OSST 4 C 90/2026-64

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 109 687 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 41 296 Kč, a to ve splátkách po 1 800 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, kdy žalobce požadoval zákonný z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 58 296,00 Kč od 23.07.2024 do 29.07.2024, z částky 57 296,00 Kč od 30.07.2024 do 20.08.2024, z částky 56 296,00 Kč od 21.08.2024 do 26.09.2024, z částky 55 296,00 Kč od 27.09.2024 do 14.10.2024, z částky 54 296,00 Kč od 15.10.2024 do 20.12.2024, z částky 53 296,00 Kč od 21.12.2024 do 20.01.2025, z částky 52 296,00 Kč od 21.01.2025 do 26.02.2025, z částky 51 796,00 Kč od 27.02.2025 do 27.03.2025, z částky 51 296,00 Kč od 28.03.2025 do 20.04.2025, z částky 50 796,00 Kč od 21.04.2026 do 19.05.2025, z částky 50 296,00 Kč od 20.05.2025 do 27.06.2025, z částky 49 296,00 Kč od 28.06.2025 do 18.08.2025, z částky 48 296,00 Kč od 19.08.2025 do 24.09.2025, z částky 47 296,00 Kč od 25.09.2025 do 20.10.2025, z částky 46 296,00 Kč od 21.10.2025 do 25.11.2025, z částky 45 296,00 Kč od 26.11.2025 do 29.12.2025, z částky 44 296,00 Kč od 30.12.2025 do 19.01.2026, z částky 43 296,00 Kč od 20.01.2026 do 14.05.2026, z částky 42 296,00 Kč od 15.05.2026 do 10.06.2026, z částky 41 296,00 Kč od 11.06.2026 do zaplacení, zamítá.

III. Řízení se ohledně částky ve výši 31 389 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 389 Kč od 23. 7. 2024 do 14. 5. 2026, z částky 30 389 Kč od 15. 5. 2026 do 10. 6. 2026, z částky 31 389 Kč od 11. 6. 2026 do zaplacení, dále ohledně částky 37 002 Kč a dále ohledně úroku ve výši 64,15 % ročně z částky 74 425,39 Kč od 23. 7. 2024 do 15. 8. 2024 ve výši 3 060,72 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 74 425,39 Kč od 16. 8. 2024 do 20. 10. 2025 ve výši 12 093,86 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 74 287,44 Kč od 21. 10. 2025 do 25. 11. 2025 ve výši 1 008,36 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 73 287,44 Kč od 26. 11. 2025 do 29. 12. 2025 ve výši 939,42 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 72 287,44 Kč od 30. 12. 2025 do 19. 1. 2026 ve výši 572,25 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 71 287,44 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 7. 2024 dosáhne částky 254 937,60 Kč, zastavuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 72 685 Kč se zákonným úrokem z prodlení, dále částku 37 002 Kč a úrok. V odůvodnění žaloby uvedl, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla uzavřena Smlouva o úvěru č. hodnota. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 14. 12. 2023. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 76 000 Kč, přičemž k vyplacení úvěru došlo dne 14. 12. 2023. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 64,15 % ročně splácet ve 48měsíčních splátkách po 4 426 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem lednem 2024. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke hrazení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v NRKI. Na základě uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl už žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění úvěru žalovaný uhradil pouze dne 29. 1., 20. 2., 14. 3. a 23. 4. 2024 vždy částku 4 426 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. v celkové výši 998 Kč, kdy podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci tak vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek 5 a 6. Dále v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. Smlouvy v celkové výši 400 Kč, kdy podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů, přičemž žalobci vzniklo právo na zaplacení této náhrady u splátek 5 a 6. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. Smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky č. 5 splatné dne 17. 5. 2024. K datu 21. 7. 2024, tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. Smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu úvěru ve výši 86 287,44 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění. Žalovaný byl před zesplatněním úvěru vyzván k úhradě dlužné částky a byla mu poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. Dále žalobce uvedl, že v bodě 6.5. Smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne 23. 7. 2024, až do jejího úplného zaplacení. Žalobce uvedl, že požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby ve výši 37 002 Kč. Dále žalobce uvedl, že po zesplatnění celého úvěru žalovaný uhradil dne 29. 7., 20. 8., 26. 9., 14. 10., 20. 12. 2024, 20. 1. 2025 vždy po 1 000 Kč, dále dne 26. 2., 26. 3., 20. 4., 19. 5. 2025 vždy po 500 Kč a dále dne 27. 6., 18. 8., 24. 9., 20. 10., 25. 11., 29. 12. 2025 a 19. 1. 2026 vždy po 1 000 Kč. Žalobce tak požaduje po žalovaném částku odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru ve výši 71 287,44 Kč, dále smluvní pokutu dle bodu 6.1. Smlouvy ve výši 998 Kč, náhradu nákladů dle bodu 6.2. Smlouvy ve výši 400 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 37 002 Kč a dále úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný dlužné částky neuhradil, přestože byl upomínán.

