OSST 1 C 180/2021-202

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 117 473,39 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 117 473,39 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 794,91 Kč od 2. 9. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 24 137,08 Kč od 3. 10. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 29 842,23 Kč od 13. 11. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 6 875,22 Kč od 8. 12. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 6 592,08 Kč od 6. 1. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 5 207,84 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 67 460 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně, anonymizováno jméno příjmení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Strakonicích náklady řízení státu ve výši 941 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je částka 117 473,39 Kč s příslušenstvím představující odměnu za odborné ekonomické poradenství ve výši 100 449,36 Kč a smluvní pokutu za nedodržení za porušení povinnosti ze strany žalovaného v částce 17 024,03 Kč. Žalobkyně tvrdila, že se žalovanou uzavřela dne 19. 5. 2020 smlouvu o poskytnutí odborného ekonomického poradenství (dále jen„ Smlouva“), jejímž účelem bylo zajištění odborných konzultací, konkrétních rad a návazných postupů zejména v oblasti revize osobních nákladů pro žalovanou ze strany žalobkyně a dále konzultací v oblasti pracovních procesů a úpravy osobních nákladů s cílem zvýšení efektivity vynaložených prostředků při odměňování zaměstnanců žalované a zvýšení efektivity pracovních procesů. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni odměnu za provedenou činnost podle článku V. Smlouvy. Žalobkyně tvrdila, že řádně plnila podle Smlouvy a zajistila tak žalované úsporu v osobních nákladech. Odměna byla žalované vyúčtována prostřednictvím šesti faktur, celkem ve výši 100 449,36 Kč, které zůstaly neuhrazené. S ohledem na neuhrazení faktur má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dlužné částky po splatnosti za každý den prodlení, a to za prodlení s každou dílčí měsíční platbou, když žalobkyně kapitalizovala smluvní pokutu ke dni podání žaloby ve výši 17 024,03 Kč. K výzvě soudu žalobkyně doplnila skutková tvrzení tak, že žalobkyně započala s činností dle smlouvy vůči žalované provedením základní analýzy možností a předložila žalované analýzu a navrhovaná doporučení. U žalované proveden audit, žalované byly předány protokoly s detailními výsledky tohoto auditu a doporučeními a návodem k možné implementaci opatření. Žalobkyně zavedla u žalované tři opatření, a to náhradu za údržbu pracovního oděvu, opatření vedoucí k zavedení měsíční náhrady za práci z domova a opatření představující souběh pracovně-právních vztahů. Žalovaná se na základě Smlouvy zavázala žalobkyni dodávat na měsíční bázi podklady pro možnou fakturaci odměny. Tyto podklady obsahovaly vyplacenou mzdu všem opatřeními dotčeným zaměstnancům. Žalobkyně na základě podkladů opatřených od žalované vypočítala odměnu podle článku V. odstavec 3 Smlouvy, po první tři měsíce platil sloupec B ceníku, tj. odměna ve výši 65 % zjištěné úspory, k níž došlo oproti původním hodnotám po implementaci opatření navržených žalobkyní, a po zbývající měsíce náležela žalobkyni odměna dle sloupce A ceníku, což představuje 15 % zjištěné úspory. K jednotlivým opatřením žalobkyně tvrdila, že v případě náhrady za údržbu pracovního oděvu žalobkyně zjistila, že je možné zaměstnancům žalované zvýšit jejich čistý příjem a zároveň tím ušetřit náklady