OSST 7 C 87/2022-264

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní JUDr. Marií Rychtářovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o náhradu nemajetkové újmy

I. Návrh žalobce na vydání částečného rozsudku pro uznání se zamítá.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci na náhradě nemajetkové újmy částku 175 608 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši

5 566,40 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhá na žalovaném zaplacení předmětné částky představující náhradu nemajetkové újmy. Uvedl, že dne datum podal u Finančního úřadu pro Jihočeský kraj, územní pracoviště ve obec přiznání k dani z příjmu fyzické osoby za zdaňovací období 2013. Dne datum byla zahájena kontrola této daně, které byla skončena dne datum, a to zprávou o daňové kontrole číslo jednací. Platebním výměrem ze dne 5. 3. 2018 číslo jednací byla žalobci doměřena daň ve výši 762 465 Kč a daňové penále 152 492 Kč. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo Odvolacím finančním ředitelstvím dne datum zamítnuto. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, která byla usnesením název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací odmítnuta. Kasační stížnost byla pak zamítnuta rozsudkem název soudu

ČR ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací. Podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, jež byla žalobci doručena dne datum. Celková délka řízení tak činila 7 let a 9 měsíců (od datum do datum), přičemž on nikdy nijak k průtahům v řízení nepřispěl. Vyřízení žaloby před název soudu je zatíženo mimořádným průtahem, včasnost žaloby byla rozpoznávána bezmála dva roky. V řízení před Finančním úřadem pro Jihočeský kraj byly též průtahy, je patrné, že mezi dny datum a datum neučinil správce daně žádný úkon. Nečinný byl i k odvolání žalobce necelých deset měsíců. Odvolací ředitelství rozhodovalo o odvolání od datum do datum, tedy 1 rok a 1 měsíc. Průtahy v celém řízení spatřuje zejména v jednání krajského soudu, kterému trvalo posouzení otázky, zda byla dodržena lhůta k podání žaloby, téměř dva roky. Žalobce tvrdí, že jde o nepřiměřeně dlouhou dobu, a proto požádal žalovaného dne datum o přiznání zadostiučinění za vzniknou nemajetkovou újmu, která spočívala v nejistotě o výsledku řízení o dani z příjmu fyzické osoby za zdaňovací období 2013. Požadovaná náhrada nemajetkové újmy činí 175 608 Kč. Výše požadované náhrady je odvozena z judikatury, zejména z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. stanovisko NS (spisová značka). Předmět řízení (daňového) je pro žalobce běžný, a proto vychází z nejnižších možných částek. Základní částka odškodnění ve výši 15 000 Kč byla určená v roce 2011, a proto je třeba zohlednit kumulovanou inflaci od roku 2012 do 2021 ve výši 20,5 %. Za každý rok řízení je třeba vycházet z částky

18 075 Kč. Výslednou částku 121 950 Kč žalobce zvýšil ještě o 20 %, neboť je přesvědčen, že řízení před daňovými orgány bylo zatíženo mimořádným průtahem, neboť nebyly činěny odpovídající úkony v zákonných lhůtách. Žalobce výslednou částku navýšil ještě o dalších

20 % z důvodu zásadního významu řízení pro žadatele, neboť se jednalo o řízení o 914 954 Kč, jeho celoroční zisk v roce 2013 činil 838 600 Kč. Délka odškodnění se posuzuje podle doby, po kterou trvala nejistota jednotlivce o výsledku řízení. V daňovém právu to je ode dne vzniku daně do marného uplynutí lhůty pro zaplacení. Neboť kdykoli v průběhu může správce daně výši daně změnit. Nelze pominout význam předmětu řízení pro žalobce, neboť výsledkem daňové kontroly bylo doměření daně 762 462 Kč včetně 20 % penále, což bylo víc, než vydělal za celý rok. Předmět řízení byl extrémní i proto, že na něj správce daně podal šikanózní a bezdůvodné trestní oznámení. Policie ho obvinila z trestného činu krácení daně, nápravu sjednal až státní zástupce. Žalobce odmítá, že za celé řízení je odpovědný on, neboť tvrdil daň v nesprávné výši. Za správné určení daně je odpovědný pouze a výhradně správce daně. Pokud selhal a prvně vyměřil daň v chybné výši, kterou byl schopen korigovat až po provedené daňové kontrole, nelze to přičítat k jeho tíži. Dále uvedl, že žalovaný jemu adresovaným přípisem ze dne datum popřel částečně svou pasivní legitimaci a postoupil část nároku ministerstvu spravedlnosti, které se nevyjádřilo. Ve vztahu k této části nároku, která byla předána ministerstvu spravedlnosti, byla naplněna podmínka § 114b odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), a proto navrhuje vydat částečný rozsudek pro uznání.

2. Žalovaný nárok žalobce neuznal, a to ani z části. Primárně namítl, že se jedná o žalobu předčasnou, neboť dosud neuběhla zákonem stanovená šestiměsíční lhůta pro posouzení žalobcova nároku u věcně příslušného ministerstva. Žalovaný je přesvědčen, že v dané věci není možné konstatovat, že správní řízení a navazující soudní řízení představují jeden celek již od zahájení daňové kontroly, ale až od okamžiku, kdy bylo žalobci doručeno rozhodnutí (dodatečný platební výměr), jímž mu byla uložena povinnost uhradit penále. Žalovaný si je vědom recentní judikatury (nález Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, rozsudek Nejvyššího soudu

ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka či rozsudek ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. spisová značka), nicméně v posuzované věci nelze namítat nepřiměřenou délku řízení od zahájení daňové kontroly do vydání dodatečného platebního výměru, ale toliko konkrétní průtahy, které je nutné řádně prokázat. Následně žalovaný k předběžnému projednání uplatněného nároku sdělil, že jak vyplývá ze sdělení Ministerstva financí ze dne datum rozhodnutí číslo jednací, ústřední orgán dospěl k závěru, že nebyly splněny zákonné podmínky pro přiznání zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu, a proto mu žádný nárok nebyl přiznán. Žalovaný dále zrekapituloval průběh daňové kontroly. Uvedl, že je třeba rozlišovat pojmy daňová kontrola a daňové řízení. Zatímco daňové řízení je správní řízení sui generis, na které nedopadají ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a to včetně ustanovení o lhůtách a zásadách, daňová kontrola není daňovým řízením vůbec. Zpráva o daňové kontrole není rozhodnutím, neboť na jejím základě nejsou daňovému subjektu ukládány povinnosti nebo přiznáváno právo, jedná se o pouhý podklad pro případné vydání rozhodnutí, jde o kontrolní postup, a proto nemůže být posuzován z pohledu nepřiměřené délky řízení.

