OSST 7 C 325/2021-86

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní celé jméno řešitele ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_003⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ o zaplacení 141 592 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 141 592 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z této částky od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám jeho zástupce anonymizováno jméno příjmení částku ve výši 85 786,20 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení shora uvedené částky z titulu náhrady škody spočívající ve vynaložených nákladech na opravu havarovaného vozidla. Žalobu odůvodnil tím, že dne datum okolo 11:35 hod. došlo na veřejné komunikaci v katastru územní celek – obec ke škodní události. Žalovaného pes vběhl na silnici, kde se dostal do jízdní dráhy vozidla zn. anonymizována dvě slova, registrační značka anonymizováno, jehož vlastníkem byl poškozený příjmení jméno příjmení.

Dle tvrzení žalobce měl žalovaný uvést, že vykonával právo myslivosti, kdy měl psa puštěného na volno a ten mu utekl za zvěří. Žalobce doplnil, že předmětná událost byla projednána ve správním řízení vedeném před stát. instituce, které bylo dne datum zastaveno s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že by se žalovaný dopustil přestupku, neboť v rámci šetření bylo zjištěno, že v době dopravní nehody měl psa v dlouhodobém výcviku jiný držitel. Uznán vinným ze spáchání přestupku pak byl na základě rozhodnutí anonymizována dvě slova v obec ze dne datum jméno příjmení, neboť jako držitel psa nezabránil jeho pobíhání na pozemní komunikaci, v důsledku čehož pak došlo k dané nehodě. V této souvislosti zdůraznil, že bylo zjištěno, že psa měl pan příjmení u sebe na výcviku na základě smlouvy uzavřené s majitelem psa (žalovaným). Žalobce podotkl, že ze zprávy Policie ČR ze dne datum a datum se podává, že majitelem psa v době nehody byl právě žalovaný. Při nehodě byl žalovaný ztotožněn jako vlastník daného psa s tím, že je zřejmé, že v době události byl na místě nehody. Po seznámení se s kupní smlouvou žalobce namítl, že není pravá s tím, že se domnívá, že k prodeji psa panu příjmení vůbec nedošlo, minimálně ne ke dni uvedenému ve smlouvě. Žalobce dále uvedl, že z titulu pojistné smlouvy číslo vyplatil poškozenému anonymizováno příjmení pojistné plnění z titulu havarijního pojištění ve výši 141 592 Kč, a to na účet servisu anonymizována dvě slova anonymizováno právnická osoba, který provedl opravu předmětného vozidla.

Ve vztahu ke svému nároku žalobce odkázal na ust. § 2900 a § 2933 občanského zákoníku a doplnil, že mu vznikl nárok na vyplacení toho, co za žalovaného plnil. K úhradě předmětné částky žalovaného vyzval dne datum, avšak neúspěšně. Žalobce uzavřel, že pokud by soud neshledal žalovaného vlastníkem psa, byl při nejmenším jeho držitelem, neboť v řízení vyšlo najevo, že psa měl u sebe nepřetržitě, neboť na výcvik k panu příjmení jej dával vždy pouze na jednu až dvě hodiny. Pokud by však soud dospěl k závěru, že pes nebyl v dlouhodobém držení žalovaného, z provedeného dokazování vyplynulo, že mu byl svěřen minimálně v den předmětné události.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Bránil se tím, že v době vzniku škody nebyl vlastníkem předmětného psa, proto se domnívá, že není ve věci pasivně legitimován. Žalovaný doplnil, že na přelomu měsíce srpna a září rok uzavřel Smlouvu o výcviku psa, na jejímž základě měl výcvikář jméno příjmení připravit psa na zkoušky lovecké upotřebitelnosti. Vzhledem k tomu, že pes projevoval výjimečné lovecké vlohy, které žalovaný nebyl schopen využít a rozvinout, tak v mezidobí uzavřel dne datum Kupní smlouvu, na jejímž základě psa jméno příjmení prodal. Podotkl, že u pana příjmení pes fakticky byl již zhruba 3 – 4 měsíce před uzavřením Kupní smlouvy, přesný okamžik si nevybavil. Domníval se, že to bylo v létě, asi v srpnu s tím, že tvrdil, že jej pan příjmení testoval již před uzavřením Smlouvy o výcviku

(ta byla uzavřena až poté, co si jej vyzkoušel). Žalovaný dále tvrdil, že od uzavření smlouvy o výcviku do uzavření smlouvy kupní, byl pes po celou dobu nepřetržitě u výcvikáře s tím, že za ním jezdili na návštěvy. Ve vztahu k dataci smluv žalovaný sdělil, že se pravděpodobně jedná o písařskou chybu. Trvá na svém tvrzení, že pes byl předán jméno příjmení ještě před uzavřením Smlouvy o výcviku a následně dne datum došlo k převodu vlastnického práva. Uzavřel, že v době nehody nebyl vlastníkem psa, tím byl jméno příjmení, který jej měl rovněž v držení. Žalovaný zdůraznil, že pan příjmení jako majitel psa dne datum zaplatil poškozenému příjmení příjmení z titulu jeho spoluúčasti na havarijním pojištění částku ve výši 15 000 Kč. Ke své přítomnosti na místě události žalovaný doplnil, že pes měl obojek z doby, kdy jej vlastnil, a proto na něm bylo jeho telefonní číslo. Vzhledem k tomu, že v době nehody u psa nikdo nebyl, tak byl kontaktován on právě na obojku uvedeném čísle.

