OSSU 11 C 35/2023-59

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. René Braunem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 21 650 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 21 650 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 503,18 Kč, úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 17. 8. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 912,55 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 650 Kč od 17. 8. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 22. 8. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 650 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 503,18 Kč, úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 17. 8. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 912,55 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 650 Kč od 17. 8. 2022 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila skutečností, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 10. 1. 2021 uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut kontokorent k jeho účtu č. bankovní účet s úvěrovým limitem 10 000 Kč, který byl dodatkem ze dne 16. 2. 2021 zvýšen na 20 000 Kč, kdy úroková sazba činila 18,9 %, žalovaný se zavázal zajistit na účtu dostatek prostředků k automatickému splácení kontokorentu, ale žalovaný kontokorent řádně nesplácel a úvěr byl prohlášen za okamžitě splatný ke dni 28. 2. 2022. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě kontroly finančních toků na účtu žalovaného, přičemž žalovaný využil nabídku předschváleného limitu na povolené přečerpání a úvěr tak byl poskytnut bez nutnosti doložení příjmu. Při uzavření smlouvy o kontokorentu tak žalobkyně vycházela z přijmu ve výši 10 892 Kč a výdajů žalovaného ve výši 8 744 Kč, kdy platební kapacita v částce 2 148 Kč pro splátku ve výši 5 % z limitu, tedy 500 Kč byla dostatečná. Při navýšení úvěrového limitu žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 14 100 Kč a výdajů ve výši 10 908 Kč, kdy platební kapacita v částce 3 192 Kč pro splátku 1 000 Kč byla dostatečná. Žalobkyně rovněž posuzovala rizikovost a zadluženost, kdy všechna kritéria byla splněna. Ke dni podání žaloby činila pohledávka částku 26 065,73 kč, skládající se z jistiny 20 000 Kč, poplatků ve výši 1 650 Kč (poplatek ve výši 500 Kč za výzvu ze dne 20. 9. 2021, 11. 10. 2021, 12. 11. 2021 a snížený poplatek ve výši 150 Kč za výzvu ze dne 13. 1. 2022), kdy příslušenství pohledávky bylo tvořeno úrokem ve výši 8,05 % p. a. z jistiny pohledávky ve výši 20 000 Kč z jednotlivých neuhrazených splátek a ode dne zesplatnění do dne podání žaloby, tj. ode dne 28. 2. 2022 (zesplatnění) v kapitalizované výši 3 503,18 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z jistiny a neuhrazených poplatků ve výši 21 650,00 Kč z nezaplacených splátek do zesplatnění a ode dne zesplatnění tj. ode dne 28. 2. 2022 do dne podání žaloby v kapitalizované výši 912,55 Kč. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, ale bezvýsledně.

2. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil.

Soud učinil následující skutková zjištění:

3. Z informací z anonymizována dvě slova bylo zjištěno, že žalovaný měl v systému evidován jeden existující kontrakt a jeden odvolaný. Existujícím kontaktem byl kontokorentní úvěr s limitem ve výši 10 000 Kč ze dne 10. 1. 2021.

4. Z informací z anonymizována dvě slova, v záhlaví označené datem„ 22.06.22“ bylo zjištěno, že žalovaný měl v systému evidován jeden odvolaný kontrakt.

5. Z listiny„ detaily procesu“, datum žádosti 10. 1. 2021, bylo zjištěno, že žalovanému byl automaticky schválen úvěr - kontokorent s limitem 10 000 Kč. Platební kapacita žalovaného byla vypočtena na částku 2 148 Kč. Adresa žalovaného byla adresa .

6. Z listiny„ anonymizováno navyseni limitu“, datum žádosti 16. 2. 2021, bylo zjištěno, že platební kapacita žalovaného byla vypočtena na částku 867,92 Kč. Žalovaný měl evidován kontokorent poskytnutý 10. 1. 2021 a úvěr z kreditní karty poskytnutý 1. 2. 2021, jehož příští splátka činila 2 981,50 Kč. Adresa žalovaného byla adresa .

7. Ze smlouva o anonymizována tři slova, dohody o aktivace služeb anonymizováno elektronického bankovnictví a smlouvy o poskytování bankovních služeb bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný dne 14. 9. 2018 uzavřeli smlouvu, na základě které byl žalovanému u žalobkyně veden bankovní účet č. bankovní účet a zároveň uzavřel smlouvu o poskytování služby telefonního, internetového bankovnictví a anonymizována tři slova, na základě které mohl žalovaný činit úkony prostřednictvím internetového bankovnictví.