Je tedy svou povahou procesem kontrolním nikoli rozhodovacím. V tomto kontextu žalovaný sdělil, že žalobce nesprávně zahrnul do délky daňového řízení i daňovou kontrolu. Nelze pominout, že při správě daní se správní řád nepoužije, a proto nelze aplikovat ani ustanovení o lhůtách. Kontrola je naopak upravena v kontrolním řádu, platí pro ni lhůty v něm uvedené. Kontrolní řád však lhůtu pro ukončení kontroly neobsahuje (stejně jako daňový řád). Zákon pouze stanoví, v jaké lhůtě má být vyhotoven protokol o kontrole, vše ostatní, včetně počtu konkrétních úkonů a jednotlivé délky trvání kontroly, závisí individuálně na konkrétní kontrole. Žalovaný odmítá, že by daňový řád byl v pozici lex specialis vůči správnímu řádu. Shrnul, že dobu, po kterou může probíhat daňová kontrola, nelze limitovat konkrétní závaznou lhůtou, tím spíše nelze stanovit lhůtu pouhých 30 (respektive 60) dnů, čímž však není zpochybněno právo daňového subjektu na náhradu škody, pokud se během daňové kontroly vyskytnou bezdůvodné průtahy. Žalovaný je toho názoru, že správce daně a ani soudy se při celkové délce řízení nepodílely žádnými průtahy, neboť všechny úkony byly učiněny ve lhůtách zcela přiměřených povaze daného řízení. Ve vztahu k okamžiku zahájení řízení žalovaný podotýká, že je pravdou, že daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období bylo podáno dne datum, správce daně dne datum konkludentně tvrzenou daň vyměřil platebním výměrem, čímž řízení ve věci vyměření daně ukončil. příjmení kontrola však nebyla zahájena datum, jak tvrdí žalobce, ale až dne datum, nejedná se proto o 7 let a 9 měsíců, ale o 5 let a 7 měsíců. Jako počátek běhu lhůty pro posouzení namítané nepřiměřené délky je nutno stanovit okamžik, kdy byly žalobci doručeny doměřovací platební výměry (tedy datum), počátek nelze spojovat s okamžikem zahájení daňové kontroly. K pravomocnému ukončení daňového řízení došlo dne datum, kdy odvolací orgán doručil rozhodnutí o odvolání, ukončení celého řízení je nutné pak identifikovat ke dni datum, kdy marně uplynula lhůta pro podání žaloby u správního soudu. Navazující soudní řízení se již netýkalo přezkumu správnosti dodatečných platebních výměrů, ale pouze počítáním lhůty pro podání správní žaloby. Řízení, ve kterém se rozhodovalo o doměření daně včetně penále, probíhalo od datum do datum, tedy celkem 1 rok a 4 měsíce. Navazující soudní řízení ze strany žalobce nebylo zahájeno včas, a proto žalobce nemůže argumentovat nejistotou vyvolanou nepřiměřenou délkou řízení. Pouze nad rámec žalovaný uvedl, že žalovanému ani žádná nemajetková újma nevznikla, neboť se de facto mohl pouze obávat toho, že bude nucen vrátit finanční prostředky, které náleží České republice, neboť pokud by tvrdil daň v zákonné výši a tuto daň zákonem stanovené lhůtě uhradil, k vydání dodatečně stanovujícím příslušnou daň by nikdy nemuselo dojít. K žalobcově návrhu na vydání částečného rozsudku pro uznání uvedl, že od začátku tvrdí, že nárok žalobce neuznává ani z části. K tvrzenému průtahu ve dnech datum až datum uvedl, že dne datum vydal správce daně rozhodnutí o prodloužení lhůty stanovené výzvou číslo jednací a číslo jednací, s prodloužením lhůty do datum. Tato rozhodnutí byla vydána v návaznosti na žádosti žalobce, ve kterých dokonce chtěl prodloužit lhůtu do datum. Samotné doplnění žalobce doručil správce daně dne datum. Následně správce daně posuzoval tvrzení žalobce a v návaznosti na to dne datum zaslal výzvy bankám, aby tvrzení žalobce prověřil. K tvrzené nečinnosti správce daně ve dnech datum až datum uvedl, že správce daně musel posoudit rozsah podaného odvolání žalobce, přičemž vyhodnotil, že je nutné doplnit důkazy o svědeckou výpověď Ing. jméno příjmení, proto dne datum správce daně dožádal Finanční úřad pro územní celek. Přivolaný svědek se na předvolávání nedostavoval. Byl učiněn i bezvýsledný pokus o předvedení policí. Odpověď o neúspěšných pokusech svědka vyslechnout byla správci daně zaslána dne datum a datum bylo odvolání se stanoviskem správce daně postoupeno Odvolacímu ředitelství. Ani k poslednímu tvrzenému průtahu ve dnech datum - datum nedošlo, neboť odvolací spis byl Odvolacímu finančnímu ředitelství postoupen dne datum a rozhodnutí odvolacího orgánu bylo vydáno datum. K šikanóznímu a bezdůvodnému trestnímu oznámení žalovaný uvedl, že správce daně má oznamovací povinnost stanovenou v § 53 odst. 3 daňového řádu. Skutečnost, že policie věc odložila, protože bez dalších výpovědí a nemožnosti zajistit účetnictví nemohlo do jít k podání obžaloby, pak nemůže jít k tíži správce daně. Ne vždy se vůči pachateli daňového trestného činu podaří orgánům činným v trestním řízení prokázat úmysl krátit daň, nicméně k potrestání dochází ve formě penále dle daňového řádu, které má trestní charakter. Ve vztahu k požadované výši žalovaný uvedl, že Evropský soud pro lidská práva běžně přiznává nároky ve výši 4 000 euro, žalobce požaduje zhruba 7 200 euro, když k tomu ovšem připočte skutečnost, že žalobce podal duplicitní žalobu (pro jiné zdaňovací období) u soudů v obec, tak požaduje zhruba 14 000 euro, což je částka, která v Evropě nemá obdoby.