žalované jako zaměstnavatele tím, že žalovaná začne zaměstnancům poskytovat náhradu za čištění pracovních oděvů v paušální částce, když tato paušální částka nepodléhá zdanění dani z příjmu ani sociálnímu a zdravotnímu pojištění, čímž vzniká zaměstnavateli teoretická úspora v rozsahu 33,8 % za uvedené odvody a zaměstnanci 11 % za sociální a zdravotní pojištění a 15 % za příslušnou daň z příjmu fyzické osoby. Náhrada, kterou takto žalobkyně vypočetla u každého opatřením dotčeného zaměstnance žalované, tedy paušální částka vynásobená počtem odpracovaných dnů, nepodléhá uvedeným odvodům a žalobkyně by tak žalované ušetřila rozdíl mezi superhrubou mzdou stanovenou pro konkrétní navýšení mzdy o částku, na kterou by zaměstnanec i tak měl nárok, a skutečně vyplácenou čistou náhradou zaměstnance. Odměna žalobkyně za každého takového zaměstnance je stanovena jako 65 % ze shora uvedeným způsobem dopočtené částky za první tři měsíce plnění a následně 15 % u každého zaměstnance. Pokud jde o náhradu za práci z domova, tak se jedná o opatření, kterým je možné zaměstnancům žalované zvýšit jejich čistý příjem a zároveň tím ušetřit náklady žalované jako zaměstnavatele tím, že žalovaná začne zaměstnancům poskytovat náhradu za každou hodinu, po kterou daný zaměstnanec využívá k plnění pracovněprávních činností domácí prostředí, kdy zaměstnavatel profituje z nižších nákladů, které mu tímto (ne) vznikají, kdežto zaměstnanci si tímto zvyšují náklady, zejména na opotřebení domácího vybavení, spotřebou energií apod. a tyto náklady je třeba zaměstnanci nahradit. Žalobkyně určila hodinovou sazbu za tzv. home office na základě výpočtů dle analýz trhu v závislosti na lokalitě žalované. Žalobkyně v průběhu prováděného auditu zjistila od žalované, že zaměstnanci vykonávají z celkového fondu pracovního měsíce průměrně 20 hodin formou home officu. Úspora zaměstnavatele je v případě náhrady za práci z domova rozdíl mezi nákladem na superhrubou mzdu a čistou mzdu zaměstnance, tedy rozdíl, který by nemusel být v případě aplikované náhrady řešen. Žalobkyni náleží odměna v poměru 65 % za první tři měsíce a 15 % za následující měsíce dle ceníku. Posledním implementovaným opatřením dle tvrzení žalobkyně do sféry žalované bylo opatření související se souběhem pracovněprávních vztahů. Žalobkyně zjistila, že žalovaná prostřednictvím jediného pracovněprávního vztahu vymezuje pracovní činnost zaměstnanců extenzivněji, než je z hlediska jejich druhu práce vhodné a ekonomicky neefektivně a doporučila žalované diverzifikovat různé činnosti do různých pracovněprávních mezi pracovní poměr a dohodu o provedení práce. Žalobkyně na základě auditu zjistila, že minoritní práce a vícepráce nesouvisející s hlavním zaměstnáním zaměstnanců zaberou průměrně 14 % jejich časového fondu pracovního měsíce a navrhla uzavření nových krátkodobých pracovněprávních vztahů pro dílčí nenáročné úkony formou dohod o provedení práce. Žalobkyně specifikovala, jak dospěla k výpočtu odměny za jednotlivé měsíce v závislosti na úsporách žalované.

2. Žalovaná uplatněný nárok neuznala. Uvedla, že Smlouvu neuzavřela a nemůže jí tedy být vázána, neboť z výpisu z obchodního rejstříku je patrné, že žalovaná společnost má jediného jednatele, a to jméno příjmení, který Smlouvu nepodepsal. Žalovaný dále popřel, že by uvedenou Smlouvu podepsal jméno příjmení jednající za žalovaného, uváděl, že jméno příjmení není zaměstnancem žalované společnosti a smlouva byla účelově dopodepsaná a nebyla akceptována v zákonem stanovené lhůtě a že žalobkyně neposkytla žalované plnění.

