovení opatrovníka, a to usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 28.7.2015, č.j. 13 Nc 893/2014-80 s odůvodněním, že není dán důvod pro pokračování v řízení. V rámci protokolu o ústním jednání před vydáním výše uvedeného usnesení o zastavení řízení navrhla žalovaná a shodně i její opatrovník zastavit řízení s tím, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná trpěla anonymizováno poruchou nepřechodného rázu, problémy sice měla, ale bylo to před několika lety a v důsledku problematického soužití se sousedy.

V důsledku podaného návrhu na povolení oddlužení žalované ze dne datum bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek žalované, a to u název soudu pod sp.zn. insolvenční spisová značka. V rámci návrhu na povolení oddlužení žalovaná v rámci svých dluhů uvedla rovněž žalovanou pohledávku, a to v částce 7 345 Kč. Žalovaná pohledávka byla do řízení přihlášena předchůdkyní žalobkyně dne datum, a to v částce 7 344,66 Kč. Insolvenční soud rozhodl o úpadku žalované a současně bylo povoleno oddlužení žalované, následně schválil oddlužení žalované plněním splátkového kalendáře. Dle zprávy insolvenčního správce žalované, Ing. jméno příjmení, ze dne datum rozdělil insolvenční správce ke dni datum mezi věřitele částku rovnající se uspokojení nezajištěných věřitelů v míře 29,86%. Dne datum vydal insolvenční soud usnesení, kterým zrušil schválené oddlužení, zastavil insolvenční řízení, a to na výslovný návrh žalované. Soud proto nevydal rozhodnutí o osvobození žalované od placení zbytků dluhů.

K doložení své tíživé životní situace žalovaná doložila Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce ze dne 13.8.2020. Z uvedeného prohlášení a potvrzení anonymizováno ze dne 17.8.2020 o výši anonymizováno bylo zjištěno, že žalovaná žije anonymizováno, její jediný příjem tvoří anonymizována dvě slova ve výši částka a anonymizována dvě slova ve výši částka. Další příjem žalovaná nemá, nevlastní žádný majetek větší hodnoty, bydlí v anonymizováno bytě o velikosti anonymizováno, nájemné činí cca 2 500 Kč měsíčně, měsíčně dále hradí cca 800 Kč za elektřinu, z anonymizováno hradí každý měsíc nákup jídla, léků, hygienických potřeb, oblečení, měsíčně jí po uhrazení veškerých výdajů zbývá částka cca 500 Kč. V písemném vyjádření ze dne 2.9.2020 ještě žalovaná doplnila, že hradí poplatky za TV ve výši 130 Kč, plyn ve výši 600 Kč a musela rovněž uhradit doplatek za elektřinu za celý rok ve výši 5 000 Kč. Dluhy v rámci potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalovaná žádné neuvedla.

5. Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený Smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne datum, je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31.12.2013.

Podle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obch.z.“)„ Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“, soud dospěl k závěru, že Smlouva směřovala právě k založení závazku ze smlouvy o úvěru dle obch.z. Soud dále vyšel ze zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30.11.2016. Žalobkyně prokázala uzavření Smlouvy a poskytnutí jistiny úvěru žalované, což žalovaná v průběhu soudního řízení potvrdila. Soud nepovažuje Smlouvu za neplatnou z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalovaná požádala o poskytnutí kontokorentního úvěru s limitem povoleného debetního zůstatku na běžném účtu do 5 000 Kč, jedná se o částku přiměřenou s ohledem na uváděný příjem žalované. Žalovaná v řízení namítla, že před poskytnutím úvěru uvedla předchůdkyni žalobkyně nepravdivé informace o svém osobním stavu a majetkových poměrech v rámci dvou žádostí ze dne 3.8.2009 a 22.2.2010, tyto dvě žádosti však s ohledem na předmět a datum sepsání bezprostředně nepředcházejí uzavření Smlouvy, byly sepsány půl roku až jeden rok před uzavřením Smlouvy a není tedy prokázána jejich souvislost s uzavřením Smlouvy. Soud rovněž nepovažuje Smlouvu za neplatnou s ohledem na § 581 o.z., neboť Smlouvu podepsala žalovaná bez nápomocné osoby. Ze znaleckého posudku provedeného k důkazu totiž vyplývá, že žalovaná je schopna samostatně právně jednat, není důvod k omezení finančních transakcí prováděných žalovanou. Jednoduché smlouvy může žalovaná uzavírat sama, složitější smlouvy, kde by měla rozhodovat o větších částkách a hodnotách přesahujících částku, která jí zbývá po poplacení povinných plateb, by měla řešit s poradcem. Smlouvu s ohledem na její předmět a výši poskytnutého úvěrového rámce hodnotí soud jako smlouvu, o které byla žalovaná schopna samostatně rozhodnout. Žalovaná v rámci insolvenčního řízení sp.zn. insolvenční spisová značka žalovanou pohledávku uznala, tzn. uvedla důvod jejího vzniku i výši.

