OSSO 23 C 170/2025-29

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Zálišovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 37 561,83 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 37 561,83 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 55 260,05 Kč od 22. 10. 2009 do 22. 4. 2025, kapitalizovaným úrokem ve výši 94 259,93 Kč od 22. 10. 2009 do 22. 4. 2025, zákonným úrokem z prodlení z částky 37 561,83 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a dále úrok 14,9 % ročně z částky 36 361,83 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 647,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o úvěru reg. č. anonymizováno ze dne datum a Dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne datum (dále jen „smlouva“) uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba. Na základě uvedené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 40 000 Kč, vedený na úvěrovém účtu č. č. účtu, a to bez uvedení účelu. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele banky. Žalovaná se zavázala vrátit bance poskytnuté peněžní prostředky a uhradit úroky pravidelnými 71 anuitními měsíčními splátkami ve výši 852 Kč, se splatností každé splátky vždy k 20. dni v měsíci. Splácení bylo upraveno Dodatkem, kdy úvěr měl být splácen pravidelnými 58 anuitními měsíčními splátkami ve výši 933 Kč. Žalovaná na celkovou jistinu od 24. 7. 2006 (čerpání úvěru) do 21. 10. 2009 uhradila částku 3 638,17 Kč, dlužná jistina tedy ke dni 21. 10. 2009 činila částku ve výši 36 361,83 Kč. Žalované byly naúčtovány poplatky ve výši 1 200 Kč, a to 400 Kč za každou ze tří zaslaných upomínek. Konečná splatnost zůstatku úvěru včetně příslušenství nastala v důsledku nesplnění smluvních povinností žalované ke dni 28. 7. 2008. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr žalobkyni ve sjednané lhůtě nesplatila. Pohledávka původní věřitelky byla uplatněna (dle sjednané rozhodčí doložky v Podmínkách) v rozhodčím řízení, v jehož rámci byl vydán Rozhodčí nález, sp. zn. Anonymizováno, rozhodce JUDr. jméno FO, a to dne 23. 3. 2010, a následně i v exekučním řízení, které bylo vedeno u Exekutorského úřadu anonymizováno, sp. zn. spisová značka. Oprávněný souhlasil se zastavením exekuce dne 9. 4. 2025. V rámci exekučního řízení nebylo vymoženo ničeho. Žalobkyně bez zbytečného odkladu zahájila soudní řízení pro vymožení předmětné pohledávky u zdejšího soudu. Původní věřitelka, právnická osoba., postoupila pohledávku společnosti právnická osoba na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2016 a ta následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne, ve znění Dodatku č. 1 a Přílohy č. 1 k Dodatku č. 1 na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dne 26. 9. 2016. Dne 25. 3. 2025 byla vyzvána k úhradě předžalobní upomínkou.

2. V uvedené věci byl vydán elektronický platební rozkaz, vůči kterému podala žalovaná včas odpor. V něm uvedla, že je schopna uznat dluh, a to v případě půjčené částky, což ani neví, kolik by mělo být. Vzhledem k dlouhé době od 2009 do 2025 uběhlo 16 let. Není schopna jakkoliv splácet, jelikož má invalidní důchod ve výši 7 700 Kč, movitý majetek žádný nemá. Bydlí v pronajatém bytě 1+1, nájemné činí 10 400 Kč + elektřina a plyn 1 280 Kč. Je na sociálních dávkách. Nebude platit 94 259,93 Kč, není to možné a takovou částku neuznává.

3. Žalobkyně k podanému odporu uvedla, že žalovaná poukazuje na svoji tíživou finanční situaci, avšak se nejedná o okolnosti, které by zakládaly důvod pro neplacení svých závazků. Žalovaná uznává původní nárok, který vznikl nedodržením uzavřené smlouvy. Čerpala úvěr 40 000 Kč, který dosud nevrátila. V důsledku prodlení od roku 2009, pak k této přirůstá příslušenství v podobě úroků z úvěru a úroků z prodlení.

4. Soud ve věci nařídil ústní jednání. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Ve svém podání podrobně vyčíslila úrok z prodlení a úrok z úvěru a navrhla, aby soud vydal rozsudek pro uznání v částce 40 000 Kč, kterou žalovaná ve svém odporu uznala. Žalovaná se krátce před začátkem jednání rovněž omluvila, a to ze zdravotních důvodů a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svůj zdravotní stav doložila lékařskými zprávami.

5. V dané věci se soud nejprve zabýval otázkou, zda předložený rozhodčí nález vydaný JUDr. jméno FO dne datum nezakládá překážku v řízení věci rozhodnuté. V čl. XIV. úvěrových podmínek si strany sjednaly, že spory budou rozhodovány v rozhodčím řízení, a to jediným rozhodcem jmenovaným správcem seznamu rozhodců ze seznamu rozhodců vedených Společností pro rozhodčí řízení a.s. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 a sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, má soud za to, že uvedený rozhodčí nález není platným exekučním titulem, tedy nemá účinky rozhodnutí, které by zakládalo překážku věci rozhodnuté, když daná rozhodčí doložka byla absolutně neplatná a uvedený rozhodce neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc.

