OSSO 16 C 153/2025-79

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kotounovou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 25 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 500 Kč od 8. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 1 000 Kč se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 645 Kč k rukám jejího zástupce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 8.3.2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 25 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 500 Kč ve výši 12 % ročně od 8.3.2025 do zaplacení a dále zaplacení částky ve výši 1 000 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že mezi ní jako věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. číslo. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne datum. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 25 500 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím klientské zóny. Žalovaný se zavázal úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 15 % p.m. splácet ve 12 měsíčních splátkách ve výši 3 825 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpen 2025. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15.09.2024. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalovanému první upomínku ze dne 20.9.2024, kde vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalovaný však vůči žalobkyní své splatné závazky neuhradil. Žalobkyně proto zaslala žalovanému druhou upomínku ze dne 5.10.2024, kde opětovně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, žalobkyně proto přistoupila dle ustanovení článku V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzvala žalovaného s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, náklady na upomínkování a nákladů právního zastoupení. Žalobkyně dále v žalobě uvedla, že před uzavření smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti, kdy k prokázání této skutečnosti odkázala na přílohu smlouvy o úvěru, kde je uveden detailní rozbor posouzení úvěruschopnosti prokazující splnění této zákonné povinnosti žalobkyně. Žalovaný ani po zaslání předžalobní výzvy na svůj dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Soudu však bylo sděleno, že žalovaný je již od 24. 8. 2024 pohřešován, což bylo potvrzeno i z databáze pohřešovaných osob.

3. Usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 2.10.2025, č.j. 16 C 153/2025-27, byl proto žalovanému ustanoven opatrovník (tituly před jménem právnická osoba, Anonymizováno), a to z důvodu, že pobyt žalovaného není znám.

4. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, písemných vyjádření opatrovníka žalovaného a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

6. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli za použití prostředků dálkové komunikace dne datum smlouvu označenou jako Smlouva o poskytnutí úvěru č. číslo. V předmětné smlouvě se zavázala žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 500 Kč. Čerpané peněžní prostředky se žalovaný zavázal uhradit současně s poslední splátkou úroku, sjednané úroky úvěru se žalovaný zavázal splatit ve 12měsíčních splátkách po 3 825 Kč nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Splátka zahrnovala pouze splátku úroku za poskytnutí úvěru, nikoli jistinu úvěru. Zápůjční úroková sazba dle smlouvy činila 15 % měsíčně a tzv. RPSN 436 %. Na úrocích měl žalovaný uhradit částku ve výši 45 900 Kč, celkem pak částku ve výši 71 400 Kč. Smlouva dále obsahovala důsledky vyplývající z prodlení žalovaného, a to povinnost částku ve výši 500 Kč za zaslanou upomínku a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z vyčíslené dlužné částky, a to ode dne následujícího po dni uplynutí stanovené lhůty v předžalobní výzvě až do jejího úplného zaplacení. Z předsmluvních informací bylo zjištěno, že žalovaný byl před poskytnutím úvěru informován o podmínkách úvěru, včetně výše úrokové sazby, smluvní pokuty či výše RPSN.

7. Soud dále zjistil, že žalobkyně dne datum na účet žalovaného uvedený v uzavřené smlouvě – číslo účtu 173178923, vyplatila částku ve výši 25 500 Kč, což vyplývá z dokladu o bezhotovostní platbě. Z výpisu účtu žalovaného, který si soud v rámci své činnosti vyžádal od banky žalovaného – Monety Money Bank, a.s., bylo zjištěno, že žalovaný obdržel od žalobkyně (číslo účtu č. účtu) dne 1.8.2024 částku ve výši 25 500 Kč. Soud dále zjistil, že se žalobkyně na žalovaného obrátila prostřednictvím výzev ze dne 20.9.2024 a ze dne 5.10.2024, ve kterých jej upozornila na prodlení se splácením příslušných splátek a zároveň na možnost zesplatnění celého úvěru, doklady k odeslání výzev žalovanému žalobkyně soudu nepředložila. Oznámením ze dne 21.2.2025 spojeným s předžalobní výzvou žalobkyně žalovanému následně sdělila, že s ohledem na jeho prodlení s úhradou splátky došlo v souladu se smlouvou k u zesplatnění všech závazků vyplývající z uvedené smlouvy, a zároveň žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dosud nesplacených částí úvěrů, úroků a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s jeho prodlením. Výzva byla podána k poštovní přepravě téhož dne, což bylo doloženo podacím archem.

8. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 2993 věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Soud věc právně posoudil zejména podle výše uvedených ustanovení občanského zákoníku a dále též zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavřené předmětné smlouvy označené jako smlouvy o úvěru z pohledu souladu obsahu úvěru s dobrými mravy, kdy posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr a úroky neodporují dobrým mravům.

14. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy ze dne datum zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Soud shledal, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když výše sjednaných poplatků je zcela nepřiměřená. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly úrok ve výši 15 % p.m. (měsíčně), náklady daného spotřebitelského úvěru byly ve smlouvě vyjádřeny tzv. roční procentní sazbou nákladů (RPSN) ve výši 436 %, Předmětná smlouva představuje nepochybně smlouvu formulářovou, kdy žalovaný neměl možnost vyjednávat o jejím obsahu, a to v části týkající se úročení úvěrů a plněních spojených s tímto úvěrem, a to i v souvislosti s jeho nastalým prodlením. Ve smlouvě o úvěru byla současně sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z vyčíslené dlužné částky, a to ode dne následujícího po dni uplynutí stanovené lhůty v předžalobní výzvě až do jejího úplného zaplacení či povinnost uhradit částku ve výši 500 Kč za zaslání první a druhé písemné upomínky. Uvedené úroky a další náklady spojené s úvěrem, včetně požadovaných platebních povinností v důsledku prodlení žalovaného soud považuje za plnění, která jsou v hrubém nepoměru k poskytnuté jistině úvěru. Z ujednání o smluvním úroku je pak zřejmé, že tato ujednání vyvolávají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017. sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). Soud má tak za to, že uvedená úroková sazba vysoce přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a akceptovatelné.

15. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách vyplývá, že RPSN činilo v rozhodném období (červenec 2024) cca 9,45 %, RSPN v uzavřené smlouvě je tak více než 46x vyšší. Je tedy zřejmé, že žalobkyně při sjednávání podmínek smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřeně vysokého smluvního úroku by žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě neposkytla. Je-li pak nemravná taková část smlouva, která nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy (dle výše uváděného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, platí, že jednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny nelze od ostatního obsahu smlouvy oddělit), je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 a § 588 občanského zákoníku, přičemž se v daném případě jedná o neplatnost tzv. absolutní, k níž musí soud přihlížet od počátku.

16. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nezabýval se podrobněji tvrzením žalobkyně a opatrovníka žalovaného o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a způsobu uzavření smlouvy a dalšími námitkami opatrovníka žalovaného.

17. S ohledem na výše vedené tak soud dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. V daném případě se žalovanému dostalo plnění v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinen poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku ve výši 25 500 Kč, doposud žalobkyni neuhradil ničeho, je tedy povinen vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení odpovídající částce ve výši 25 500 Kč. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je pak pohledávkou splatnou na výzvu, neboť den splatnosti nebyl smluven. Za řádnou výzvu k plnění považuje soud v daném případě výzvu ze dne 21.2.2025, kterou právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému prostřednictvím poštovní přepravy dne 21.2.2025 (u předcházejících výzev doložených žalobkyní nebyl soudu doložen doklad o jejich odeslání žalovanému). Lhůta k plnění byla žalobkyní v předžalobní výzvě stanovena žalovanému do 7.3.2025. Žalobkyně proto požadovala přiznání úroku z prodlení od 8.3.2025. Soud proto žalobkyni přiznal též nárok na úhradu úroku z prodlení, a to ve výši vyplývající z právního předpisu, resp. nařízení vlády č. 351/2013 Sb. právě za dobu, jak požadovala žalobkyně, od 8.3.2025 do zaplacení.

18. Ve zbývajícím rozsahu o částku 1 000 Kč, pak žaloba nebyla důvodná, a proto byla zamítnuta, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. dle poměru úspěchu ve věci tak, že přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 645 Kč. Soud při svém rozhodování vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.5.2016, sp. zn. 25 Cdo 1792/2015, podle kterého musí soud při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně žalobou požadovala ke dni rozhodnutí soudu celkem částku ve výši 25 500 Kč + 1 000 Kč + příslušenství. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva absolutně neplatná, přiznal žalobkyni částku ve výši 25 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 8.3.2025 do zaplacení. Ve zbytku žalobu zamítl. Ke dni vyhlášení rozsudku by činil nárok žalobkyně 29 241 Kč (jistina ve výši 25 500 Kč + 1 000 Kč a žalobkyní požadované úroky do dne vyhlášení rozsudku ve výši 2 741 Kč), přiznáno bylo 28 241 Kč (jistina ve výši 25 500 Kč a úrok 12 % z této částky za období od 8.3.2025 do dne vyhlášení rozsudku ve výši 2 741 Kč). Žalobkyně tak byla úspěšná v 96,6 % a žalovaný byl úspěšný v rozsahu 3,4 %.

20. Protože žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 96,6 % (28 241 Kč) a neúspěšná v rozsahu 3,4 % (1 000 Kč), má právo na náhradu 93,2 % nákladů řízení. Tyto náklady činí právě částku ve výši 5 645 Kč a sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 060 Kč a nákladů právního zastoupení, když advokátovi náleží odměna dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, z tarifní hodnoty ve výši 25 500 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a z částky ve výši 2 180 Kč dle § 7 odst. 1 advokátního tarifu za písemné vyjádření žalobkyně ze dne 28.11.2025 včetně jedné paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč a dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 130 Kč ve výši 867 Kč. Pokud žalobkyně požadovala náhradu nákladů podle § 7 advokátního tarifu pak se zdejší soud s tímto vyčíslením neztotožňuje. Podaná žaloba je ustáleným vzorem uplatněným opakovaně žalobkyní u zdejšího soudu ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž účelem přijetí § 14b advokátního tarifu bylo právě postihnout obdobné případy. V uvedeném návrhu jsou měněny pouze data smluv, upomínek a splátek. Z celkové částky 6 057 Kč, která by představovala plnou náhradu nákladů řízení, pak žalobkyni náleží 93,2 %, tj. částka ve výši 5 645 Kč.

21. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější než zákonem podpůrně určené lhůtě tří dnů.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem dobovolně v uvedených lhůtách, lze se po jeho právní moci domáhat jejich splnění výkonem rozhodnutí u soudu nebo exekucí.