OSSO 22 C 92/2026-22

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Alžbětou Fuchsovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro 8 950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 28. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 8 950 Kč s příslušenstvím a částky 1 815 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. Tvrdila, že její právní předchůdkyně právnická osoba uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o krátkodobé podnikatelské zápůjčce č. anonymizováno, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 5 000 Kč se splatností dne 9. 8. 2024. Pohledávka měla být následně postoupena žalobkyni. Žalovaná částka představuje poskytnutou jistinu ve výši 5 000 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 550 Kč, 750 Kč a 1 150 Kč.

Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, zejména návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, žádostí o půjčku, scoringovým protokolem, všeobecnými obchodními podmínkami, smlouvou o postoupení pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky, doručenkou datové zprávy a dalšími listinami založenými ve spise.

Ze žádosti o půjčku soud zjistil, že žalovaná dne 10. 7. 2024 požádala o poskytnutí půjčky ve výši 3 000 Kč, s cenou půjčky 900 Kč, celkovou částkou k úhradě 3 900 Kč a splatností dne 9. 8. 2024.

Žalobkyně však svůj nárok odvozovala od smlouvy č. anonymizováno, podle níž měla být žalované poskytnuta částka 5 000 Kč za poplatek 1 500 Kč. Tuto smlouvu však žalobkyně soudu nepředložila. Ve spise se nachází pouze smlouva č. anonymizováno, která se týká jiného právního vztahu, jiné částky i jiného data poskytnutí plnění.

Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o podnikatelské zápůjčce odpovídající žalobním tvrzením. Jediný doložený projev vůle žalované totiž směřoval k poskytnutí částky 3 000 Kč, nikoliv částky 5 000 Kč. Z provedených důkazů nevyplývá, že by žalovaná akceptovala smluvní podmínky tvrzené žalobkyní ani že by souhlasila s poskytnutím částky 5 000 Kč za žalobkyní tvrzených podmínek.

V řízení však bylo současně prokázáno, že na účet žalované byla v červenci 2024 připsána částka 5 000 Kč poskytnutá právní předchůdkyní žalobkyně. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by tuto částku vrátila.

Za situace, kdy nebyl prokázán právní důvod, na jehož základě by si žalovaná mohla uvedené plnění ponechat, dospěl soud k závěru, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalobkyni proto vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu 5 000 Kč.

Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť nebyl prokázán smluvní základ pro požadované plnění přesahující částku skutečně poskytnutou žalované. Nebyl tak prokázán nárok na poplatek za poskytnutí zápůjčky, smluvní pokuty ani náklady spojené s uplatněním pohledávky.

Nad rámec uvedeného soud dodává, že ani případné dodatečné předložení smlouvy o zápůjčce na částku 5 000 Kč by samo o sobě neodstranilo rozpor mezi obsahem žádosti žalované, v níž požadovala poskytnutí částky 3 000 Kč, a tvrzeným obsahem smluvního vztahu, z něhož žalobkyně dovozuje svůj nárok. Již z tohoto důvodu by bylo třeba pečlivě posoudit, zda žalobkyně prokázala shodu vůle smluvních stran ohledně podstatných náležitostí tvrzené smlouvy.

Pokud jde o příslušenství pohledávky, žalovaná byla k vrácení plnění vyzvána oznámením o postoupení pohledávky doručeným do její datové schránky, které obsahovalo rovněž výzvu k úhradě dlužné částky. Oznámení bylo žalované doručeno fikcí dne 26. 9. 2024. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení od 28. 9. 2024, kdy se žalovaná dostala do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení, neboť lhůta plnění dle zaslané výzvy uplynula dne 27. 9. 2024.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu účastníků ve věci.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.