3. K provedenému dokazování soud předně podotýká, že obsah kontrolního spisu a spisu OFR byl mezi účastníky nesporný, nicméně pro analýzu délky řízení je nutné z kontrolního spisu a ze spisu anonymizováno popsat jednotlivé úkony. Z úředního záznamu ze dne datum rozhodnutí číslo jednací bylo zjištěno, že správce daně kontaktoval žalobce ohledně zahájení daňové kontroly na dni z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2013 a 2014, termín pro zahájení daňové kontroly byl stanoven na čtvrtek datum v 11 hodin. Z protokolu o zahájení daňové kontroly ze dne datum v 11:20 hodin (číslo jednací) vyplývá, že předmětem jednáni je zahájení daňové kontroly daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2013 a 2014 a za období leden–prosinec 2014 a leden až červen 2015. Z úředního záznamu ze dne datum ve 14:00 hodin (číslo jednací) bylo zjištěno, že toho dne správce daně kontaktoval mailem žalobce ohledně doložení některých skutečností ke kontrole (ohledně doložení týkající se pronájmu reklamní plochy a nákupu výrobků od společnosti právnická osoba). Z úředního záznamu ze dne datum v 8:50 hodin soud zjistil, že toho dne žalobce zaslal mailem sestavy daně. Správce daně však požadoval předložit smlouvy se společností právnická osoba ohledně pronájmu reklamní plochy v roce 2013 a prodeje strojírenských výrobků v roce 2014, nicméně doklady potřebné pro prokázání těchto skutečností daňový subjekt mailem nezaslal a dosud se ani nevyjádřil. Z protokolu o ústním jednání ze dne datum v 10:05 hodin (číslo jednací) vyplývá, že jeho předmětem bylo ústní podání ve věci kontroly daně, žalobce se dostavil a předložil správci daně doklady. Z výzvy k vydání důkazních prostředků ze dne 1. 7. 2016 číslo jednací vyplývá, že správce daně žalobce vyzval, aby mu do 15 dnů poskytl údaje nezbytné pro správu daní a vydal specifikované doklady. Z dožádání ze dne 12. 7. 2016

(číslo jednací) se podává, že správce daně dožádal Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště obec III. mimo jiné k provedení místního šetření v sídle společnosti právnická osoba Z úředního záznamu ze dne datum v 10:25 hod. vyplývá, že správce daně kontaktoval dne datum žalobce ohledně faktury, dne datum žalobce fakturu zaslal, současně psal, že přikládá podklady pro DPH za číslo 2013, nicméně žádné podklady pro DPH uvedeny nejsou. Z dožádání ze dne 13. 7. 2016 číslo jednací vyplývá, že správce daně dožádal Finanční úřad pro Středočeský kraj, Územní pracoviště okres, aby mimo jiné provedl místní šetření v místě podnikání anonymizováno jméno příjmení, na adrese adresa, aby poskytl údaje nezbytné pro správu daní týkající se společnosti právnická osoba Z odpovědi uvedené banky ze dne datum vyplývají informace týkající se bankovního účtu uvedené společnosti. Z jednotlivých výzev k poskytnutí informací správci daně ze dne datum se podává, že správce daně vyzval příjmení příjmení příjmení anonymizováno, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba a právnická osoba, aby poskytly údaje nezbytné pro správu daní týkající se žalobce. Z úředního záznamu (číslo jednací) ze dne 22. 7. 2016 vyplývá, že dne datum zaslal mailem jméno příjmení ze právnická osoba s.r.o. jednotlivé faktury. Dne datum obdržel správce daně odpověď od společnosti právnická osoba a právnická osoba Dne datum vydal správce daně výzvu k vydání důkazních prostředků číslo jednací), v níž příjmení příjmení hokej obec vyzývá, aby do 15 dnů předložil požadované doklady. Dne datum zaslala odpověď právnická osoba Dne datum obdržel správce daně odpověď na jeho výzvu od právnická osoba, následující den pak od právnická osoba Z úředního záznamu ze dne 29. 7. 206 (číslo jednací) vyplývá, že toho dne obdržel správce daně mail od žalobce, v němž zaslal přílohy týkající se daňové kontroly. Dne datum odeslal Finanční úřad pro Středočeský kraj, Územní pracoviště okres správci daně odpověď na dožádání, jejíž přílohou je protokol o ústním jednání ze dne datum. Dne datum odeslala odpověď na výzvu právnická osoba Z protokolu o ústním jednání ze dne 3. 8. 2016 číslo jednací) vyplývá, že toho dne v 10:10 hodin byly žalobci vráceny doklady předložené ke kontrole roku 2013 a 2014. Z dopisu datovaného datum se podává, že příjmení příjmení jméno příjmení, se vyjádřil k výzvě správce daně, mimo jiné uvedl, že na obchodní případy z let 2013 2014 je nutno obracet se na statutární zástupce spolku příjmení příjmení jméno. Dopis byl odeslán dne datum, jak se podává ze skenu obálky. Z výzvy k vydání důkazních prostředků ze dne 22. 8. 2016 číslo jednací soud zjistil, že správce dně vyzval anonymizována tři slova, aby do 15 dnů poskytl údaje nezbytné pro daňovou kontrolu žalobce. Tento subjekt dopisem ze dne datum sdělil, že případné smlouvy či plnění by musely projít výborem, což se nestalo, a proto nejsou evidované, požádali o zaslání (dokumentů k posouzení případných falzifikátů podpisů či razítek). Z úředního záznamu ze dne datum vyplývá, že správce daně dne datum zaslal mail předsedovi příjmení příjmení jméno. K doplnění odpovědi na výzvu správce daně nedošlo, byla zaslaná pouze odpověď ze dne datum ve smyslu, že právnická osoba VSK obdržela od příjmení příjmení jméno zmocnění k marketingovému využití, ale dále nic již neproběhlo. Z odpovědi na dožádání Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště obec

III. ze dne datum vyplývá, že daňový subjekt (právnická osoba) je pro správce daně nekontaktní, jednatel nemá vlastní poštovní schránku, zjištění požadovaných skutečností i zajištění požadovaných písemností se nepodařilo, nicméně dne datum byl sepsán protokol se svědkem jméno příjmení. Z výzvy k prokázání skutečností ze dne 2. 11. 2016 číslo jednací vyplývá, že správce daně vyzval žalobce k prokázání skutečností potřebných pro správné stanovení daně, a to do 15 dnů ode dne doručení této výzvy. Z žádosti o prodloužení lhůty (včetně skenu obálky), doručené dle podacího razítka správci daně dne datum, vyplývá, že žalobce požádal o prodloužení lhůty ke dni datum, neboť není schopen vyjádřit se ve lhůtě stanovené. Z vyjádření k výzvě číslo jednací vyplývá, že žalobce odpověď na výzvu doručil správci daně až datum. Z dožádání ze dne 13. 3. 2017 číslo jednací vyplývá, že správce dně dožádal Finanční úřad pro územní celek l vydání důkazních prostředků týkajících se právnická osoba anonymizováno x právnická osoba z jiných daňových řízení. Z odpovědi na dožádání ze dne datum vyplývá, že dožádaný finanční úřad sdělil správci daně, že zmapovaný řetězec společností se stejným personálním zastoupení vznikl za účelem prodeje nadhodnocené reklamy a k daňovým únikům dochází nejen u těchto společností, ale především u koncových zákazníků, který si nákupem nadhodnocené reklamy sníží svůj anonymizováno pro anonymizováno a nárokuje DPH. Tuto reklamu nakoupí od společnosti právnická osoba a její výnos je pokryt nákladem od právnická osoba anonymizována dvě slova (spojené osoby) a zde odvod daně z příjmů PO a DPH není odveden a uhrazen. Z protokolu o zahájení daňové kontroly ze dne 27. 3. 2017 (číslo jednací) vyplývá, že předmět daňové kontroly byl rozšířen o daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2015 v plném rozsahu a daně z přidané hodnoty za zdaňovací období červenec–prosinec roku 2015 v plném rozsahu. Z úředního záznamu ze dne 28. 3. 2017 číslo jednací vyplývá, že správce daně obdržel poznatky pro daňovou kontrolu. Z úředního záznamu ze dne 3. 4. 2017 číslo jednací) se podává, že správce daně použil pro zjištění ceny tržně obvyklé metodu nezávislé srovnatelné ceny. Z úředního záznamu ze dne 4. 4. 2017

