OSST 7 C 222/2021-617

Okresní soud ve obec rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rychtářové a přísedících Ing. Evy Piherové a Petra Vaňka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ o náhradu újmy vzniklé pracovním úrazem

I. Řízení se ohledně zákonného úroku z prodlení stran náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od datum do právní moci rozsudku a ohledně náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se zákonným úrokem z prodlení ode dne právní moci rozsudku i do budoucna, částečně zastavuje.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění ve výši 192 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z této částky od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 159 061 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně jdoucím z této částky od datum do zaplacení, se zamítá.

IV. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti do datum ve výši 234 869 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z této částky od datum do zaplacení, se zamítá.

V. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením ve výši 3 979 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z této částky od datum do zaplacení, se zamítá.

VI. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni odstupné ve výši 295 404 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně jdoucím z této částky od datum do zaplacení, se zamítá.

VII. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám zástupce žalovaného anonymizováno jméno příjmení na náhradě nákladů řízení částku 236 954,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Strakonicích na náhradě nákladů řízení státu částku 33 763,70 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění, náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti, odstupného a dále náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a náhrady nákladů za vyhotovení znaleckého posudku s tvrzením, že byla u žalovaného zaměstnána od roku rok na pozici anonymizováno 6 slov.

V rámci své práce osobně navštěvovala klienty žalovaného v jejich domovech a pečovala o ně. Žalobkyně uvedla, že dne datum utrpěla pracovní úraz, jehož následkem bylo poranění v oblasti zad. Žalobkyně popsala, že daný úraz se jí stal u pana příjmení v okamžiku, kdy vytírala v jeho domácnosti podlahu. Podotkla, že vzhledem k tomu, že se jednalo o velmi stísněný prostor, musela pracovat v předklonu s rotačními pohyby, při nichž ucítila píchnutí v dolní části zad a následně se nemohla narovnat. Další pracovní úraz (opět poranění v oblasti zad) žalobkyně utrpěla dne datum. Úraz se jí stal opět u pana příjmení, když u něho v předklonu stlala postel. Poté, co nadzvedla matraci a zastrkávala pod ni prostěradlo, objevila se prudká bolest v zádech, která ji vystřelovala do dolních končetin (bolest šla po straně stehna a po zadní straně lýtka, brněla jí ploska nohy). Téhož dne (datum) žalobkyně nastoupila do pracovní neschopnosti s tím, že následně byla dne datum uznána invalidní v I. stupni a poté dne datum invalidní ve stupni II. Doplnila, že po pracovních úrazech již není schopna původní práci vykonávat. Žalobkyně zdůraznila, že před předmětnými pracovními úrazy byla k výkonu práce u žalovaného dle pracovní smlouvy zdravotně způsobilá a tuto práci řádně vykonávala. Žalobkyně rozvinula, že vzhledem k tomu, že se po pracovním úrazu dne datum nemohla narovnat, tak kontaktovala svého manžela, který ji u klienta vyzvedl a odvezl ji k obvodní lékařce MUDr. příjmení. Téhož dne žalobkyně o pracovním úrazu telefonicky kontaktovala vedoucí jméno příjmení. Žalovaný však nahlášený pracovní úraz nijak neřešil, ani jej nezaevidoval v knize úrazů. Taktéž ji ani neposlal na lékařskou prohlídku, aby zjistil, zda její zdravotní stav nadále umožňuje výkon práce. Aby daný úraz vyléčila, čerpala tři dny dovolené s tím, že k léčbě rovněž využila navazující víkend. Následně se vrátila zpět do práce, avšak užívala léky na tišení bolesti. Ve vztahu k druhému úrazu žalobkyně doplnila, že vzhledem k tomu, že bolesti neustupovaly, tak zavolala manžela, který ji odvezl do nemocnice. Pracovní úraz ještě téhož dne (datum) telefonicky nahlásila paní příjmení. Žalovaný však ani tento úraz nezdokumentoval a nešetřil. Žalobkyně doplnila, že postup žalovaného byl předmětem šetření inspektorátu práce, který dovodil, že žalovaný nesplnil povinnosti stanovené v ust. § 105 odst. 1, 2, 3 a 4 zákoníku práce a nesplnil tak povinnost objasnit příčiny a okolnosti vzniku pracovních úrazů. Podotkla, že pojišťovna danou událost zaevidovala až dne datum (více jak půl roku po druhém úrazu). Žalobkyně tvrdila, že pro účely mimosoudní dohody ve věci byly vypracovány dva znalecké posudky. Na žádost pojišťovny vyhotovil znalecký posudek doc. příjmení, který dospěl k závěru, že ani jeden z úrazů není úrazem pracovním. Na základě dohody účastníků byl následně vyhotoven znalecký posudek MUDr. příjmení, která uzavřela, že v obou případech se jedná o pracovní úrazy. Rovněž pak stanovila bodové ohodnocení náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění. Plnění však následně žalovaný odmítl. Ve vztahu k jednotlivým nárokům (které učinila předmětem řízení) žalobkyně rozvinula, že náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění uplatňuje ve výši 192 500 Kč (vycházela ze znaleckého posudku MUDr. příjmení, která stanovila 770 bodů x 250 Kč). Náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti požaduje za dobu od datum do datum ve výši 159 061 Kč. Uvedla, že průměrný výdělek žalobkyně za říjen-prosinec 2017 činil částku 23 917 Kč s tím, že po dobu pracovní neschopnosti jí byly vyplaceny dávky nemocenského pojištění v celkové výši 188 515 Kč. Žalobkyně doplnila, že průměrný výdělek nebýt daného úrazu by byl 347 576 Kč

(13 x 23 917 Kč, (číslo z 23 917) + (číslo z 23 917)) a od této částky odečetla vyplacené dávky nemocenského pojištění ve výši 188 515 Kč (347 576 – 188 515 = 159 061). Na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od datum do datum se domáhá zaplacení částky v celkové výši 234 869 Kč, když tuto požaduje hradit i do budoucna. V této souvislosti žalobkyně podotkla, že její pracovní neschopnost skončila dne datum, od datum pobírá invalidní důchod s tím, že od datum byla vedena v evidence uchazečů o zaměstnání. Doplnila, že za období od datum do datum jí byl vyplacen invalidní důchod ve výši 230 564 Kč. Žalobkyně dále sdělila, že od datum byla v invalidním důchodu I. stupně (čímž byla snížena jej pracovní schopnost o 30 %) a od datum byla invalidní ve II. stupni (pracovní schopnost tak byla snížena o 50 %). Za této situace žalobkyně není schopna pracovat 40 hodin týdně, a proto při výpočtu náhrady mzdy krátila období invalidity

I. stupně na 2/3 a za období invalidity II. stupně na ½. Žalobkyně se domnívá, že vzhledem k tomu, že byla od datum vedena na úřadu práce, tak pro výpočet ztráty na výdělku je nutné vycházet z ust. § 271b odst. 3 zákoníku práce s tím, že dle nařízení vlády č. 567/2006 Sb. byla minimální mzda ve výši 13 350 Kč. Za dobu datum – datum by nekrácená minimální mzda představovala částku ve výši 212 444 Kč, z čehož vypočetla mzdu zkrácenou na 2/3 ve výši 141 629 Kč. Za období datum – datum by pak nekrácená mzda dosahovala částky ve výši 129 050 Kč a krácená mzda tak činí částku ve výši 64 525 Kč. Ke krácení mzdy za období invalidity I. stupně (datum - datum) žalobkyně uvedla, že za duben 2019 je minimální mzda 10 923 Kč (18/22 z 13 350 Kč), za květen 2019 2020 ve výši 200 250 Kč (15 měsíců x 13 350 Kč) a za srpen 2020 je minimální mzda 1 271 Kč (2/21 z 13 350 Kč). Nekrácená minimální mzda za shora uvedené období představuje částku v celkové výši 212 444 Kč s tím, že krácená mzda je 2/3 z této částky, tedy 141 629 Kč. Ke krácení mzdy za období invalidity

II. stupně s mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 50 %, což soud zjistil z Posudku o invaliditě vystaveného Okresní správou sociálního zabezpečení Strakonice dne datum. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo i nadále shora uvedené postižení. Z Posudku o invaliditě vystaveného Okresní správou sociálního zabezpečení Strakonice dne datum se podává, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobkyně o 55 % s tím, že invalidita II. stupně od datum trvá. Žalobkyně je schopna vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné a duševní schopnosti. Nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti žalobkyně je zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 4c přílohy vyhl. č. 359/2009 Sb.

+ 131 533). S ohledem na shora uvedené její ztráta na výdělku za dobu od datum do datum je 234 869 Kč (671 587 Kč – invalidní důchod 230 564 Kč – krácená mzda 206 154 Kč). Žalobkyně se dále po žalovaném domáhá zaplacení účelně vynaložených nákladů spojených s léčením, které vyčíslila částkou 3 979 Kč. K tomuto nároku doplnila, že v souvislosti s danými úrazy musela absolvovat cesty k lékařům a rovněž má výdaje na léky tišící bolest. Předmětem řízení pak učinila náhradu za 4 cesty, které absolvovala k lékařům do Fakultní nemocnice obec a k soudnímu znalci. Jedná se o trasu z bydliště žalobkyně na adrese adresa žalobkyně, do Fakultní nemocnice obec na adrese adresa, že nejkratší cesta je 81,3 km. Žalobkyně uskutečnila dvě cesty v roce 2018 (datum a datum k lékaři MUDr. příjmení) a dvě v roce 2019 (datum a datum k soudní znalkyni příjmení příjmení) a ujela při nich celkem 650,40 km. Žalobkyně doplnila, že cesty realizovala osobním vozidlem zn. Peugeot s kombinovanou spotřebou vozidla 6,5 l číslo km. Pro výpočet jízdného za rok 2018 použila amortizaci 4 Kč/km a cenu benzínu 30,5 Kč a za rok 2019 amortizaci ve výši 4,1 Kč a cenu benzínu 33,1 Kč. Jízdné v roce 2018 tak představuje částku ve výši 1 945,5 Kč ( (6,5: 100) x 325,2 x 30,5 = 644,7 za palivo a 325,2 x 4 = 1 300,80 Kč). Jízdné v roce 2019 vypočetla ve výši 2 033 Kč ( (6,5: 100) x 325,2 x 33,1 = 700 Kč za palivo a 325,2 x 4,1 = 1 333 Kč za amortizaci)). Dále po žalovaném nárokuje zaplatit odstupné ve výši 295 404 Kč. Uvedla, že k rozvázání pracovního poměru došlo postupem dle ust. § 52 písm. d) zákoníku práce, a proto jí vzniklo ve smyslu ust. § 67 odst.