2. V průběhu řízení ještě předtím, než začalo jednání ve věci samé, vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to v bodě I. žalobního návrhu co do částky 31 389 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, v bodě II. žalobního návrhu vzal žalobce žalobu zpět ohledně částky 37 002 Kč a v bodě III. žalobního návrhu vzal žalobce žalobu zpět co do úroku v celém rozsahu. Žalobce uvedl, že žalovaný po podání žaloby uhradil dne 14. 5. 2026 částku 1 000 Kč a dne 18. 6. 2026 částku 1 000 Kč. S ohledem na zpětvzetí žaloby soud řízení v této části dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil, aniž se zpětvzetím vyžadoval souhlas žalovaného, neboť ke zpětvzetí došlo dříve, než začalo jednání ve věci samé.

3. Předmětem řízení tak nadále zůstala částka ve výši 42 296 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení.

4. Po provedeném dokazování má soud z Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru ze dne 14. 12. 2023 za prokázané, že na jeho základě byla uzavřena Smlouva o úvěru číslo hodnota mezi účastníky. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 76 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit celkem 212 448 Kč ve 48měsíčních splátkách po 4 426 Kč, vždy do 17. dne každého kalendářního měsíce, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Uvedené parametry úvěru byly zjištěny i z listiny „Předsmluvní formulář“. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že na účet uvedený ve smlouvě byla dne 14. 12. 2023 odeslána částka 76 000 Kč označená číslem smlouvy. Z listiny označené jako „Oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne 14. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalobce akceptoval shora uvedený návrh na uzavření smlouvy. Tvrzení žalobce, jak měl být úvěr splácen a jakým způsobem budou započítávány jednotlivé splátky, pak bylo prokázáno splátkovým kalendářem ke Smlouvě o úvěru č. hodnota. Totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem žalovaného. Z Karty klienta pak má soud za prokázané tvrzení žalobce o tom, kdy a jaké částky žalovaný uhradil. Tvrzení žalobce, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, je prokázáno jednotlivými Výzvami k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 17. 6. 2024 a 18. 7. 2024. Z Oznámení ze dne 21. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobce sdělil žalovanému, že v důsledku prodlení s úhradou splátek úvěru došlo dne 21. 7. 2024 k okamžitému zesplatnění všech závazků ze smlouvy. Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dosud nezaplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, to je částky v celkové výši 87 685 Kč.

5. Dále žalobce své tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prokazoval výpisy z běžného účtu za období 1. 8. 2023 – 31. 8. 2023, 1. 9. 2023 – 30. 9. 2023, 1. 10. 2023 – 31. 10. 2023 a 1. 11. 2023 – 30. 11. 2023. Z výpisů z běžného účtu bylo zjištěno, že žalovaný v průběhu jednotlivých měsíců měl kromě příjmů ze zaměstnání opakovaně příjem z dalších půjček. Počáteční zůstatek na účtu v období srpen 2023 byl -14 062,81 Kč, příjmy činily 194 541 Kč, výdaje 187 493,87 Kč, konečný zůstatek -7 015,67 Kč. Za období září 2023 činil počáteční zůstatek -7 015,67 Kč, příjmy 68 077 Kč, výdaje 74 298 Kč a zůstatek -13 236,76 Kč. Za období říjen 2023 činil počáteční zůstatek -13 236,76 Kč, příjmy činily 46 216 Kč, výdaje 46 238 Kč a konečný zůstatek -13 258,96 Kč. Za období listopad 2023 činil počáteční zůstatek -13 258,96 Kč, příjmy činily 71 821 Kč, výdaje 73 369,80 Kč a konečný zůstatek činil -14 807,76 Kč. Provedení lustrace žalovaného v NRKI bylo prokázáno výpisem z Nebankovního registru klientských informací ohledně žalovaného ze dne 14. 12. 2023.

6. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelské úvěru.

7. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsob plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel z veřejných registrů a dále z výpisů z bankovního účtu žalovaného, z něhož byly zjištěny příjmy a výdaje žalovaného. Z těchto výpisů z běžného účtu však bylo zjištěno, že žalovaný se ve 4 jednotlivých měsících před poskytnutím úvěru vždy pohyboval v záporných číslech, a to přesto, že příjem žalovaného kromě příjmů ze zaměstnání byl tvořen i jednotlivými dalšími půjčkami. Na základě toho dospěl soud k závěru, že žalobce nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak skutečnost, že předmětná smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

8. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný, jakožto spotřebitel, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelského úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Splatnost neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Žalobce má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté a neuhrazené jistiny. Vzhledem k tomu, že žalobci byla poskytnuta celkem částka 76 000 Kč a žalovaný uhradil celkem částku 34 704 Kč, je žalovaný povinen vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 42 296 Kč (76 000 Kč -34 704 Kč). V této části soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaný je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému možnost získávat prostředky na své potřeby prací. Bylo přihlédnuto i k příjmu, kterého dle výpisu z účtu byl žalovaný schopen dosahovat. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši možné jistiny, odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 1 800 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a dle § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. Soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédl k celkovému nároku, který byl žalobcem uplatněn a částce, která byla žalobce přiznána. S přihlédnutím k těmto částkám, by právo na náhradu nákladů řízení měl žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.