3. Mezi účastníky tak bylo sporné, zda byla Smlouva platně uzavřena, zda žalobkyně poskytla žalované plnění dle Smlouvy.

4. Z provedených důkazů dospěl soud k následnému skutkovému stavu. Z výpisu z obchodního rejstříku je zřejmé, že jediným jednatelem žalované společnosti je a v době podpisu Smlouvy byl příjmení příjmení. Žalobce plnou mocí ze dne 25. srpna 2019 prokázal, že žalovaná společnost udělila jméno příjmení, který zmocnění přijal, plnou moc na dobu neurčitou k zastupování žalované ve všech záležitostech společnosti k tomu, aby zmocnitele, tedy žalovanou společnost, v plném rozsahu zastupoval a bez jakéhokoli omezení činil veškeré právní úkony spojené s provozem společnosti, kromě těch, které vyžadují ze zákona nebo z jiných obecně závazných právních předpisů zvláštní plnou moc ve vztahu ke společností. Podpis na plné moci uznal dle ověřovací doložky pro legalizaci jednatel příjmení příjmení za vlastní. Skutečnost, že jméno příjmení uzavřel za žalovanou společnost předmětnou Smlouvu, je prokazována výpovědí svědka jméno příjmení. Ze smlouvy o poskytování odborného ekonomického poradenství uzavřené mezi žalovanou jako objednatelem a žalobkyní jako dodavatelem dne 19. 5. 2020, jejíž přílohou je Ceník č. 1, soud zjistil, že se touto smlouvou žalobkyně zavázala zajišťovat pro žalovanou konzultace v oblasti pracovních procesů a úpravy osobních nákladů s cílem zvýšení efektivity vynaložených prostředků při odměňování zaměstnanců a zvýšení efektivity pracovních procesů s tím, že pro žalovanou vyhotoví analýzy a zajistí audity, ve kterých navrhne konkrétní řešení. Analýzy budou obsahovat analýzy ekonomických dopadů navržených opatření, analýzu daňových dopadů, transakčních dopadů a pracovních procesů s tím, že poté, co žalovaná udělí souhlas s provedením auditu, vykoná u ní žalobkyně audit pracovně-právních procesů. Výsledkem je protokol o revizi osobních nákladů, konkrétní doporučení a návrhy postupů a žalovaná se zavázala spolupracovat a poskytovat žalobkyni pravdivé informace a potřebné doklady a informace rozhodné pro výpočet odměny žalobkyně v případě, že využije opatření navržená pro provedení auditu. Mezi účastníky bylo sjednáno, že žalobkyně má nárok na odměnu v každém měsíci, kdy se u žalované fakticky projeví úspora v osobních nákladech, přičemž dnem projevení úspory v osobních nákladech je den výplaty mezd zaměstnancům, a to dle ceníku, který je nedílnou součástí smlouvy s tím, že po dobu prvních tří měsíců má žalobkyně nárok na odměnu dle sloupce ceníku B, to znamená 65 % a v dalších měsících podle sloupce A, tedy 15 %. Splatnost odměny byla sjednána do 15 dnů ode dne vystavení účetního dokladu a podle článku V odstavec 6 Smlouvy je žalovaná povinna uhradit žalobkyni odměnu řádně a včas a pro případ, že neuhradí žalobkyni odměnu ve splatnosti, se účastníci dohodli, že žalobkyni vzniká nárok na smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dlužné částky po splatnosti za každý den prodlení. Z ceníku č. 1, který je nedílnou součástí Smlouvy vyplynulo, že základem pro výpočet odměny je čistá úspora spočtená žalobkyní na základě informací poskytnutých žalovanou, když čistou úsporou se rozumí výsledný součet úspor na straně zaměstnavatele i zaměstnance v položce osobní náklady, včetně úspor v položce náklady na sociální zabezpečení, zdravotní pojištění a položce ostatní náklady. V případě, že se žalovaná rozhodne realizovat opatření navrhovaná žalobkyní formou reálného navýšení osobních nákladů, považuje se za čistou úsporu i relativní úspora v podobě nižšího zatížení hrubé mzdy zaměstnance, odvody zdravotního a sociálního pojištění, jak na straně zaměstnance, tak na straně zaměstnavatele, a dále pak v podobě nižšího zatížení v položce daň ze závislé činnosti zaměstnavatele. Předávacími protokoly a protokolem č. 1 o provedení auditu a protokolem č. 2 o provedení auditu bylo prokázáno, že žalobkyně provedla u žalovaného audit pracovních procesů a na