(číslo jednací) bylo zjištěno, že správce daně v souvislosti s šetřením, pronájmu reklamních ploch v jiném daňovém řízení zjistil skutečnosti ve vztahu k předmětným společnostem. Z úředního záznamu ze dne 25. 4. 2017 číslo jednací soud zjistil, že správce daně obdržel na základě dožádání od Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj dodatečně mailem ze dne datum Vyhodnocení výzev k poskytnutí informací

FÚ pro Jihomoravský kraj. Z výzvy k poskytnutí údajů ze dne 28. 4. 2017

(číslo jednací) vyplynulo, že správce daně vyzval Městskou správu sociálního zabezpečení obec, aby do 15 dnů od doručení výzvy poskytla údaje nezbytné pro správu daní. Přípisem ze dne datum sdělila ulice správa sociálního zabezpečení požadované informace. Ve výzvě k prokázání skutečností ze dne 22. 5. 2017

(číslo jednací) správce daně vyzval žalobce, aby ve lhůtě 20 dnů od doručení výzvy prokázal vytyčené skutečnosti pro správné stanovení daně z příjmů fyzických osob za období zdaňovacího roku 2013 a 2014. Ve výzvě k prokázání skutečnosti z téhož dne číslo jednací byl žalobce vyzván, nechť předloží jiné vytyčené skutečnosti za zdaňovací období roků 2013, 2014 a 2015, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Z protokolu o ústním jednání ze dne 23. 5. 2022 (číslo jednací) vyplývá že toho dne se dostavil ke správci daně žalobce, byly mu předány výzvy k prokázání součinnosti, současně předal správci daně doklady za rok 2015. Ze žádostí o prodloužení lhůty v daňovém řízení ze dne datum, včetně připojených skenů poštovních obálek) soud zjistil, že žalobce podáním doručeným správci daně dne datum požádal o prodloužení lhůty ke dni datum. Ze dvou rozhodnutí správce daně ze dne 1. 6. 2017 (číslo jednací a číslo) bylo zjištěno, že správce daně žalobci prodloužil lhůtu do datum. Ze dvou podání označených jako: Věc: Vyjádření k výzvě číslo jednací datovaných dne 29. 6. 2017 soud zjistil, že těmito podáními, která byla správci daně doručena dne datum, žalobce odpovídá na výzvy správce daně. Z Protokolu o ústním jednání ze dne 17. 10. 2017 (číslo jednací) vyplývá, že zachycuje jednání správce daně se žalobce, jehož obsahem bylo seznámení s výsledkem kontrolního zjištění. S ohledem na obsáhlost kontrolních zjištění žalobce požádal o lhůtu pro vyjádření se ke kontrolním zjištěním, a to do datum. Jako příloha tohoto protokolu bylo vyhotoveno kontrolní zjištění na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2013 a 2014

(31 stran), kontrolní zjištění na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2015 v počtu 18 stran a kontrolní zjištění na dani z přidané hodnoty za jednotlivá období červenec–prosinec 2013, leden–prosinec 2014 a leden – prosince 2015 v počtu 14 stran. Z rozhodnutí ze dne 17. 10. 2017 číslo jednací vyplynulo, že lhůta, v níž se může daňový subjekt vyjádřit k výsledkům kontrolních zjištění a navrhnout jejich doplnění, byla stanovena do datum. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno tentýž den. Dne datum nahlédl žalobce do spisu (protokol číslo jednací). Mailem ze datum požádal žalobce o zaslání fotokopií ze spisu, konkrétně se jedná o 42 stran. Z protokolu ze dne

8. Podle § 6 odst. 3 Zákona došlo-li ke škodě nesprávným úředním postupem podle

§ 13 odst. 1 věty druhé a třetí a posuzují-li se pro účely náhrady této škody navazující správní a soudní řízení jako jeden celek, jedná za stát příslušný úřad, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, v němž probíhalo správní řízení.

(číslo jednací). Z dožádání ze dne datum vyplývá, že správce daně dožádal Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (číslo jednací) k provedení svědecké výpovědi jednatel společnosti právnická osoba jméno příjmení. Odpověď na dožádání obdržel správce daně dne datum, neboť (jak vyplývá z odpovědi) svědecká výpověď měla být konána datum, datum, svědek se nedostavil, nebylo možné ho ani předvést prostřednictvím policie.

4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 185, marg. číslo). S ohledem na skutečnost, že v průběhu řízení (Sdělením Ministerstva financí k žádosti o náhradu nemajetkové újmy dle zák. č. 82/1998 Sb., ⟪LB:lb_001⟫ - celé jméno žalobce ze dne datum) bylo žalovanému sděleno, že pro přiznání náhrady nemajetkové újmy nebyly splněny zákonné podmínky, soud již v dané věci může meritorně rozhodnout. V tomto ohledu soud odkazuje na § 104 odst. 2 o. s. ř., podle něhož jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit (jako tomu bylo v daném případě), učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. O vadu žaloby, jež by mohla mít za následek její zamítnutí z tohoto důvodu, by mohlo jít jen tehdy, jestliže by žalobce žádost o odškodnění před podáním žaloby vůbec nepodal. Žalobce žádost podal dne datum a ke dni rozhodnutí soudu je o ní rozhodnuto.

K ní se Odvolací finanční ředitelství vyjádřilo dne datum. Následně Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl rozsudkem ze dne 2. 9. 2021 č. j. číslo jednací.

5. Co se týče obsahu spisu vedeného u název soudu pod sp. zn. spisová značka, bylo zjištěno, že žalobu žalobce podal dne datum. Následující den žalobce uhradil soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Dne datum Krajský sodu v obec (dále též jen„ soud“) vyžádal od Odvolacího finančního ředitelství správní spis a písemné vyjádření k žalobě. To žalovaný doručil soudu dne datum. Dne datum soud poučil žalobce o podjatosti a učinil dotaz na souhlas s vyřízením věci bez jednání, lhůta pro vyjádření byla stanovená do dvou týdnů od doručení. Ze spisu dále vyplývá, že od datum byl spis přidělen k vyřízení anonymizována tři slova jméno jméno, a to z důvodu uvedeného v § 42 odst.

