OSST 32 C 50/2026-83

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Volkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 19 596 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 132 Kč.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 967 Kč s úrokem z prodlení z částky 18 129 Kč ve výši 12 % ročně od 21. 6. 2025 do 15. 7. 2025 ve výši 149 Kč, úrok z prodlení z částky 17 129 Kč ve výši 12 % ročně od 16. 7. 2025 do 8. 9. 2025 ve výši 309,65 Kč, úrok z prodlení z částky 16 129 Kč ve výši 12 % ročně od 9. 9. 2025 do 6. 10. 2025 ve výši 148,40 Kč, úrok z prodlení z částky 15 129 Kč ve výši 12 % ročně od 7. 10. 2025 do zaplacení, částku ve výši 4 467,65 Kč a úrok ve výši 68,4 % ročně z částky 13 584,95 Kč od 21. 6. 2025 do 14. 7. 2025 ve výši 594,72 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 13 584,95 Kč od 15. 7. 2025 do 6. 10. 2025 ve výši 354,48 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 13 133,54 Kč od 7. 10. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 6. 2025 dosáhne částky 49 420,80 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalované domáhá zaplacení částky 19 596,65 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní jako věřitelkou a žalovanou jako klientkou byla dne 23. 9. 2024 prostřednictvím emailové komunikace za použití jedinečného kódu uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na základě níž byla žalované poskytnuta částka 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 68,4 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách ve výši 978 Kč, jejichž součástí byla rovněž úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 20 Kč měsíčně. Úvěruschopnost žalované byla žalobkyní před poskytnutím úvěru prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované a v NRKI s tím, že platební schopnosti žalované byly posouzeny jako dostatečné. Žalované byla žádost o úvěr schválena. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila celkem 5 868 Kč před zesplatněním úvěru a další částku 3 000 Kč po zesplatnění úvěru. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokuty ve výši 996 Kč z důvodu prodlení s úhradou splátek č. 1, 3, 7 a 8. V souvislosti s prodlením žalobkyně dále požaduje uhrazení náhrady nákladů ve výši 1000 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení přesahujícího 65 dnů u splátky č. 7 splatné dne 15. 4. 2025, došlo ze strany žalobkyně k datu 19. 6. 2025 k zesplatnění celého úvěru. Nesplacená jistina a nezaplacené úroky se staly součástí nové jistiny ve výši 15 893,54 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení od 21. 6. 2025 ke dni vyhotovení žaloby ve výši 4 467,65 Kč. Dále úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině a dále zákonný úrok z prodlení z částky 15 129 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota dne 23. 9. 2024. Celková výše úvěru činila 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 48 měsíčních splátkách po 978 Kč. Splatnost jednotlivých splátek byla stanovena k 15. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl spotřebitelský úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 68,4 % ročně. Součástí splátky byla rovněž úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 120 Kč měsíčně. V případě prodlení klientky s úhradou splátky o více než 30 dnů byla smlouvou ujednána povinnost úvěrované zaplatit smluvní pokutu ve výši 249 Kč za každou splátku, ohledně níž se dostala do prodlení přesahujícího 30 dnů. V souvislosti s prodlením bylo ujednáno taktéž právo poskytovatele úvěru na uhrazení účelně vynaložených nákladů vzniklých s prodlením u každé splátky, u které se úvěrovaná ocitla v prodlení o více než 15 dnů, ve výši 200 Kč. V případě prodlení o délce 65 dnů bylo ujednáno automatické zesplatnění celého úvěru, a to jistiny úvěru, veškerých úroků, smluvních pokut a náhrad nákladů, které se stávají novou jistinou úvěru. Současně s tímto vzniká úvěrované povinnost zaplatit poskytovateli úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení (zjištěno z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru).

5. Totožnost žalované byla ověřena fotografií občanského průkazu (zjištěno z fotografie občanského průkazu žalované).

6. Při hodnocení žalované bylo vycházeno z jejího pravidelného čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání ve výši 32 820 Kč, výše životného minima byla stanovena na částku 4 860 Kč, splátek (na úvěry, zápůjčky, výživné apod.) ve výši 1 215 Kč, úhrady na spoření ve výši 250 Kč, splátky Proficredit 10 823 Kč, bydlení 5 481, ostatní výdaje (např. doprava, kurzy, záliby) 300 Kč. Celkové výdaje činily 29 929 Kč. Žalovaná je zaměstnána u společnosti právnická osoba., bydlí u rodičů, má maturitu (zjištěno z dokumentu Hodnocení klienta). Příjem žalované za období května 2024 až srpna 2024 činil v průměrné výši částku 33 037,75 Kč (zjištěno z potvrzeních o provedené platbě). Dluh žalované po splatnosti činí 21 753 Kč (zjištěno z výpisu NRKI).

7. Žalovanou bylo zaplaceno před zesplatněním úvěru celkem 5 868 Kč a po zesplatnění úvěru částka 3 000 Kč, celkem tedy 8 868 Kč (zjištěno z karty klienta).

