OSSO 23 C 52/2026-32

Okresní soud v Sokolově rozhodl soudkyní Mgr. Janou Zálišovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 17 208 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 000 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Ohledně částky 3 600 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 600 Kč od 25. 2. 2024 do 28. 7. 2025, úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 3 600 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení a částky 4 608 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu č. 3703-126391/0710 pod variabilním symbolem 2311005226.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 17 208 Kč s příslušenstvím z titulu postoupené pohledávky od společnosti právnická osoba, IČ IČO, a následně společnosti právnická osoba, IČ IČO. Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno poskytla právní předchůdkyně žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Dne 24. 2. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 a 10. 6. 2025. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou právní zástupkyně žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že v případě, že by soud neměl její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že dle jeho názoru jednání žalobkyně porušuje § 176 občanského zákoníku. Žalobkyně v lednu 2026 chtěla zaplatit za úvěr ve výši 9 000 Kč celkem 37 502 Kč. Poplatky a pokuty převyšují jistinu o více než 300 %. Domnívá se, že žalobkyně se snažila využít jeho nezkušenost, neznalost a finanční tíseň. Dovoluje si požádat soud o přehodnocení adekvátnosti nákladů právního zástupce, úroků a poplatků. Nerozporuje jistinu, chce požádat o možnost splátek po 2 000 Kč.

3. Soud ve věci nařídil jednání. Žalobkyně se z tohoto jednání omluvila z důvodu nenavyšování nákladů řízení. Trvala na podané žalobě. Ještě předtím sdělila, že souhlasí s měsíčními splátkami po 2 000 Kč, pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný, který se k jednání osobně dostavil uvedl, že si vzal úvěr kvůli rekonstrukci bytu. S žalobkyní se však nedalo domluvit, neustále navyšovala dlužnou částku o úroky. Akceptuje jistinu a úrok z prodlení, nesouhlasí s pokutami. Žalobkyně opakovaně účtovala např. upomínky po 450 Kč, požadovala náklady na převzetí aj. Požádal o splátkový kalendář.

4. Z předložených listin bylo zjištěno následující. Původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr do výše 30 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. Měsíční úroková sazba činila 40 %. Úvěr měl být splácen každý měsíc, vždy do každého 24. dne v měsíci. Roční procentní sazba nákladů činila 5535,71 %. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 9 000 Kč. Z potvrzení právnická osoba bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 26. 10. 2023 zaslána společností právnická osoba částka 9 000 Kč. Dne 24. 2. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru k témuž dni z důvodu prodlení žalovaného. Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 a 10. 6. 2025 vč. příloh a seznamu pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena společností právnická osoba nejprve společnosti právnická osoba a následně žalobkyni. Oznámením ze dne 20. 7. 2025 byl žalovaný informován o postoupení pohledávky. Výzvou k úhradě ze dne 20. 7. 2025, kterou dle podacího lístku právní zástupkyně žalobkyně dne 23. 7. 2025 prokazatelně odeslala žalovanému, bylo doloženo, že žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnutých prostředků ve lhůtě tří dnů.

5. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

6. V řízení žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.

7. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

9. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

12. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z., a to právě s ohledem na jednání právní předchůdkyně žalobkyně a zásadu dobrých mravů. Bylo zjištěno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč, za který se zavázal žalovaný hradit měsíčně 40 % úrok. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr a úroky neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je. Měsíční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činila 40 % a RPSN činila 5535,71 %. Soud má za to, že tato úroková sazba vysoce přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a akceptovatelné. Soud proto již jenom z těchto skutečností považuje předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru za rozpornou s dobrými mravy, a tudíž i absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Poukazuje rovněž na databázi České národní banky, z níž vyplývá, že v roce 2023 činila obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru domácnostem na spotřebu kolem 9 % ročně. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě měsíčního úroku ve výši 40 % výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého úroku by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytl. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.

15. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nezabýval se podrobněji tvrzením žalobkyně o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

16. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že původní věřitel, společnost právnická osoba poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 9 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.).

17. Soud z tvrzení žalobkyně zjistil, že z částky 9 000 Kč nebylo uhrazeno ničeho. Tato částka byla proto žalobkyni přiznána. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 20. 7. 2025, která mu byla odeslána doporučeně dne 23. 7. 2025. Následujícího dne, resp. 24. 7. 2025 (čtvrtek) se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, lhůta k úhradě byla žalobkyní stanovena tři dny, tedy do 27. 7. 2025 (neděle), resp. 28. 7. 2025. Ode dne následujícího, tj. 29. 7. 2025, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. dle poměru úspěchu ve věci. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11. 5. 2016, podle kterého musí soud při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně žalobou požadovala částku 17 208 Kč s příslušenstvím (požadovaný úrok z prodlení ve výši 14,75 % z částky 12 600 Kč od 25. 2. 2025 do dne rozhodnutí by činil 4 333,11 Kč), přiznána jí byla částka 9 000 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení ve výši 11,5 % z částky 9 000 Kč od 29. 7. 2025 do dne rozhodnutí by činil 938,59 Kč). Žalovaný tak byl nepatrně úspěšnější, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

19. Dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost uhradit jistinu a úrok z prodlení ve splátkách po 2 000 Kč, přičemž žalobkyně se splátkami souhlasila.

20. Vzhledem k tomu, že nebyl vydán elektronický platební rozkaz, jelikož byly pochybnosti o nárocích žalobkyně, a v řízení bylo pokračováno, postupoval soud dle sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položka 2 odst. 2, a žalobkyni uložil povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek činí dle položky 1 částku 1 000 Kč (z žalované částky) a dosud bylo zaplaceno 800 Kč.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí, nebo exekuce.