OSSO 20 C 5/2020-25

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 11 056 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 673,99 Kč a s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 8 000 Kč od 22. 1. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o 150 Kč a 3 056 Kč se zamítá.

III. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 991 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 11 056 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Dne datum uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ Zaplo“), Smlouvu o úvěru číslo, platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne datum (dále jen "smlouva"), jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Smlouvu žalovaný uzavřel v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru spol. právnická osoba, IČ: číslo (dále jen„ zprostředkovatel“), kde zároveň při podpisu smlouvy obdržel požadovanou výši jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč, což stvrdil podpisem smlouvy, k tomu prosím vizte text smlouvy pod vyčíslením úrokové sazby a rovněž poslední odstavec smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy tedy právnická osoba poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaný se, jak vyplývá z části Smlouvy nazvané Podmínky úvěru, řádku Celková splatná částka, zavázal právnická osoba vrátit částku 8 000 Kč spolu s příslušenstvím do 23.11.2017. Žalobce dále doplňuje, že smlouva o úvěru byla za žalovaného i právnická osoba uzavřena okamžikem souhlasného projevu vůle žalovaného a stvrzením o převzetí jistiny úvěru, kdy obě tyto skutečnosti nastaly připojením vlastnoručního podpisu žalovaného k textu smlouvy, k tomu prosím vizte poslední řádek textu smlouvy. Žalovaný rovněž v rámci procesu uzavírání smlouvy obdržel předsmluvní informace, a to na formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, jehož převzetí a seznámení se s informacemi v něm obsaženými žalovaný stvrdil svým popisem, k tomu prosím vizte předposlední odstavec smlouvy. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit právnická osoba smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, jak je uvedeno ve druhém odstavci třetí strany Smlouvy, a zároveň dle téhož odstavce Smlouvy povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalovanému. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni 21.01.2019 převedena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 29.01.2019. Z výše uvedeného dovozuje žalobce svou aktivní procesní legitimaci. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 11 206 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 8 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 0 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 3 056 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Kopie zpoplatněných upomínek jsou přílohou tohoto žalobního návrhu. Kopie zpoplatněných upomínek jsou přílohou tohoto žalobního návrhu. Částka paušální náhrady na upomínání představuje postoupenou výši poplatku za odeslání písemných upomínek v důsledku prodlení žalovaného, jak je uvedeno ve druhém odstavci třetí strany Smlouvy. Sjednaná výše úhrady za jednotlivou upomínku je 50 Kč. Poplatky byly žalobci postoupeny se zohledněním případně alokovaných úhrad žalovaného. Vzhledem k tomu, že ve Smlouvě, která je právním základem žalovaného nároku, je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou, nezbylo Žalobci než postoupené příslušenství pohledávky uvést do pole, které je ve formuláři vyhrazeno kapitalizovanému úroku. Kapitalizovaný úrok se tak skládá z nesplaceného úroku ve výši 0 Kč a neuhrazených paušálních náhrad nákladů na upomínání ve výši 150 Kč = 150 Kč. Žalobce požaduje nad rámec postoupeného příslušenství pohledávky i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 673,99 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 24.11.2017 do 11.12.2018, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 8 000 Kč. Žalobce doplňuje, že kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení byl vypočítán nejvýše do tzv. Rozhodného dne, tj. do datum, k tomu prosím vizte čl. 2 odst. 2.2 výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem splatnosti pohledávky od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 22.01.2019 z jistiny ve výši 8 000 Kč. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho.“.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalovaný a společnost právnická osoba uzavřeli dne datum smlouvu označenou jako Smlouva o úvěru číslo. V uvedené smlouvě se označená společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které se žalovaný v případě jejich čerpání zavázal splatit do 30 dnů, s možností prodloužení splatnosti za stanovený poplatek (úrok). Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí částky 8 000 Kč téhož dne, tj. datum. Soud dále zjistil, že právnická osoba a žalobkyně uzavřely dne datum smlouvu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek, na základě které došlo mj. k postoupení pohledávky z titulu uvedené smlouvy o úvěru tak, jak vyplývá z přílohy této smlouvy obsahující seznam postoupených pohledávek. Soud dále zjistil, že žalovaný byl k úhradě aktuálně dlužných splátek právní předchůdkyní žalobkyně písemně vyzýván, a to přinejmenším upomínkou ze dne 5. 12. 2017 a 24. 12. 2017 a předžalobní upomínkou ze dne 9. 10. 2019, prostřednictvím které ho vyzvala k okamžité úhradě dluhu včetně splatných úroků z prodlení a sankcí s tím, že tehdy celkovou dlužnou částku vyčíslila na částku 11 206 Kč.