4 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění účinném do 31. 10. 2019. Z úředního záznamu ze dne datum je patrné, že tento den se telefonicky žalovaný dotazoval na stav řízení. S ohledem na skutečnost, že již ve dvou skutkově obdobných řízeních byla vydána rozhodnutí, soud se zavázal postupovat v této věci přednostně, aby bylo možno ve všech řízeních postupovat koordinovaně. Na to navazuje usnesení ze dne 1. 7. 2021 č. j. číslo jednací, jímž byla žaloba odmítnuta pro opožděnost. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne datum. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2021 č. j. číslo jednací vyplývá, že kasační stížnost žalobce proti usnesení název soudu ze dne 1. 7. 2021, č. j. číslo jednací byla zamítnuta z důvodu, že napadený rozsudek krajského soudu není nezákonný. Z usnesení Ústavního soudu ČR ze dne datum č. j. ústavní nález soud zjistil, že ústavní stížnost žalobce byla odmítnuta, neboť je zjevně neopodstatněná. Z opatření vydaného název soudu dne datum pod Spr číslo vyplývá, že s účinností od datum byl jmenován anonymizována tři slova jméno jméno soudem a byl přidělen k výkonu činnosti ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Bylo zřízeno nové soudní oddělení 62 na správním úseku a byly mu přerozděleny neskončené věci, mimo jiné se jedná o věc vedenou pod sp. zn. spisová značka.

6. Z pokynu č. MF-5 o stanovení lhůt při správě daní č. j.: MF číslo 2015,

PID: anonymizováno vyplývá, že pro vydání rozhodnutí o odvolání dle ustanovení § 116 odst.

1 daňového řádu s výjimkou případů uvedených v bodu 2 písm. d) je stanovena lhůta 6 měsíců, když pro vydání rozhodnutí o odvolání dle ustanovení § 113 odst. 1 písm. a) a b) daňového řádu, je lhůta 3 měsíce. Lhůty se počítají ode dne doručení podání osoby zúčastněné na správě daní správnímu orgánu. Běh lhůt se staví ode dne vydání rozhodnutí, kterým správce daně vyzývá osobu zúčastněnou na správě daní k součinnosti, do pátého pracovního dne ode dne, kdy byla správci daně požadovaná součinnost poskytnuta. Do běhu stanovených lhůt se nezapočítává doba dožádání. Běh lhůt se staví i po dobu soustřeďování či doplňování stanovisek a podkladů od osob zúčastněných na správě daní nebo ostatních správců daní, která jsou nezbytná pro vyřízení podání. Z usnesení Okresního státního zastupitelství ve obec ze dne

2. 9. 2020 číslo jednací vyplývá, že je stížnosti obviněných proti usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Územní odbor obec, Oddělení hospodářské kriminality, číslo jednací ze dne 16. 4. 2020, jímž bylo zahájeno trestní stíhání (mimo jiné) žalobce tím, že pod obchodním názvem osobní údaje žalobce v roce 2013 vložil do svého účetnictví faktury vystavené společnosti právnická osoba, čímž úmyslně, v úmyslu přímém, zkrátil daň z příjmů a daň z přidané hodnoty a vylákal výhody na dani z přidané hodnoty o částku celkem 4 056 393 Kč, a tedy úmyslně v úmyslu přímém, zkrátil daň a vylákal výhodu na dani, bylo zrušeno a policejnímu orgánu se ukládá, aby věc znovu jednal a rozhodl. Z žádosti o přiznání přiměřeného zadostiučinění ze dne datum má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši žalované částky. Z doručenky datové zprávy bylo zjištěno, že tato výzva byla žalovanému doručena téhož dne. Z Žádosti o náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., kterou Ministerstvo financí dne datum adresovalo zástupci žalobce, vyplývá, že dne datum obdrželi žádost o náhradu škody dle uvedeného zákona, nicméně k vyřízení žádosti je částečně (soudní řízení) i v kompetenci Ministerstva spravedlnosti ČR, kterému byla žádost postoupena s tím, že ve zbylé části (řízení před orgány Finanční správy) si Ministerstvo financí ČR vyžádá podklady a stanoviska příslušných orgánů a o výsledku bude žalobce informován. Ze Sdělení Ministerstva financí ČR k žádosti o náhradu nemajetkové újmy dle zák. č. 82/1998 Sb. - celé jméno žalobce ze dne datum vyplývá, že žalobce projednal žádost žalovaného na přiměřené zadostiučinění za způsobenou újmu a posoudil jí z hlediska dvou nároků – průtahů v řízení, tedy porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (daňová kontrola a řízení o stanovení daně) a z hlediska nepřiměřené délky řízení (daňové penále), přičemž toto řízení bylo posuzováno jako jeden celek s navazujícím řízením soudním. Pro přiznání nároku nebyly splněny zákonné podmínky.

7. Podle § 13 odst. 1 z. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ Zákon“) stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

9. Podle § 15 odst. 2 Zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

10. Dle § 31a odst. 1 Zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovanému ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, e) významu řízení pro poškozeného.

11. Nejprve soud rozhodoval o návrhu žalobce na vydání částečného rozsudku pro uznání ve smyslu § 153a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Podle uvedeného ustanovení soud rozhodne rozsudkem pro uznání, uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku jen zčásti, a to jen navrhne-li to žalobce. V dané věci nebyly splněny podmínky pro jeho vydání, neboť žalovaný v rámci celého řízení neučinil takový procesní úkon, z něhož by bylo možno dovodit, že nárok žalobce (částečně) uznává, naopak již ve svém původním vyjádření výslovně uvádí, že nárok žalobce neuznává, a to ani z části. Odkazuje-li žalobce na § 114b odst. 5 o. s. ř., pak je nutno dodat, že žalobce sice podáním ze dne datum navrhl, aby byla žalovanému zaslána výzva dle § 114b o. s. ř., tuto výzvu soud žalovanému nezaslal, a proto nemohou nastoupit účinky s ní spojené. S ohledem na tuto skutečnost byl návrh žalobce na vydání částečného rozsudku pro uznání zamítnut jako nedůvodný, neboť pro jeho vydání nebyly splněny zákonné podmínky (srov. usnesení název soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. spisová značka), respektive soudem nebylo vydáno usnesení dle § 114b odst. 1 o. s. ř., v němž by byl žalovaný náležitě poučen o následcích nečinnosti, tzn. nejen o fikci uznání nároku, ale také o možnosti vydání rozsudku pro uznání.

12. Následně se soud zabýval uplatněným nárokem na náhradu nemajetkové újmy.

13. Předně soud vztahu k námitce žalovaného o včasnosti žaloby a celkově k významu lhůty stanovené v § 15 odst. 2 Zákona, podle níž se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen, uvádí, že byla-li žaloba podána bez předběžného projednání, jde o odstranitelný nedostatek podmínek řízení ve smyslu § 103 a 104 o. s. ř. a je namístě postup soudu podle § 104 odst. 2 o. s. ř., nikoliv věcné zamítnutí žaloby (příjmení, jméno, příjmení, jméno. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci.

