OSSO 10 C 177/2026-21

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 6 591 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 591 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 4 157 Kč od 16. 7. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 434 Kč od 19. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 6 591 Kč představující vyúčtování dodávky elektřiny podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne datum. Tvrdila, že na základě této smlouvy dodávala žalované elektřinu do odběrného místa v obec a zajišťovala i související distribuční služby. Žalovaná se měla zavázat hradit cenu podle platného ceníku a regulovaných distribučních poplatků. Fakturou ze dne 1. 7. 2025 jí žalobkyně vyúčtovala dodávku 1 767 kWh elektřiny za období 2. 10. 2024–26. 6. 2025 ve výši 4 157 Kč a fakturou ze dne 4. 11. 2025 dodávku 402 kWh elektřiny za období 27. 6. 2025–2. 11. 2025 ve výši 2 434 Kč. Podle tvrzení žalobkyně žalovaná na tyto faktury ničeho neuhradila. Součástí vyúčtování byly mimo jiné regulované ceny za distribuci, služby provozovatele soustavy, OTE, podporované zdroje energie, stálý plat a daně. Žalobkyně uvedla, že výpočet těchto složek je patrný z příloh faktur, na které odkázala. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána předžalobní výzvou právního zástupce ze dne 11. 1. 2026.

2. Žalovaná se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu dali svým postojem najevo, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně se žalovanou uzavřely smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. anonymizováno s místem odběru elektřiny adresa. Cena byla ujednána odkazem na ceník žalobkyně pro produkt Anonymizováno, pro sazbu distribuce D02D a hodnotu příkonu hlavního jističe 1 x 25,0 A. Podrobnější úprava byla sjednána odkazem na Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny. Žalobkyně vyúčtovala žalované odebranou elektřinu fakturou č. anonymizováno ze dne 1. 7. 2025, v níž vyčíslila nedoplatek ve výši 4 157 Kč, a fakturou č. anonymizováno ze dne 4. 11. 2025, v níž vyčíslila nedoplatek ve výši 2 434 Kč. Uvedené doklady obsahovaly rovněž poučení žalované o možnosti reklamace. Před podáním žaloby zaslal právní zástupce žalobkyně předžalobní výzvu ze dne 11. 1. 2026, žalovaná však přesto dlužnou částku neuhradila

5. Vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené kupní smlouvy podle § 2079 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) za podmínek stanovených zejména § 50 zák. č. 458/2000 Sb., energetického zákona, podle kterých vznikla žalobkyni jako prodávající povinnost dodávat žalované elektřinu při současné povinnosti žalované hradit její cenu, v uvedeném rozsahu však žalovaná této povinnost nedostála. Neuhrazením závazků v takto stanovené lhůtě se zároveň žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalované od prvního dne prodlení úroky z prodlení dle § 1968 a násl. ObčZ; výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala.

6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 591 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.