jeho základě navrhla žalované tři opatření, která měla přinést zefektivnění a úsporu pro žalobkyni, a to využití souběhu pracovněprávních vztahů - konkrétně využití souběhu pracovní smlouvy a dohod o provedení práce. Dále navrhla poskytnutí náhrady za práci z domova (home office) a vyplácení náhrady za údržbu pracovních oděvů. V příloze k protokolům jsou označeni zaměstnanci, ohledně nichž jsou jednotlivá opatření navrhována. Převzetí protokolů potvrdil svým podpisem jméno příjmení. Výpovědí svědka jméno příjmení, krizového manažera žalované v předmětném období, bylo prokázáno, že uzavřel Smlouvu se žalobkyní o poskytování poradenství, že auditoři žalobkyně provedli audit u žalované a navrhli žalované společnosti opatření za účelem úspory, aplikována byla opatření týkající se souběhu hlavního pracovního poměru a dohody o provedení práce, náhrady za péči o pracovní oblečení. Svědek uvedl, že si myslí, že nebyla do praxe zavedena opatření ohledně práce z domova, neboť je odpůrcem práce ve formě home office. Součinnost žalobkyni poskytovala účetní právnická osoba anonymizováno. Z výpovědi svědka je dále zřejmé, že úspory z navržených opatření se projevily na straně žalované, byť v menší míře, než měl představu, žalobkyně si vyúčtovala odměnu, která nebyla žalovanou proplacena. Tvrzení žalobkyně, že žalovaná realizovala doporučená opatření týkající se náhrady za údržbu oděvů, náhrady za práci z domova a souběhu pracovněprávních vztahů, byla dále prokázána výpovědí svědkyně jméno příjmení, která v daném období pracovala jako ředitelka realizací u žalobkyně. Z výpovědi svědkyně vyplynulo, že vyjmenovaná patření byla realizována u všech zaměstnanců, kteří byli uvedeni v příloze protokolu u auditu, z výpovědi svědkyně má soud dále za prokázané, že žalobkyně vyčíslila odměnu na základě podkladů, které předkládala žalobkyni účetní žalované společnosti paní příjmení. Veškeré údaje se ze strany žalované a žalobkyně zapisovaly do standardizovaných tabulek, žalobkyně měla od žalované k dispozici údaje, kolik činily náklady na mzdové prostředky a na odvody pro stát, účetní žalované společnosti doplnila odpracované hodiny u každého zaměstnance a z toho byla vypočítána úspora žalované a následně odměna žalobkyně dle Ceníku za daný měsíc. U náhrady za údržbu oděvů je fakturováno u každého zaměstnance 33,8 % za zdravotní, sociální pojištění a dále 26 %, které uspoří zaměstnanec, a to podle Ceníku, který je součástí smlouvy. Svědkyně vysvětlila, jakým způsobem se vypočítávala odměna žalobkyně u jednotlivých opatření. Skutečnost, že shora uvedená tři opatření byla u žalované společnosti realizována, je potvrzována dále výpovědí svědkyně jméno příjmení, která v předmětné době pracovala jako mzdová účetní žaované. Z výpovědi svědkyně je zřejmé, že žalovaná prostřednictvím svědkyně jakožto mzdové účetní sdílela mzdovou tabulku se žalobkyní, kam jméno příjmení vkládala data zaměstnanců za daný měsíc ohledně odpracované doby, dovolené a další nepřítomnosti v práci. Tyto tabulky odesílala žalobkyni. Opatření se projevila tak, že v průměru každý zaměstnanec dostal vyplaceno o 1 000 Kč čistého více. Pokyn takto spolupracovat se žalobkyní dostala od jméno příjmení. Svědkyně uvedla, že v se žádný home office nerealizoval fakticky, pouze fiktivně v rámci optimalizace. Svědkyně potvrdila, že zaměstnanci uvedení v příloze protokolu o auditu jsou ti zaměstnanci, ohledně nichž se realizovala opatření za účelem optimalizace nákladů společnosti. Z výpovědi jméno příjmení, která vykonává činnost na základě živnostenského oprávnění pro žalobkyni jako vedoucí obchodu vyplynulo, že žalobkyně spolupracovala se žalovanou na optimalizaci výdajů. Žalobkyně jednala s jméno příjmení za žalovanou společnost. Z její výpovědi dále vyplynulo, že následně žalobkyně jednala s panem příjmení za žalovanou společnost, přesto odměna nebyla žalobkyni uhrazena. Z protokolů o provedení auditu pracovních procesů číslo 1, číslo 