8. Ze smlouvy o kontokorentu bylo zjištěno, že účastníky jsou žalobkyně a žalovaný, smlouva je datována dnem 10. 1. 2021 a je opatřena pouze podpisem zaměstnanců žalobkyně. Předmětem smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému kontokorent na jeho účtu s úvěrovým limitem 10 000 Kč, přičemž úroková sazba činila 18,90 % ročně a závazek žalovaného úvěr splácet, hradit poplatky a úrok. Žalovaný byl povinen zajistit na účtu měsíční příjem ve výši alespoň 50 % úvěrového limitu a byl povinen úvěr včetně úroku, poplatků, úroku z prodlení a smluvní pokuty splatit nejméně jednou za 6 měsíců.

9. Ze záznamů o podpisu klienta bylo zjištěno, že žalovaný dne 10. 1. 2021 podepsal v systému žalobkyně žádost o poskytnutí kontokorentu a převzetí smluvní dokumentace.

10. Z dodatku ke smlouvě o kontokorentu bylo zjištěno, že dne 16. 2. 2021 strany podepsaly dodatek, kterým byl navýšen úvěrový limit na částku 20 000 Kč.

11. Ze žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že žalovaný požádal o úvěr do výše limitu 10 000 Kč, o kontokorent č. bankovní účet, kdy sdělil, že jeho příjmy činí částku 14 000 Kč a výdaje 7 000 Kč.

12. Z podacího archu ze dne 2. 8. 2022 a předžalobní výzvy ze dne 2. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím zástupce vyzývala před podáním žaloby žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 25 892,66 Kč.

13. Z návrhu podaných žalobkyní u Okresního soudu v Šumperku vedených pod sp. zn. spisová značka, EPR číslo a EPR číslo soud zjistil, že žalobkyně jednotlivými návrhy uplatnila další nároky z jiných smluv o spotřebitelském úvěru vůči žalovanému ve kterých uváděla informace k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dne 1. 2. 2021 měl dle tvrzení žalobkyně žalovaný uzavřít se žalobkyní smlouvu o kreditní kartě, kdy jeho poměry žalobkyně spočítala tak, že jeho příjem byl 14 500 Kč, výdaje 9 908 Kč a volné zdroje činily 4 592 Kč, tedy měl být schopen splácet 1 500 Kč. Dne 22. 2. 2021 měl dle tvrzení žalobkyně žalovaný uzavřít smlouvu o úvěru, kdy jeho poměry žalobkyně spočítala tak, že jeho příjem byl 14 118 Kč, výdaje 13 750 Kč a volné zdroje činily 368 Kč, tedy měl být schopen splácet 357 Kč. Dne 22. 3. 2021 měl dle tvrzení žalobkyně žalovaný uzavřít smlouvu o úvěru, kdy jeho poměry žalobkyně spočítala tak, že jeho příjem byl

14 449 Kč, výdaje 12 223 Kč a volné zdroje činily 2 226 Kč, tedy měl být schopen splácet 1 922 Kč.

14. Z výpisu z pohybů na účtu žalovaného bylo zjištěno, že listiny obsahují výpis částek připsaných odešlých z účtu žalovaného. Příjem žalovaného na účtu byl za červen 2020 částka 8 732 Kč, za červenec 2020 částka 5 368 Kč, za srpen 2020 částka 11 155 Kč, září 2020 částka 10 892 Kč, za říjen 2020 částka 10 431 Kč, za listopad 2020 částka 14 449 Kč, za prosinec 2020 částka 14 118 Kč, za leden 2021 částka 14 929 Kč a za únor 2021 částka 15 593 Kč. Ke dni připsání plateb měl žalovaný na účtu ve všech případech zůstatek pouze ve výši připsané platby, kromě února 2021, kdy měl na účtu částku o 3 000 Kč vyšší, než byla připsaná platba. Soud vycházel z listin s přijatými platbami, kterými žalobkyně prokazovala příjem žalovaného, přičemž soud nepřezkoumával, zda výdaje žalovaného odpovídají modelu žalobkyně, a to s ohledem na právní hodnocení věci, jak bude rozvedeno níže.

