OSSO 23 C 193/2026-12

Okresní soud v Sokolově rozhodl soudkyní Mgr. Janou Zálišovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o návrhu na zrušení výživného na zletilé dítě

I. Vyživovací povinnost žalobce žalobce, narozeného Datum narození žalobce, k žalovanému Jméno žalovaného, narozenému datum, stanovená rozsudkem Okresního soudu v Sokolově č. j. 40 Nc 28181/2017-21 ze dne 17. 8. 2017, se s účinností od 1. 7. 2026 zrušuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se návrhem ze dne 2. 6. 2026 domáhal zrušení vyživovací povinnosti k jeho synovi s tím, že syn ukončil studium na vysoké škole a je samostatně výdělečně činný. Pracuje jako OSVČ. Se synem se stýká, přispívá mu i nad rámec stanoveného výživného. Navrhuje, aby vyživovací povinnost byla s účinností od 1. 7. 2026 zrušena.

2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že tvrzení žalobce nepopírá. Vykonává samostatnou výdělečnou činnosti jako OSVČ. Přikládá rozhodnutí o ukončení studia na Západočeské univerzitě v Chebu a navrhuje, aby soud návrhu žalobce vyhověl.

3. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání.

4. S ohledem na skutečnost, že žalobce i žalovaný souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, nenařizoval soud v dané věci ústní jednání a rozhodl na základě tvrzení a důkazů předložených účastníky.

5. Dle ustanovení § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

6. Z listinných důkazů byl zjištěn tento skutkový stav. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 17. 8. 2017 č. j. 40 Nc 28181/2017-21 byla schválena dohoda rodičů s tím, že se žalobce zavázal přispívat na výživu žalovaného částkou 4 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2017. Rozsudek nabyl právní moci dnem 18. 8. 2017. Z výpisu údajů z veřejné části živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalovanému vzniklo od 12. 2. 2026 živnostenské oprávnění, kdy předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Rozhodnutím Fakulty ekonomické Západočeské univerzity v Plzni ze dne 10. 3. 2026 bylo rozhodnuto o ukončení studia žalovaného pro nesplnění podmínek prvního semestru studia. Student nezískal potřebný počet kreditů. Požadováno bylo alespoň 10 kreditů, student měl 0 kreditů.

7. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že je možno návrhu na zrušení stanovené vyživovací povinnosti vyhovět. Žalovaný dle svého tvrzení dokončil přípravu pro své budoucí povolání a je již schopen se sám živit. Uvedl, že pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná, studium na vysoké škole bylo ukončeno. Toto doložil. V daném případě jsou tedy dány podmínky pro zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému, a proto soud návrhu na zrušení stanovené vyživovací povinnosti v plném rozsahu vyhověl a vyživovací povinnost žalobce k žalovanému s účinností od 1. 7. 2026, tak jak navrhoval žalobce, zrušil.

8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žalobci nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno, i když měl ve věci plný úspěch a podle § 142 odst. 1 o.s.ř. by měl právo na náhradu nákladů řízení, avšak žádnou náhradu nákladů řízení po žalovaném nežádal, žalovanému žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím podepsaného soudu ve dvojím vyhotovení.