OSSU 18 C 237/2020-27

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 23.040 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 9. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 19.240 Kč se zbývajícími smluvními úroky a úroky z prodlení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 23. 7. 2020 domáhala zaplacení částky 1.740 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 3. 3. 2017 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 11.000 Kč, které se jí žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 330 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 1.540 Kč, tj. úroková sazba ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2.200 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.400 Kč Poslední splátka byla stanovena na 13. 4. 2018. Žalovaný splátky půjčky nehradil řádně a včas, když poslední platbu uhradil 15. 4. 2019 a celkem na předmětný úvěr uhradil pouze částku ve výši 17.400 Kč, která byla částečně započítána na jistinu, úrok a poplatky spojené s poskytnutím úvěru. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky dne 29. 11. 2019 a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení pohledávky činila celková výše pohledávky za žalovaným 1.740 Kč, a sestávala se z dlužné jistiny ve výši 1.339,89 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 400,11 Kč. Žalobkyně požaduje také zákonný úrok z prodlení z jistiny půjčky a smluvní úrok z jistiny půjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného, který byl v rozhodné době zaměstnán jako pomocný mlynář u společnosti právnická osoba s čistým příjmem ve výši 16.720 Kč měsíčně, měsíční výdaje byly vyčísleny částkou 8.320 Kč, použitelný příjem tudíž činil částku 8.400 Kč měsíčně. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21.300 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 15. 8. 2017 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které se jí žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 2.100 Kč, tj. úroková sazba ve výši 23,72% ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč Poslední splátka byla stanovena na 25. 9. 2018. Žalovaný splátky úvěru nehradil řádně a včas, když poslední platbu uhradil 14. 10. 2017 a celkem na předmětnou půjčku uhradil pouze částku ve výši 4.800 Kč, která byla částečně započítána na úrok a poplatky spojené s poskytnutím úvěru. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky dne 29. 11. 2019 a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení pohledávky činila celková výše pohledávky za žalovaným 21.300 Kč, a sestávala se z dlužné jistiny ve výši 15.000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 1.437,95 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.862,05 Kč. Žalobkyně požaduje také zákonný úrok z prodlení z jistiny půjčky a smluvní úrok z jistiny půjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného, který byl v rozhodné době zaměstnán jako pomocný pekař u společnosti právnická osoba s celkovým příjmem ve výši 14.800 Kč měsíčně, měsíční výdaje byly vyčísleny částkou 7.900 Kč, použitelný příjem tudíž činil částku 6.900 Kč měsíčně. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván předžalobní výzvou ze dne 30. 4. 2020 k zaplacení dluhu, ovšem bezvýsledně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně, s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 15. 8. 2017 bylo zjištěno, že mezi žalovaným jako dlužníkem a shora uvedenou společností právnická osoba, jako věřitelem, byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 15.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem sjednaným v pevné výši 2.100 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč v 58 týdenních splátkách po 450 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 25. 9. 2018. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že částku 15.000 Kč v hotovosti převzal v den podpisu smlouvy. Úrok na dobu po uplynutí doby úvěru byl sjednán ve výši 23,72 % ročně.

5. Z karty zákazníka, žádosti o zápůjčku bylo zjištěno, že tuto dne 15. 8. 2017 podepsali žalovaný a za úvěrujícího jméno příjmení. V této je, jako druh bydlení je uvedeno„ nájemník“, stav domácnosti„ Partnerka“, zaměstnání„ hlavní pracovní poměr“, doba trvání pracovního poměru„ doba neurčitá“, zaměstnavatel právnická osoba, pracovní pozice, pomocný mlynář, zápůjčka/úvěr v současnosti u příjmení jméno„ ano“, celková měsíční splátka 2.400 Kč, zápůjčka/úvěr v současnosti mimo příjmení jméno„ ne“, kolonka zaměstnání ověřeno nebyla zaškrtnuta, měsíční příjmy žadatele uvedeny mzda 14.800 Kč, celkem příjmy 14.800 Kč, měsíční výdaje žadatele uvedeny jako nájem/inkaso 2.500 Kč, osobní výdaje 3.000 Kč, kolonka splátky úvěru/zápůjček (vč. hypoték) 2.400 Kč, celkem měsíční výdaje 7.900Kč, použitelný příjem 6.900 Kč. Jako dokumenty k ověření bylo zaškrtnuto výplatní pásky, pracovní smlouva.