3. Po provedeném dokazování ze Smlouvy o výcviku psa ze dne datum vyplynulo, že žalovaný prohlásil, že má ve svém výlučném vlastnictví psa plemene anonymizována tři slova, jménem jméno ze obec (dále též jen„ předmětný pes“) s tím, že se jej zavazuje předat výcvikáři jméno příjmení, který se jej zavazuje připravit na zkoušky lovecké upotřebitelnosti. Z čl. II. bod

4. Z Usnesení stát. instituce, odboru dopravy, číslo jednací ze dne datum rozhodnutí má soud za prokázané, že řízení o přestupku proti zákonu o silničním provozu, kterého se měl dopustit žalovaný tím, že jako vlastník loveckého psa nezabránil jeho pobíhání na pozemní komunikaci, když dne datum v 11:30 hod. vběhl na sil. anonymizováno číslo mezi obcí obec a obec v době, kdy jelo auto anonymizována dvě slova, registrační značka anonymizováno a došlo ke vzájemnému střetu, následkem čehož došlo ke hmotné škodě na vozidle a k usmrcení psa, bylo zastaveno. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že v rámci řízení nebylo prokázáno, že se žalovaný přestupku dopustil, neboť bylo zjištěno, že v den vzniku dopravní nehody měl v dlouhodobém výcviku loveckého psa jiný držitel. Z Rozhodnutí stát. instituce, odboru dopravy, číslo jednací ze dne datum rozhodnutí vyplývá, že jméno příjmení byl za shora uvedený skutek uznán vinným z nedbalostního přestupku proti zákonu o silničním provozu. Z odůvodnění shora uvedeného rozhodnutí mj. vyplynulo, že svým jednáním porušil povinnost držitele domácího zvířete.

5. Z Protokolu o ústním jednání dne datum před stát. instituce, odbor dopravy, a to z Výpovědi svědka, se podává, že jméno příjmení vypověděla, že předmětný den okolo poledne byla se svým psem a synovo přítelkyní, když jí volal syn, že došlo k dopravní nehodě auta s jeho psem. Domluvili se, že tam s ním pojede, proto to pro ni během chvíle přijel a jeli z obec na místo nehody k obci obec. jméno příjmení rovněž uvedla, že psa měli na výcviku u pana příjmení v obec, a to asi od října. Psa naposledy viděla asi před týdnem, když se se synem na něj jela podívat. V době nehody byl pes u pana příjmení. Informace o tom, kdy měl výcvik končit a pes měl být vrácen synovi, neměla. Nevěděla rovněž ani to, kde byl pan příjmení v době nehody. Zda po nehodě syn pana příjmení o nehodě informoval, taktéž nevěděla. Věděla jen to, že syn volal na veterinu. Z Výpovědi svědkyně jméno příjmení soud zjistil, že předmětný den před obědem byla na procházce s matkou jejího přítele v obec. V tu dobu volal přítel, že mu volal pán, že srazil jejich psa na silnici. Proto přítel pro ně přijel do obec a jeli na místo nehody, kde v příkopu na poli kousek od silnice viděli jejich psa. Uvedla, že před nehodou se psem její přítel nebyl, neboť byl od října dlouhodobě na výcviku u pana příjmení. K dotazu, zda pes byl na výcviku trvale či zda si jej brali domu, sdělila, že byl na výcviku trvale s tím, že tam byl i dne datum. Měl u něho být do února, kdy si jej měl přítel vzít zpět. Na výcviku u pana příjmení byl pes již jednou, někdy před srpnem 2018. Od kdy do kdy u něho poprvé byl, nevěděla. Kde byl přítel v době dopravní nehody, rovněž nevěděla, asi doma nebo možná jel do města. Z Protokolu o ústním projednání přestupku před stát. instituce, odbor dopravy, ze dne datum mj. vyplynulo, že žalovaný sdělil, že je pravdou, že dne datum se stala dopravní nehoda, jejíž příčinou byla pravděpodobně srážka se psem, který byl v jeho vlastnictví s tím, že dopravní nehodě nemohl zabránit, neboť od začátku listopadu psa předal do výcviku osobě blízké.

