OSSO 22 C 66/2026-29

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Alžbětou Fuchsovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 3 850 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 4. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 3 850 Kč s úrokem z prodlení z částky 2 000 Kč od 5. 11. 2023 do zaplacení a dále částky 1 815 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o podnikatelské zápůjčce č. anonymizováno, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 2 000 Kč, kterou řádně a včas nesplatil. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni. Žalovaná částka představuje poskytnutou jistinu ve výši 2 000 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 250 Kč, 450 Kč a 650 Kč.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, zejména smlouvou o poskytnutí zápůjčky č. anonymizováno, žádostí o půjčku, scoringovým protokolem, smlouvou o postoupení pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky, doručenkou datové zprávy a potvrzením právnická osoba o připsání částky 2 000 Kč na účet žalovaného dne 6. 10. 2023.

Ze žádosti o půjčku soud zjistil, že žalovaný dne 5. 10. 2023 požádal o poskytnutí půjčky ve výši 10 000 Kč s cenou půjčky 2 500 Kč a celkovou částkou k úhradě 12 500 Kč.

Ze smlouvy o poskytnutí zápůjčky č. anonymizováno soud zjistil, že tato pracuje s částkou 2 000 Kč, poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 500 Kč a celkovou částkou k úhradě 2 500 Kč. Součástí smlouvy jsou dále ujednání o smluvních pokutách ve výši 250 Kč, 450 Kč a 650 Kč a další sankční ujednání. Smlouva současně výslovně uvádí, že projev vůle dlužníka byl zaznamenán podáním žádosti o podnikatelskou zápůjčku.

Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala vznik smluvního nároku v rozsahu uplatněném žalobou. Jediný doložený projev vůle žalovaného směřoval k uzavření smlouvy o zápůjčce na částku 10 000 Kč s poplatkem 2 500 Kč, zatímco žalobkyně dovozuje svůj nárok ze smlouvy, podle níž měla být poskytnuta částka 2 000 Kč s poplatkem 500 Kč. Z provedených důkazů nevyplývá, že žalovaný projevil vůli být vázán smluvním vztahem právě tohoto obsahu. Za této situace nelze mít za prokázané uzavření smlouvy v podobě tvrzené žalobkyní.

V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 2 000 Kč. Tato skutečnost vyplývá z potvrzení právnická osoba o připsání částky na účet žalovaného dne 6. 10. 2023, ze scoringového protokolu i ze smlouvy o postoupení pohledávky.

Ze smlouvy o postoupení pohledávky soud dále zjistil, že postupitel vedle pohledávky výslovně postoupil žalobkyni rovněž nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého z uvedené platby 2 000 Kč. Žalobkyně je proto k uplatnění tohoto nároku aktivně věcně legitimována.

Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by částku 2 000 Kč právní předchůdkyni žalobkyně nebo žalobkyni vrátil. Za situace, kdy nebyl prokázán právní důvod, na jehož základě by si žalovaný mohl uvedené plnění ponechat, vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, které je povinen vydat. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 2 000 Kč.

Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Nebyl prokázán nárok na poplatek za poskytnutí zápůjčky, smluvní pokuty ani náklady spojené s uplatněním pohledávky. Zároveň soud nad rámec uvedeného dodává, že smluvní konstrukce předložená žalobkyní, spočívající vedle poplatku za poskytnutí zápůjčky rovněž v kumulaci dalších sankčních plnění, vzbuzuje závažné pochybnosti z hlediska souladu s dobrými mravy.

Pokud jde o příslušenství pohledávky, soud vycházel z toho, že oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 3. 2024 byl žalovaný současně vyzván k úhradě dlužné částky. Toto oznámení bylo žalovanému doručeno do jeho datové schránky fikcí dne 2. 4. 2024. Jelikož soud přiznal žalobkyni nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení, nikoliv nárok smluvní, nelze vycházet ze smluvně tvrzené splatnosti. Soud proto přiznal zákonný úrok z prodlení od 4. 4. 2024, kdy byl žalovaný již v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, když při určení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků vycházel soud z žalované částky včetně příslušenství a žalobkyni požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.