OSST 7 C 157/2023-22

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní JUDr. Marií Rychtářovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ trvale bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení částky 50 567,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 22 500 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku ve výši 28 067,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 24 000 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 20,82 % ročně jdoucím z částky 24 000 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3 916 Kč a s úrokem ve výši 4 025,20 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. vydání 2009, str. 831 – 832; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 a usnesení ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum za prokázané, že na jejím základě se společnost právnická osoba zavázala žalovanému poskytnout v hotovosti finanční prostředky ve výši 24 000 Kč. Ze shora uvedené Smlouvy soud dále zjistil, že danou částku se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem v celkové výši 29 635 Kč (úroku ve výši 23 138 Kč, částky za zpracování, doručení, za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 997 Kč) formou 21 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 555 Kč. Úročení úvěru bylo sjednáno sazbou ve výši 86 % ročně. Skutečnost, že předmětná částka byla žalovanému fakticky poskytnuta, se podává z rovněž z dané Smlouvy, jejímž podpisem žalovaný potvrdil, že celou částku zápůjčky obdržel v hotovosti (žalovaný si zvolil hotovostní formu čerpání a splácení úvěru). Z Karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne datum má soud za prokázané, že žalovaný byl v dané době svobodný, žil s rodiči a pobíral čistý příjem ve výši 6 500 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl další čisté příjmy domácnosti ve výši 35 000 Kč (celkový příjem domácnosti žalovaného tak představoval částku ve výši 41 500 Kč) a výdaje odhadl částkou ve výši 2 000 Kč měsíčně. Ze shora uvedené žádosti se dále podávají ověřené dokumenty, a to Výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12 2022 a příslušné přílohy (seznamu postoupených pohledávek) vyplynulo, že společnost právnická osoba tuto pohledávku za žalovaným postoupila na žalobce. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ pak soud zjistil, že tato skutečnost byla žalovanému dne datum oznamována. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z podacího lístku ze dne datum. Z listiny označené jako„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobce“ soud zjistil, že žalobce žalovaného dne datum vyzval k úhradě dlužné částky nejpozději do datum s tím, že pro případ nečinnosti byl žalovaný upozorněn, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z podacího lístku ze dne datum. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.

4. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. V právní rovině soud konstatuje, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“, resp. smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě jeho požádání peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky a úroky. Pohledávka za žalovaným byla společností právnická osoba postoupena v souladu s v souladu s ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“) na žalobce s tím, že o změně věřitele byla žalovaný řádně vyrozuměn (§ 1883 o. z.).

8. Předně soud uvádí, že předmětná smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne datum ve věci C číslo, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

10. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor jméno příjmení, Wolters Kluwer: obec a číslo, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích.

11. 1. 2023, sp. zn. 15 Co 246/2022). Vycházeje z obecných principů dokazování, proto soud maje na paměti zvýšenou ochranu spotřebitele určil žalovanému lhůtu pro vrácení zbývající poskytnuté jistiny 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť takový časový horizont se soudu jeví být v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran a zároveň je dostačující pro případné opatření těchto finančních prostředků. Pro úplnost soud odkazuje na § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

P., příjmení, L., příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, číslo s.). Pro hodnověrné osvědčení splnění zákonných povinností má poskytovatel a zprostředkovatel ediční povinnost uchovávat relevantní dokumenty po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo jeden rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta

(§ 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru). Nesplnění této povinnosti je správním deliktem, za který je možno uložit pokutu až 5 000 000 Kč (§ 153 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 153 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru). Žalobce neuvedl žádný konkrétní podklad, který měl jeho právní předchůdce při posuzování úvěruschopnosti žalované k dispozici. Za této situace, kdy právní předchůdce žalobce dostatečně nezjišťoval majetkovou situaci žalovaného a nepožadoval její řádné doložení, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je ta skutečnost, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná.

12. Ve skutkové rovině má soud za to, že společností právnická osoba poskytla žalovanému dne datum peněžní prostředky ve výši ve výši 24 000 Kč.

13. Za situace, kdy právní předchůdce žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzal-li totiž žalovaný plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (které je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z.).

14. V dané věci vyšlo najevo, že na základě Smlouvy právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl částku ve výši 24 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil částku v celkové výši 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud shledal smlouvu neplatnou, je žalovaný povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Dlužnou jistinu poskytnutého spotřebitelského úvěru soud vyčíslil částkou ve výši

22 500 Kč, která představuje rozdíl mezi částku, kterou právní předchůdce žalovaného poskytl a kterou na danou pohledávku uhradil (24 000 – 1 500). V této části proto soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za této situace má poskytovatel úvěru, resp. jeho právní nástupce nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků, smluvních pokut a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení dle

§ 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). S ohledem na shora uvedené soud ve zbývající části, a to ohledně částky ve výši 28 067,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši

8,25 % ročně jdoucím z částky 24 000 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 20,82 % ročně jdoucím z částky 24 000 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3 916 Kč a s úrokem ve výši 4 025,20 Kč, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

15. Lhůta k vrácení poskytnuté jistiny byla soudem stanovena s ohledem na skutečnost, že na základě § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jedná se o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V dané věci se žalovaný k jednání soudu nedostavil a ke svým majetkovým poměrům, resp. ke svým možnostem úhrady dané pohledávky se nevyjádřil. Kromě toho, že žalovaný tyto skutečnosti netvrdil, ani z obsahu spisu nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalovaného a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti (srov. rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 49 C 229/2022-94). Nelze přehlédnout, že je to právě žalovaný, který nejlépe zná své majetkové a osobní poměry a schopnosti, a proto je pouze na něm, aby je v rámci sporného řízení tvrdil a doložil (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne

16. Závěrem soud dodává, že k jednání, při kterém soud v dané věci rozhodl, se žalovaný nedostavil. Za této situace soud neměl povinnost žalovaného poučit o neunesení důkazního břemene, neboť § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen

„ o. s. ř.“) upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání s tím, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. příjmení komentáře, Občanský soudní řád I., autoři příjmení, příjmení a kol., C. H. Beck,

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), neboť žalovaný byl ve věci z převážné části úspěšný. Za situace, kdy žalovaný byl úspěšný v rozsahu 61,5 % (jistina vč. poplatků 28 067,70 Kč a příslušenství v kapitalizované výši 3 916 Kč a 4 025,20 Kč), lze dovodit, že ve věci byl ohledně 38,5 % (22 500 Kč - jistina) neúspěšný. Rozdíl mezi procentním vyjádřením úspěchu a neúspěchu ve věci se tedy rovná 23 % (61,5 – 38,5). S ohledem na shora uvedené by soud mohl přiznat žalovanému na náhradě nákladů řízení toliko 23 %. Ve vztahu k náhradě nákladů řízení soud uvádí, že při zvažování míry úspěchu žalobce vycházel nejenom z pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 a nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2717/08). Z obsahu spisu však vyplývá, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že ani jeden z účastníků na jejich náhradu nemá právo.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve obec.

Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.