4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní jednání společnost právnická osoba a žalovaného spočívající v uzavření shora zmíněné smlouvy o úvěru číslo ze dne datum představuje právní jednání, kterým uvedení účastníci zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 obč. zák. S ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele dle ustanovení § 419 obč. zák. je třeba vedle tohoto právního předpisu na daný závazek aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření této smlouvy, tj. ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 303/2017. Pro posouzení toho, zda lze uvedenou smlouvu považovat za platně uzavřenou, se soud zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením posuzovala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle kritérií uvedených v § 86 zmíněného zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však žádné skutečnosti v tomto směru v žalobě neuvedla, a vůbec nepředložila žádné důkazy, dle kterých by mohl soud splnění této podmínky posoudit. Důsledky porušení této povinnosti jsou upraveny v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a to tak, že pokud je spotřebitelský úvěr poskytnut v rozporu s podmínkami § 86 odst. 1 věty druhé, tj., že úvěr může být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, je smlouva neplatná. V tehdy platném a účinném znění zákona o spotřebitelském úvěru bylo v jeho zmíněném ustanovení § 87 odst. 1 dále upraveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. S ohledem na stávající judikaturu vrcholných soudů však soud ke splnění této podmínky přihlíží z úřední povinnosti, neboť posledně zmíněná úprava námitky spotřebitele je v rozporu s právem Evropské unie tak, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ve věci Pl. ÚS 12/08 a Pl. ÚS 1/10. Jelikož žalobkyně prokázala, že byly peněžní prostředky její právní předchůdkyní žalovanému skutečně poskytnuty, vznikla za této situace žalovanému jako spotřebiteli povinnost podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Poskytnuté peněžní prostředky z důvodu neplatné smlouvy tak představují bezdůvodné obohacení, o jehož vydání byl podle názoru soudu žalovaný řádně vyzván prostřednictvím zmíněných upomínek, byť v těchto upomínkách byl požadavek žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, kvalifikován jako požadavek na vrácení jistiny úvěru spolu s příslušenstvím a zmíněnými sankcemi. Soud je přesvědčen, že na základě uvedených výzev mohl žalovaný přinejmenším poskytnutou jistinu vrátit, což neučinil. Za dané situace tak platí ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák., dle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V daném případě bezdůvodné obohacení představuje dlužná jistina ve výši 8 000 Kč, kterou je tedy žalovaný povinen vydat a zaplatit žalobkyni požadované úroky z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. podle ustanovení § 1970 obč. zák. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to za dobu od 22. 1. 2019, přičemž úroky za předcházející období prodlení, tj. 24.11.2017 do 11.12.2018, za které žalobkyně úroky z prodlení rovněž požaduje, představují částku 673,99 Kč. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení je závazkem, na jehož splatnost, pokud nebyla účastníky dosud ujednána jinak, je třeba aplikovat ustanovení § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu. Jak již soud naznačil, za výzvy k plnění považuje za shora zmíněné předžalobní upomínky, podle kterých se žalovaný s ohledem na stanovenou lhůtu k plnění dostal do prodlení od zmíněného data 24. 11. 2017, a úroky z prodlení za vymezená období požaduje žalobkyně oprávněně. Povinnost uloženou tímto rozsudkem je žalovaný povinen splnit ve prospěch žalobkyně, neboť soud dále dospěl k závěru, že došlo ke změně věřitele uvedené pohledávky, a to na základě uvedené Smlouvy o postoupení pohledávek. Předmětem zmíněné smlouvy byla sice pohledávka identifikována jako pohledávka ze spotřebitelského úvěru, avšak soud dospěl k závěru, že uzavřením této smlouvy původní věřitel a žalobkyně projevili vůli postoupit pohledávku založenou poskytnutím peněžních prostředků ve výši 8 000 Kč, tj. bez ohledu na její právní kvalifikaci, čímž došlo tedy ke změně osoby věřitele uvedené pohledávky dle ustanovení § 1879 obč. zák. Ve zbývající části tak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., na základě kterého soud s ohledem na částečný úspěch žalobkyně náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil, a právo na náhradu nákladů řízení částečně přiznal žalobkyni jako úspěšnějšímu účastníku sporu. Žalobkyni v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady v podobě zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále odměna advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, určená podle ustanovení § 14b odst. 1 tohoto předpisu, a to odměna za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) po 300 Kč spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 100 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a příslušná DPH, kterou je zástupce žalobkyně povinen odvést podle zvláštního právního předpisu, tj., náklady ve výši 2 252 Kč. Žalobkyně byla úspěšná přibližně co do 72 % předmětu řízení a při zohlednění poměru úspěchu a neúspěchu jí tak náleží 44 % jejích nákladů, tj. 991 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

6. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž s ohledem na procesní pasivitu žalovaného neměl příležitost zkoumat možnosti žalovaného pro úhradu dlužné částky, a tudíž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější, než zákonem podpůrně v ustanovení 160 odst. 1 o. s. ř. stanovené lhůty třídenní.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově.

Nebude-li povinnost stanovena tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat výkonu rozhodnutí.