OSST 32 C 70/2025-81

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Volkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 31 649 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky ve výši 2 825 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 825 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 63,6 % ročně z částky 17 897,69 Kč od 23. 7. 2024 do 13. 8. 2024.

II. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně dožaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 20 569 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od 23. 7. 2024 do zaplacení, částky 8 255,02 Kč a úroku ve výši 20 % ročně z částky 17 897,69 Kč od 23. 7. 2024 do 13. 8. 2024 ve výši 872,74 Kč úroku ve výši 14,75 % z částky 17 897,69 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od 23. 7. 2024 dosáhne částky 79 372 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 31 649 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 6. 3. 2023 prostřednictvím dálkové komunikace, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 19 000 Kč. Smlouvou se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši úrokové sazby 83,6 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 571 Kč splatných do 15. dne každého měsíce počínaje dubnem 2023, součástí splátky je také částka 193 Kč tvořící platbu na pojištění schopnosti žalovaného splácet. Schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena z dokladů poskytnutých žalovaným a dotazy v databázích SOLUS a NRKI a insolvenčním rejstříku. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil v období od dubna 2023 do března 2024 celkem částku 20 432 Kč. Následně došlo ze strany žalovaného k prodlení, v důsledku čehož došlo k 21. 7. 2024 k zesplatnění celého úvěru, kdy došlo k zesplatnění celé nezaplacené jistiny úvěru a všech nezaplacených úroků, které se staly součástí nové jistiny v celkové výši 21 610,16 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení zesplatněné nové jistiny úvěru, dále částky 998 Kč tvořící smluvní pokutu, částky 400 Kč odpovídající náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z nové dlužné jistiny ve výši 21 610,16 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou od 23. 7. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 83,6 % ročně z částky 17 897,69 Kč ode dne 23. 7. 2024 do 13. 8. 2024 ve výši 872,74 Kč a ode dne 14. 8. 2024 požaduje uhrazení tohoto úroku ve výši 14,75 % ročně, maximálně však do výše 79 372 Kč a částky 386 Kč tvořenou dvěma nezaplacenými úhradami za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr. Požadované haléřové částky byly žalobkyní zaokrouhleny směrem dolů. Dále žalobkyně požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 23 394 Kč ve výši 12,75 % ročně od 23. 7. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v průběhu řízení byl zcela nečinný.

3. Podáním ze dne 3. 9. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 2 825 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 825 Kč ode dne 23. 7. 2024 do zaplacení a ohledně úroku ve výši 63,6 % ročně z částky 17 897,69 Kč od 23. 7. 2024 do 13. 8. 2024.