Pohledávka žalobkyně není promlčena. K zesplatnění úvěru dle Smlouvy došlo dne 1.7.2013, ode dne následujícího po zesplatnění pohledávky započal běh čtyřleté promlčecí doby dle ustanovení § 397 obch.z.. Ke stavení promlčecí doby došlo v souladu s ustanovením § 409 obch.z. a § 173 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona podáním přihlášky žalované pohledávky do insolvenčního řízení sp.zn. insolvenční spisová značka dne datum. Stavení promlčecí doby probíhalo od datum do datum, kdy došlo k pravomocnému zastavení výše uvedeného insolvenčního řízení, promlčecí doba se znovu rozběhla od datum. Žaloba byla podána dne 14.5.2020, tedy včas.

Žalobou uplatněná pohledávka ve výši 5 082,78 Kč zohledňuje částečné uspokojení předchůdkyně žalobkyně v míře 29,86 %, ke kterému došlo v rámci výše uvedeného insolvenčního řízení.

Přesto, že soud neshledal úrok sjednaný v rámci Smlouvy ve výši 19,90 % ročně jako nepřiměřený, nepřiznal žalobkyni toto žalobou požadované příslušenství. Takový postup může soud s ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 4770/2009 ze dne 30.11.2011) využít ve výjimečných odůvodněných případech, jako je tento, ve kterých je zřejmé, že výkon práva by vedl k nepřijatelným a nepřiměřeným důsledkům v tom smyslu, že by úhrada příslušenství (a to jak v kapitalizované podobě, tak i příslušenství nadále přirůstající) zatížila žalovanou nepřiměřeným způsobem, zatímco pro žalobkyni by úhrada příslušenství neznamenala podstatný přínos. Soud tedy uplatnil výše uvedený korektiv dobrých mravů, kdy je z provedeného dokazování zřejmé, že žalovaná je osobou s velmi omezenými příjmy (starobní důchodce), když tento stav není žalovaná schopná pro svůj věk a s tím související anonymizováno stav nijak ovlivnit. Pro žalobkyni, coby obchodní společnost podnikající v oblasti poskytování spotřebitelských úvěru, která pouze u zdejšího soudu podává ročně stovky žalob na úhradu dlužných částek z poskytnutých spotřebitelských úvěrů, nemá úhrada příslušenství v tomto konkrétním případě podstatný dopad do ekonomických výsledků její podnikatelské činnosti.

Soud tedy žalobě vyhověl ve výroku II rozsudku, pokud jde o žalovanou jistinu a úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., dle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Ve zbytku, tedy co do sjednaného úroku, žalobu zamítl, a to v rámci výroku I tohoto rozsudku.

6. O lhůtě k plnění pak rozhodl v souladu § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právní předpisů, dále jen„ o. s. ř.“, když vyšel z návrhu žalované na plnění ve splátkách po 800 Kč měsíčně, a soud tedy s ohledem na ekonomickou situaci žalované stanovil splatnost dluhu v měsíčních splátkách po 800 Kč. Tato možnost byla žalované dána tzv. pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že prodlení byť s jedinou splátkou má za následek automatický nástup splatnosti celého zbytku dluhu. Je tedy na žalované, aby zodpovědným splácením zabránil nástupu tohoto negativního právního následku.

7. Žalobkyně je povinna uhradit k rukám České republiky na účet Okresního soudu v Sokolově náhradu nákladů řízení spočívající v úhradě nezálohovaných nákladů státu na odměně ustanoveného zástupce žalované, a to v částce 1 280,50 Kč (16,2 % z částky 7 904 Kč) – viz usnesení Okresního soudu v Sokolově sp.zn. 42 C 189/2020 ze dne 7.5.2021, a to v souladu s ustanovením 142 odst. 2 o.s.ř. („ Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, příp. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“) Procesně úspěšným účastníkem řízení byla žalovaná, a proto má po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Při stanovení poměru úspěchu ve věci vzal soud v potaz nejen žalovanou jistinu, nýbrž i příslušenství žalované pohledávky vyčíslené ke dni vyhlášení rozsudku.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.