2, včetně příloh zahrnující přehled kontrolovaných zaměstnanců ke dni auditu soud zjistil, ohledně kterých konkrétních zaměstnanců žalované byla navrhována jednotlivá opatření. Ve spojení s výpovědí jméno příjmení a jméno příjmení soud dospěl k závěru, že u všech těchto zaměstnanců byla navrhovaná opatření zavedena, u náhrady za práci z domova bylo toto opatření zavedeno jen fiktivně, kdy zaměstnancům byla náhrada vyplácena, avšak práci z domova tito zaměstnanci ve skutečnosti nevykonávali. Tato skutečnost však nemá na výši odměny žalobkyně vliv, neboť náhrada za home office byla vykazována a účtována. Způsob výpočtu odměny žalované za jednotlivé měsíce vyplývá z předložených tabulek a podkladů, které za žalovanou společnost vyplňovala, pokud jde o pracovní dobu, mzdová účetní jméno příjmení. Z těchto tabulek vyplývá výše odměny podle Ceníku, který je nedílnou součástí smlouvy o poskytování ekonomického poradenství, když za první tři měsíce spolupráce činí výše odměny žalobkyni 65 % a další měsíce počínaje čtvrtým měsícem 15 %. Odměny byly vyúčtovány žalované fakturou číslo tel. číslo ze dne 18. 8. 2020 vystavenou na částku 27 794,91 Kč splatnou dne 1. 9. 2020, fakturou číslo tel. číslo ze dne 18. 9. 2020 vystavenou na částku 24 137,08 Kč splatnou dne 2.10.2020, fakturou číslo tel. číslo ze dne 29.10.2020 vystavenou na částku 29 842,23 Kč splatnou dne 12.11.2020, fakturou číslo tel. číslo ze dne 23.11.2020 vystavenou na částku 6 875,22 Kč splatnou dne 7.12.2020, fakturou číslo tel. číslo ze dne 22.12.2020 vystavenou na částku 6 592,08 Kč splatnou dne 5. 1. 2021, fakturou číslo tel. číslo ze dne 25. 1. 2021 vystavenou na částku 5 207,84 Kč splatnou dne 8. 2. 2021. Výpovědí ze dne 29. 1. 2021 žalovaná vypověděla žalobkyni smlouvu o poskytování odborného ekonomického poradenství s tím, že společnost není nadále schopna plnit své závazky ze smlouvy a činí tak z ekonomických důvodů, jak soud zjistil z uvedené výpovědi.

5. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobce a žalovaná uzavřeli Smlouvu o poskytování odborného ekonomického poradenství ze dne 19. 5. 2020 Smlouva nevyžaduje písemnou formu, není rozhodné, jaký konkrétní den podepsala vyhotovení smlouvy žalobkyně. Žalobkyně se zavázala poskytovat žalované poradenské služby a žalovaná se zavázala hradit žalobkyni odměnu dle Ceníku. Žalobkyně navrhla opatření za účelem optimalizace mzdových nákladů žalované, žalovaná tato opatření implementovala, dodávala žalobkyni podklady za účelem výpočtu odměny na základě hodin odpracovaných jednotlivými zaměstnanci, u kterých byla opatření zavedena, a to v každém v daném měsíci (červenec 2020 až leden 2021). Žalobkyně si vypočetla odměnu, která byla sjednána v Ceníku, jakožto v nedílné součásti smlouvy o odborném poradenství. Tuto odměnu si vyúčtovala za jednotlivé měsíce shora uvedenými fakturami a skutečnost, že žalovaná tuto odměnu neuhradila, nebyla žádnými konkrétními důkazy vyvrácena ani zpochybněna. Žalobkyně má proto podle článku V. odstavec 6 Smlouvy nárok na smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení s úhradou každé jednotlivé faktury ode dne následujícího po splatnosti faktury, když žalobkyně požaduje smluvní pokutu do dne podání návrhu, tj. do k 27. 9. 2021. U faktury z 18. 8. 2020 tak smluvní pokuta činí částku 5 424,9 Kč, u faktury z 18. 9. 2020 částky 24 137,08 Kč Smluvní pokuta představuje částku 4 334,91 Kč. U faktury ze dne 29.10.2020 částky 29 842,23 Kč od 13.11.2020 představuje smluvní pokuta částku 4 750,08 Kč, z faktury vystavené dne 23.11.2020 z částky 6 875,22 Kč ode dne 8.12.2020 činí smluvní pokuta částku 1 007,66 Kč, z faktury ze dne 22.12.2020 z částky 6 592,08 Kč od 6. 1. 2021 dosahuje smluvní pokuta částky 906,97 Kč a z částky 5 207,84 Kč vyúčtované fakturou ze dne 25. 1. 2021 činí smluvní pokuta jdoucí od 9. 2. 2021 z této částky částku 597,51 Kč Celkem má žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 17 024,03 Kč.