2 zákoníku práce právo na odstupné za 12 měsíců po 24 620 Kč (pravděpodobný měsíční výdělek žalobkyně). Posledním nárokem žalobkyně učinila náhradu nákladů za vyhotovení znaleckého posudku ve výši 9 800 Kč, když tuto částku zaplatila MUDr. příjmení za její posudek ze dne datum. Závěrem podotkla, že dle lékařského posudku byla ke dni datum způsobilá k výkonu práce anonymizováno. Žalobkyně uzavřela, že její činnost u žalovaného byla fyzicky namáhavá s tím, že u pana příjmení pracovala ve stísněném prostředí. K jejímu úrazu došlo při zvednutí matrace prací ve vynucené poloze. Jednalo se tak o rizikovou práci, která vedla k poškození jejího zdraví. Zdůraznila, že její predispozice nemá na daný úraz žádný vliv, při událostech ve dnech datum a datum nedošlo k manifestaci obecného onemocnění, ale o pracovní úraz.

2. V průběhu řízení podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně uplatněného nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se zákonným úrokem z prodlení ode dne právní moci rozsudku do budoucna a rovněž ohledně zákonného úroku z prodlení z uplatněného nároku na náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ode dne datum do dne právní moci rozsudku.

3. Žalovaný nárok uplatněný v žalobě neuznal a navrhl její zamítnutí. Jednak namítl, že v dané věci se u žalobkyně nejednalo o pracovní úraz, nýbrž o obecné onemocnění, a dále zpochybnil výši potencionálních nároků. Podotkl, že primárně by mělo být zjištěno, co se žalobkyni fakticky stalo a jaký byl její zdravotní stav před prvním úrazem, zda a jak se vyvíjel do doby druhého úrazu a dále v období po druhém úrazu. Rovněž poukázal na rozdílná stanoviska oborných závěrů dvou soudních znalců s tím, že on se plně ztotožňuje s názorem doc. obec.

4. Po provedeném dokazování má soud z Pracovní smlouvy ze dne datum za prokázané, že žalobkyně pracovala u žalovaného od datum na pozici anonymizováno 6 slov. Tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná. Z Pracovní náplně anonymizováno z povolání ze dne datum soud zjistil, že anonymizováno pracuje jen o osoby, k nimž je vyslána okrskovou či vrchní sestrou. Z Popisu pracovní činnosti pečovatelky ze dne datum vyplynulo, že pečovatelka dle pokynů vedoucí pečovatelské služby vykonává úkony pečovatelské služby v péči o klienta s tím, že mj. vykonává i fyzicky namáhavé služby (např. nošení uhlí a vody), péči o domácnost, pomocné práce zdravotnického charakteru apod. Z Dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne datum vyplynulo, že účastníci se dohodli na skončení pracovního poměru žalobkyně u žalovaného ze zdravotních důvodů ke dni podpisu dané dohody.

5. Z Likvidační zprávy České pojišťovny, a. s. ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně utrpěla dne datum pracovní úraz, za který ji náležela náhrada škody za ušlý výdělek po dobu pracovní neschopnosti (datum – datum) a bolestné.

6. Z lékařské zprávy anonymizována dvě slova nemocnice, anonymizováno má soud za prokázané, že dne datum v údaj o čase hod. se žalobkyně dostavila bez doporučení akutně pro bolesti dolních zad. Uvedla, že pracuje v pečovatelské službě s tím, že včera vytírala a náhled ucítila bolest v oblasti levé strany beder. Rovněž sdělila, že naposledy před rokem absolvovala u praktického lékaře sérii analgetických injekcí, které jí zabraly. Z dané zprávy vyplynul závěr„ akutní lumbago, blokáda SIK vlevo, bez akroparesy na končetinách, bez sfinkterových obtíží, bez známek radikulopatie či nyelopatie. Žalobkyni byl doporučen klidový režim s tím, že na kontrolu se má dostavit k praktickému lékaři. Z listiny označené jako„ Návštěva ambulance / ordinace“ soud zjistil, že neurologické oddělení nemocnice ve obec žalobkyně akutně navštívila dále dne datum v údaj o čase hod. Zde uvedla, že od anonymizováno rok (kdy zde byla ošetřena), má bolesti v dolních zádech s tím, že následně se přidala progradace do dolní končetiny (v listopadu). Uvedla aktuálně několik dní zhoršený stav. Bylo uzavřeno, že žalobkyně má SI syndrom vlevo, iritace S1 vlevo se senzitivní lézí a zároveň byla objednaná na CT vyšetření.

7. Z Lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci vystaveného dne datum MUDr. jméno příjmení se podává, že žalobkyně je zdravotně způsobilá výkonu anonymizováno na pečovatelské službě. Z dalšího Lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci vystaveného MUDr. jméno příjmení dne datum má soud za prokázané, že žalobkyně dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost k výkonu práce anonymizováno v pečovatelské službě.

8. Z Měsíčního výkazu zaměstnance za anonymizováno rok soud zjistil, že dne datum byla standardní pracovní doba žalobkyně od 7:00 do 15:30 hod s tím, že čerpala 2:30 hod. náhradní volno. Dne datum žalobkyně v práci nebyla, neboť byla u lékaře. Ve dnech anonymizováno – datum žalobkyně čerpala dovolenou. Poté navazoval víkend (anonymizováno a datum). Následně do práce žalobkyně nastoupila až dne datum s tím, že zbylé dny do konce měsíce vykonávala činnost pro žalovaného standardně v pracovní době od 7:00 do 15:30 hod. Z Měsíčního výkazu zaměstnance za anonymizováno rok se podává, že odpracovala 18 dní a jeden den čerpala dovolenou. Žalobkyně čerpala náhradní volno v rozsahu 2 hodin, a to ve dnech anonymizována dvě slova., anonymizována dvě slova., anonymizována dvě slova., anonymizována dvě slova. a datum. Během anonymizováno rok žalobkyně čerpala dále náhradní volno i v rozsahu 1:30 hod., a to ve dnech anonymizována dvě slova., anonymizována dvě slova., anonymizována dvě slova., anonymizována dvě slova. a anonymizována dvě slova. Dne datum měla dovolenou. Z Pracovního deníku žalobkyně se podává, že dne datum vykonala činnost u následujících klientů, a to u paní příjmení (příprava snídaně, vynesení mísy, odpad), pana příjmení (nádobí, snídaně, léky, odpad, vytírání bytu, stlaní a vyvětrání), paní příjmení (podání a ohřev oběda v rozsahu 30 min) a paní příjmení (doprovod v rozsahu 60 min) s tím, že od 13,00 hod. čerpala náhradní volno. Ze shora uvedeného deníku soud dále zjistil, že poté žalobkyně pracovala až dne datum. V Pracovním deníku je dále záznam ze dne datum, z něhož vyplynulo, že toho dne žalobkyně vykonala pečovatelskou činnost u klientky paní příjmení (příprava snídaně, vyvětrání, odpad) a u pana příjmení (příprava snídaně, stlaní, vyvětrání, léky, nádobí, odpad) s tím, že je zde záznam o úrazu zad.

9. Z Hlášení ošetřujícího lékaře se podává, že MUDr. jméno příjmení s účinností od datum změnila diagnózu nemoci žalobkyně, která odůvodňuje dočasnou pracovní neschopnost, a to s datem změny dne datum, kód diagnózy S33.5 – pracovní úraz. Z daného hlášení dále vyplynulo, že takto lékařka učinila na základě telefonické žádosti manžela žalobkyně ze dne datum, který potřeboval dané potvrzení pro zaměstnavatele. Ze záznamu ve zdravotní dokumentaci žalobkyně soud zjistil, že dne datum v údaj o čase hod. byla žalobkyni u MUDr. příjmení aplikovaná jedna ampule na akutní lumbago. Dne datum ve údaj o čase hod. byla žalobkyni vystavena pracovní neschopnost.

10. Ze Zápisu o pracovním úrazu soud zjistil, že vedoucí pečovatelské služby jméno příjmení zaevidovala pod pořadovým číslo v roce rok úraz žalobkyně v oblasti zad, který utrpěla dne datum v údaj o čase hod. při úpravě lůžka v bytě klienta pana příjmení.

11. Z přípisu manžela žalobkyně vyplynulo, že tento dne datum vyzval žalovaného, aby vypracoval záznam o pracovních úrazech žalobkyně, které se jí staly při plnění pracovních povinností dne datum a datum. Zároveň požádal o umožnění nahlédnout do knihy úrazů a vyhotovení kopie. Na danou výzvu reagoval žalovaný přípisem ze dne datum tak, že sdělil, že na základě jeho výzvy byla událost ze dne datum zaevidovaná, avšak po provedeném šetření ji vyhodnotil tak, že se o pracovní úraz nejedná. Podotkl, že na Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti nebylo lékařkou vyznačeno, že by žalobkyně uvedla, že by se jednalo o pracovní úraz či že by na něj měla podezření.

12. Z listiny označené jako„ Oznámení o registraci pojistné události“ ze dne datum soud zjistil, že právnická osoba zaregistrovala ve vztahu k žalobkyni pojistnou událost týkající se náhrady škody na zdraví z titulu pracovního úrazu. U pracovní činnosti žalobkyně ze dne datum a datum pojišťovna neshledala úrazový děj, což se podává z listiny označené jako„ celé jméno žalobkyně, ze dne datum, číslo pojistné události číslo“.

13. Z listiny označené jako„ Informace o výsledku kontroly“ ze dne datum vyplynulo, že žalovaný nesplnil povinnost stanovenou v § 105 odst. 1, 2, 3 a 4 zákoníku práce, neboť inspektorátu práce nedoložil doklady, z nichž by vyplývalo, že úraz žalobkyně v knize úrazů a že by objasnil příčiny tohoto úrazu.