6. Z karty zákazníka, žádosti o zápůjčku bylo zjištěno, že tuto dne 3. 3. 2017 podepsali žalovaný a za úvěrujícího jméno příjmení. V této je, jako druh bydlení uvedeno„ nájemník“, stav domácnosti„ Partnerka“, zaměstnání„ hlavní pracovní poměr“, doba trvání pracovního poměru„ doba neurčitá“, zaměstnavatel právnická osoba, pracovní pozice, pomocný mlynář zápůjčka/úvěr v současnosti u příjmení jméno„ ano“, celková částka 25.000 Kč, celková měsíční splátka 2.400 Kč, zápůjčka/úvěr v současnosti mimo příjmení jméno„ ne“, kolonka zaměstnání ověřeno nebyla zaškrtnuta, měsíční příjmy žadatele uvedeny mzda 16.720 Kč, celkem příjmy 16.720 Kč, měsíční výdaje žadatele uvedeny jako nájem/inkaso 2.920 Kč, osobní výdaje 3.000 Kč, kolonka splátky úvěru/zápůjček (vč. hypoték) 2.400 Kč, celkem měsíční výdaje 8.320 Kč, použitelný příjem 8.400 Kč. Jako dokumenty k ověření bylo zaškrtnuto bankovní výpisy, pracovní smlouva.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo bylo zjištěno, že dne 3. 3. 2017 žalovaný jako úvěrovaný a společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec úvěrující, podepsali smlouvu číslo ve které se úvěrující zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 11.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit úvěrujícímu celkem částku 19.140 Kč, sestávající z jistiny 11.000 Kč, úroku 1.540 Kč, poplatku za administrativní činnost 2.200 Kč, poplatku za hotovostní inkasa splátek 4.400 Kč, a to v 58 měsíčních splátkách po 330 Kč, s tím, že první splátka je splatná nejpozději 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že peněžní prostředky mu byly vyplaceny v hotovosti obchodním zástupcem úvěrujícího při podepsání smlouvy. Smlouvu za úvěrujícího podepsal obchodní zástupce jméno příjmení.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek, že obchodní korporace právnická osoba, IČO, uvedeného dne postoupila na žalobkyni mimo jiné i pohledávku za žalovaným.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky a poštovního podacího archu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 29. 11. 2019 vyhotovila oznámení o postoupení pohledávky z uvedené smlouvy adresované žalovanému a toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 13. 12. 2019.

10. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 3. 3. 2017 mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec, došlo k podepsání smlouvy o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně téhož dne vyplatila žalovanému v hotovosti částku 11.000 Kč. Žalovaný se zavázal věřiteli zaplatit kromě částky 11.000 Kč úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.540 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.400 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného z údajů uvedených žalovaným, zaznamenaným v zákaznické kartě. Žalovaný uhradil částku 17.400 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla dne 29. 11. 2019 postoupena žalobkyni. Dále byla dne 15. 8. 2017 mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec, uzavřena smlouva o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně téhož dne vyplatila žalovanému v hotovosti částku 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal věřiteli zaplatit kromě částky 15.000 Kč úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného z údajů uvedených žalovaným, zaznamenaným v zákaznické kartě. Žalovaný uhradil částku 4.800 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla dne 29. 11. 2019 postoupena žalobkyni.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn.

33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

18. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení nebylo prokázáno, zda a jakým způsobem tak učinila. Žalobkyně ani na výzvu soudu nepředložila žádné důkazy týkající se toho, že žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v řízení předložila pouze zákaznické karty sepsané se žalovaným právní předchůdkyní žalobkyně. Pokud je v těchto uvedeno, že byly předloženy výplatní pásky a nájemní smlouva, pracovní smlouva, výpis z účtu, tyto dokumenty v řízení žalobkyně nepředložila. Celkové poměry žalovaného v době uzavření smluv tak dle soudu prokázány nebyly. Žalovaný měl v době uzavření úvěrových smluv u žalované i další nesplacené závazky, žalovaná si nijak neověřila příjmy ani výdaje žalovaného. Právní předchůdkyně tedy nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a smlouvu o úvěru ze dne 15. 8. 2017 je tak nutno považovat za neplatnou dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto posoudil žalované nároky jako nároky na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 3. 3. 2017 vyplatila žalovanému v hotovosti částku 11.000 Kč a dne 15. 8. 2017 vyplatila v hotovosti částku 15.000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný zaplatil částku 17.400 Kč a částku 4.800 Kč. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení částky 3.800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vydání bezdůvodného obohacení. Za tento den soud považuje v souladu s ustanovením § 1958 o. z. den následující po dni, kdy byla žalovanému doručena žaloba (žaloba doručena dne 8. 3. 2021), neboť v řízení nebylo prokázáno řádné doručení předžalobní či jiné výzvy žalovanému. V řízení sice bylo prokázáno jejich odeslání, avšak z toho nelze dovozovat také doručení, neboť ustanovení § 573 o. z., podle něhož se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den, lze užít pouze v případě, že taková zásilka byla prokazatelně jejímu adresátovi doručena.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly, jelikož byl v řízení zcela pasivní.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.