6. Pro úplnost soud uvádí, že z provedených důkazů, které nejsou v rozsudku výslovně uvedeny, nevyplynula skutková zjištění významná pro rozhodnutí ve věci.

7. V právní rovině dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli nepojmenovanou smlouvu ve smyslu § 1 746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalobkyně splnila svoji povinnost vyplývající jí ze smlouvy a poskytla žalované ekonomické poradenství, na jehož základě vykazovala žalovaná úsporu ve smyslu specifikovaném v Ceníku č. 1. Žalovaná svoji povinnost hradit žalobkyni odměnu nesplnila, a proto soud žalobě vyhověl a uložil žalované uhradit žalobkyni částku 117 473,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Částka 100 449,36 Kč představuje nezaplacenou smluvní odměnu na základě smlouvy o poskytování obchodního poradenství a částka 17 024,03 Kč představuje smluvní pokutu, na níž má žalobkyně právo ve smyslu § 2 048 a následující o. z., neboť žalobkyně nesplnila ve sjednané lhůtě povinnost uhradit žalobkyni odměnu.

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobkyně za 7 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby a účast u soudu ve dnech 17. 2. 2022, 23.11.2022, 16. 1. 2023, 19. 4. 2023). Za každý úkon náleží žalobci odměna ve výši 5 820 Kč dle § 7 odst. 5 advokátního tarifu. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za jednotlivá doplnění žaloby, neboť nepovažuje náklady vynaložené na tyto úkony za účelně vynaložené, když žalobkyně doplňovala žalobu na základě výzvy soudu o náležitosti, které měly být součástí již samotné žaloby. Soud dále žalobci přiznal 7 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu. Podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu v souvislosti s účastí na jednání soudu vznikl žalobkyni nárok na náhradu nákladů za cesty k soudu na trase obec – obec a zpět (2x 117 km) uskutečněným vozidlem značka automobilu registrační značka při průměrné spotřebě 5,2 l benzinu na 100 kilometrů. Za cestu k soudu na jednání dne 17. 2. 2022 náleží žalobkyni částka 1 551 Kč, a to v souladu s vyhláškou č. 511/2021 Sb., která stanoví náhradu za používání silničního vozidla v částce 4,70 Kč za 1 ujetý kilometr a náhradu za 1 l benzinu 95 Octanů ve výši 37,10 Kč. Za cestu uskutečněnou na jednání k soudu dne 23.11.2022 náleží žalobkyni částka 1 641 Kč, když podle vyhlášky č. 237/2022 Sb., představuje náhrada za ujetý 1 kilometr 4,70 Kč a cena 1 litru benzinu činí 44,50 Kč. Za cestu k soudu dne 16. 1. 2023 náleží žalobkyni částka 1 718 Kč při amortizaci dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. 5,20 Kč za 1 kilometr a při ceně benzinu 41,20 Kč za 1 litr benzinu a za cestu k soudu dne 19. 4. 2023 soud přiznal žalobkyni náhradu cestovních výdajů ve výši 1 718 Kč podle vyhlášky č. 80/2023 Sb. při ceně benzinu 41,20 Kč za 1 litr a amortizaci 5,20 Kč za ujetý kilometr. Dále žalobkyni náleží náhrada za ztrátu času na shora uvedených cestách ve smyslu § 14 advokátního tarifu v částce 100 Kč za každou jen započatou půlhodinu, kdy za každou vykonanou jízdu na cestu k soudu a zpět do obec, soud přiznal náhradu za 6 půlhodin, celkem tedy 2 400 Kč. Právní zástupkyně žalobkyně je plátkyní DPH, soud proto přiznal náhradu DPH z částky 51 868 Kč, představující součet shora uvedených částek. Dále jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 700 Kč Celkem tak soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku 67 460 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

9. O nákladech státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u účastníků nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Ve věci byla úspěšná žalobkyně, proto soud uložil žalované uhradit České republice – Okresnímu soudu ve Strakonicích – náklady řízení v částce 941 Kč představující vyplacené svědečné svědkyni jméno příjmení Lhůtu k zaplacení soud určil ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích.

Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.