14. Soud podotýká, že nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Soudní judikatura ještě před zákonným zakotvením odpovědnosti za průtahy řízení dospěla k závěru, že za nesprávný úřední postup je třeba považovat i nevydání či opožděné vydání rozhodnutí, mělo-li být v souladu s uvedenými pravidly správně vydáno či vydáno ve stanovené lhůtě, případně jiná nečinnost státního orgánu či jiné vady ve způsobu vedení řízení (srov rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 25 Cdo 545/2007). Obecně pro všechny druhy řízení platí (zejména ve věci samé), že vzhledem k velmi odlišnému stupni složitosti a náročnosti jednotlivých věcí, které jsou projednávány, není až na výjimky dosti dobře možné obecně (například předpisem) stanovit lhůtu, v níž by soud měl rozhodnout. Stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudů a jejich institucionálním a organizačním vybavením. (příjmení, Petr. § 13 (Nesprávný úřední postup státu). In: příjmení, jméno, příjmení, jméno. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 150, marg. číslo). Obecně je dále nutno konstatovat, že nerespektuje-li orgán veřejné moci při rozhodování vlastní interní předpisy o lhůtách pro vyřízení věci, je třeba takový postup hodnotit jako porušení práva občana na vyřízení jeho věci v přiměřené lhůtě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2787/2010, případně nález Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 146/01). K porušení práva na přiměřenou délku řízení může dojít i tehdy, nedošlo-li v řízení k průtahům, a naopak, i když k průtahům v řízení došlo, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné ukončení řízení zpravidla očekávat (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1613/2009).

15. Neprojednání věci bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě představuje porušení čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy pro lidská práva, s nímž právo na odškodnění spojuje ve své judikatuře Evropský soud pro lidská práva (například číslo příjmení a ulice v. Česká republika). Odškodňují se tedy veškeré nemateriální újmy, které byly způsobeny výkonem veřejné moci, přičemž v souvislosti s délkou řízení jde především o stav nejistoty a nepříznivé působení dlouhotrvajícího sporu do osobnostní sféry účastníka. Protože zákon výslovně počítá s náhradou odvozenou od celkové délky řízení, není namístě vycházet ze samotných průtahů řízení (období neodůvodněné nečinnosti), nýbrž primárně z délky řízení.

16. Předpokladem vzniku odpovědnosti státu za průtahy v řízení je současné splnění tří podmínek:

1) nepřiměřená délka řízení, 2) vznik újmy 3) vedle posouzení charakteru tvrzené újmy je třeba náležitě zvážit i vztah příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem (průtahy) a tvrzenou nemajetkovou újmou; tato podmínka odpovědnosti státu není naplněna tam, kde sice k průtahům došlo, ovšem na výsledné újmě se podílely již jen nepřímo, zprostředkovaně a často jen v přesvědčení poškozeného, neboť bezprostřední příčinou byla okolnost jiná.

17. V právní rovině soud dále konstatuje, že daňové řízení včetně daňové kontroly jednak již ze své povahy představuje právním řádem legitimovaný zásah do vlastnictví, jednak se (mimo jiné) dotýká ústavním pořádkem garantovaného práva na informační autonomii jednotlivce. Jde o řízení, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, a tudíž jeho účastníkovi svědčí právo na přiměřenou délku tohoto řízení ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod

(srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3118/2020).

18. Rozhodování o náhradě nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem se sestává z povahy věci ze tří kroků. Prvním z nich je zodpovězení otázky, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Bylo-li tomu tak, je třeba posoudit, zda v jeho důsledku vznikla určité osobě nemajetková újma. Posledním krokem zůstává stanovení formy a případně i výše přiměřeného zadostiučinění za tuto újmu (srov. nález ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn., II. ÚS 570/20, datum nebo nález ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 1572/11). Žalobce ve sporu o náhradu nemateriální újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení je povinen v žalobě alespoň povšechně vysvětlit motivaci k uplatňování nároku a vyložit, v důsledku čeho mu byla tvrzená a identifikovaná nemajetková újma způsobena. Vysvětlením následku (újmy) a jevových souvislostí jeho příčiny žalobce naplňuje i svoji povinnost tvrdit příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy (srov. usnesení Nejvyššího soudu

ČR ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3007/2010).

19. Při posouzení vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení na základě judikatury Evropského soudu pro lidská práva je vždy nutné vycházet z celkové doby řízení a zjistit, zda tato délka byla s ohledem na kritéria demonstrativně vyjmenovaná v § 31a odst. 3 písm. b) až e) Zákona skutečně nepřiměřená v daném konkrétním případě.

20. Ve skutkové rovině tedy soud vychází z toho, že daňová kontrola byla žalovaným u žalobce zahájena dne datum. příjmení kontrola byla skončena platebním výměrem ze dne 5. 3. 2018 číslo jednací, jímž byla žalobci doměřena daň ve výši 762 465 Kč a daňové penále 152 492 Kč. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo Odvolacím finančním ředitelstvím dne datum zamítnuto, čímž bylo řízení pravomocně ukončeno. Následně probíhající soudní řízení se již netýkalo merita věci, nýbrž z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací vyplývá, že kasační stížnost žalobce proti usnesení název soudu ze dne 1. 7. 2021, č. j. číslo jednací byla zamítnuta z důvodu, že napadený rozsudek krajského soudu není nezákonný. Z usnesení Ústavního soudu ČR ze dne datum č. j. ústavní nález soud zjistil, že ústavní stížnost žalobce byla odmítnuta, neboť je zjevně neopodstatněná.

21. Délku řízení (daňové kontroly) je nutno posuzovat ode dne zahájení daňové kontroly, tedy od datum, k jejímuž ukončení došlo vydáním platebního výměru, o němž bylo odvolacím orgánem rozhodnuto dne datum. Celková délka posuzovaného daňového řízení tak činila necelé tři roky. V zásadě lze mít za konec řízení okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo ve věci vydáno, tj. včetně rozhodnutí v řízení o kasační stížnosti i řízení o ústavní stížnosti, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné. Pokud je však účastníkům řízení zřejmé, že mu nebude vyhověno, je nutné z hlediska posouzení přiměřenosti délky řízení tento okamžik považovat za konec řízení, ač řízení nebylo formálně ukončeno v souladu s procesními předpisy, neboť v dalším průběhu řízení již pouze formálně trvajícího, účastník nemohl být v nejistotě ohledně jeho výsledku (srov. usnesení Nejvyššího soudu