6. Z Oznámení přestupku číslo jednací rok číslo se podává, že Policie

ČR, Obvodní oddělení obec, dne datum oznámila stát. instituce přestupek na fyzickou osobu, žalovaného, který je podezřelý z přestupku na úseku přestupky fyzických osob tím, že dne datum v době okolo 11:30 hod. v k. ú. obec nezabezpečil svého loveckého psa, který utekl, vběhl na pozemní komunikaci, kde se srazil s vozidlem ve vlastnictví jméno příjmení. Z tohoto oznámení soud dále zjistil, že na místě nehody se žalovaný s panem příjmení dohodli na vyrovnání škody na vozidle s tím, že žalovaný uvedl, že vykonával právo myslivosti, kdy měl psa puštěného na volno a ten mu utekl za zvěří. Z listiny označené jako„ Žádost o zaslání rozhodnutí ve věci dopravní nehody – odpověď“ se podává, že dne datum stát. instituce, žalobci mj. sdělila, že majitelem předmětného psa je celé jméno žalovaného.

7. Podepsaný soud opírá své rozhodnutí i o další důkazy, které byly ve věci provedeny, a to svědecké výpovědi svědkyně jméno příjmení, jméno příjmení, svědka jméno příjmení a účastnickou výpověď žalovaného.

8. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení, matky žalovaného, vyplynulo, že má informace o tom, že syn měl psa, s nímž jezdil na výcvik k panu příjmení, kde potom byl na výcviku. Informace o tom, jak dlouho měl výcvik trvat a od kdy tam psa měl, nevěděla. Domnívala se, že pes byl ve vlastnictví žalovaného až do doby dopravní nehody. Ve vztahu ke dni datum svědkyně uvedla, že jeli se synem a jeho přítelkyní k panu příjmení. Nevěděla, zda návštěva byla předem domluvena či nikoli, avšak řekli jí, ať se s nimi jede podívat za jméno. jméno vzali jejího psa a šli se projít, šli čtyři – ona, žalovaný, jeho přítelkyně a pan příjmení. Ona se bavila se synovo přítelkyní, syn hovořil s panem příjmení. V rámci procházky pak předmětný pes z louky utekl. Vzhledem k tomu, že lovecký pes by se měl vrátit, tak 10 – 15 minut čekali, avšak místo návratu zazvonil synovi telefon a někdo mu volal, že předmětného psa srazil. Proto se vrátili k autu a jeli na místo nehody. Psa následně syn pohřbil u otce na zahradě.

9. Svědkyně jméno příjmení, přítelkyně žalovaného, vypověděla, že předmětného psa si pořídili jako tříměsíční štěně na podzim rok. Podotkla, že byl ve vlastnictví žalovaného, on jej kupoval. Začali s ním chodit na cvičák k panu příjmení. Neměli však moc času, proto jej většinou jezdil přítel venčit sám. Vzhledem k tomu, že pes byl talentovaný a oni nebyli schopní jej pořádně cvičit, tak jim pan příjmení nabídl, že jej vycvičí a koupí si ho od nich. S tímto nesouhlasila, neboť ho měla jako dítě. Přistoupila pouze na výcvik. Že psa pan příjmení koupil, zjistila až nyní na jaře, když přišlo předvolání k jednání soudu. Přítel jí to nechtěl říct, neboť věděl, že by s tím nesouhlasila. Svědkyně dále uvedla, že psa dali k panu příjmení přes prázdniny v létě 2018, nechali ho tam a jezdili za ním pravidelně kdykoli chtěli. Pan anonymizováno jim psa půjčil, umožnil jim se s ním projít. Od léta 2018 až do doby nehody byl pes u pana příjmení soustavně, domů si jej na delší dobu nebrali. V dalším průběhu výpovědi doplnila, že si psa půjčili třeba na den a pak ho zase vrátili. Vzhledem k tomu, že se starala o nemocného dědečka, nebyla s přítelem každý den, a proto neví, zda si psa nechával doma i přes noc či nikoli. K předmětnému dni svědkyně uvedla, že vzhledem k tomu, že bylo den před Štědrým dnem, tak psa chtěli navštívit, a proto se domluvil s panem příjmení a společně s přítelem a jeho matkou za ním jeli. jméno se šli projít. Protože měli s sebou psa přítelovo matky, tak šli opodál (nebyly v komunikačním dosahu), aby mohl pan příjmení příteli ukázat, jak pokročil s výcvikem, a aby je druhým psem nerušili. Následně jí přítel volal, že předmětného psa srazilo auto. Proto se vrátili k autu a jeli na místo nehody. Následně se domluvila s panem příjmení, zda by si psa mohli pochovat, neboť ho chtěla mít u sebe. Uzavřela, že v době nehody byl pes na výcviku u pana příjmení, kde byl již od léta.