14. V dané věci soud provedl i další důkazy, a to výslechy svědků příjmení jméno příjmení, anonymizováno jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení.

15. Z výpovědi svědkyně příjmení jméno příjmení soud zjistil, že má ve zdravotní dokumentaci žalobkyně záznam ze dne datum o tom, že ji dala žádanku na ambulanci pracovního lékařství, v níž uvedla, že žalobkyně opakovaně udává píchnutí v zádech. Poprvé to bylo řešeno v anonymizováno rok (bez pracovní neschopnosti) a následně v anonymizováno rok (s pracovní neschopností, která byla v průběhu změněna na úrazovou diagnózu – dodatečně označeno jako úraz pracovní). Žalobkyně se po roce a půl chtěla vrátit do zaměstnání s tím, že chtěla řešit pracovní úraz nebo nemoc z povolání, a proto ji poslala do ambulance pracovního lékařství do obec. Svědkyně dále uvedla, že v anonymizováno rok vystavila žalobkyni posudek o nezpůsobilosti k práci, a to poté, co obdržela od žalobkyně posudek o invaliditě a neurologickou zprávu z anonymizováno rok. Se žalobkyní se domluvila, že dojde k ukončení pracovního poměru ze zdravotních důvodů. V rámci další výpovědi svědkyně doplnila, že poprvé žalobkyni vyšetřila datum (jednalo se o periodickou prohlídku), dále se jednalo o mimořádnou prohlídku datum (kvůli štítné žláze), následně periodické prohlídky datum a datum a mimořádná (závěrečná) prohlídka proběhla datum Ani při jedné z prohlídek (vyjma poslední) u žalobkyně žádnou patologii neshledala, všechny uzavřela tím, že zdravotní stav žalobkyně byl vyhovující. V její dokumentaci není žádná zmínka o tom, že by si žalobkyně na cokoli stěžovala. Svědkyně podotkla, že prohlídky určuje zaměstnavatel, nikoli lékař. Poslední prohlídka proběhla z toho důvodu, že žalobkyni byl přidělen invalidní důchod. Svědkyně při svých závěrech vycházela právě z přidělení invalidity a zároveň ze zprávy neurologa. Žalobkyně jí sdělila, že má bolesti zad, a protože při práci pečovatelky manipuluje s lidmi, čímž se záda namáhají, tak danou práci dělat nemůže. Že žalobkyně není schopna zvýšené fyzické námahy pak vyplývá i ze sdělení neurologa. Svědkyně uzavřela, že v případě posuzování způsobilosti k práci se standardně vychází z odborných zpráv. Věrohodnost této svědkyně soud posuzoval s vědomím toho, že se jedná o lékařku, která spolupracuje se žalovaným, nicméně její výpověď byla celkově v souladu s obsahem zdravotní dokumentace žalobkyně, a proto soud z její výpovědi vycházel.

16. Svědkyně příjmení jméno příjmení vypověděla, že žalobkyni má ve své péči dlouhodobě s tím, že se jedná o pacientku, která k lékaři prakticky téměř nechodila. Ve zdravotní dokumentaci má záznam z roku rok o tom, že žalobkyně přišla s bolestí zad. Svědkyně měla ten den hodně pacientů, proto se žalobkyně jen zeptala, zda jí to střílí do nohy, aby věděla, zda je to závažné či nikoli. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nic neudávala, pouze uvedla bolest zad, ošetřit nechtěla, píchla injekci sestřička. Když přišla, tak neuváděla, co se jí stalo, mluvila o tom až později.

Že vytírala, ohnula se a při tom jí prasklo v zádech svědkyni žalobkyně uváděla až zpětně. V anonymizováno rok měla u ní v ambulanci píchnuté injekce dvě, dva dny po sobě (anonymizováno a datum) a byla ještě ošetřena na neurologii. Ze zprávy neurologa vyplývá prosté lumbago

(že žalobkyni bolí záda, ale nikam to nestřílí). Se zády u ní nikdy předem nebyla. Po daném úrazu žalobkyně absolvovala operaci štítné žlázy. Před danou operací se léčila na neurologii, následně léčbu přerušila a pokračovala v ní opět po operaci. Ze zdravotní dokumentace rovněž vyplývá, že dne datum manžel žalobkyně svědkyni telefonicky sdělil, že žalobkyně při vytírání pod postelí při rotačním pohybu v předklonu náhle ucítila bolest ze zad do břicha. Ke svědkyni do ordinace žalobkyně nechodila, léčila se na neurologii. Pracovní neschopnost jí vystavila svědkyně, což je standardní způsob (když se pacient léčí na specializovaném pracovišti, tak neschopenku vystavuje praktický lékař). Žalobkyně byla v trvalé péči neurologa. V době, kdy jí neschopenku vystavovala, tak o tom, jak se jí to stalo, nic neříkala, proto byla uvedena diagnóza„ normální záda“. Následně na základě sdělení z neurologie diagnózu na neschopence přepsala na pracovní úraz. Podotkla, že to, co uvede do rozhodnutí o pracovní neschopnosti, není směrodatné. Ordinaci svědkyně žalobkyně navštívila v anonymizováno rok, kdy se řešila operace štítné žlázy. V tu dobu se o zádech nezmiňovala. Při další výpovědi svědkyně doplnila, že zdravotní dokumentace žalobkyně u obvodního lékaře je vedena od roku rok. Ve vztahu k páteři je zde první záznam z datum, kdy navštívila obvodního lékaře s bolestmi v křížové krajině (bolesti nikam nestřílely). Nejednalo se úraz, bylo to prosté lumbago. Pracovní neschopnost trvala pouze týden, žalobkyně byla zaléčena protizánětlivými léky a analgetiky. Další pracovní neschopnost byla žalobkyni vystavena dne datum (a trvala do datum) poté, co byla vyšetřena na chirurgii po pádu na levou krajinu (udávala bolesti„ na zadku“, v bederní páteři nikoli). Následně byla na chirurgii ošetřena dne datum, opět po pádu (sjela po 6 schodech), kdy si stěžovala na bolest vlevo (kloubu, který drží páteř a pánev u sebe), v bederní páteři ji nebolelo. Daná událost byla uzavřena jako zhmoždění sakrální krajiny. S tím samým úrazem byla ošetřena ještě dne datum na ortopedii. Zde bylo diagnostikováno nekořenové lumbago. Následně byla žalobkyně dne datum ošetřena na neurologii pro akutní lumbago bederní páteře (bolesti pouze v oblasti bederní páteře, které se stanou náhle). Bolest byla bez dráždění nervu, který by šel do nohy. V danou dobu žalobkyni nebyla vystavena neschopenka, absolvovala pět injekcí. Další záznam ve zdravotní dokumentaci žalobkyně je z datum, kdy přišla pro bolesti zad. Sestřička jí píchla injekci. Následující den byla žalobkyně ošetřena na neurologii, kde udala, že včera vytírala, přičemž náhle ucítila bolest v oblasti levé strany beder, která nikam nepropaguje. Dostala zde dvě injekce – jednu protizánětlivou a obstřik kloubu, se kterým již měla potíže v minulosti. V tu chvíli neurolog neviděl žádné dráždění do nohou. Následně byla žalobkyně ošetřena na neurologii opět dne datum, kde uvedla, že od ošetření dne datum se její stav zhoršil s tím, že bolesti zad trvají, avšak přidala se bolest – střílení do levé dolní končetiny.

Po CT vyšetření v roce rok byl učiněn závěr: kořenový syndrom S1 vlevo (tj. dráždění nervu jedna, který jde po zadní straně nohy dolů), postižená („ rozbitá“) meziobratlová ploténka. Magnetická rezonance (dále též jen„ MR“) žalobkyni byla provedena dne datum, kde byl diagnostikován výhřez disku L4, L5 – 5 mm, mezi L5 a S1 vlevo měla výhřez větší, a to 10 mm. Magnetická rezonance tak potvrdila, že u žalobkyně existuje výhřez, který tlačí na nerv. Následně byla žalobkyně neustále léčena na neurologii (byly jí aplikovány infuze), i na neurochirurgii v obec (opich pod CT), chodila na rehabilitace, absolvovala kvůli potížím s páteří lázně

(od anonymizováno do datum). Další MR vyšetření žalobkyně podstoupila dne datum, z něhož je zřejmé, že vlivem léčby se stav žalobkyně zlepšil – mezi L4 a L5 byl výhřez 3 mm a mezi

L5 a S1 již jen 2 mm. Od daného data ve zdravotní dokumentaci žalobkyně u obvodní lékařky již neexistuje žádný záznam o léčbě páteře (u obvodní lékařky, ani na neurologii). Svědkyně uzavřela, že k výhřezu ploténky obecně může dojít i chronickým přetěžováním páteře v běžném životě či úrazem (vlivem těžké práce pacient opakovaně utrpí mikrotrauma, páteř se pomalu poškozuje a pak stačí úraz či pád a ploténka vyjede či dojde k neopatrnému pohybu). I výpověď této svědkyně soud považuje za věrohodnou, a to pro její celkovou shodu s tvrzením žalobkyně a s listinnými důkazy (zdravotní dokumentací žalobkyně).

17. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení soud zjistil, že od anonymizováno rok působí u žalovaného jako vedoucí pečovatelské služby. Uvedla, že v kanceláři je plánovací tabule, z níž každá pečovatelka den předem zjistí rozpis služeb (co je čeká následující den). Druhý den ráno si opíšou plán práce do notýsku. Potvrdila, že dne datum a datum žalobkyně vykonávala práci u pana příjmení. Že je žalobkyně u lékaře, protože ji bolí záda, jí žalobkyně sdělila telefonicky. Nicméně o tom, že jí bolí záda věděla již předtím, neboť na bolest zad si žalobkyně stěžovala již několik týdnů (domnívá se, že již od léta). V pondělí před první událostí (ta se odehrála v úterý) žalobkyně udávala velkou bolest zad s tím, že bude muset jít na opichy. Svědkyně žalobkyni doporučila, ať si dojde k lékaři. Žalobkyně jí však sdělila, že práci zvládne a že k lékaři zajde odpoledne. Druhý den do práce zase přišla. Uváděla, že jí hrozně bolí záda, ale že ještě oddělá směnu. A pak svědkyni volala, že je u lékaře. Sdělila jí, že práci u pana příjmení skončila s tím, že je třeba zajistit zbytek práce. Následně jí žalobkyně telefonicky kontaktovala znovu a sdělila jí, že dostala injekce a že musí zůstat týden v klidu. Svědkyně jí nabízela, aby nastoupila pracovní neschopnost, což však žalobkyně odmítla a vzala si dovolenou. Za této situace svědkyně v dané věci neviděla, že by se mělo jednat o pracovní úraz. O svém stavu žalobkyně hovořila otevřeně, netajila se jím, věděly o něm i kolegyně pečovatelky. Svědkyně nevěděla, že žalobkyni od klienta k lékaři odvezl manžel, o tom byla informovaná až následně. Standardně v případě pracovního úrazu by ji neměl odvážet rodinný příslušník. Zaměstnanec má ihned z místa události kontaktovat vedoucí a ta tam má přijet událost prošetřit. I druhou návštěvu lékaře (dne datum) žalobkyně svědkyni oznámila telefonicky. Následně (pravděpodobně až druhý den ráno) žalobkyně svědkyni sdělila, že je v pracovní neschopnosti. O tom, jak žalobkyni louplo v zádech, žalobkyně svědkyni neinformovala. O popisu dané události se svědkyně dozvěděla až z popisu od inspekce. Svědkyně dále vypověděla, že panu příjmení péči poskytovaly i další pečovatelky s tím, že tohoto klienta nebyly vykonávány žádné nadstandartní úkony oproti jiným klientům. Uzavřela, že žalobkyni považuje za spolehlivou pečovatelku, která plnila úkoly tak, jak měla. Z výpovědi svědkyně dále vyplynulo, že s manželem žalobkyně se prvně setkala v anonymizováno rok, když za ní přišel se žádostí, zda by danou událost šlo dodatečně zapsat jako pracovní úraz (že jim to poradil pan doktor, že by byli hloupí). Pan anonymizováno přinesl popis dané události. Den poté ji svědkyně zapsala. Následně se to řešilo s pojišťovnou. Vzhledem k tomu, že jí daná událost nebyla nahlášena jako pracovní úraz, tak ji tak neřešila. Druhou událost měla zapsanou z toho důvodu, že žalobkyně nastoupila do pracovní neschopnosti. Věrohodnost této svědkyně soud posuzoval s vědomím toho, že se jedná o zaměstnankyni žalovaného a s přihlédnutím i k tomu, že žalobkyně podala žalobu s tvrzením, že žalovaný nezaevidoval a nešetřil její pracovní úrazy, což bylo právě v kompetenci této svědkyně. Její výpověď mohla být tedy motivována snahou o vyvinění, nicméně výpověď svědkyně byla neutrální a byla celkově v souladu s obsahem výpovědi svědka jméno příjmení a rovněž s listinnými důkazy (na rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti původně nebyla uvedena diagnóza jako pracovní úraz, neboť jej žalobkyně lékařce takto neoznámila).

18. Svědkyně jméno příjmení, snacha pana příjmení uvedla, že od roku rok číslo, kdy mu zemřela manželka, bydlel v bytě ve obec sám. Ona bydlí v obec, jezdili za ním každý víkend (jeden víkend ona, druhý víkend švagr). Protože tatínek přestával být soběstačný, obrátila se na žalovaného (asi v roce rok). Nejprve požádala o zajištění obědů a dohled nad užíváním léků, následně o zajištění nákupů. Úklid vč. převlékání postele a praní prádla zajišťovala rodina o víkendu. Pravidelný úklid u žalovaného neměli objednaný nikdy. Byli pouze dohodnuti, že pečovatelka zajistí úklid pouze v případě, kdy by byla akutní potřeba nějakého úklidu. O tom, kdo za ním z pečovatelské služby chodil a kdo tam co dělal, svědkyně informace nemá, neboť o tom tatínek nemluvil. Nesdělil jí ani, že by se tam nějaké pečovatelce něco stalo. Podotkla, že měl demenci třetího stádia (o tomto onemocnění věděli již zhruba tři roky před jeho úmrtím). Nepamatoval si ani, o čem se baví. Nebyl schopen posoudit realitu. Svědkyni však při návštěvě poznával. Z toho důvodu jej chtěla umístit do pečovatelského domu, s čímž však švagr nesouhlasil. Ve vztahu k této svědkyni soud podotýká, že nemá důvod pochybovat o její věrohodnosti, neboť nemá vztah ani k jednomu z účastníků. Navíc pak ani s ohledem na zdravotní stav pana příjmení objektivně od něho nemohla mít žádné bližší informace o tom, kdo konkrétně od žalovaného za ním docházel a co se u něho odehrálo.

19. Z výpovědi svědka jméno příjmení, manžela žalobkyně, soud zjistil, že při první události dne datum mu manželka před anonymizováno hodinou dopoledne telefonovala, že má problémy se zády a že potřebuje odvézt k lékaři. Za této situace ji odvezl z ulice anonymizováno, kde na ni počkal před domem pana příjmení, k MUDr. příjmení. Žalobkyně měla bolesti v zádech, šla v předklonu, k autu však přišla sama. Manželka mu sdělila, že dostane injekci s tím, že bude dál pokračovat v práci. Proto svědek odjel. Za hodinu až dvě mu však žalobkyně znovu telefonovala, zda ji mohl odvézt domů, neboť do zaměstnání zpět nemůže. Vyzvedl ji z ulice ulice, kde měla další klientku, k níž šla od lékařky sama. Následující den odvezl žalobkyni na neurologii. Poté žalobkyně čerpala 3 dny dovolené, následoval víkend, po němž se vrátila zpět do práce. Při druhé události dne datum jej manželka opět telefonicky kontaktovala s tím, že má znovu problémy se zády, které jsou horší, nemůže ani odejít z bytu. Za této situace svědek žalobkyni vyzvedl přímo z bytu klienta v ulici anonymizováno, odvezl ji na neurologii a následně domů. Doplnil, že manželka měla silné bolesti v oblasti beder, šla v předklonu. Svědek uvedl, že mu manželka řekla, že obě události ihned oznamovala vedoucí, paní příjmení, a to telefonicky z místa události. V prvním případě žalobkyně volala paní vedoucí dvakrát (nejprve oznamovala na místě úraz a následně ji informovala o tom, že nemůže pokračovat v práci). Ani jednomu z telefonátů přítomen nebyl. Svědek sdělil, že žalobkyně měla v souvislosti s výkonem povolání problémy nejen se zády, ale i s loupavými palci a lokty, neboť měla v zaměstnání velkou zátěž. Poukázal na úraz ze dne datum, kdy padla na kostrč a záda, a rovněž na její ošetření na neurologii pro bolesti dolních zad dne datum. Svědek podotkl, že problémy se zády začaly u žalobkyně vyvstávat po roce rok, ale nebyly takové, aby ji omezovaly. Zdůraznil, že stav manželky je způsoben dlouhodobou zátěží v práci. Svědek uzavřel, že od dané události, kdy žalovaný neuznal pracovní úraz žalobkyně, je smutná a musí užívat antidepresiva. Věrohodnost tohoto svědka soud posuzoval s vědomím, že se jedná o manžela žalobkyně. Jeho výpověď v zásadních bodech korespondovala s výpovědí svědkyně jméno příjmení. Dílčí rozpory spočívající v jeho výpovědi ohledně obsahu telefonátu žalobkyně s nadřízenou nemají na věrohodnost tohoto svědka vliv, neboť tyto skutečnosti nemají na skutkový stav věci zásadní dopad. Navíc svědek nevypovídal o skutečnostech, které bezprostředně svými smysly vnímal, nicméně jen subjektivně reprodukoval zprostředkované skutečnosti od žalobkyně.

20. Z výpovědi svědka jméno příjmení, provozního technika žalovaného (číslo rok) vyplynulo, že v jeho kompetenci byla mj. bezpečnost práce. Žalovaný má zpracovanou směrnici, jak postupovat v případě pracovního úrazu. V případě úrazu má zaměstnanec povinnost danou událost hlásit svému bezprostřednímu nařízenému (vedoucímu daného střediska) a doložit ji neschopenkou. Po nahlášení pracovního úrazu se vedoucí střediska spojil se svědkem, aby se věc prošetřila, zpracovala příslušná dokumentace, poslala se příslušná hlášení a případně přijmula opatření, aby se úraz z dané příčiny neopakoval. Událost žalobkyně si přesně nevybavil, avšak pamatoval si, že pracovní úraz nenahlásila a měl tušení, že se o něm dozvěděli, až když obdrželi neschopenku, na níž byl pracovní úrazu zaškrtnutý. K danému úrazu si vybavil, že se žalobkyni měl stát při běžném úklidu v domácnosti klienta, kdy jí při vytírání mělo loupnout v zádech. Následně probíhalo šetření, řešili, zda daná událost spadá pod úraz pracovní, což však neshledali. Šetření na místě prováděla sociální pracovnice, svědek zpracovával dokumentaci a zasílal hlášení na inspektorát. Při šetření předmětného úrazu žalobkyně svědek postupoval stejně, jako při šetření jiných pracovních úrazů. Svědek má informaci o tom, že pan příjmení se byl u žalovaného domáhat uznání pracovního úrazu žalobkyně. Ve vztahu k tomuto svědkovi soud uvádí, že jeho výpověď je v celkové shodě s listinnými důkazy (změna na rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti) a rovněž i v souladu s výpovědí jméno příjmení, a proto soud považuje jeho výpověď za věrohodnou.