6. Z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Smlouvou o úvěru ze dne datum se právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 71 anuitních splátkách po 852 Kč měsíčně, a to vždy k 20. dni v měsíci počínaje 20. 9. 2006. Úroková sazba činila 14,9 % ročně. Součástí smluvních ujednání byly rovněž Všeobecné podmínky a Úvěrové podmínky banky. Účetním dokladem ze dne 24. 7. 2006 bylo prokázáno, že žalovaná uvedeného dne čerpala úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila celkem 3 638,17 Kč, žalovaná toto tvrzení nerozporovala. Žalovaná sjednané splátky řádně nehradila, byla proto vyzvána dopisem ze dne 15. 7. 2008 k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky. Z historického výpisu z úvěru vyplývá průběh čerpání a splácení úvěru žalovanou. Uvedená pohledávka byla vymáhána v rozhodčím řízení a následně i exekučně na základě rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. jméno FO. Exekuční řízení bylo následně zastaveno z důvodu neplatnosti rozhodčího nálezu. Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2016 bylo prokázáno, že došlo k postoupení pohledávky nejprve na společnost právnická osoba a následně na žalobkyni, kdy toto bylo oznámeno žalované doloženým dopisem zde 26. 9. 2016. Předžalobní upomínkou ze dne 25. 3. 2025 bylo dále prokázáno, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k úhradě nejpozději do 1. 4. 2025.

7. Uvedený právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou posoudil soud dle ustanovení § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve spojení se zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem (dále jen „starý občanský zákoník“), jež byl účinný v době uzavření smlouvy, dle kterého platilo, že smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 40 000 Kč. Úvěrová smlouva byla uzavřena v roce 2006, avšak žalovaná své závazky z této smlouvy neplnila. V důsledku toho byl věřitelem uplatněn nárok v rozhodčím řízením, jehož výsledkem byl rozhodčí nález, na jehož základě byla vedena exekuce. Tato exekuce probíhala až do roku 2025, kdy byla zastavena pro neplatnost exekučního titulu. V exekučním řízení nebyla vymožena žádná částka. Následně žalobkyně uplatnila svůj nárok žalobou v tomto řízení. Jak bylo uvedeno, rozhodčí nález není překážkou pro toto řízení.

9. Soud si je vědom tíživé životní situace žalované, přesto však nelze přehlédnout, že žalovaná svůj závazek do dnešního dne nesplnila, přičemž sama uvádí, že úvěr trvá od roku 2009. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, tak byla nucena domáhat se svého práva jinými prostředky. Jelikož ke dni rozhodování soudu nebyla dlužná částka uhrazena a nárok žalobkyně je po právu, soud žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni neuhrazenou jistinu ve výši 36 361,83 Kč, poplatky za upomínky ve výši 1 200 Kč i sjednaný řádný úrok z úvěru ve výši 14,9 % ročně z dlužné částky, žalobkyní kapitalizovaný v částce 94 259,93 Kč ke dni 22. 4. 2025. Pokud jde o úrok z prodlení ten přiznal soud podle § 517 odst. 2 starého občanského zákoníku a příslušných prováděcích předpisů. Žalobkyní byl úrok z prodlení kapitalizován v částce 55 260,05 Kč ke dni 22. 4. 2025. Výše úroků a úroků z prodlení, byť se může jevit jako značná, je přímým důsledkem dlouhodobého nesplácení závazku. Soud při stanovení výše přiznaného plnění zohlednil nejen zákonná pravidla pro výpočet úroků, ale i délku období, po které žalovaná svůj dluh nehradila.

10. K návrhu žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání v částce 40 000 Kč soud uvádí, že tomuto návrhu nemohl nevyhovět, neboť uznání dluhu ze strany žalované považuje za neurčité. Žalovaná v odporu uvedla, že je schopna dluh uznat, avšak pouze ve vztahu k půjčené částce, jejíž výši ani nezná. Takové vyjádření nelze považovat za jednoznačné a určité uznání nároku ve smyslu § 153a odst. 1 o. s. ř. Žalobou je přitom vymáhána jistina ve výši 36 361,93 Kč, kterou soud přiznal, jelikož byla prokázána. K jednání se žalovaná ze zdravotních důvodů nedostavila, nemohlo tak dojít k upřesnění uznaného nároku.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 647,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 503 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 561,83 Kč sestávající z částky 2 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 210 Kč ve výši 1 934,10 Kč. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř..

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li dobrovolně a včas splněna povinnost uložená tímto rozhodnutím lze se domáhat jejího splnění výkonem soudního rozhodnutí nebo exekucí.