ČR ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 664/2013). Pro stanovení počátku a konce řízení je totiž významné nejen, že řízení dle procesních předpisů trvá, ale zejména že účastník je jako trvající vnímá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 30 Cdo 243/2015). V průběhu celého daňového řízení správce daně činil jednotlivé úkony konzistentně a v časové souslednosti, učinil mnoho součinnostních dotazů i dožádání, a to kvůli složitosti předmětu daňového řízení. Nelze pominout ani rozsah jednotlivých výstupů daňového řízení (kontrolní zjištění na dani z příjmu fyzických osob – 31 stran, kontrolní zjištění na dani z přidané hodnoty – 18 stran, kontrolní zjištění za červenec-prosinec 2013, leden–prosinec 2014 a leden–prosinec 2015 ⟪LB:lb_001⟫ - 14 stran). K prodlužování řízení přispíval sám žalobce, který ne vždy vyhověl v plném rozsahu správci daně (dne datum žalobce zaslal požadovanou fakturu, uvedl, že přikládá i podklady pro DPH za číslo 2013, nicméně ty obsahem podání žalobce již nejsou). Žalobce sám přispěl k prodlužování řízení i tím, že mnohokrát žádal o prodloužení lhůty (žádost ze dne datum o prodloužení lhůty na výzvu správce daně ze dne datum do datum, žádost o prodloužení lhůty ze dne datum o 15 dnů). Obstrukční jednání je možné spatřit i v návaznosti na podání žalobce ze dne datum, v němž se vyjadřuje žalobce k výsledkům kontrolního zjištění, nesouhlasí s nimi a navrhuje k provedení deset důkazů. Správce daně stanovil v návaznosti na to termín projednání zprávy o daňové kontrole na datum, náhradní termín na datum. V den termínu druhé kontroly zástupce žalobce sdělil, že dosud nebylo rozhodnuto o jeho návrhu na provedení důkazu. Následně správce daně stanovil nový termín projednání na datum, současně zde vysvětluje, že provedení důkazních prostředků bylo odmítnuto. Z tohoto jednání se žalobce omluvil, jako důvod uvedl, že nebyl vyrozuměn o svém důkazním návrhu, ačkoli mu správce daně vysvětlil, že jeho důkazy nepřipustil. Následně správce daně stanovil další termín projednání na datum. Protože se žalobce ani ve třetím termínu nedostavil, po předchozím poučení o této skutečnosti správce daně využil postupu podle

§ 88 odst. 5 daňového řádu a zprávu o daňové kontrole žalobci namísto projednání zaslal do vlastních rukou. Prodloužení řízení o 50 dnů bylo způsobeno i problematickým doručováním zástupci žalobce, který většinou datové zprávy fakticky nepřebíral, a proto byly doručeny fikcí (stanovení termínu o daňové kontrole na datum odesláno datum, doručeno datum, přípis ze dne datum odeslán datum, doručen datum, přípis se třetím termínem projednání odeslán datum, doručen datum, vyrozumění o stížnosti odesláno datum a doručeno datum, výzva Odvolacího ředitelství odeslána datum a doručena datum, rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství odeslána datum a doručena datum). Spis byl komplikován i podáním stížnosti ze strany žalobce (ze dne datum), která byla vyhodnocena jako nedůvodná, též podnět žalobce k prošetření nečinnosti správce daně ze dne datum byl shledán jako nedůvodný, a proto byl odložen. Konečně i odvolací důvody byly správcem daně shledány jako snaha žalobce o prodlužování daňové kontroly. Lze shrnout, že postup správního orgánu nebyl zatížen obdobím vyložené nečinnosti, na nárůstu délky řízení se podepsal zejména postup žalobce, například žádostmi o prodloužení lhůty, nebo podáními, jež nebyla relevantní. Délka daňového řízení zcela odpovídala jeho složitosti.

22. Žalobce spatřoval průtahy též v délce řízení u název soudu, kterému trvalo posoudit včasnost žaloby dva roky. S odkazem na bod 5. tohoto rozsudku je nutné konstatovat, že ode dne přidělení spisu soudci anonymizována tři slova jméno jméno až do vydání usnesení ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací, jímž byla žaloba odmítnuta pro opožděnost, nebyly ve věci činěny procesní úkony řádně a včas. Pouze v tomto úseku je možné spatřit prodlevu, která vznikla zřejmě v souvislosti s převzetím velkého množství spisů díky jmenování Mgr. Bc. et Bc. jméno jméno do funkce soudce. Nicméně je nutné dodat, že daňová kontrola byla řádně skončena, žalobci, který byl zastoupen advokátem, muselo být zřejmé, že jeho žaloba byla podána pozdě, že jí nemůže být vyhověno, a proto je nutné z hlediska posouzení přiměřenosti délky řízení považovat doručení rozhodnutí ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací za okamžik konce řízení, ač řízení nebylo formálně ukončeno v souladu s procesními předpisy. Neboť v dalším průběhu řízení (v řízení před název soudu) navazovalo již jen formálně, protože žalobce nemohl být v nejistotě ohledně jeho výsledku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 664/2013). V této souvislosti soud znovu opakuje, že pro stanovení počátku a konce řízení je totiž významné nejen, že řízení dle procesních předpisů trvá, ale zejména že účastník je jako trvající vnímá (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 30 Cdo 243/2015). Pro úplnost soud ještě konstatuje, že ani v rámci řízení před soudem žalobce nevyvinul jakékoli úsilí, aby prostředky, které právní řád nabízí, ať už jde o stížnost na průtahy ve smyslu § 164 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, nebo o návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve smyslu § 174a citovaného zákona), vydání rozhodnutí jakkoli uspíšil. I tato procesní neaktivita a vyčkávací strategie svědčí o tom, že si právně zastoupený žalobce musel být dobře vědom té skutečnosti, že jím podaná opožděná žaloba nemůže na rozhodnutí správce daně již nic zvrátit.

23. odůvodnění uvést, že po obdržení odpovědi na dožádání (datum) správce daně zpracoval rozsáhlé stanovisko dne datum, v němž se k lhůtám mimo jiné vyjadřuje v tom smyslu, že po dobu dožádání (od datum do datum) logicky lhůta pro vyřízení neběží

(i dle pokynu č. MF-5 o stanovení lhůt při správě daní č. j. MF-21968/2015-39). Výzvou ze dne datum odvolací ředitelství žalobce vyzvalo k vyjádření se v rámci odvolacího řízení. K prodloužení této fáze řízení přispěl sám žalobce, který v reakci na výzvu dne datum požádal o prodloužení lhůty do provedení svědecké výpovědi Ing. jméno příjmení (o jehož předvolání se správce daně prostřednictvím dožádání již marně pokoušel). O odvolání rozhodlo odvolací finanční ředitelství dne datum (v souladu s pokynem č. MF-5 o stanovení lhůt při správě daní), zamítlo jej, žádosti o prodloužení lhůty nebylo vyhověno, neboť se jedná o lhůtu zákonnou, která nelze prodlužovat. Díky žalobci byla tato fáze prodloužena o dalších 10 dnů, neboť zástupce žalobce rozhodnutí v datové schránce nepřevzal, ačkoli bylo do datové schránky odesláno dne datum, k jeho doručení došlo až dne datum (na základě fikce).