10. Z výpovědi svědka jméno příjmení soud zjistil, že žalovaný k němu jezdil na výcvik zhruba od půl roku věku psa do jeho jednoho roku věku. Kdy to bylo, nevěděl. Jezdil podle časových možností, zhruba 2 x za měsíc. Nejprve s ním jezdil a cvičil jej sám žalovaný. Následně mu tam psa nechal na cvičení, třeba na 1 – 2 hodiny, a poté si jej zase vyzvedl. Ojediněle, zhruba

1 x za měsíc, u něho pes zůstal přes noc. Vždy to bylo na jednu noc, delší dobu u něho pes nikdy nebyl. Svědek popřel, že by měl psa na výcviku dlouhodobě u sebe. Pouze žalovanému jako kamarádovi psa pomáhal bezplatně cvičit. Tvrdil, že žádnou smlouvu rozhodně nepodepisovali. Vzhledem k tomu, že viděl, že pes je dobrý a pán na něj nestačí, tak jej chtěl. Proto mu ho žalovaný na zimu prodal za 13 000 Kč, které mu zaplatil při podpisu smlouvy. Kdy byla smlouva uzavřena, nevěděl, ale uvedl, že to bylo určitě před danou nehodou. Svědek zdůraznil, že byť byla smlouva podepsána a kupní cena zaplacena, tak k předání psa nedošlo, neboť si pes vždy musí zvyknout na nového majitele. Proto se dohodli, že pes bude dál jezdit na výcvik s tím, že intervaly se budou prodlužovat, až tam jednou zůstane, ale žádná dohoda o tom, kdy pes v jeho držení zůstane, nebyla. K předmětné nehodě svědek uvedl, že u ní nebyl. V den nehody byl se svým psem na louce. Přijel tam za ním na výcvik (na sjednanou schůzku) pan žalovaný s předmětným psem a se svou rodinou. Žalovaný psa pustil. Oni se radili, jak výcvik bude probíhat. Pes však natáhl stoupu a utekl. ulice jej chtěli cvičit, ale nestihli to. Následně pak měl žalovaný telefonát, poté odjeli na místo nehody, svědek s nimi nejel, šel domů. Podotkl, že to tak probíhalo vždy, že po hodině až dvou si psa zase odvezou. Poté v kontaktu se žalovaným nebyl, až za dva dny se dozvěděl, že pes zemřel. Nestaral se o to, co se se psem stalo, neboť kdyby byl zraněný, stálo by to akorát peníze na léčení, proto si říkal, ať se postará bývalý páníček. Neví, co se s tělem psa stalo, zda je někde pohřben, nikdo to s ním neřešil. Sám se o to nestaral, neboť by to byly další náklady. Svědek dále uvedl, že v tu dobu psa ještě nevlastnil, byť smlouva byla již podepsána, avšak neměl předané doklady ani psa. Ve vztahu k platbě ve výši 15 000 Kč svědek uvedl, že tu zaplatil asi pojišťovně (neví jistě), a to z toho důvodu, že mu žalovaný přivezl nějaké papíry s tím, že to má zaplatit, neboť měl psa u sebe. Vzhledem k tomu, že věděl, že žalovaný má finanční krizi a on chtěl mít klid, tak se jej neptal a zaplatil to. Po seznámení se se Smlouvou o výcviku i se Smlouvou o koupi psa potvrdil, že se jedná o jeho podpisy. Nevybavil si však, že Smlouvu o výcviku uzavíral, zřejmě to někde žalovanému podškrábnul, vždy se domlouvali ústně.

11. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že si pořídil loveckého psa anonymizována dvě slova. Kdy to bylo, si nevybavil. Dostal kontakt na pana příjmení. Jezdili k němu se psem, cvičili ho sami, on jim dával rady. Na cvičiště s ním jezdili zhruba ve tři čtvrtě roku věku psa, někdy v létě. Jako laik si však se psem, u něhož se projevovaly lovecké dovednosti, neuměl poradit, proto se domluvil s panem příjmení, že si jej vezme do výcviku. Datum dohody ani uzavření smlouvy si již nevybavil, avšak psa mu odvezli zhruba dva dny poté, co se domluvili a písemnou smlouvu uzavřeli asi za týden. Okolnosti dohody týkající se výcviku si již nevybavil, domníval se však, že se bavili o půl roce. Pes u pana příjmení zůstával, byl tam i přes noc, byl u něho třeba tři dny a pak si jej vzali na půl dne na venčení (déle to nikdy nebylo) a na noc jej zase vrátili. Takto to bylo stále dokola, dle časových možností, většinou si jej brali 1 x za 3 dny či 1 x týdně. Vzhledem k tomu, že on byl v práci, tak neměl moc času, a proto si ho většinou brala k sobě domů přítelkyně. Nestalo se, že by psa venčili někdy u pana příjmení. Na návštěvách a půjčování psa se při uzavření dohody nedomlouvali. Realizovaly se vždy na základě telefonické domluvy. Následně se s panem příjmení domluvil, že si psa od nich koupí. To bylo někdy v listopadu či prosinci toho roku, co u něj byl pes na výcviku. Žalovaný vypověděl, že kupní smlouva byla uzavřena v průběhu výcviku. Vzhledem k tomu, že z důvodu výcviku byl pes u pana příjmení, tak si jej pak už při uzavření kupní smlouvy fakticky nepředávali. Při uzavření smlouvy mu však předali doklady od psa. O prodeji psa jeho přítelkyně nevěděla, nesla by to těžce. Věděla však o jeho výcviku. V den předmětné události byl s matkou a přítelkyní poblíž daného místa, když venčili dva psy (matky a bratrovo), a to na louce mezi příjmení a anonymizováno. Na té louce nikdo jiný nebyl, ani pan příjmení, nebyl tam ani předmětný pes. Když mu zazvonil telefon, jeli společně na místo nehody. Pan anonymizováno na místě nehody nebyl. Následně mu však volal a o nehodě jej informoval. Nebyl si jist, zda to bylo z místa nehody či až s odstupem, avšak byl si jistý, že to bylo ještě v den události. Zároveň od něho zjišťoval, jak je možné, že pes byl na místě sám, řešil to s ním i následně, avšak již si nevybavil, co mu uvedl. Po domluvě s panem příjmení pak psa pohřbili s jeho souhlasem na zahradě. Žalovaný sdělil, že kupní cenu, která činila asi 10 000 Kč, mu pan příjmení zaplatil při podpisu kupní smlouvy. V dalším průběhu výpovědi, po předestření výpovědi svědka jméno příjmení (u níž byl žalovaný při minulém jednání přítomen), vypověděl, že byl vedle s panem příjmení, že se vlastně jedná o louky dvě a on nejprve pomáhal na jedné louce matce s přítelkyní se psy a poté byl vedle s panem příjmení. Poté výslovně sdělil, že se do toho nějak zamotal s tím, že trvá na tom, co uvedl na začátku své výpovědi. V dalším průběhu výslovně sdělil, že nepopírá tu skutečnost, že byl na louce s panem příjmení, před danou událostí se na louce domlouvali na výcviku. Na místě se sešli po telefonické domluvě, kdy jej kontaktoval sám pan příjmení, neboť mu chtěl ukázat, jak pokročil s výcvikem. ulice byl tedy on s panem příjmení a předmětný pes, na louce opodál byla jeho matka s přítelkyní a dalšími dvěma psy. ulice mu pan příjmení ukazoval výcvik, pes ale natáhl stopu a utekl. Toto se odehrálo již v době, kdy byl pes prodán. I po prodeji jej navštěvovali dle času, zhruba