4. Z provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota dne 6. 3. 2023. Celková výše úvěru činila 19 000 Kč, celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit činila 66 144 Kč, a to ve 48 měsíčních splátkách po 1 571 Kč, splátka zahrnuje splátku jistiny, úroku za poskytnutí úvěru a měsíční úhradu za pojištění. Splatnost jednotlivých splátek byla stanovena k 15. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl spotřebitelský úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 83,60 % ročně, RPSN činilo 124,37 %. Ohledně výše úroku za poskytnutí úvěru byla sjednána jeho maximální výše 79 372,80 Kč. V případě prodlení klienta s úhradou splátky o více než 30 dnů, byla smlouvou ujednána povinnost úvěrovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku ohledně níž se dostal do prodlení přesahujícího 30 dnů. V souvislosti s prodlením bylo ujednáno taktéž právo poskytovatele úvěru na uhrazení účelně vynaložených nákladů vzniklých s prodlením u každé splátky, u které se úvěrovaný ocitl v prodlení o více než 15 dnů, ve výši 200 Kč. V případě prodlení o délce 65 dnů bylo ujednáno automatické zesplatnění celého úvěru, a to jistiny úvěru, veškerých úroků, smluvních pokut a náhrad nákladů, tyto se stávají novou jistinou úvěru. Současně s tímto vzniká úvěrovanému povinnosti zaplatit poskytovateli úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. Úhrada za sjednané pojištění činila 193 Kč měsíčně. Smlouva byla žalovaným podepsána prostřednictvím jedinečného kódu Anonymizováno (zjištěno z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru č. hodnota, z Předsmluvního formuláře a z Přílohy č. hodnota k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr). Totožnost žalovaného byla ověřena fotografií občanského průkazu (zjištěno z fotografie přední i zadní strany občanského průkazu žalovaného). Poskytnutí úvěru žalovanému bylo žalobkyní schváleno 7. 3. 2023 a došlo tak tím k uzavření výše uvedené smlouvy. Žalovaný si sjednal také pojištění schopnosti splácet úvěr. Celková výše poskytnutého schváleného úvěru činila 19 000 Kč, úvěrovaný měl zaplatit celkem 66 144 Kč v 48 měsíčních splátkách po 1 571 Kč, zápůjční úroková sazba činila 83,60 % ročně, RPSN činilo 119,92 % (zjištěno z Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. hodnota). Částka 19 000 Kč byla 6. 3. 2023 vyplacena na účet č. č. účtu s variabilním symbolem var. symbol (zjištěno z elektronického výpisu pohybu na účtu č. č. účtu). Žalovaný byl vyzván k zaplacení splátek, u nichž se dostal do prodlení a byl upozorněn na možnost okamžitého zesplatnění celého úvěru (zjištěno z Výzev k zaplacení ze dne 17. 6. 2024 a 16. 7. 2024). Žalobkyně vystavila oznámení o okamžitém zesplatnění úvěru dne 21. 7. 2024 a vyzvala žalovaného k úhradě částky 23 394 Kč (zjištěno z Oznámení ze dne 21. 7. 2024). Žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem 20 432 Kč (zjištěno z Karty klienta). Příjmy žalovaného ze zaměstnání byly zohledněny ve výši 26 584 Kč, výdaje byly zjištěny ve výši 8 822 Kč, a to ve výši životního minima v částce 4 860 Kč a v částce 3 962 Kč na bydlení. Žalovaný uvedl, že je svobodný a žije u rodičů. Na účet č. č. účtu vedený na žalovaného byla v únoru připsána částka 26 584 Kč od zaměstnavatele žalovaného (zjištěno z Hodnocení klienta a z výpisu z účtu č. č. účtu ze dne 27. 2. 2023). Žalovaný byl zaměstnán u společnosti Anonymizováno adresa-Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno. na dobu neurčitou s průměrným čistým měsíčním příjmem 32 170 Kč (zjištěno z Potvrzení o výši příjmů zaměstnance ze dne 27. 2. 2023). Žalovaný nemá záznam v registru SOLUS (zjištěno z výpisu z registru SOLUS). CBS skóre žalovaného bylo zjištěno 227, jedná se o hodnotu zařazenou do kategorie I., tedy do nízkých bodů interního Score Card, kdy je zjištěno vyšší riziko, úvěr je v takovémto případě výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán (zjištěno z výpisu z NRKI). Klientské úrokové sazby ze spotřebitelských úvěrů činily v březnu 2023 sazbu 9,45 % (zjištěno ze systému ARAD České národní banky). Žalovaný byl vyzván k úhradě před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 10. 10. 2024 s dodejkou).

6. Z dalších v řízení provedených důkazů nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti, případně tyto vyplývají z jiných provedených důkazů.

7. Dle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), dle odst. 1 žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Dle odst. 3 daného ustanovení jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Dle odst. 4 ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