21. Svědkyně jméno příjmení vypověděla, že v době dané události působila u žalovaného na pozici pracovníka v sociálních službách s tím, že do anonymizováno rok dělala koordinátorku pečovatelské služby (zároveň byla pověřena vedením). Řešení pracovních úrazů v její kompetenci nebylo. Pracovní úrazy se zapisovaly do knihy úrazů a hlásily se na ředitelství. Povinnost zapsat pracovní úraz a rovněž jej nahlásit bezpečnostnímu technikovi, měl vedoucí pečovatelské služby. Protože měla společnou kancelář s paní příjmení, věděla, že mezi ní a žalobkyní proběhl po dané události nějaký telefonát, avšak nemá informace o tom, co spolu řešily. Uvedla, že práce pečovatelky je náročná, proto si občas stěžovali všichni. S odstupem času si nevybavila, zda si žalobkyně stěžovala na bolesti zad či nikoli. V danou dobu byl nedostatek pečovatelek, a proto i svědkyně (která byla vedoucí a pracovala v kanceláři) vykonávala práci v terénu u klientů. Svědkyně si pamatovala, že po první události si žalobkyně vybrala náhradní volno a poté se zpět vrátila do práce. Po události druhé se již do práce nevrátila, nastoupila do pracovní neschopnosti. Stávalo se, že pečovatelka u klienta poskytovala i jiné než nasmlouvané služby (např. když šla klientovi pouze nakoupit, avšak našla jej ve špatném hygienickém stavu, tak mu poskytla i tuto neobjednanou službu). Podotkla, že klíčový pracovník klienta má povinnost mapovat situaci v domácnosti a zajišťovat tam jeho potřeby. I výpověď této svědkyně soud považuje za věrohodnou, neboť není v rozporu s dalšími ve věci provedenými důkazy. Svědkyně pouze obecně popsala, jaká byla u žalovaného zavedená praxe. Navíc si ani v rámci výslechu všechny skutečnosti nevybavila. Soud nemá důvod jí nevěřit, neboť vzhledem k tomu, že již u žalovaného řadu let nepůsobí a rovněž s ohledem na časový odstup od daných událostí, nelze reálně uvažovat o tom, že by si jednotlivé podrobnosti pamatovala.

22. Ze Znaleckého posudku anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno soud zjistil, že před datum byla žalobkyně léčena pro potíže v oblasti páteře vždy lokalizované v bederní páteři

(dne datum naražená kostrč, dne datum – akutní lumbago, datum – akutní lumbago a dne datum – akutní lumbago a blokáda SIK vlevo). Pracovní úraz, který utrpěla žalobkyně v roce rok, nesouvisí ani s jedním z předmětných úrazů. Vyšetření CT či MR žalobkyni v oblasti páteře doposud provedeno nebylo. Po události dne datum se žalobkyně dostavila v údaj o čase hod. ke své praktické lékařce, která její zdravotní potíže vyhodnotila jako akutní lumbago (pracovní neschopnost žalobkyni nevystavila). Stávající bolesti zad se žalobkyni zhoršily dne datum, kdy její stav byl neurologem vyhodnocen jako LI syndrom vlevo, irritace SI vlevo se senzitivní lézí. Následně žalobkyně absolvovala vyšetření CT i MR, kde byl zjištěn malý pravostranný výhřez disku L4/5 s impresí kořene L5 vpravo a drobný 5 MMM výhřez disku L5/S1 doleva v kontaktu s radixem S1 vlevo. Soudní znalkyně vyhodnotila, že činnosti realizované žalobkyní dne datum i datum mají charakter úrazového děje. Léčení žalobkyně v době pracovní neschopnosti od datum považuje za léčení, které souvisí s poškozením páteře při výkonu zaměstnání. Soudní znalkyně uzavřela, že ani v jednom z případů se nejedná o zranění z minulosti s tím, že vždy šlo o akutně vzniklé zdravotní problémy lokalizované v oblasti bederní páteře, vždy s jinou klinickou symptomatologií. MUDr. příjmení dále stanovila bolestné za jednotlivé úrazy žalobkyně, a to za úraz dne datum ve výši 20 bodů a za úraz dne datum ve výši 150 bodů. Dále rovněž ohodnotila ztížení společenského uplatnění žalobkyně, a to ve výši 600 bodů.

23. Ze Znaleckého posudku anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno ze dne datum se podává, že u žalobkyně jsou opakovaně uváděny bolesti několika oblastí páteře (krční, hrudní, bederní,

SI skloubení) již od roku rok. Před rokem rok byla žalobkyně léčena pro chronický vertebrogenní algický syndrom víceetážový, s převahou obtíží v oblasti bederní páteře, kdy dominují lumboischaialgie s iritací S1 vlevo při drobné protuzi disku L5/S1 vlevo staršího data a bolest v oblasti SI kloubu vlevo. Tyto obtíže vznikly na podkladě degenerativních změn páteřních struktur. Při události dne datum došlo u žalobkyně ke zhoršení chronických vertebrogenních obtíží. Není pravděpodobné, že by v příčinné souvislosti s danou událostí vznikl výhřez plotének L4/5 a L5/S1. Jedná se o změny, které pravděpodobně vznikly v minulosti na podkladě chronických degenerativních změn páteře. Rovněž ani pracovní neschopnost od datum není v příčinné souvislosti s úrazovým poškozením páteře. Bolesti v zádech s vystřelováním do levé dolní končetiny měla žalobkyně již před datum, od anonymizováno rok. Vystřelování bolesti do dolní končetiny je způsobeno kořenovým drážděním kořene S1. Iritace kořene S1 vlevo byla zaznamenána ve zdravotní dokumentaci žalobkyně již v anonymizováno rok, a proto o nový symptom nejde. Pracovní neschopnost byla vystavena pro obecné onemocnění.

24. Ze Stanoviska anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno ke znaleckému posudku číslo rok ze dne datum vyplynulo, že vertebrogenní potíže v různých oblastech páteře měla žalobkyně nejméně od roku rok s tím, že potíže, které měla žalobkyně v roce rok a rok tedy nevznikly nově, avšak jedná se o akutní exacerbaci dlouholetých chronických obtíží známých již z předchozího období. V záznamu z ortopedického vyšetření ze dne datum je záznam o lumbagu s kořenovou iritací S1 vlevo. S vysokou pravděpodobností lze tedy konstatovat, že u žalobkyně byl výhřez meziobratlové ploténky L5/S1, který tlačil na nervový kořen S1 vlevo již nejméně od roku rok. Není pravděpodobné, že by při běžné pracovní činnosti (vytírání či stlaní postele) bez jakékoliv zvýšené zátěže vznikly současně výhřezy dvou meziobratlových plotének. Jednalo se o běžnou rutinní činnost, která nepředstavuje neobvyklé akutní přetížení páteře. Podle záznamu z neurologie je zjevné, že bolest u žalobkyně trvala již několik dnů před datum a několik dní se zhoršovala. Je tedy pravděpodobné, že daná událost nebyla příčinou vzniku bolesti, ale jednou z příčin jejího zhoršování. Ze zdravotní dokumentace žalobkyně nelze prokázat, že by při činnostech dne datum a datum vzniklo jakékoliv poškození bederní páteře, které by naplňovalo definici pracovního úrazu.

25. Za zásadní důkaz v dané věci soud považuje revizní znalecký posudek celé jméno znalce, soudního znalce z oboru pracovní úrazy a nemoci z povolání, ortopedie, neurologie a posudkové lékařství, číslo ze dne datum Soudní znalec, který se vyjádřil ke shora uvedeným znaleckým posudkům, poukázal na skutečnost, že anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno ve svém posudku nezmínila první problémy žalobkyně s bederní páteří v roce rok (dne datum byla ošetřena pro bolesti v křížové krajině se závěrem akutní lumbago s klinickým obrazem omezení pohybu LS páteře). Podle záznamu obvodního lékaře žalobkyně je zřejmé, že problémy v oblasti dolních zad žalobkyně začaly již v roce rok s tím, že ze záznamu z neurologie se podává, že součástí potíží byla i oblast křížovokyčelních (příjmení) skloubení. Soudní znalec podotkl, že akutní bolesti v oblasti dolní bederní páteře a LS přechodu bez kořenové symptomatologie se označuje jako lumbago s tím, že toto postižení při progresi anatomického podkladu může přejít do pseudo/kořenových syndromů, které se označují jako vertebrogenní algické syndromy s postiženém některého kořene dle lokalizace postižené etáže ⟪LB:lb_001⟫ – lumboischidický syndrom s iritací S1 senzitivní vlevo. Tato diagnóza však v žádném případě není úrazem. Pracovní činnosti prováděné žalobkyní ve dnech datum a datum nemají charakter úrazového děje. Rovněž nesouhlasil s tvrzením anonymizováno příjmení spočívající v tom, že pracovní polohy s nadměrnou zátěží mají charakter úrazového děje s tím, že nelze směšovat diagnózy jako lumbago nebo lumboischiadický syndrom s úrazovým postižením a rovněž uvedené diagnózy nelze považovat za funkční poruchy (neboť při nich je obraz na CT či MR normální, funkční blokáda bederní páteře je přechodná, dochází k náhlému zvýšení svalového napětí v oblasti bederní páteře vyvolané nevhodným pohybem či polohou). Soudní znalec zdůraznil, že pro posouzení zdravotního stavu je rozhodující vyšetření, které žalobkyně podstoupila dne datum na počítačové tomografii a dne datum magnetická rezonance. Zde jsou přítomny artrotické změny páteře, traumatické ani posttraumatické změny v oblasti