1 x za 14 dní. Ve vztahu k platbě částky 15 000 Kč ze strany pana příjmení žalovaný vypověděl, že ve zmatku na místě nehody předložil svůj občanský průkaz a potom šlo vše za ním. Když pak přišly papíry, tak je odvezl panu příjmení, neboť pes byl jeho a on to zaplatil. Žalovaný uzavřel, že v den nehody byl vlastníkem psa pan příjmení.

12. Podle § 2900 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

13. Dle § 2933 o. z. způsobí-li škodu zvíře, nahradí ji jeho vlastník, ať již bylo pod jeho dohledem nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, anebo se zatoulalo nebo uprchlo. Osoba, které zvíře bylo svěřeno nebo která zvíře chová nebo jinak používá, nahradí škodu způsobenou zvířetem společně a nerozdílně s vlastníkem.

14. Za povinnou osobu zákon označuje předně vlastníka zvířete. Nezáleží na tom, zda má nad zvířetem dohled nebo ne. Povinnost nese z titulu svého vlastnického práva. Nezáleží na faktickém stavu, rozhoduje stav právní. Vlastnické právo určité osoby ke zvířeti musí tvrdit a prokazovat poškozený. Vedle vlastníka je povinný i ten, komu bylo zvíře svěřeno nebo kdo zvíře chová či jinak používá. Zde nezáleží na tom, z jakého důvodu (titulu) má osoba zvíře u sebe. Zákon zakládá mezi vlastníkem a faktickým detentorem solidární povinnost k náhradě újmy (srov. P. příjmení. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 číslo), 1. vydání, 2014, s. číslo – číslo). Pro úplnost soud dodává, že není rozhodné, zda jde o svěření trvalé či dočasné, úplatné nebo bezúplatné. Pro stanovení toho, kdo má zvíře svěřené, mohou sloužit různé indicie – např. péče o přístřeší, zdraví, bezpečí a obživu zvířete, hrazení nákladů na obživu zvířete. Osoba, které bylo zvíře svěřeno, hradí újmu s vlastníkem podle pravidel společné a nerozdílné odpovědnosti (srov. J. Švestka, J. příjmení a J. příjmení. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI (§ číslo, relativní majetková práva 2. část), Wolters Kluwer, obec a číslo; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2013 sp. zn. 25 Cdo 2121/2011).

15. Soud konstatuje, že nedostatečný dozor nad zvířetem spočívá již v samotné skutečnosti, že zvíře unikne z moci chovatele (např. na veřejnou komunikaci), přičemž nezáleží na tom, jaká chovatel učinil opatření, aby tomu zabránil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. dubna 2004, sp. zn. 25 Cdo 972/2003).

16. Předně soud uvádí, že zákonná úprava je založená na objektivním principu. Soud podotýká, že předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou zvířetem je současné splnění tří podmínek, a to škodní událost způsobená zvířetem, dále musí vzniknout škoda a musí zde být dána příčinná souvislost. Povinnost k náhradě je tedy založena při splnění podmínky, že újma byla způsobena v příčinné souvislosti s chováním zvířete. příjmení, která je povinna hradit škodu způsobenou zvířetem společně a nerozdílně s vlastníkem, je osoba, které bylo zvíře svěřeno nebo která zvíře chová nebo jinak používá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 2. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2681/2019).