8. Soud se nejprve zabýval částečným zpětvzetím žaloby. Toto podání učinila žalobkyně dříve, než bylo ve věci zahájeno jednání, nebylo tak nutno vyžadovat souhlasu žalovaného (který se navíc o možnost vyjádření se k tomuto svým nedostavením se k jednání připravil) a soud tak zpětvzetí v celém rozsahu vyhověl a řízení částečně zastavil.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, která běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakožto i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Soud z dostupných důkazů došel k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala. Žalobkyně sice řádně ověřila příjem žalovaného, nikoli však jeho výdaje. Zcela nedostatečné je pouhé spolehnutí se na tvrzení žalovaného a započítání životního minima. Je povinností poskytovatele úvěru vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Uvedené výdaje na bydlení ve výši 3 962 Kč ověřovány nijak nebyly. Pokud jiné výdaje žalovaný neuvedl, nelze to zhojit tím, že se započítají náklady životního minima, mělo zde nastoupit podrobnější dotazování se na náklady a pokud by žalovaný informace nedoplnil, má toto vést k zamítnutí žádosti o úvěr. Zcela běžně je schopen spotřebitel jistě předložit doklady o svých příjmech (pracovní smlouva, rozhodnutí o dávkách apod., výpis z účtu) i doklady o svých pravidelných výdajích (vyúčtování telekomunikačních služeb, SIPO, výpis z účtu, ze kterého jsou strhávány ceny za služby, nájemní smlouva, prohlášení rodičů či třetích osob, bydlí-li spotřebitel u nich apod.). Existují výdaje, které nemůže poskytovatel úvěru bez pravdivé informace ze strany spotřebitele ověřit, jako např. v případě, kdy spotřebitel tvrdí, že nemá žádné výdaje s jinými úvěry či půjčkami u subjektů odlišných od poskytovatele úvěru a nemá ani záznamy v rejstřících SOLUS či NRKI, avšak v takovém případě nelze po poskytovateli požadovat, aby podrobně pátral (ostatně to není ani jeho povinnost) o takových závazcích spotřebitele a případné nepravdivé poskytnutí takové informace spotřebitelem nemůže jít k tíži poskytovatele úvěru. Zde však neproběhlo ani základní šetření výdajů žalovaného, kterým by žalobkyně své povinnosti dostála. Nadto jako pomyslná rudá vlajka mělo působit skóre v registru NRKI, na základě čehož mělo tím spíše dojít k důkladnému zkoumání nákladů před poskytnutím úvěru.

14. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nezkoumala řádně schopnost žalovaného splácet daný úvěr, a proto je smlouva pro porušení povinnosti uvedené v § 86 o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

15. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018, a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.

16. Pokud jde o odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, tento není přiléhavý. Výklad, který by umožňoval poskytovateli úvěru spoléhat se na to, že i přes nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti může být spotřebitelský úvěr platně uzavřen a vzniknou mu tedy i nároky na další nároky, pokud by spotřebitel byl fakticky schopen úvěr splácet, je v rozporu s eurokonformním výkladem uvedených právních předpisů, neboť by umožňoval obcházet zákonnou povinnost poskytovatele úvěru a spoléhat se na to, že spor nenastane či se následně nezjistí, že spotřebitel nebyl úvěruschopný. Proto je nutno v souladu se závěry rozsudku SDEU sp. zn. C 755/22, který odpověděl na položenou předběžnou otázku tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky, trvat na požadavku na řádné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem v době sjednání úvěrové smlouvy a nepřipuštění možnosti jejího dodatečného zkoumání a prokazování v soudním sporu o nároky z takové smlouvy. Uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 je proto nutno považovat za překonané rozsudkem SDEU sp. zn. C 755/22 (podrobně k tomu viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2024, č. j. 27 Co 166/2024-250).

17. S ohledem na shora popsané nesplnění povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, paušálních náhradách výdajů a dalších plněních (§ 576 o. z.).

18. Za této situace je žalovaný, jakožto spotřebitel podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoli na úroky, poplatky apod. Žalovanému byla poskytnuta žalobkyní částka 19 000 Kč, žalovaný dle tvrzení žalobkyně i dle provedených důkazů na předmětný úvěr uhradil celkem částku 20 432 Kč, tedy částku převyšující poskytnutou jistinu. Žaloba tak z tohoto důvodu byla v celém rozsahu (v jakém nedošlo k zastavení řízení pro částečné zpětvzetí žaloby) zamítnuta. Současně soud dodává, že k zamítnutí žaloby by došlo také z důvodu ujednané výše úrokové míry, která mnohonásobě převyšuje výši úrokové sazby stanovenou Českou národní bankou u spotřebitelských úvěrů.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., kdy řízení bylo částečně zastaveno nikoliv z důvodu chování žalovaného, a v rozsahu, v jakém řízení částečně zastaveno nebylo, byl zcela úspěšný žalovaný, který však v průběhu celého řízení zůstal nečinný a žádné náklady mu tak v souvislosti s probíhajícím řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.