OSSO 10 C 121/2026-40

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: jméno FO (dříve Anonymizováno), narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro 32 172,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32 172,07 Kč s kapitalizovaným úrokem od 14. 8. 2025 do 17. 11. 2025 ve výši 1 260,04 Kč, úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 27 172,07 Kč od 18. 11. 2025 do 14. 12. 2025, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 27 172,07 Kč od 15. 12. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 27 172,07 Kč od 28. 11. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem od 1. 8. 2025 do 17. 11. 2025 ve výši 222,36 Kč, úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 5 000 Kč od 18. 11. 2025 do 1. 2. 2026, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 2. 2. 2026 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 28. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 288 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení peněžitého plnění z titulu nespláceného spotřebitelského úvěru a kontokorentu poskytnutého žalované na základě rámcové smlouvy uzavřené dne datum. Na jejím základě byl žalované veden běžný účet, k němuž byl dne datum sjednán úvěr ve výši 40 000 Kč (smlouva č. anonymizováno), který byl dne 3. 7. 2021 vyplacen. Žalovaná se zavázala splácet úvěr měsíčně částkou 783 Kč, přičemž splátky hradila do 14. 8. 2025, avšak od 14. 9. 2025 přestala plnit. Proto žalobkyně dne 18. 11. 2025 úvěr zesplatnila, přičemž ke dni 17. 11. 2025 činila dlužná jistina 27 172,07 Kč a kapitalizovaný úrok 1 260,04 Kč. Současně žalobkyně uplatnila i pohledávku z kontokorentu sjednaného dne datum ve výši 5 000 Kč, který byl rovněž dne 18. 11. 2025 zesplatněn. Ke dni 17. 11. 2025 činila jistina kontokorentu 5 000 Kč a kapitalizovaný úrok 222,36 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná ani přes předžalobní výzvu ze dne 18. 11. 2025 dluh neuhradila. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení celkové jistiny 27 172,07 Kč z úvěru spolu se smluvním úrokem 17,9 % ročně od 18. 11. 2025 do 14. 12. 2025, dále 11,5 % ročně od 15. 12. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení od 28. 11. 2025, jakož i částky 1 260,04 Kč. Dále požadovala zaplacení částky 5 000 Kč z titulu kontokorentu spolu se smluvním úrokem 18,9 % ročně od 18. 11. 2025 do 1. 2. 2026 a 11,5 % ročně od 2. 2. 2026 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení od 28. 11. 2025 a částky 222,36 Kč. Celkově se tedy žalobkyně domáhala zaplacení dlužných jistin, příslušenství v podobě smluvních i zákonných úroků a kapitalizovaných úroků vyplývajících z obou smluvních vztahů.

2. Žalovaná se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu dali svým postojem najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Z předložené Rámcové smlouvy ze dne datum číslo anonymizováno, že touto byl zřízen běžný účet žalované a poskytnuta debetní karta. Dodatkem č. 12 byl sjednán úvěr číslo anonymizováno ve výši 40 000 Kč. Doba splácení byla na 97 měsíců s výší splátek po 783 Kč měsíčně, splatných 14. den v měsíci inkasem z běžného účtu. Úroková sazba byla 17,9 % p. a., RPSN 19,47 %. Součástí smlouvy byly Obchodní podmínky, Ceník a Podmínky k používání úvěru, jež žalobkyně doložila, a jejichž součástí bylo ujednání o možnosti ukončení smlouvy, přičemž žalobkyně byla oprávněna požadovat předčasné splacení úvěrů mimo jiné v případě, že by žalovaná byla v prodlení s placením splátek. Žalovaná čerpala úvěr ve výši 40 000 Kč dne 3. 7. 2021, jak vyplývá z potvrzení žalobkyně. Dodatkem číslo 9 k Rámcové smlouvě číslo 1191745 byl dále sjednán kontokorent k běžnému účtu co do částky 5 000 Kč s RPSN 20,64 %. Kontokorent v částce 5 000 Kč byl čerpán 1. 8. 2025, jak vyplývá z přehledu čerpání žalobkyně. Z negativního tvrzení žalobkyně a přehledu plateb pak bylo prokázáno, že žalovaná nesplácela své závazky řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobkyně dne 18. 11. 2025 vyzvala žalovanou k úhradě všech dluhů, tj. dluhu z úvěru ve výši 173 401,20 Kč a dluhu na běžném účtu 745 Kč., tj. v celkové výši 174 146,20 Kč do 29. 1. 2025. Nepovolený debet 745 Kč na běžném účtu dále žalobkyně prokázala předloženým výpisem z účtu. Přehledem plateb bylo dále doloženo, že požadovaná částka z úvěru 28 432,11 Kč a dluhu z kontokorentu ve výši 5 222,36 Kč, kdy tato výzva byla současně výzvou předžalobní. Ohledně úvěruschopnosti žalované bylo potvrzeními zaměstnavatele právnická osoba ze dne 21. 5. 2021 a 2. 7. 2021 prokázáno, že žalovaná měla příjem ze závislé činnosti v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou ve výši 22 891 Kč, resp. 23 569 Kč měsíčně. Úvěrovou zprávou z registru klientských informací bylo prokázáno, že žalovaná měl jeden existující úvěr se splátkou 989 Kč měsíčně.

5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.

7. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

8. Podle ustanovení § 78 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při poskytování spotřebitelského úvěru pořizuje dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru účinného ke dni uzavření smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, podle které došlo k čerpání úvěru žalovanou, ten však následně nesplácela a po zesplatnění jejích závazků žalobkyni neuhradila dlužnou částku z čerpaného úvěru a kontokorentu. V dané věci se soud rovněž zabýval otázkou, zda žalobkyně dostála své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně přitom prokázala, že v rámci svého hodnocení se nespoléhala pouze na údaje uváděné žalovanou, ale tyto dále ověřila potvrzením zaměstnavatele žalované, z něhož zjistila její příjmy v běžné výši, jakož i ověřením jejích dalších závazků. Z uvedených údajů a podkladů přitom nebyl zjištěn žádný důvod, proč by žalovaná nemohla sjednaný úvěr splatit. S ohledem na skutečnost, že žalovaná úvěr nesplácela, vznikl žalobkyni nárok na vrácení nesplacené části jistiny (27 172,07 Kč), vyčerpaného kontokorentu (5 000 Kč), dále sjednaných úroků (částečně v kapitalizované výši) uplatněných v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rovněž úroků z prodlení dle výše uvedených zákonných ustanovení. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši zaplaceného soudního poplatku v částce 1 288 Kč, kdy jiné náklady řízení žalobkyně neuplatňovala.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.