15. Z dalších provedených důkazů, a to z dopisů a dodejek, obchodních podmínek pro kontokorent, všeobecných obchodních podmínek, předsmluvních informací, soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť s ohledem na právní hodnocení nebyl jejich obsah podstatný.

16. Soud neprovedl žalobkyní navržené listiny k důkazu, které měli prokazovat čerpání a splácení úvěru, a to výpis platební historie č.l. 41 – 44, výpis platební historie č.l. 45, dokument„ anonymizováno uveru.pdf“ a dokument„ anonymizováno evidence anonymizováno“, neboť žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ohledně skutečností, které chtěla těmito listinami prokázat, jak bude rozvedeno níže, proto je soud k důkazu ani neprováděl.

Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

17. Žalovaný má od 14. 9. 2018 veden u žalobkyně veden účet č. bankovní účet, ke kterému má možnost užívat internetové bankovnictví. Žalovaný prostřednictvím internetového bankovnictví požádal žalobkyni o kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem 10 000 Kč na jeho účtu. Žalobkyně jeho žádost akceptovala 10. 1. 2021, čímž byla uzavřena smlouva, na základě které žalovanému poskytla kontokorent na jeho účtu s úvěrovým limitem 10 000 Kč, kdy úroková sazba činila 18,90 % ročně a žalovaný se zavázal závazek žalovaného úvěr splácet, hradit poplatky a úrok. Žalovaný byl povinen zajistit na účtu měsíční příjem ve výši alespoň 50 % úvěrového limitu a byl povinen úvěr včetně úroku, poplatků, úroku z prodlení a smluvní pokuty splatit nejméně jednou za 6 měsíců. Následně došlo na základě dodatku dne 16. 2. 2021 k navýšení úvěrového limitu na částku 20 000 Kč. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě jeho žádosti, lustrací v evidencích a měla údaje z jeho bankovního účtu vedeného u žalobkyně. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.

18. Podle § 2395 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Soud dospěl k následujícímu právnímu hodnocení:

19. Soud po zvážení všech okolností projednávané věci žalobu zamítl.

20. V řízení, kde žalobce uplatňuje nároky ze smlouvy o úvěru leží na straně žalující břemeno tvrzení a důkazní, jaká smlouva byla uzavřena, jaká částka byla žalovaným poskytnuta a vždy musí být zcela určité, z čeho se žalovaná částka skládá. Unese-li žalobce břemeno tvrzení a důkazní, je na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, jakou částku uhradil. Soud akceptuje, že žalobci mohou též výjimečně vylíčit rozhodující skutečnosti ve vztahu ke konkrétnímu tvrzení výslovným odkazem na konkrétní listinu (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 4. 2011, sp. zn. 25Cdo 4466/2010), jenž k žalobě připojí jako její přílohu, tento postup však představuje výjimku ze zásady, že vylíčení rozhodujících skutečností má obsahovat samotná žaloba, a jako výjimka proto musí být aplikován restriktivně (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 33Cdo 2809/2007). I při tomto postupu však musí být zřejmé, jaké konkrétní skutkové údaje a ve vztahu ke kterým uplatněným nárokům hodlá žalobce tímto způsobem zprostředkovaně tvrdit. Současně však platí, že soud nemůže svojí činností plnit (a nahrazovat) procesní aktivitu žalobce, jde-li o splnění požadavků kladených na žalobu ustanovením § 79 odst. 1 o. s. ř., neboť takový postup by byl v rozporu se zásadou rovnosti účastníků upravenou čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2268/2011). Žalobkyně by tak s ohledem na povahu poskytnutého kontokorentního úvěru měla alespoň tvrdit, jakou celkovou částku žalovaný vyčerpal a v jakém období (tedy například tvrdit, že dlužná jistina pochází z čerpání žalovaného v období od 1. 1. 2023 do 30. 3. 2023) a případně jakou částku již v předcházejících obdobích uhradil, a na co byla započítána, aby bylo zřejmé, z čeho se žalovaná částka skládá a co má soud přezkoumávat. Žalobkyně nemusí tvrdit, jak proběhlo každé jednotlivé čerpání úvěru, ale i tak musí být zřejmé, jakou částku žalovaný vyčerpal a v jakém období, kdy je zřejmé například u kontokorentního úvěru, že úvěrový vztah může trvat po dlouho dobu, může dojít k tisícům čerpání úvěru a v takovém případě by byl požadavek, aby žalobkyně označila datum každého jednotlivého čerpání a výši čerpané částky, nepřiměřený, ale to za situace, kdy je schopna poskytnout přehlednou historii čerpaných částek a bude náležitě tvrdit výše uvedené skutečnosti, neboť je zřejmé, že případným předmětem žaloby nebude jistina, kterou klient čerpal například před deseti lety, ale pouze jistina (spolu s úroky a poplatky) čerpaná za poslední rok úvěrového vztahu a v tomto směru žalobkyní tíží povinnost náležitě tvrdit a prokazovat veškeré rozhodné skutečnosti a nelze se této povinnosti vyhnout pouhým odkazem na kompletní výpis úvěrové historie, bez jakýchkoliv doplňujících souvislostí, a to za situace, kdy tento výpis není dostatečně přehledný. Soud spolu se žalovaným, kterému soud musí odkazované listiny doručit spolu se žalobou a sám žalovaný v nich případně musí dohledávat nedostatečná tvrzení žalobkyně, tak prakticky svou činností nahrazují procesní aktivitu žalobkyně, kdy se v daném případě jedná o nepřehledné listiny o desítkách stran, které i kdyby byly případně přehledné pro soud, tak zcela určitě nejsou dostatečně přehledné pro běžného spotřebitele. Žalobkyně je ale zároveň povinna prokázat, že žalovaný skutečně předmětnou částku čerpal.