17. Ve skutkové rovině soud vychází z té skutečnosti, že dne datum před polednem došlo na veřejné komunikaci v katastru územní celek – obec k dopravní nehodě vozidla zn. anonymizována dvě slova, registrační značka anonymizováno, jehož vlastníkem byl anonymizováno jméno příjmení, a to tak, že mu do cesty vběhl lovecký pes - anonymizována dvě slova anonymizováno, jménem jméno, jenž po srážce s vozidlem následně na místě události zemřel. Za opravu shora uvedeného havarovaného vozidla žalobce vynaložil (servisu, jenž prováděl opravu) částku ve výši 141 592 Kč, kterou v daném řízení uplatňuje zaplatit z titulu regresního nároku. Veškeré shora uvedené skutečnosti byly mezi účastníky nesporné. Pan anonymizována dvě slova v souvislosti s danou událostí zaplatil anonymizováno jméno příjmení částku ve výši 15 000 Kč Ani tuto skutečnost účastníci nesporovali. Soud dále učinil skutkové zjištění, že předmětného psa jako štěně koupil na podzim 2017 žalovaný a začal s ním jezdit cvičit do obec k panu jméno příjmení, který mu u výcviku radil, resp. pomáhal. Soud dále zjistil, že předmětný pes byl velmi talentovaný. Vzhledem k tomu, že žalovaný nebyl schopen jeho potenciál rozvinout a využít, tak psa následně cvičil již jen pan příjmení, kterému byl pes k výcviku předán, a to na základě Smlouvy o výcviku ze dne datum. Tato skutková zjištění ohledně výcviku psa soud zjistil jednak z výpovědi svědků, z výpovědi žalovaného a rovněž i z předmětné Smlouvy o výcviku. Všichni ve věci vyslechnutí svědci, a to matka i přítelkyně žalovaného, výcvikář a rovněž i žalovaný shodně vypověděli, že pes byl nadaný s tím, že žalovaný na něho nestačil, a proto se domluvil s panem příjmení, který psa od léta (pravděpodobně srpna) 2018 připravoval na zkoušky lovecké upotřebitelnosti. V této souvislosti soud podotýká, že žalovaný danou Smlouvu o výcviku předložil již v rámci správního řízení a již v něm uváděl, že psa dal do výcviku panu jméno příjmení. Vzhledem k tomu, že v této části byla výpověď všech shora uvedených vyslechnutých osob totožná a zároveň v souladu s listinným důkazem, tak jí soud uvěřil a ve vztahu k této skutečnosti z ní vycházel. Soud však již neuvěřil všem shora uvedeným osobám v části výpovědi, ve které se vyjadřovali k prodeji předmětného psa. Soud si je vědom té skutečnosti, že žalovaný v průběhu řízení předložil Smlouvu o koupi psa datovanou dne datum, jejíž uzavření pan příjmení (ve smlouvě označený jako kupující) v rámci své výpovědi před soudem nezpochybňoval (výslovně uvedl, že měl o koupi psa zájem, kupní smlouvu podepsal, kupní cenu zaplatil, avšak k předání psa ani dokladů od psa nedošlo), nicméně soudu se jeví minimálně jako zvláštní, že tuto smlouvu žalovaný nepředložil již ve správním řízení. V této souvislosti soud podotýká, že v rámci řízení před správním orgánem žalovaný naopak po celou dobu vystupoval jako vlastník předmětného psa (jako vlastník je označen v usnesení o zastavení řízení o přestupku, když toto rozhodnutí správního orgánu vyplývá z výpovědi žalovaného, který před správním orgánem dne datum výslovně uvedl, že předmětný pes byl v jeho vlastnictví. Před správním orgánem se bránil pouze tím, že nehodě nemohl zabránit, neboť jej na začátku listopadu 2018 předal do výcviku. Soudu pak nepřijde reálné ani tvrzení o tom, že přítelkyně žalovaného nebyla o prodeji psa informována a o této skutečnosti se dozvěděla až v rámci soudního řízení. Rovněž soud neshledal věrohodnou ani výpověď svědka jméno příjmení v části, v níž vypovídal o koupi psa, neboť lze jen stěží uvěřit tomu, že pokud by byl fakticky vlastníkem psa, že by se nezajímal o to, co se se psem stalo. V řízení vyšlo najevo, že u telefonátu žalovaného, při němž byl informován o nehodě, byl svědek bezprostředně přítomen. Soud je toho názoru, že za této situace by každý majitel jakéhokoli zvířete (obzvláště pak výcvikáře, který jistě musí mít ke zvířatům vztah) projevil zájem o informaci, co se jeho zvířeti stalo a zejména by se snažil zjistit, kde a v jakém stavu se po nehodě jeho zvíře