LS páteře přítomny nejsou. Uzavřel, že při těchto vyšetřeních jasně prokázané strukturální změny (osteofyty) byly u žalobkyně jistě přítomny již delší dobu. K posudku anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno soudní znalec sdělil, že jeho posudek odpovídá objektivním nálezům ve zdravotnické dokumentaci žalobkyně, CT a MR vyšetření, a rovněž klinickému popisu daných postižení žalobkyní. Z revizního znaleckého posudku soud dále zjistil, že dne datum a datum došlo u žalobkyně ke klinickému zhoršení jejího stavu (dne datum s projevy lumbaga a dne datum došlo již k projevům lumboischialgického syndromu s kořenovými příznaky S1). Dané zhoršení bylo dle soudního znalce vyvoláno větší zátěží v rotačním pohybu trupu v předklonu. Při normálním nálezu na bederní páteři by daná činnost nevedla k takovému stupni klinických potíží. Znovu zdůraznil, že degenerativní změny v oblasti L4/5 a L5/S1 s protruzemi plotének v uvedené oblasti byly zjištěny zejm. při MR vyšetření. Přetížení poškozené oblasti L5/S1 vyvolalo potíže, pro které byla žalobkyně dále léčena. Předmětné změny páteře dle soudního znalce zcela určitě vznikaly delší dobu a jejich akutní manifestaci mohlo způsobit i normální zatížení při vytírání podlahy či stlaní lůžka. Ze znaleckého posudku dále vyplynulo, že má-li někdo degenerativní změny na bederní páteři v oblasti plotének, tak akutní bolest se může jistě projevit i při jiných pracovních činnostech či profesích, než vykonávala žalobkyně. Soudní znalec podotkl, že poškození zdraví ve smyslu degenerativních změn v oblasti páteřních plotének má širší etiologii, neboť mimo dlouhodobé pracovní zátěže a přetížení zde bývá rodinná a vrozená dispozice a často příčinu vzniku potíží neznáme. Soudní znalec dále uvedl, že omezený rozměr prostoru může vést ke zvýšení pracovní zátěže (v malém prostoru s vynucenou polohou může dojít k nárazovému přetížení v oblasti bederní páteře prací v předklonu a rotací trupu), ale při normálním nálezu na páteři by ke vzniku daných potíží nedošlo (může se projevit bolest, ale ta spontánně odezní). U žalobkyně byly podstatné již přítomné degenerativní změny, kdy přetížením páteře při dané práci došlo k vyvolání zdravotních problémů (lumbago a lumboischiadický syndrom). Ve vztahu k denzitometrickému vyšetření, které žalobkyně absolvovala dne datum v anonymizováno v obec soudní znalec sdělil, že z hlediska denzitometrického vyšetření byla hustota minerálů v kosti normální a nebylo zde zvýšené riziko zlomeniny z důvodu osteoporózy. Dané vyšetření nesouviselo s poškozením zdraví žalobkyně a nemělo tak na předmětné události žádný vliv. Ve vztahu ke způsobilosti práci zpětně se dle soudního znalce lze vyjádřit pouze na základě zdravotní dokumentace, z níž vyplývá (ze záznamů o preventivních prohlídkách), že žalobkyně byla schopna práci pečovatelky vykonávat. Léčba, kterou absolvovala žalobkyně v průběhu pracovní neschopnosti, odpovídala uváděné diagnóze (lumbago a LS syndrom S1 vlevo) a obvyklým postupům. Soudní znalec dále zdůraznil, že žalobkyně není invalidní v důsledku událostí ze dne datum či datum Soudní znalec závěrem znovu podotkl, že první záznamy o potížích žalobkyně s páteří jsou v její zdravotní dokumentaci již v roce rok. Předpokládá, že se jednalo o první projev počínající vertebropatie. Při událostech, které žalobkyně zažila ve dnech datum a datum se projevily degenerativní změny v oblasti plotének L4/5 a L5/S, které vznikaly postupně řadu let. Shrnul, že zcela jistě se u žalobkyně nejedná o úrazový výhřez ploténky. Na svých závěrech soudní znalec setrval i v průběhu celého výslechu. Opakovaně vysvětlil, že u žalobkyně se nejedná o úrazové postižení bederní páteře. Znovu podotkl, že pro zhodnocení dané věci je zásadní nález na magnetické rezonanci, kde evidentně není znatelná žádná čerstvá změna. V případě úrazu okolní skelet na trauma reaguje a dochází k tzv. kostnímu edému, který přetrvává několik měsíců (po půl roce by byl stále znatelný), což u žalobkyně zachyceno není.

26. Soud zdůrazňuje, že shora uvedený revizní znalecký posudek celé jméno znalce i jeho následné ústní doplnění jsou pro soud přesvědčivými důkazy, které vyvrátily výše uvedená tvrzení žalobkyně. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že písemné vyhotovení znaleckého posudku a jeho doplnění nevykazuje žádné vady, které by svědčily o formálních či věcných nedostatcích s tím, že znalec při ústní obhajobě znaleckého posudku reagoval bez nesrovnalostí na vznesené námitky účastníků, resp. dotazy soudu, resp. znalecký posudek řádně obhájil a doplnil. Soudní znalec při vypracování revizního znaleckého posudku vzal v potaz veškeré rozhodné a rovněž i namítané skutečnosti a řádně se s nimi vypořádal. Za této situace soud neměl důvod pochybovat o správnosti shora uvedeného vypracovaného znaleckého posudku vč. jeho doplňku. Soud je toho názoru, že se znalec řádně zabýval všemi relevantními okolnostmi daného případu. Soud tedy uzavírá, že závěry revizního znaleckého posudku jsou náležitě odůvodněny a jsou podloženy obsahem nálezu. Soudní znalec přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat. Odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení a závěry jeho posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů (s lékařskými zprávami a s výpovědí svědkyně jméno příjmení a svědka jméno příjmení o tom, že na bolest v oblasti zad si žalobkyně stěžovala již delší dobu). Za této situace soud z daného posudku vycházel.

27. Z Posudku o invaliditě vystaveného Okresní správou sociálního zabezpečení dne datum má soud za prokázané, že žalobkyně byla dne datum uznána invalidní I. stupně s tím, že míra poklesu její pracovní činnosti poklesla o 35 %. Na pokles její pracovní činnosti mělo nejvýznamnější dopad zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položce 1c přílohy k vyhlášce č. 359/ 2009 Sb. Následně byla u žalobkyně dne datum shledána invalidita

28. K úhradě jednotlivých nároků žalobkyně žalovaného vyzvala dne datum a datum, což soud zjistil z Předžalobní výzvy a z jejího doplnění. Skutečnost, že shora uvedené listiny byly žalovanému fakticky odeslány, resp. doručeny, vyplynula z Doručenek datové zprávy.

29. Ve vztahu k dokazování soud pro úplnost uvádí, že v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy (fotografie manžela žalobkyně s popisem pracovních činností, výpis ze spisu inspektorátu práce, zpráva o poskytnutí pravdivých a úplných informací inspektorátu práce ze strany žalobkyně a jejího manžela, přípis zástupce žalovaného manželovi žalobkyně ze dne datum a datum, Dohoda o sporných pracovněprávních nárocích, e-mailová zpráva zástupce žalovaného manželovi žalobkyně ze dne datum, datum a datum, e-mailová zpráva manžela žalobkyně zástupci žalovaného ze dne datum a datum, podklady stát. instituce k posouzení zdravotního stavu žalobkyně) neměly pro rozhodnutí soudu zásadní význam s tím, že další navržené důkazy (zdravotní dokumentace žalobkyně, fakturace za sociální služby, Potvrzení stát. instituce o vyplacených dávkách nemocenského pojištění, mzdové listy a platový výměr žalobkyně, Přehled výplat důchodu za období od datum do datum, Potvrzení o vedení v evidence uchazečů o zaměstnání a o poskytování podpory v nezaměstnanosti, technický průkaz vozidla značka automobilu, mapa trasy, vyúčtování anonymizováno příjmení za vyhotovení znalecký posudek, novinové články o manželovi žalobkyně, lékařská zpráva MUDr. příjmení, sdělení žalovaného manželovi žalobkyně ze dne datum, e-mailová zpráva anonymizováno příjmení žalovanému ze dne datum, výslech žalobkyně) soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť rozhodné skutečnosti ve věci vyplynuly z tvrzení účastníků a z již provedeného dokazování nebo na nich účastníci nadále netrvali.

30. Ve skutkové rovině soud vychází z toho, že žalobkyně u žalovaného pracovala na pozici anonymizováno (o mobilní občany) od datum do datum. Dne datum žalobkyně absolvovala pravidelnou lékařskou prohlídku u anonymizováno příjmení, při níž byla shledána k činnosti pečovatelky zdravotně způsobilá. Dne datum a datum žalobkyně mj. vykonávala na pokyn zaměstnavatele práci u pana příjmení. Poté, co žalobkyně dne datum při práci u klienta v domácnosti ucítila prudkou bolest v zádech, nastoupila do pracovní neschopnosti. V průběhu celé pracovní neschopnosti se žalobkyně léčila s problémy v oblasti bederní páteře. Ve skutkové rovině soud dále zjistil, že ode dne datum byla žalobkyně uznána invalidní v I. stupni a ode dne datum došlo ke změně její invalidity na II. stupeň. Jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně bylo Okresní správou sociálního zabezpečení nejprve stanoveno zdravotní postižení uvedené ve vyhlášce č. 359/ 2009 Sb. jako bolestivý syndrom páteře, degenerativní změny páteře a výhřezy meziobratlových plotének (kapitola XIII., odd. E, položka 1c přílohy shora uvedené vyhlášky) a následně zdravotní postižení uvedené jako duševní poruchy a poruchy chování, afektivní poruchy – poruchy nálady – depresivní či manické epizody středně těžké (kapitola V., položka 4c přílohy shora uvedené vyhlášky). Následně dne datum anonymizováno příjmení shledala, že žalobkyně dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost k práci pečovatelky. Poté byla žalobkyně od datum vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání u Úřadu práce ve obec. Soud dále učinil skutkové zjištění spočívající v tom, že žalobkyně má degenerativní změny v oblasti bederní páteře, které se vyvíjely dlouhodobě. Tyto strukturální změny páteře se pak projevily při činnosti žalobkyně v předmětných dnech, a to v důsledku zátěže, při níž žalobkyně činnost vykonávala. Skutkově má soud tedy za to, že při činnostech dne datum či datum žalobkyně neutrpěla úraz.

31. Podle § 271k odst. 1 z. č. 262/2006 Sb., v účinném znění (resp. ve znění účinném od 1. 10. 2015), zákoníku práce (dále jen„ zákoník práce“) pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

32. Dle § 269 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

33. Podle § 271a odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského.

34. Dle § 271b odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.

35. Podle § 271b odst. 3 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity podle odstavce 1 přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy. Pobíral-li zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru nebo právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.

36. Dle § 271c odst. 1 zákoníku práce náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odstavce 2. Dle odst. 2 vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti.

37. Podle § 271d zákoníku práce účelně vynaložené náklady spojené s léčením přísluší tomu, kdo tyto náklady vynaložil.

38. Podle § 271e zákoníku práce zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel povinen poskytnout náhradu za věcnou škodu.

39. Dle § 67 odst. 2 zákoníku práce zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Byl-li se zaměstnancem rozvázán pracovní poměr, protože nesmí podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutím příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání, a zaměstnavatel se zcela zprostí své povinnosti podle § 270 odst. 1, odstupné podle věty druhé zaměstnanci nepřísluší.