21. V daném případě dle názoru soudu nebyly tyto podmínky splněny. Soud výslovně vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení, jak dospěla k dlužné jistině ve výši 20 000 Kč, jakou částku žalovaný čerpal, případně hradil a za jaké období, neboť předložené listiny byly rozsáhlé a nepřehledné, když z nich nebylo zřejmé, jakou částku žalovaný načerpal a kdy a jaké období má soud přezkoumávat. Žalobkyně přes tuto výzvu opět pouze odkázala na listiny s tím, že pouze uvedla příklady, kdy žalovaný čerpal a splácel, a to v prvních dnech úvěrového vztahu. Přestože by se v daném případě dalo předpokládat, že žalovaný načerpal pravděpodobně celou jistinu 20 000 Kč, jednalo by se ale o domněnky soudu, neboť žalobkyně tuto skutečnost nikde výslovně neuvedla a otázkou zůstává, zda v průběhu úvěrového vztahu nemohly být k jistině připočteny úroky, poplatky či pokuty, tedy zda se skutečně jedná čistě o jistinu, nebo byly v rámci úvěrového limitu hrazeny i případné výše uvedené platby, což ale soud nemůže z tvrzení žalobkyně předpokládat. Žalobkyně tak neuvedla například, jakou celkovou částku žalovaný načerpal, jakou celou částku případně již uhradil a kdy ji uhradil, aby bylo zřejmé, za jaké období vznikl dluh na konkrétní požadované jistině, a ani neuvedla například jaké konkrétní období má soud v předložených listinách přezkoumávat, což je dle názoru soudu v rozporu se zásadami, které jsou shrnuty výše, z tohoto důvodu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ohledně dlužné částky a soud žalobu zamítl. Stejně tak žalobkyně k výslovné výzvě neuvedla, za jaké období má soud přezkoumávat dlužný úrok.

22. Soud k tomuto rovněž dodává, že je otázkou, zda listina předložená v editovatelném souboru.txt, kterou žalobkyně chtěla prokázat čerpání jistiny ze strany žalovaného, je způsobilá prokázat, zda žalovaný dané prostředky skutečně čerpal, navíc za situace, kdy se pravděpodobně jedná pouze o vnitřní evidenci žalobkyně, přičemž žalobkyně žádné výpisy z účtu s provedenými platbami nepředložila. Soud se nyní touto skutečností dále nezabýval, neboť žalobkyně neunesla již břemeno tvrzení, a soud tak předložené listiny k důkazu ani neprováděl.

23. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání a nemohla tak být poučena dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), aby dotvrdila všechny rozhodné výše uvedené skutečnosti a doplnila důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalobkyně se sice omluvila z nařízeného jednání s požadavkem na jeho odročení pro případ, že soud neshledá dostatečné skutečnosti pro vyhovění žalobnímu návrhu, ale jednání bylo řádně nařízeno, žalobkyně byla řádně předvolána a byla to pouze její volba se jednání nezúčastnit. Soud není povinen jednání odročovat za účelem učinění výzvy na nepřítomnou žalobkyni, přestože se předem omluvila, a to zvláště za situace, kdy byla předem výslovně vyzvána k doplnění rozhodných skutečností a na tuto výzvu řádně nereagovala.

24. Přestože soud žalobu zamítl z výše uvedených důvodů, zabýval se rovněž soud otázkou prověření úvěruschopnosti ze strany žalobkyně, neboť tato skutečnost má vliv na platnost samotné smlouvy, ze které žalobkyně svůj nárok vyvozovala, přičemž soud dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala v rámci procesu prověření úvěruschopnosti řádně. Soud z úřední činnosti (v rámci kontroly překážky litispendence) zjistil, že žalobkyně podala proti žalovanému celkem již čtyři žaloby u zdejšího soudu z titulu smluv o úvěru uzavřených se žalovaným, a to ve velmi krátkém období.

25. Dne 1. 2. 2021 měl žalovaný uzavřít se žalobkyní smlouvu o kreditní kartě, kdy jeho poměry žalobkyně spočítala tak, že jeho příjem byl 14 500 Kč, výdaje 9 908 Kč a volné zdroje činily 4 592 Kč, tedy měl být schopen splácet 1 500 Kč (přestože v dokumentu„ anonymizováno navyseni limitu“, k žádosti ze dne 16. 2. 2021 je uvedena následující splátka tohoto úvěru ve výši 2 981,50 Kč, tedy skoro dvojnásobná). Dne 22. 2. 2021 měl žalovaný uzavřít smlouvu o úvěru, kdy jeho poměry žalobkyně spočítala tak, že jeho příjem byl 14 118 Kč, výdaje 13 750 Kč a volné zdroje činily 368 Kč, tedy měl být schopen splácet 357 Kč. Dne 22. 3. 2021 měl žalovaný uzavřít smlouvu o úvěru, kdy jeho poměry žalobkyně spočítala tak, že jeho příjem byl 14 449 Kč, výdaje 12 223 Kč a volné zdroje činily 2 226 Kč, tedy měl být schopen splácet 1 922 Kč.

26. V projednávané věci pak žalovaný dle tvrzení žalobkyně uzavřel smlouvu dne 10. 1. 2020, kdy jeho poměry žalobkyně spočítala tak, že jeho příjem byl 10 892 Kč, výdaje 8 744 Kč a volné zdroje měly činit 2 148 Kč, tedy měl být schopen splácet 500 Kč. Následně byl uzavřen dodatek dne 16. 2. 2021 s navýšením limitu kontokorentu, kdy poměry žalovaného žalobkyně spočítala tak, že jeho příjem byl 14 100 Kč, výdaje 10 908 Kč a volné zdroje měly činit 3 192 Kč, tedy měl být schopen splácet 1 000 Kč.

27. Během výše uvedeného velmi krátkého období tak byly výdaje žalovaného spočítány systémem žalobkyně ve výši 9 908 Kč dne 1. 2. 2021 (volné zdroje 4 592 Kč), ve výši 10 908 Kč dne 16. 2. 2021 (volné zdroje 3 192 Kč) a ve výši 13 750 Kč dne 22. 2. 2021 (volné zdroje 368 Kč). Dne 22. 3. 2021 měly výdaje žalovaného činit již jen 12 223 Kč, tedy oproti datu 22. 2. 2021 klesly, přestože byl na základě předchozích smluv žalovaný více splátkově zatížen a volné zdroje žalovaného žalobkyně spočítala na částku 2 226 Kč, přestože při předchozím úvěru činily pouze částku 368 Kč.

