OSST 8 C 164/2024-13

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Winklerem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně, sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupené: Jméno Zástupce, IČO IČO Zástupce, advokát, ⟪LB:lb_003⟫ se sídlem Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, ⟪LB:lb_006⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení částky 13 691,19 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobkyni celkovou částku 13 691,19 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností právnická osoba., (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které měl žalovaný vrátit v 14 měsíčních splátkách. Žalovaný však nedostál svým smluvním povinnostem, když úvěr nesplácel řádně a včas. Dne 18. 1. 2017 bylo u žalovaného zahájeno insolvenční řízení u Krajského soudu v adresa pod sp. zn. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno, přičemž úpadek žalovaného byl prohlášen dne 20. 2. 2017. Žalobce řádně přihlásil svou pohledávku, přičemž pohledávka byla v přihlášené výši zjištěna. Po zahájení insolvenčního řízení byla na úvěr uhrazena celkem částka ve výši 13 580,81 Kč, kdy tato částka byla ve výši 12 272 Kč započtena na dlužný úrok a dlužné poplatky a v částce 1.308,81 na dlužnou jistinu. Dne 17. 6. 2022 bylo vzato na vědomí splnění oddlužení žalovaného, přičemž žalovaný nebyl osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zbývající dlužné částky. Žalovaný již ke dni podání žaloby nezaplatil ničeho.

2. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum a smluvních podmínek k této smlouvě je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 7. 5. 2015 uzavřena smlouva č. hodnota, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalovaného zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků poplatek v celkové výši 12 272 Kč sestávající z úroku ve výši 1 444 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu v částce 1 078 Kč a poplatku za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalovaného v částce 3 750 Kč. Úvěr měl žalovaný splácet v celkem 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč. Celkově tak měl žalovaný věřiteli zaplatit částku 27 272 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 187,60 %, úrok byl sjednán ve výši 15 % ročně. Součástí smluvních ujednání je i potvrzení žalovaného, že převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy částku 15 000 Kč. Žalovaný však svoji povinnost dluh věřiteli splácet neplnil dle obsahu smluvních ujednání řádně a včas. Od 9. 7. 2016 byl v prodlení se zaplacením všech neuhrazených splátek a právní předchůdce žalobkyně mohl požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Dle Smluvních podmínek mohl právní předchůdce žalobkyně v případě prodlení dlužníka požadovat smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky a dále smluvní pokutu v částce 1 000 Kč za každý jednotlivý případ, kdy se dostane do prodlení se splátkou o dobu delší než tři dny, nebo když žalovaný nesdělí právnímu předchůdci žalobkyně ve lhůtě 7 dnů, že u něho došlo ke změně trvalého bydliště, adresy pro doručování, v příjmech a výdajích. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, z přílohy č. 1 k této smlouvě a oznámení o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že dne 2. 1. 2017 uzavřela právní předchůdce žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla na žalobkyni postoupena i pohledávka za žalovaným vznikla na základě smlouvy o úvěru č. hodnota. Ke dni postoupení pohledávky výše pohledávky dosahovala částky 24 272 Kč. Z přihlášky žalobkyně do insolvenčního řízení žalovaného má soud za prokázané, že žalobkyně přihlásila částku 27 272 Kč. Z usnesení Krajského soudu v adresa čj. Anonymizováno spisová značka – AnonymizovánoAnonymizováno– Anonymizováno má soud za prokázané, že u žalovaného bylo vzato na vědomí splnění oddlužení, avšak žalovaný nebyl pro porušování povinností osvobozen od hrazení pohledávek zahrnutých v oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny.

3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

4. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla žalovanému poskytnuta původním věřitelem dne 7. 5. 2015 částka 15 000 Kč, přičemž vrátit měl částku 27 272 Kč a z této částky úroky činili částku 1 444 Kč a poplatky 10 828 Kč, tedy více než dvě třetiny plnění poskytnutého věřitelem. Takto razantní navýšení výše závazku dlužníka je způsobeno konstrukcí poplatků za poskytnutí úvěru, zahrnujících nejen zákonem předvídaný smluvní úrok, ale také (a především) neadekvátně vysoké poplatky za administrativní činnost věřitele. Neadekvátnost jejich výše soud dovozuje z obsahu smlouvy (jednoduchá formulářová smlouva, nenáročná na zpracování či formulaci) a ze způsobu administrace pohledávek nebankovními poskytovateli zápůjček a úvěrů, který je vysoce automatizovaný a v případě všech jednotlivých dlužníků prakticky shodný. Jen stěží lze uvažovat o tom, že věřiteli v souvislosti s uzavřením smlouvy se žalovaným a její administrací vznikly tak vysoké náklady, jak smlouva uvádí – jen za poskytnutí úvěru si žalobce vyúčtoval částku 6 000 Kč a za formální administraci se žalovaný zavázal zaplatit částku 1 078 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit poplatek ve výši 3 750 Kč za inkasní službu v místě bydliště žalovaného. Z obsahu smlouvy nevyplývá důvod takto vysoké nákladnosti položek představujících vysoce automatizované a ze své povahy jednoduché činnosti. Z toho soud uzavírá, že skutečným účelem sjednání těchto poplatků nebylo pokrytí nákladů administrativní činnosti věřitele, ale skryté navýšení smluvního úroku tak, aby svojí deklarovanou výší nepřesahoval hranici, která s největší pravděpodobností dle názoru žalobkyně je v souladu s dobrými mravy. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna ve své reálné výši naprosto nepřiměřená výši plnění, které věřitel žalované poskytl. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je u smlouvy vyjádřena u RPSN ve výši 187,60 % ročně, je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi.