40. Podle § 352 zákoníku práce se průměrným výdělkem zaměstnance rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

41. Podle § 353 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší náhrada mzdy (odst. 2).

42. Dle § 354 odst. 1 zákoníku práce není-li dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.

43. Podle § 356 odst. 1 zákoníku práce se průměrný výdělek zjistí jako průměrný hodinový výdělek.

44. Dle § 1 nařízení vlády ČR č. 321/2019 Sb. se náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem upravuje tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, se od datum zvyšuje o 5,2 % a o 151 Kč.

45. Podle § 1 nařízení vlády ČR č. 517/2020 Sb. se náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem upravuje tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, se od datum zvyšuje o 7,1 %.

46. S ohledem na shora uvedené zpětvzetí žaloby soud nejprve postupoval v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2, 3 a 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a řízení se souhlasem žalovaného v rozsahu zpětvzetí částečně zastavil.

47. Předně soud uvádí, že odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech byla upravena jako objektivní odpovědnost za výsledek – za poškození zdraví, které zaměstnanec utrpěl za stanovených podmínek při plnění pracovních úkolů. Předpokladem vzniku odpovědnosti zaměstnavatele za nemajetkovou újmu způsobenou pracovním úrazem je současné splnění tří podmínek: 1) pracovní úraz, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem újmy.

48. V dané věci soud musel nejprve posoudit, zda nárok žalobkyně je dán, resp. zda jsou naplněny všechny tři základní znaky odpovědnosti zaměstnavatele za škodu.

49. Soud se proto na úvod zabýval otázkou, zda poškození zdraví, které utrpěla žalobkyně, nastalo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, a zda jsou tedy dány podmínky pro posouzení úrazu žalobkyně jako úrazu pracovního, jako jednoho z předpokladů odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech. Soud tedy musel nejprve posoudit, zda při událostech dne datum a datum žalobkyně utrpěla úraz.

50. Za zásadní důkaz v tomto směru soud považuje znalecký posudek celé jméno znalce a dále svědeckou výpověď jméno příjmení. V průběhu řízení bylo tvrzení žalobkyně o tom, že při práci u klienta žalovaného dne datum a datum utrpěla pracovní úraz, v důsledku něhož byla v pracovní neschopnosti a následně uznána invalidní, vyvráceno, neboť z revizního znaleckého posudku soudního znalce celé jméno znalce jednoznačně vyplynulo, že žalobkyně trpí degenerativními změnami páteře. Při práci, kterou žalobkyně konala v předmětných dnech, pak došlo ke zhoršení dlouhodobě vznikajících potíží s páteří, v důsledku nichž pak zůstala v pracovní neschopnosti. Soudní znalec jednoznačně sdělil, že se v daném případě nejednalo o jednorázové trauma, ale o projev obecného onemocnění. Znalec vysvětlil, že pro posouzení zdravotního stavu byla rozhodující zobrazovací vyšetření (CT a MR), při nichž nebyly v oblasti bederní páteře žalobkyně shledány žádné traumatické ani posttraumatické změny s tím, že zde naopak byly přítomny artrotické změny páteře. Vzhledem k tomu, že tyto strukturální změny, které se vyvíjí postupně, byly u žalobkyně seznatelné již na začátku roku rok, je zřejmé, že jimi trpěla již řadu let před danými událostmi. Tento závěr soudního znalce pak koresponduje s výpovědí svědkyně jméno příjmení, která uvedla, že žalobkyně si na bolest zad stěžovala již delší dobu a taktéž s výpovědí manžela žalobkyně, který výslovně uvedl, že problémy se zády se žalobkyně začaly objevovat již po roce rok. Vyjádření soudního znalce má rovněž oporu i ve zdravotní dokumentaci žalobkyně, z níž je patrné, že pro bolesti dolních zad byla žalobkyně ošetřena již v minulosti opakovaně. Taktéž je v souladu se závěry soudního znalce anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, který taktéž dospěl k jednoznačnému závěru, že u žalobkyně se jedná o obecné onemocnění. Znalec uzavřel, že při činnosti realizované v předmětných dnech se žalobkyni úraz nestal. V právní rovině tedy soud konstatuje, že žalobkyně neutrpěla poškození zdraví, které by bylo možné kvalifikovat jako pracovní úraz ve smyslu ust. § 271k odst. 1 zákoníku práce. Za této situace žalovaného nestíhá povinnost hradit žalobkyni požadovanou majetkovou a nemajetkovou újmu, resp. jednotlivé dílčí škody ve smyslu ust. § 269 zákoníku práce. Neboť soud dovodil, že u žalobkyně se nejednalo o pracovní úraz, tak se již dále nezabýval výší jednotlivých škod a ani příčinnou souvislostí, neboť nárok na náhradu škody poškozenému vzniká pouze tehdy, jsou-li kumulativně splněny všechny podmínky odpovědnosti za škodu (viz odůvodnění pod bodem 47. tohoto rozsudku). Absentuje-li byť jen jedna z těchto podmínek, žaloba nemůže být úspěšná. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou (zcela) zamítl.

51. Žalobkyně namítala, že soudní znalec nesprávně ve znaleckém posudku uzavřel, že jí vykonávaná pracovní činnost nemá charakter úrazového děje, přestože u ní došlo ke zhoršení zdraví. Pracovala-li ve vynucené poloze, v hlubokém předklonu s rotací trupu a zvedala-li břemena, jde podle ní o jasný popis úrazového děje. Podotkla, že soudní znalec měl zjistit, zda úrazový děj (mechanismus, kterým došlo k úrazu či zhoršení zdraví) byl způsobilý vyvolat poškození zdraví žalobkyně a následně měl určit poměr úrazové složky ke stupni jejích chorobných změn. Uvedla, že protože byly splněny všechny zákonné předpoklady, v dané věci se jednalo o pracovní úraz, nešlo o pouhou manifestaci akutní bolesti způsobené dlouhotrvající nemocí, která by se projevila stejně kdyby žalobkyně vykonávala práci doma. V tomto ohledu je nutné zdůraznit, že ne každé poškození zdraví, ke kterému dojde nezávisle na vůli zaměstnance krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, je pracovním úrazem. To by mohlo vést ke zcela absurdním závěrům a absolutní odpovědnosti zaměstnavatele za veškeré zdravotní indispozice zaměstnance, k jejímž projevům došlo v pracovní době. Soud dospěl k závěru, že v daném případě se o pracovní úraz nejedná, a to na základě podkladů soudního znalce, který jednoznačně uzavřel, že k danému poškození zdraví vůbec nedošlo v příčinné souvislosti s konkrétním úrazovým dějem

(srov. VALENTOVÁ, Klár a kol. Zákoník práce. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 872–873, marg. č. 2). V daném případě nebyla pracovní činnost žalobkyně příčinou jejích zdravotních potíží, které nebyly jejím důsledkem, neboť zdravotní stav žalobkyně byl nepříznivý již před výkonem práce a jen náhodou došlo k jeho manifestaci právě v pracovní době. V daném případě absentuje obligatorní příčinná souvislost, a proto nemohlo dojít k naplnění všech zákonných znaků nutných pro kvalifikaci poškození zdraví žalobkyně jako pracovního úrazu.

52. Jako irelevantní soud vyhodnotil též námitku žalobkyně týkající se predispozice, která by mohla být teoreticky skutečností, pro kterou by bylo možno náhradu maximálně snížit, nikoli zcela vyloučit. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že Nejvyšší soud ČR dovodil, že predispozice (existence dříve vzniklého chorobného stavu) poškozeného nevylučuje příčinnou souvislost mezi škodnou událostí a vznikem újmy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 12. 2016, sp. zn. 25 Cdo 4301/2015 a ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1508/2007). Z hlediska příčinné souvislosti je nutné konstatovat, že za okolnosti přičitatelné poškozenému z hlediska následků vyvolaných škodní událostí nemůže být pokládán předchozí zdravotní stav. Predispozice poškozeného jsou zcela přičitatelné škůdci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2726/2020). Příčinnou souvislost proto nelze vylučovat (ani částečně) jen proto, že protiprávní jednání škůdce dovršilo již stávající nepříznivý zdravotní stav poškozeného

(srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2000 sp. zn. 25 Cdo 676/99). Nejvyšší soud

ČR taktéž dovodil, že k založení odpovědnosti za újmu na zdraví postačí, je-li porušení právní povinnosti jednou z příčin vzniku škody, a to důležitou, podstatnou a značnou s tím, že ji nelze vylučovat jen proto, že toto jednání dovršilo již stávající nepříznivý zdravotní stav poškozeného. V daném případě však soud dospěl k závěru, že poškození zdraví, které utrpěla žalobkyně, nenastalo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, a proto nejsou dány podmínky pro posouzení úrazu žalobkyně jako úrazu pracovního a nemá smysl zjišťovat míru predispozic, neboť existence dříve vzniklého chorobného stavu není predispozicí, nýbrž jeho příčinou.

53. O náhradě nákladů řízení účastníků soud rozhodl dle § 142 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen “o. s. ř.”), neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch. Předně je nutno vymezit, že předmětem řízení je pět relativně samostatných nároků, jež některé jsou rozdílné v rovině hmotného práva (odlišný počátek promlčecí doby), tak v rovině procesní (zkoumání náležitostí žaloby) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1485/2019, usnesení téhož soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2675/2020). Konkrétně se jedná o náhradu za ztrátu na výdělku, účelně vynaložené náklady a odstupné a na druhé straně bolestné a ztížení společenského uplatnění, které je nutno subsumovat pod různou tarifní hodnotu. Při určení tarifní hodnoty pro první skupinu nároků (náhrada za ztrátu na výdělku, účelně vynaložené náklady a odstupné) soud vycházel ze součtu jejich výše (192 500 + 159 061 + 234 869 + 3 979 + 295 404 = 885 813 Kč) podle § 7 bod 6. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) č. 177/ 1996 Sb., v účinném znění (dále jen„ advokátní tarif“), naopak při určení tarifní hodnoty za úkony učiněné v souvislosti s nárokem na bolestné a ztížení společenského uplatnění soud vycházel v obou případech z § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 10.2021, sp. zn. 25 Cdo 2515/2021 či usnesení téhož soudu ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2060/2020), a proto jak u bolestného, tak u ztížení společenského uplatnění soud vycházel z tarifní hodnoty 50 000 Kč. Podle § 12 odst.

