OSST 4 C 202/2021-19

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 58 880 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 13 060 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 16. 8. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaná je dále povinna zaplatit žalobci částku ve výši 26 940 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 16. 8. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 6 660 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a dále částku 18 880 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 40 000 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky a dále částku ve výši 18 880 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že dne 15. 4. 2018 uzavřela žalovaná se společností právnická osoba v písemné formě smlouvu o úvěru číslo jejíž přílohu tvořil předpis splátek pro žalovanou zvolenou variantu úvěru. Na základě této smlouvy byla žalované v hotovosti poskytnuta jistina úvěru ve výši 40 000 Kč, kterou převzala při podpisu smlouvy, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 33 600 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za správu úvěru, případně poplatku za uzavření smlouvy splatném při uzavření smlouvy a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Vzhledem ke skutečnosti, že jednorázový administrativní poplatek, pokud byl sjednán, byl uhrazen při uzavření smlouvy, zbývalo žalované splatit částku ve výši 73 600 Kč. Žalovaná se v uzavřené smlouvě zavázala splatit částku v 16 měsíčních splátkách po 4 600 Kč, přičemž první splátka byla splatná v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost úvěru pak připadala na den 15. 8. 2019. Dále žalobce uvedl, že smlouva byla uzavřena na základě žalovanou vyplněné žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, do které žalovaná uvedla základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jejích finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovanou předloženy k posouzení její bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaná stvrdila svým vlastnoručním podpisem žádosti. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost žalované splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru takové výše, jaká jí byla poskytnuta. Dále žalobce uvedl, že žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Žalovaná uhradila částku ve výši 26 940 Kč, která odpovídá 5 řádně uhrazeným splátkám. Ze splátek na poskytnutou jistinu tak byla alokována částka ve výši 0 Kč, na smluvně sjednané příslušenství pohledávky byla alokována částka ve výši 26 940 Kč. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou částky 46 660 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 40 000 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 6 660 Kč. Dále žalobce uvedl, že ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu původního věřitele t. j. společnost právnická osoba převedena na společnost právnická osoba V důsledku koupě části závodu se tak věřitelem pohledávky evidované za žalovanou stala společnost právnická osoba (dále jen přechodný věřitel). Z přechodného věřitele byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem původního věřitele ze dne 19. 1. 2021. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 74 712,98 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 40 000 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 996 Kč, nesplaceného poplatku za správu úvěru ve výši 1 576 Kč, nesplaceného poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 3 088 Kč, postoupeného sankčního poplatku ve výši 1 250 Kč, postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 500 Kč, postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 302,98 Kč a postoupené smluvní pokuty ve výši 20 000 Kč. Žalobce uvedl, že po zvážení všech okolností a s ohledem na osobu žalované, učinil rozhodnutí v soudním řízení ku prospěchu žalované neuplatnit postoupené sankční poplatky, postoupené paušální náklady na vymáhání, část smluvní pokuty, jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Ohledně smluvní pokuty žalobce uvedl, že nárok na smluvní pokutu vznikl v souladu s článkem V. odst. 4 Smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalobce uvedl, že požaduje smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 40 000 Kč, a to za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, t. j. od 16. 8. 2019, do 30. 11. 2020. Požaduje tedy smluvní pokutu ve výši 18 880 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, přestože byla upomínána.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokazoval formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru. Z tohoto formuláře bylo zjištěno, že jako věřitel je uvedena společnost právnická osoba, dále je zde uveden zprostředkovatel úvěru. V případě celkové výše spotřebitelského úvěru 40 000 Kč a doby trvání 16 měsíců činí celková částka 73 600 Kč, kterou je nutné zaplatit v 16 měsíčních splátkách po 4 600 Kč. Z tohoto formuláře bylo dále zjištěno, že žalovaná zde uvedla, že podmínky pro poskytnutí úvěru pochopila a úvěr chce. Formulář je ze dne 15. 4. 2018 a je podepsán žalovanou. Ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 15. 4.2018 bylo zjištěno, že jako žadatel je uvedena žalovaná s tím, že žádá o poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč na dobu 16 měsíců. Ohledně žadatele je zde uvedeno, že je na mateřské/rodičovské dovolené, je svobodná, počet osob žijící v domácnosti je 2 s tím, že do 6 let zde žije osoba jedna. Dále je zde uvedeno, že žalovaná pobírá rodičovský příspěvek, mateřskou ve výši 7 600 Kč, od matky dostává částku 5 000 Kč a dále dostává přídavek na dítě 500 Kč. Celkový příjem domácnosti činí 13 100 Kč. Dále jsou zde uvedeny průměrné měsíční výdaje žadatele s tím, že za elektřinu, plyn a vodu to činí 3 000 Kč, na stravování 6 000 Kč, ostatní výdaje činí 5 000 Kč. Průměrné měsíční výdaje domácnosti tedy činí 9 500 Kč. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal smlouvou o úvěru číslo ze dne 15. 4. 2018. Z této smlouvy bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností právnická osoba jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem, přičemž na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v 16 měsíčních splátkách po 4 600 Kč spolu s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 33 600 Kč Celkem tedy 73 600 Kč. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě ohledně postoupení pohledávky prokázal smlouvou o postoupení pohledávek, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 21. 12. 2020. Z přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovanou. Z dopisu ze dne 19. 1. 2021 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba oznámila žalované, že pohledávka ze smlouvy o půjčce číslo byla postoupena právnická osoba obec a právnická osoba

4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaná převzala částku 40 000 Kč a zavázala se vrátit celkem částku 73 600 Kč v 16 měsíčních splátkách po 4 600 Kč.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. v platném znění poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované, když jen ze samotného porovnání průměrných měsíčních příjmů domácnosti 13 100 Kč po odečtení průměrných měsíčních výdajů celé domácnosti 9 500 Kč zbývá částka 3 600 Kč, přičemž žalovaná měla hradit splátky ve výši 4 600 Kč měsíčně. V daném případě tedy soud posoudil smlouvu jako neplatnou. Ačkoliv ze zákona o spotřebitelském úvěru výslovně nevyplývá, že následkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy, ve které se spotřebitelský úvěr sjednává, je třeba dle názoru soudu tuto neplatnost dovodit z rozhodnutí Ústavního soudu, který relativní neplanost odmítá jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele (usnesení Pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. PL ÚS 1/10), stejně tak rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR – finance jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo i bez námitky dlužníka otázkou, zda věřitel posoudil náležitě úvěruschopnost spotřebitele a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, t. j. absolutní neplatnost smlouvy (rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 19 Co 191/2021). S ohledem na uvedené skutečnosti soud tedy dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná dle § 588 obč. zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaná na základě smlouvy převzala částku 40 000 Kč a z tvrzení žalobce vyplývá, že uhradila celkem částku 26 940 Kč, rozhodl soud o povinnosti žalované vrátit částku 13 060 Kč dle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku a § 2993 obč. zákoníku, podle něhož je žalovaná povinna zaplatit tuto částku z titulu bezdůvodného obohacení. V ostatním byla žaloba zamítnuta.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V souladu s citovaným ustanovením by právo na náhradu nákladů řízení měla žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.