5. Nevyváženost smlouvy v neprospěch žalované jako dlužníka dále vyniká v případě jejího prodlení se splácením, kdy dlužná neuhrazená částka je ode dne následujícího po datu splatnosti sjednané splátky postižena smluvní pokutou ve výši 0,5 % denně, tedy 182,5 % ročně. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o. z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše všech problematických administrativních poplatků, je zahrnuta již ve výši jednotlivých splátek, které byl žalovaný povinen dle smlouvy platit. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Takto uzavřená smlouva o úvěru je ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

6. Nároky žalobkyně tak bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o. z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o. z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně jako postupník tak má právo na vrácení částky, kterou žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru její právní předchůdce poskytl.

7. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. 32 Cdo 2306/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2001, pod číslem 58, vysvětlil, že k obligatorním obsahovým náležitostem smlouvy o postoupení pohledávky vedle vlastního označení účastníků (postupitele a postupníka) patří identifikace postupované pohledávky, která musí zahrnovat řádné označení postupitelova dlužníka a popis pohledávky co do její výše a skutečností, na nichž se zakládá. Dále je v něm uvedeno, že postupovaná pohledávka musí být identifikována dostatečně určitě – tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou postupitele za stejným dlužníkem a aby mezi smluvními stranami nevznikaly pochybnosti o tom, jaká pohledávka, jak a kdy byla postoupena.

8. V rozsudku ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 1433/2006, Nejvyšší soud vyložil, že vzhledem k tomu, že způsob určení pohledávek, které jsou předmětem cesse, zákon nestanoví, je na účastnících, jaká identifikační kritéria pro vymezení postupovaných pohledávek zvolí. V rozsudku ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 654/2003, Nejvyšší soud vysvětlil, že právní literaturou (srov. např. Jehlička, O. – Švestka, J. - Škárová, M. a kol: Občanský zákoník. Komentář. 9. vydání, Praha, C. H. Beck 2004, str. 766) i soudní praxí vznášený (a Nejvyšším soudem sdílený – srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1074/2003) požadavek, aby v písemné postupní smlouvě byla jednoznačně určena převáděná pohledávka natolik nepochybně, aby bylo zjistitelné, jaká pohledávka je předmětem postoupení (především aby v ní převáděná pohledávka byla jednoznačně určena označením předmětu plnění, osoby dlužníka, případně právního důvodu, aby ji nebylo možné zaměnit s pohledávkou jinou), nemusí být vždy (bezvýjimečně) naplněn jen vymezením předmětu plnění, osoby dlužníka, případně právního důvodu plnění. V této souvislosti uvedl, že smyslu dané úpravy se neprotiví, aby nezaměnitelná identifikace postupovaných pohledávek byla provedena i zprostředkovaně (např. odkazem na čísla postupitelových faktur – shodně srov. rovněž například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 523/2005). V rozsudku ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 33 Odo 899/2004, Nejvyšší soud vysvětlil, že určitost předmětu písemného právního úkonu není omezena jen na případy, kdy je tento předmět specifikován v samotném textu, který obsah úkonu zachycuje; požadavku určitosti vymezení předmětu písemného právního úkonu vyhovuje i písemný odkaz na jinou listinu, z níž je předmět úkonu objektivně (tedy každému, a nikoli jen smluvním stranám) seznatelný, samozřejmě za předpokladu, že je v této listině označen zcela nezaměnitelným způsobem. V usnesení ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1319/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2003, pod číslem 165/2003, pak bylo vysvětleno, že v rovině hmotněprávní lze identifikovat pohledávku rozmanitým způsobem, zejména uvedením právní skutečnosti, na níž je založena, výší, splatností, případně i jinými skutečnostmi, včetně odkazu na event. titul, jímž byla přiznána; vždy však tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou postupitele za týmž povinným.

9. Z výše uvedeného tak vyplývá, že v případě, že je postupována pohledávka, je nutno ke splnění požadavku určitosti smlouvy o postoupení pohledávek ve smlouvě vymezit, která pohledávka, popřípadě jaká její část, je smlouvou postupována. Tento závěr pak logicky dopadá na skutečnost, jaká část pohledávky je postupována.

10. V souzeném případě ze smlouvy o postoupení pohledávky a přílohy č. 1 vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným, vzniklou dne 7. 5. 2015 na základě smlouvy o úvěru. Ke dni 2. 1. 2017, tedy již po splatnosti celého úvěru, byla výše pohledávky právního předchůdce žalobkyně za žalovaným stanovena na částku 24 272 Kč, tedy ne 27 272 Kč, tak jak uvádí žalobkyně v přihlášce do insolvenčního řízení nebo v tomto řízení. Ze samotného vyjádření žalobkyně pak má soud za nesporné, že v rámci insolvenčního řízení byla žalobkyni uhrazena částka 13 580,81 Kč.

11. Na základě provedeného dokazování a závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy, je žalovaný povinen vrátit žalobkyni pouze jistinu dluhu, tedy částku 15 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek je jednoznačné, že žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil částku 3 000 Kč, neboť tato částka odpovídá rozdílu mezi pohledávkou stanovenou ve smlouvě o úvěru ze dne 7. 5. 2015 (27 242 Kč) a postoupenou pohledávku v částce 24 272 Kč. V rámci insolvenčního řízení pak žalovaný uhradil žalobkyni částku 13 580,81 Kč, tedy žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil právnímu předchůdci žalobkyně a žalobkyni v souhrnu částku 16 580,81 Kč. Soud tak má za prokázané, že bezdůvodné obohacení, které na straně žalovaného vzniklo, již ke dni rozhodnutí soudu neexistuje, a tudíž soud žalobu, jako nedůvodnou, zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný byl v řízení úspěšnější. Soud však náhradu nákladů řízení žalovanému nepřiznal, neboť tento se řízení nijak neúčastnil, a tudíž mu žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.