3 advokátního tarifu při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Podle tohoto ustanovení se postupuje také tehdy, pokud byly samostatné nároky uplatněny jednou žalobou (podrobně KOVÁŘOVÁ, Daniela, HAVLÍČEK, Karel, ed. Odměna advokáta: komentář: podle stavu k 1.2.2019. Vydání druhé. Praha: Wolters Kluwer, 2019. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7598 -280-3). Sazba mimosmluvní odměny za každý z úkonů právní služby, které se vždy týkaly všech třech nároků, činí podle § 7 bodu 6. advokátního tarifu 12 260 Kč (vycházeje z tarifní hodnoty 985 313 Kč (885 313 + 50 000 + 50 000)). Předně soud avizuje, že v daném případě zástupce žalovaného s ohledem na vyostřené vztahy mezi účastníky navrhl, aby mu soud z úřední povinnosti přiznal odměnu dle úkonů, jež jsou obsahem spisu a z této skutečnosti tedy soud při rozhodování o nákladech řízení žalovaného vycházel. Náklady řízení v této věci představují odměnu za zastoupení žalovaného ve výši 171 640 Kč, neboť zástupce žalovaného učinil celkem 14 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení dne datum, vyjádření k žalobě z datum, 2 úkony právní služby za účast u jednání soudu přesahující 2 hodiny dne datum (anonymizováno – údaj o čase hod.), doplnění skutkových tvrzení ze dne datum, 2 úkony právní služby za účast u jednání soudu přesahující 2 hodiny dne datum (anonymizováno – údaj o čase hod.),

2 úkony právní služby za účast u jednání soudu přesahující 2 hodiny dne datum (anonymizováno údaj o čase hod.), účast na jednání soudu dne datum (anonymizováno – údaj o čase hod.), formulace otázek pro soudního znalce z datum (doplněno podáním z datum), vyjádření ke znaleckému posudku na základě výzvy soudu z datum a konečně 2 úkony právní služby za účast na jednání soudu přesahující 2 hodiny dne datum (anonymizováno údaj o čase hod.). Dále se náklady žalovaného skládají z 14 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst.

3 advokátního tarifu, v celkové výši 4 200 Kč. Žalovanému naopak nebyla přiznána odměna za písemné podání ze dne datum, které bylo pouhou odpovědí na výzvu k předložení znaleckého posudku, a dále ze dne datum a datum, kterými byly sdělovány pouze adresy navržených svědků. Žalovanému nebyla přiznána odměna ani za závěrečný návrh ze dne datum, neboť písemné vyhotovení závěrečného návrhu není účtovatelným úkonem

(srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 8 To 50/99). Tyto úkony soud nepovažuje za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva ve smyslu

§ 142 odst. 1 o. s. ř. V souvislosti s účastí na proběhnuvších jednáních absolvoval zástupce žalovaného celkem 5 cest z obec do obec a zpět (jedna cesta 410 km). Všechny cesty byly vykonány značka automobilu, registrační značka, jehož kombinovaná spotřeba je dle předloženého technického průkazu 7,5 l (dle metodiky EU 2004). Cestovné za cestu vykonanou dne datum činí při vyhláškové ceně za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů 27,80 Kč, částku ve výši 1 778,90 Kč ( (7, číslo x 410 x 27,80) + (4,40 x 210)). Cestovné za 2 cesty vykonané týmž vozidlem k jednáním konaným dne datum a datum činí při vyhláškové ceně za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů 33,80 Kč, částku ve výši 5 686,70 Kč ( (7, číslo x 820 x 33,80) + (4,40 x 820)). Pro úplnost soud uvádí, že ve druhém případě aplikoval vyhlášku o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad č. 589/ 2020 Sb., ve znění účinném od 19. 10. 2021 do 31. 12. 2021. Cestovné za 1 cestu vykonanou týmž vozidlem na jednání konané dne datum činí při a vyhláškové ceně za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů 37,10 Kč, částku ve výši 3 067,80 Kč

( (7, číslo x 410 x 37,10) + (4,7 x 410)). Žalovanému byla přiznána taktéž odměna za cestu vykonanou týmž vozidlem na jednání konané dne datum, která činí při a vyhláškové ceně za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů 41,20 Kč částku ve výši 3 398,90 Kč ( (7, 5/100 x 410 x 41,20) + (5,2 x 410)). Žalovanému byla přiznána též náhrada za promeškaný čas ve smyslu

§ 14 odst. 3 advokátního tarifu, trvala-li jedna cesta 2 x 2,25 hod (10 půlhodin), náleží žalovanému za celkových pět cest náhrada za promeškaný čas ve výši 50 půlhodin, tedy v částce

5 000 Kč Náklady řízení představují součet všech shora uvedených částek (171 640 + 4 200

+ 1 778,90 + 5 686,70 + 3 067,80 + 3 398,90 + 5 000) ve výši 194 772,30 Kč, který je dále navýšen o sazbu daně z přidané hodnoty, neboť zástupce žalovaného ve smyslu § 137 odst.

3 o. s. ř. a § 14a advokátního tarifu prokázal, že je jejím plátcem. Náklady žalovaného vzniklé v souvislosti s jeho zastoupením činí 235 674,50 Kč. Součástí nákladů řízení je i náhrada nákladů za ubytování ve výši 1 280 Kč ze dne datum, jejichž výši žalovaný prokázal příslušným dokladem. Pro úplnost soud dodává, že zástupce žalovaného požadoval přiznat ubytování za dva dny, nicméně k druhému dni nepředložil soudu potvrzení o tom, že by ubytování bylo zrealizováno a v jaké výši bylo hrazeno, a proto mu jej soud nepřiznal. Taktéž soud žalovanému nepřiznal požadovanou„ kalkulaci úhrady nákladů na znalce“, protože taktéž nebyla soudu prokázána výše a bližší specifikace těchto nákladů. S ohledem na shora uvedené skutečnosti byla procesně neúspěšné žalobkyni uložena povinnost uhradit žalovanému k rukám jeho zástupce celkovou částku 236 954,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku

(§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.). Závěrem pak soud dodává, že v dané věci neshledal důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. Žalobkyně důvody hodné zvláštního zřetele spatřuje ve skutečnosti, že žalovaný selhal při plnění svých povinností spojených s pracovním úrazem, porušil dohodu, podle níž se mělo vycházet ze znaleckého posudku MUDr. příjmení. Žalobkyně dále poukázala na to, že je do dnešního dne invalidní s tím, že protistranou je veřejný subjekt (právnická osoba) financovaná z veřejných zdrojů. Podle žalobkyně tak reálně nevznikne škoda, kterou by bylo třeba kompenzovat. S tímto tvrzením žalobkyně se nelze ztotožnit. Předně použití moderačního práva neodůvodňuje kupříkladu fakt, že výdělečná a majetková situace je u zvítězivšího účastníka lepší než u odpůrce (srov. SVOBODA, Karel a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 2). Navíc nelze přehlédnout, že veřejné prostředky nejsou nahodile generovány, jejich neúčelné využívání přesahuje zájem jednotlivce. Žalovaného nelze formou nepřiznání nákladů řízení sankciovat za to, že nebyla ochotna uzavřít mimosoudní dohodu o skutečnosti, o níž měla důvodnou a opodstatněnou pochybnost. Naopak byl to právě žalovaný, který i přes jednoznačné a pro něj příznivé závěry znaleckých posudků žalobkyni nabídl, že v případě zpětvzetí žaloby bude požadovat jen 50 % náhrady nákladů řízení. Na takovou dohodu však žalobkyně nepřistoupila, ač si musela být vědomá, jakým způsobem soud rozhodne. Konečně byla to právě žalobkyně, která se obrátila na soud, aby spornou otázku vyřešil. Lze se ztotožnit s tím, že žalobkyně je osobou invalidní, nicméně nelze přehlédnout, že její pracovní schopnost je toliko snížená a nikoli vyloučená a nic jí tudíž nebrání, aby se alespoň zčásti navrátila do profesního života. Navíc v průběhu celého řízení bylo patrné, že žalobkyně má podporu ze strany svého manžela, který ji může pomáhat i po jeho pravomocném skončení. Skutečnost, že jednou ze stran řízení je osoba veřejného práva, automaticky bez dalšího nemůže znamenat, že by takový účastník neměl mít právo na náhradu nákladů řízení, takovému rozhodnutí předchází výhradně úvaha soudu, při níž je nutné vzít v potaz veškeré relevantní skutečnosti. Soud v daném případě nespatřuje žádnou okolnost, za níž je nespravedlivé žádat po žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení.

54. Na závěr pak soud s odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na výsledek řízení uložil procesně neúspěšné žalobkyni povinnost k náhradě účelně vynaložených nákladů státu. Ty jsou tvořeny znalečným vyplaceným soudnímu znalci anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno ve výši

5 480,90 Kč (základě usnesení ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací), soudní znalkyni příjmení jméno příjmení, anonymizováno ve výši 2 441 Kč (usnesení ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací) a též soudnímu znalci celé jméno znalce v částce 21 600 Kč (usnesení ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací) a v částce 4 241,80 Kč (dle usnesení ze dne datum rozhodnutí, č. J. číslo jednací). Součet uvedených částek ve výši 33 763,70 Kč má žalobkyně povinnost zaplatit na účet Okresního soudu ve obec do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

55. Konečně pak soud pro úplnost uvádí, že o zaplacení soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení v dané věci nerozhodoval. Žalobkyně je v daném případě jakožto navrhovatelka od soudního poplatku osvobozena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4429/2015). Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích platí, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Jednou z podmínek přechodu poplatkové povinnosti v řízení, v němž je žalobce od poplatku osvobozen je, že soud návrhu (alespoň zčásti) vyhoví. Přechod nepřichází v úvahu, byla-li žaloba zcela zamítnuta, odmítnuta, anebo bylo řízení zastaveno. S ohledem na skutečnost, že žaloba byla v dané věci v plném rozsahu zamítnuta, k přechodu poplatkové povinnosti nedošlo.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve obec.

Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.