8. Dne 23. 9. 2024 došlo k vyplacení úvěru ve výši 14 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě (zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru).

9. Z dalších v řízení provedených důkazů nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti, případně tyto vyplývají z jiných provedených důkazů.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a z dalších zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

11. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakožto i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018, dále na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C679/18. Z těchto rozhodnutí vyplývá povinnost soudu zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a v případě porušení této povinnosti vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem.

15. Soud z dostupných důkazů došel k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalované řádně nezkoumala. Žalobkyně sice řádně ověřila příjem žalované, nikoli však její výdaje. Zcela nedostatečné je pouhé spolehnutí se na tvrzení žalované a započítání životního minima. Je povinností poskytovatele úvěru vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Uvedené výdaje na bydlení ověřovány nijak nebyly. Pokud jiné výdaje žalovaná neuvedla, nelze to zhojit tím, že se započítají náklady životního minima, mělo zde nastoupit podrobnější dotazování se na náklady a pokud by žalovaná informace nedoplnila, má toto vést k zamítnutí žádosti o úvěr. Zcela běžně je schopen spotřebitel jistě předložit doklady o svých příjmech (pracovní smlouva, rozhodnutí o dávkách, výpis z účtu apod.) i doklady o svých pravidelných výdajích (vyúčtování telekomunikačních služeb, SIPO, výpis z účtu, ze kterého jsou strhávány ceny za služby, nájemní smlouva, prohlášení rodičů či třetích osob, bydlí-li spotřebitel u nich apod.). Existují výdaje, které nemůže poskytovatel úvěru bez pravdivé informace ze strany spotřebitele ověřit, jako např. v případě, kdy spotřebitel tvrdí, že nemá žádné výdaje s jinými úvěry či půjčkami u subjektů odlišných od poskytovatele úvěru a nemá ani záznamy v rejstřících SOLUS či NRKI (zde tomu tak není), avšak v takovém případě nelze po poskytovateli požadovat, aby podrobně pátral (ostatně to není ani jeho povinnost) o takových závazcích spotřebitele a případné nepravdivé poskytnutí takové informace spotřebitelem nemůže jít k tíži poskytovatele úvěru. Zde však neproběhlo ani základní šetření výdajů žalované, kterým by žalobkyně své povinnosti dostála. Pomyslnou rudou vlajkou pak měla být skutečnost, že v době žádosti o úvěr měla žalovaná dlužnou částku po splatnosti, což mělo ve spojení s více úvěry (i u žalobkyně) vést k důkladnějšímu zkoumání všech výdajů, než je to u osoby, která je v tomto „čistá“.

16. Jelikož soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy, má žalobkyně právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny.

17. Žalované byla poskytnuta žalobkyní částka 14 000 Kč, žalovaná dle tvrzení žalobkyně i dle provedených důkazů na předmětný úvěr uhradila celkem částku 8 868 Kč. Žalobkyni proto náleží pouze vrácení dosud nesplacené části poskytnuté jistiny ve výši 5 132 Kč. V rozsahu této částky je žaloba důvodná.

18. Co se týče zbývajících uplatněných nároků představovaných úroky, smluvní pokuty, náhradu nákladů souvisejících s prodlením, smluvní pokutu po zesplatnění úvěru, zákonný úrok z prodlení a další příslušenství, soud žalobu zamítl, neboť nejde o dlužnou jistinu.

19. Podle § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem.“

20. Předmětná právní norma směřuje k ochraně spotřebitele, přičemž nikdo jiný než právě dotčený spotřebitel potřebné informace o jeho aktuální situaci („příjmu a jeho celkových sociálních a majetkových poměrech“) nemá. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba uvedená věřitelem není přiměřená aktuálním možnostem spotřebitele, má proto právě spotřebitel (dlužník). Ten také musí své právo (právo plnit v jiné době) aktivně a v přiměřené době u věřitele uplatnit a případně též u soudu dokázat. To na něm nepochybně lze spravedlivě požadovat. Tímto způsobem lze získat skutkové podklady pro postup podle § 87 cit. zákona. Je v rozporu se zásadou rovnosti stran, a překračuje i meze případného možného odklonu od této zásady odůvodnitelné ochranou slabší strany spotřebitele, pokud by důkazní břemeno k výše uvedenému nesla žalobkyně, případně aby sám soud informace vyhledával. Za shora popsané situace, kdy nadto o (přiměřenou) dobu plnění nebylo a není mezi účastníky řízení sporu (žalovanou není nic v daném směru navrhováno, ani tvrzeno), nejsou naplněny zákonem stanovené předpoklady pro to, aby soud sám stanovil přiměřenou dobu plnění, a to bez jakýchkoli podkladů a znalostí o možnostech žalované plnit. Vzhledem k výše uvedenému při absenci jakýchkoli konkrétních tvrzení stran situace žalované dospěl soud k závěru, že splatnost nastává právní mocí rozsudku, respektive následným uplynutím obecné pariční doby dle § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tedy 3 dnů od právní moci rozsudku, kdy dřívější doba splatnosti není v souladu s ochrannou funkcí ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť převážně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.