28. Z tohoto je zřejmé, že systém žalobkyně, který aplikuje na prověřování úvěruschopnosti u předschválených půjček, je nedostatečný, neboť ve velice krátkém časovém období se příjmy a výdaje žalované podstatně liší a je otázkou, zda lze ze zjištěných údajů vycházet. V samotném měsíci únoru 2021, kdy žalobkyně poskytla žalovanému dva úvěry a navýšila úvěrový limit v projednávané věci, byl jeho příjem spočítán na částku 14 500 Kč, 14 118 Kč a 14 100 Kč a jeho výdaje pak byly tvořeny částkou 9 908 Kč, 13 750 Kč a 10 908 Kč, kdy ještě dne 16. 2. 2021 byly výdaje žalovaného 10 908 Kč a následně dne 22. 2. 2021 byly výdaje spočítány na částku 13 750 Kč tedy navýšili se během 6 dnů o skoro 3 000 Kč, přestože byl žalovanému poskytnuto navýšení úvěru pouze o 500 Kč O měsíc později dokonce výdaje žalovaného klesly na částku 12 223 Kč, přestože byl teoreticky více splátkově zatížen.

29. Celkově pak žalobkyně, s ohledem na poměrně nízký příjem, žalovaného zatížila vysokými splátkami, a to v krátkém časovém úseku. Navíc je z dokumentů žalobkyně zřejmé, že žalovaný měl trvalý pobyt evidovaný na adrese adresa žalovaného a žalobkyně, což je adresa obecního úřadu, přičemž není zřejmé, zda k této skutečnosti žalobkyně přihlížela, ale tato skutečnost sama o sobě může značit vyšší rizikovost klienta a potřebu řádného prověření jeho poměrů. Nakonec z výpisů z účtu, které byly soudu předloženy bylo zjištěno, že žalovaný měl na účtu ke dni, kdy mu byl připsán příjem na účet, až na jednu výjimku zůstatek ve výši právě připsané platby a žádná částka nad měsíční příjem mu na účtu nezůstávala, což opět značí to, že nemusel být schopen platit měsíční splátky. Splátky se nakonec vyšplhaly na celkovou částku 4 779 Kč (při posledním příjmu žalovaného 15 593 Kč), přičemž ke dni navýšení úvěrového limitu v projednávané věci, měli činit splátky po navýšení limitu částku 2 500 Kč (1 500 Kč z kreditní karty a 1 000 Kč z kontokorentu). Šest dnů na to činilo splátkové zatížení již 2 837 Kč a měsíc na to již 4 779 Kč. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně nepostupuje při vyhodnocování úvěruschopnosti správně a dostatečně důkladně, neboť si sice formálně ověří z účtu žalovaného jeho příjmy a výdaje (byť spolehlivost těchto údajů, jak soud uvádí výše je diskutabilní), ale přesto, že má žalovaný nízký příjem, na účtu mu na konci měsíce nezůstává žádná rezerva, tak mu poskytuje další a další úvěry, a to rovněž za situace, kdy žalovaný uvede rozdílné příjmy a výdaje, než sama žalobkyně zjistí. Žalobkyně ani dostatečně nepracuje s vlastními zjištěními učiněnými v rámci procesu ověřování úvěruschopnosti. V dokumentu o posouzení žádosti žalovaného o navýšeni limitu v projednávané věci označeném„ anonymizováno navyseni limitu“, datum žádosti 16. 2. 2021, je uvedeno, že splátka úvěru z kreditní karty činila 2 981,50 Kč, nikoliv 1 500 Kč, tedy částka takřka dvojnásobná, než žalobkyně uváděla ve svém vlastním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu v příslušné věci. Navíc je v tomto dokumentu uvedena platební kapacita ve výši 867,92 Kč, nikoliv částka 3 192 Kč, kterou žalobkyně uváděla v návrhu v projednávané věci, což je podstatný rozdíl, a za takovéto situace jsou důvodné pochybnosti, že by byl žalovaný schopen splatit v rámci navýšení úvěrového limitu splátku ve výši 1 000 Kč v projednávané věci. Žalobkyně pak nemohla být u jednání poučena k doplnění tvrzení ohledně těchto rozporů. Dle názoru soudu, s ohledem na výše uvedené, tak neměla žalobkyně úvěrový limit žalovanému navyšovat (byť při prvním poskytnutí kontokorentu se dá uvažovat o tom, že žalobkyně úvěruschopnost řádně prověřila s ohledem na to, že žalovaný neměl ž) a soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZoSU a smlouvu o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZoSU. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZoSU, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení ale nebylo dostatečně tvrzeno, jaká jistina byla žalovanému poskytnuta, jaká jistina byla žalovanému poskytnuta, jak je uvedeno výše.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl sice procesně úspěšným účastníkem, ale žádné náklady mu nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.