nachází. Soud proto neuvěřil tvrzení žalovaného ani tvrzení jméno příjmení o prodeji psa. S ohledem na shora uvedené a s přihlédnutím k tomu, že žalovaný kupní smlouvu poprvé předložil až soudu, se soud domnívá, že daná smlouva byla vytvořena účelově pro toto soudní řízení. Soud má tedy za to, že v době nehody byl vlastníkem psa žalovaný. Svědkovi jméno příjmení pak soud neuvěřil ani ohledně jeho sdělení týkající se výcviku psa, neboť byl jediný, který uvedl, že měl psa u sebe vždy pouze po dobu cvičení (jednu až dvě hodiny) s tím, že přes noc u něho zůstával výjimečně (jedenkrát za měsíc). Výpověď tohoto svědka v této části soud považuje za nevěrohodnou, neboť je jak v rozporu s výpovědí svědkyně jméno příjmení a jméno příjmení, tak s tvrzením žalovaného (kteří shodně vypověděli, že pes byl na výcviku u pana příjmení s tím, že jej k němu jezdili pravidelně navštěvovat) a rovněž není v souladu ani se Smlouvou o výcviku psa (z níž je zřejmé, že pes byl výcvikáři předán a měl být u něj ustájen s tím, že vyjma nákladů spojených s ustájením se žalovaný zavázal taktéž hradit náklady na jeho výživu a ošetřování). V této souvislosti soud zdůrazňuje, že ohledně předání psa do dlouhodobého výcviku panu příjmení všichni vypovídali již v průběhu správního řízení (byť uváděli říjen 2018). V této části je tak jejich výpověď po celou dobu konzistentní, a proto jí soud uvěřil. Soud má proto dále za to, že v době nehody byl držitelem předmětného psa pan příjmení. Naopak rozpor soud shledává v té části výpovědi svědkyň, v níž hovořily o tom, kde se v okamžik dané události nacházely (před správním orgánem uvedly, že byly spolu na procházce v obec s tím, že jméno příjmení dokonce sdělila, že neví, kde byl žalovaný v době nehody; v řízení před soudem však tvrdily, že společně se žalovaným se jely na psa podívat k panu příjmení, který měl žalovanému ukazovat, jak pokročil s výcvikem, avšak pes utekl). Jejich výpověď i v rozporu s výpovědí svědka jméno příjmení, který k okamžiku předcházejícímu dané události uvedl, že za ním přijel žalovaný s rodinou a psem na předem dohodnutý výcvik. Nevěrohodnou pak soud považuje k této otázce i výpověď žalovaného, který nejprve uvedl, že v daný okamžik venčil s matkou a přítelkyní psy (matky a bratrovo) na louce mezi příjmení a Zábořím s tím, že pan příjmení ani předmětný pes zde přítomen nebyl. V dalším průběhu výpovědi pak připustil, že v předmětnou dobu vlastně byl na louce s panem příjmení, který mu chtěl ukázat, jak pokročil s výcvikem psa, avšak pes natáhl stopu a utekl. Soud proto neuvěřil žalovanému ani ohledně jeho tvrzení spočívající v tom, že po nehodě se opakovaně ptal pana příjmení, jak je možné, že byl pes na místě sám s tím, že si nevybaví, co mu pan příjmení odpověděl, a to jednak z tohoto důvodu, že v rámci výpovědi nakonec připustil, že před útěkem psa byl na louce s ním s panem příjmení a rovněž vzhledem k tomu, že se soudu nejeví pravděpodobné, že by si takovou zásadní informaci žalovaný nepamatoval. Soud rovněž shledává rozpor mezi výpovědí jméno příjmení a žalovaného ohledně návštěv předmětného psa (žalovaný tvrdil, že psa si brali pravidelně domů, s tím, že se nikdy nestalo, že by ho venčili u pana příjmení, zejm. si ho brala jeho přítelkyně, neboť on byl pracovně vytížený a neměl tak čas; svědkyně však sdělila, že si jej domů nebrali, půjčovali si jej pouze na procházku u pana příjmení s tím, že poté doplnila, že třeba na den si jej půjčili, ona však neměla čas, neboť se starala o nemocného dědečka). Soud si je vědom rozporu těchto částí jejich výpovědí, avšak tyto skutečnosti nemají na rozhodnutí soudu vliv. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že soud má za to, že v době nehody byl vlastníkem psa žalovaný a jeho držitelem jméno příjmení. Závěrem soud uvádí, že výši žalovaného částky, jakož i veškeré okolnosti jejího vzniku (její vyplacení žalobcem servisu, jenž prováděl opravu vozidla, a to z titulu havarijního pojištění, které měl se žalobcem sjednané vlastník poškozeného vozidla) účastníci nesporovali.