24. Vnímá-li žalobce další průtah v období od datum do datum s tím, že celou tu dobu rozhodovalo o odvolání Odvolací finanční ředitelství, pak je nutné s odkazem na bod

25. Posledním obdobím, v němž žalobce shledává průtahy správce daně, je od června 2017 do datum, kdy neprovedl správní orgán žádný úkon. Dne datum správce daně vydal rozhodnutí (číslo jednací a číslo), v němž k žádosti žalobce prodloužil lhůtu původní (do datum). Žalobce původně požadoval lhůtu prodloužit až do datum. Žalobce správci daně své podání nicméně doručil po uplynutí této lhůty, neboť podání označené jako Věc: Vyjádření k výzvě číslo jednací datované dne datum rozhodnutí doručil až dne datum. Nečinil-li správce daně v období od datum do datum žádný úkon, kromě toho, že toto období správce daně vyhodnocoval materiály zaslané od žalobce a obdržené odpovědi na součinnostní dotazy, je nutné vzít v potaz i to, že se jednalo o období letních prázdnin, které přináší snížení množství pracovníků v důsledku plánovaných dovolených.

26. Přestože se z hlediska významu jednalo o řízení významnější, v němž mohlo být (a následně i bylo) žalobci uloženo hradit penále, jež je svou povahou trestní sankcí, i po zvážení těchto hledisek však doba nepřesahující dva roky (do vydání platebního výměru) a v celkovém souhrnu nepřesahující tří let do doby nabytí jeho právní moci není tak dlouhá, aby ji bylo možné hodnotit jako nepřiměřenou. Navíc na délce a průběhu daňového řízení a následného soudního řízení měl vliv sám žalobce, což nelze klást správci daně, který po celou dobu postupoval konzistentně, k tíži. Závěrem soud dodává, že žalobce netvrdil a z provedeného dokazování ani nevyplynulo, že by se žalobce pokusil učinit v průběhu správního řízení nějaké preventivní opatření prostřednictvím prostředku způsobilého odstranit jím namítané průtahy. Nedůvodně podaný podnět žalobce k prošetření nečinnosti správce daně ze dne datum za toto opatření nelze považovat. S ohledem na všechny shora uvedené důvody byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, neboť soud v dané věci neshledal, že by průtahy v průběhu daňové kontroly vznikly.

27. S námitkou žalobce spočívající v tom, že za správné určení daně (výše) je odpovědný správce daně, se soud plně ztotožňuje. Správce daně nemůže vycházet z pravdivosti a úplnost daňového přiznání. Nástrojem ke správnému stanovení daňové povinnosti, ověření tvrzení daňového subjektu nebo jiných okolnosti rozhodných pro správné zjištění a stanovení daně vztahující se k jednomu daňovému řízení je právě daňová kontrola, kterou v dané věci správce daně zahájil, neboť je zodpovědný za správné zjištění a vyměření daně. Správce daně prostřednictvím daňové kontroly realizuje zájem státu na zajištění toho, co„ jeho jest“, tj. ověření, přezkoumání a vymožení daňové povinnosti jednotlivce (srov. nález ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 705/06). Tuto svou povinnost správce daně realizuje právě prostřednictvím daňové kontroly, jejímž cílem je v nalézacím řízení objasnit skutkový stav (tvrzení daňového subjektu), kdy za tímto účelem jsou sbírány a hodnoceny důkazní prostředky. Na základě daňové kontroly tak vzniká podklad pro následné vyměřovací či doměřovací řízení, aby daňová povinnost byla správně stanovena (v podrobnostech srov. příjmení, Ondřej. § 85 (Předmět daňové kontroly). In: příjmení, jméno, příjmení, jméno a kol. Daňový řád. 4. vydání.

Praha: C. H. Beck, 2021, s. 331.).

28. Závěrem soud ještě k žalobcem uváděném šikanózním postupu v podobě podnětu k zahájení trestního řízení vedeného proti jeho osobě dodává, že žalobce má podle § 53 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu nikoli právo, nýbrž povinnost učinit trestní oznámení, jestliže při své činnosti zjistí skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Plnění této zákonné povinnosti nemůže být šikanózní jednání (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 16 A 28/2021).

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. neboť žalovaný byl ve věci plně úspěšný. Náklady řízení tvoří paušální náhrada v celkové výši 2 400 Kč, která byla stanovena dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, a to za osm úkonů ve smyslu

§ 1 odst. 3 písm. a), b) a c) uvedené vyhlášky (písemné vyjádření k žalobě ze dne datum, písemné vyjádření k žalobě ze dne datum, příprava a samotná účast u jednání před soudem dne datum, příprava a samotná účast u jednání před soudem dne datum, sdělení výsledku předběžného projednání na základě výzvy soudu dne datum a konečně vyjádření žalované k doplnění návrhu žalobce na vydání částečného rozsudku pro uznání ze dne datum). Žalovanému nebyla přiznána odměna za jím vyúčtované úkony, konkrétně za odvolání žalované ze dne datum proti usnesení soudu o místní příslušnosti včetně doplnění tohoto odvolání, návrh žalované na přerušení řízení ze dne datum a za návrh žalované na zastavení řízení ze dne datum, neboť veškerým těmto úkonům nebylo soudem vyhověno, a proto se nejedná o úkony účelně vynaložené k bránění práv žalovaného. Dále nebyla žalovanému přiznána odměna za dupliku žalovaného k replice žalobce ze dne datum a dupliku žalovaného k další replice žalobce ze dne datum, neboť repliky žalobce byly žalovanému zaslány pouze na vědomí, soud ho nevyzýval, aby se k nim vyjádřil, a proto ani tyto úkony nebyly účelné k bránění práva žalovaného. V souvislosti s účastí na shora uvedených proběhnuvších jednáních absolvoval žalovaný dvě cesty obec – obec a zpět, které byly vykonány osobním automobilem Škoda, anonymizováno registrační značka. Cestovné za 2 cesty vykonané dne datum a datum činí při kombinované spotřebě vozidla 5,3 l číslo km (dle metodiky 195/ 2013), celkovém počtu ujetých kilometrů 440 km (2*220 km) a vyhláškové ceně za 1 litr motorové nafty 47,10 Kč, částku ve výši 3 166,40 Kč ( (5, číslo x 440 x 47,10) + (4,7 x 440)). Náklady řízení žalobce představují částku v celkové výši 5 566,40 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Pro úplnost soud dodává, že soud neměl důvod odchylovat se od obecné zákonné třídenní lhůty k plnění.

30. Závěrem pak soud pro úplnost uvádí, že z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací, Městského soudu v Praze z datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací při svém rozhodnutí nevycházel, neboť věc si právně posoudil sám. Stejně tak soud nevycházel z rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, neboť se netýká dané věci.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve obec.

Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.