18. V právní rovině soud konstatuje, že v dané věci byly naplněny veškeré předpoklady odpovědnosti žalovaného. Předmětná dopravní nehoda, při níž došlo k poškození vozidla, za jehož opravu žalobce zaplatil částku ve výši 141 592 Kč, byla způsobena jednáním psa, který byl ve vlastnictví žalovaného. Mezi škodní událostí způsobenou zvířetem a vzniklou škodou tak existuje příčinná souvislost.

19. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti tedy podepsaný soud došel k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí plném rozsahu vyhověl. Pro úplnost soud dodává, že výši žalované částky žalovaný nezpochybňoval, resp. tuto skutečnost učinil nespornou. Za situace, kdy žalovaný nezaplatil předmětnou částku ve lhůtě stanovené v předžalobní výzvě k plnění, ocitl se v prodlení a je tak povinen hradit i úroky z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1970 o. z., když jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že předžalobní výzva k plnění byla žalovanému dle online sledování zásilek České pošty s. p. doručena dne datum s tím, že v ní byla stanovena lhůta pro zaplacení předmětné částky 7 dnů od jejího doručení. Vzhledem k tomu, že v této lhůtě žalovaný dlužnou částku neuhradil, ocitl se počínaje dnem datum v prodlení.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť žalobce byl ve věci zcela úspěšný. Náklady řízení v této věci představují odměnu za zastoupení žalobce ve výši 61 020 Kč, která byla stanovena dle

§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) číslo Sb., v účinném znění (dále jen„ advokátní tarif“). Dále se skládají z 9 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, v celkové výši 2 700 Kč. V této souvislosti soud konstatuje, že zástupce žalobce učinil celkem 9 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba, replika žalobce ze dne datum, účast u jednání soudu dne datum, vyjádření žalobce ze dne datum, 2 úkony právní služby za účast u jednání soudu přesahující 2 hodiny dne datum (10:30 – 12:38 hod.) a účast u jednání soudu ze dne datum). Naopak žalobci nebyla přiznána odměna za nahlížení do spisu stát. instituce dne datum. Předmětný spis se týká jiného správního řízení a pro nalézací řízení se nejedná o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. V této souvislosti soud žalobci nepřiznal ani vyúčtované jízdné za cestu ke správnímu orgánu v obec a zpět do obec. V souvislosti s účastí na proběhnuvších jednáních absolvovala substituční zástupkyně žalobce celkem 3 cesty obec – obec a zpět, respektive 6 jízd, které byly vykonány veřejnou dopravou. Zástupce žalobce předložil celkem 4 kusy jízdenek po 120 Kč (za cestu ze dne datum a datum). Pro úplnost soud dodává, že za cestu k jednání nařízenému na datum zástupce žalobce nepožadoval ničeho. Žalobci byla přiznána též náhrada za promeškaný čas ve smyslu § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 21 půlhodin, tedy v částce 2 100 Kč, když tento rozsah odpovídá 4 cestám obec obec či zpět. Náklady řízení představují součet všech shora uvedených částek (61 020 + 2 700 + 2 100) zvýšený o náhradu za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.

(79 642,20 Kč), neboť zástupce žalobce v souladu s § 14a odst. 1 advokátního tarifu prokázal, že je jejím plátcem. Součástí vynaložených nákladů žalovaného je i jízdné, jehož součástí již je daň z přidané hodnoty, ve výši 480 Kč a soudní poplatek ve výši 5 664 Kč. S ohledem shora uvedené skutečnosti soud žalovanému uložil, aby žalobci k rukám jeho zástupce uhradil náhradu nákladů řízení v celkové výši 85 786,20 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.).

21. Ve vztahu k námitce žalovaného ohledně nedostatku jeho pasivní legitimace soud odkazuje na shora uvedené, kdy soud sice dospěl k závěru, že pes, který způsobil dopravní nehodu, byl v daný okamžik v držení třetí osoby, avšak byl ve vlastnictví žalovaného, když zákon zakládá mezi vlastníkem a faktickým detentorem solidární povinnost k náhradě škodě.

22. K další námitce žalovaného, že vzhledem k tomu, že žalobci před podáním žaloby poskytl součinnost, je uplatněný nárok v rozporu s dobrými mravy, soud uvádí, že s ohledem na shora uvedené, kdy soud shledal povinnost žalovaného uhradit žalobci vzniklou škodu, což v předsoudním stádiu odmítal, nepovažuje soud ani tuto námitku důvodnou.

23. Závěrem pak soud pro úplnost uvádí, že v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy (výzva k náhradě škody ze dne datum) neměly pro rozhodnutí soudu zásadní význam s tím, že další navržené důkazy (Potvrzení o pracovním poměru žalovaného, sdělení ulice vojenské nemocnice ze dne datum, rodný list jméno příjmení a celé jméno žalovaného, znalecký posudek ohledně data podpisu kupní smlouvy, pojistná smlouva, doklad o výplatě pojistného plnění, výplatní dopis, kalkulace opravy, oznámení škodné události havarijního pojištění, potvrzení o registraci škodné události, daňový doklad číslo fotografie havarovaného vozidla a psa) soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť rozhodné skutečnosti ve věci vyplynuly z tvrzení účastníků a z již provedeného dokazování.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve obec.

Kdo se práva na odvolání jednou výslovně vzdá, nemůže jej již znovu uplatnit.

Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.