OSSU 8 C 207/2024-37

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Janků ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ se sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená Jméno Zástupce, advokátem ⟪LB:lb_004⟫ se sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_007⟫ o 11.755,21 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3.900 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 7. 12. 2023 do zaplacení a dále s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 511,20 Kč, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení

a) částky ve výši 1.995,39 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 7. 12. 2023 do zaplacení, dále s kapitalizovaným úrokem ve výši 529,36 Kč,

b) částky ve výši 4.615,89 Kč,

c) částky ve výši 1.243,93 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení výše uvedené částky s tím, že dne 3. 2. 2022 uzavřel žalovaný se společností právnická osoba., IČ: IČO, sídlem adresa (dále jen „původní věřitel“), v písemné formě Smlouvu o úvěru č. hodnota jejíž přílohu č. hodnota tvořil Předpis splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru (dále jen jako „smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 8.000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 6.868 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 14.868 Kč. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal poskytnutou částku původnímu věřiteli splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.062 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 3. 4. 2023. Ke sjednané odměně za inkaso splátek žalobce doplňuje, že civilní kolegium Nejvyššího soudu České republiky ve svém stanovisku sp. zn. Cpjn 203/2013 ze dne 23. 4. 2014 zaujalo názor, že ujednání o poplatku za správu úvěru není neurčité jen proto, že neobsahuje výčet činností, za něž je poplatek sjednán a že na ujednání o poplatku se nevztahuje zákaz těch ujednání ve spotřebitelských smlouvách, které v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Rovněž uvedl, že je nerozhodné, zda předmětný poplatek kryje též náklady na vnitřní činnost úvěrového věřitele, zda úvěrový věřitel poskytl úvěrovému dlužníku konkrétní protiplnění, nebo zda správu úvěru vykonává převážně ve svém zájmu a že na správě úvěru má zájem nejen sám věřitel, ale rovněž spotřebitel. Také Ústavní soud České republiky ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014 neshledal poplatek za sjednání úvěru protiústavním, když obecný soud dospěl k závěru, že jde o běžný paušální poplatek hrazený vedle sjednaných úroků v rámci komplexního právního vztahu a že není možné požadovat, aby ke každé jednotlivé povinnosti byla synallagmaticky navázána povinnost druhé smluvní strany, a konstatoval, že smyslem ochrany spotřebitele je zejména chránit spotřebitele před skrytým ujednáním, přičemž je potřeba respektovat smluvní volnost stran. Na základě tohoto tedy soud přiznal žalobci právo na zaplacení poplatku za správu úvěru. Výše uvedené je dle právního názoru žalobkyně možno aplikovat i ohledně sjednané odměny za inkaso splátek, která je svojí podstatou obdobou poplatku za správu úvěru či poplatku za sjednání úvěru a představuje náklady, tj. příslušenství, původního věřitele související s výběrem každé jednotlivé splátky, řádnou péčí dobrého hospodáře o závazkový vztah, jakož i se zajištěním podnikatelské činnosti původního věřitele. Smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné Žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem Žádosti o úvěr. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. Veškeré relevantní informace o obsahu závazku a povinností plynoucích z uzavřené smlouvy žalovaný získal z dokumentu „Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, kdy seznámení se s obsahem tohoto dokumentu žalovaný potvrdil připojením vlastnoručního podpisu na uvedený dokument. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, a to tím, že do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatil. Žalovaný uhradil částku ve výši 4.100 Kč, která odpovídá 3 řádně uhrazeným splátkám. Jednotlivé úhrady splátek byly původním věřitelem alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky, a to dle Předpisu splátek tvořícího přílohu č. 1 smlouvy o úvěru. Na poskytnutou jistinu úvěru tak byla alokována částka ve výši 2.104,61 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky byla alokována částka ve výši 1.995,39 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 10.768 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 5.895,39 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 4.872,61 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 3. 4. 2023. Ode dne 4. 4. 2023 je tedy žalovaný v prodlení s úhradou shora uvedené částky. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se 4. odstavcem 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobce, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 2. 1. 2024. Z výše uvedeného dovozuje žalobce svou aktivní procesní legitimaci. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 18.152,58 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 5.895,39 Kč, nesplaceného smluvního úroku 256,72 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 2.800 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 787,32 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 1.028,57 Kč, postoupeného sankčního poplatku 3.000 Kč, postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky 500 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 470,73 Kč po celkové splatnosti závazku, postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 913,85 Kč a postoupené smluvní pokuty ve výši 2.500 Kč. Po zvážení všech okolností vzniku pohledávky a s ohledem na osobu žalovaného, žalobkyně učinila rozhodnutí v soudním řízení ku prospěchu žalovaného neuplatnit postoupené sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, postoupeného smluvního úroku po splatnosti úvěru jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Rozklad žalované pohledávky za žalovaným tak je následující: nesplacená jistina 5.895,39 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 256,72 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 2.800 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 787,32 Kč, nesplacený inkasní poplatek 1.028,57 Kč, postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 272,64 Kč, za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku (splatnost poslední splátky), tj. od 4. 4. 2023 do 1. 11. 2023, kdy základem pro výpočet úroku byla postoupená jistina pohledávky ve výši 5.895,39 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 511,20 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti, poslední splátky úvěru, tj. od 4. 4. 2023 do 1. 11. 2023, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 5.895,39 Kč, smluvní pokuta ve výši 1.243,93 Kč. K úročení jistiny půjčky i po datu konečné splatnosti úvěru žalobce uvádí, že kupříkladu komentář C. H. Beck k ust. § 2392 odst. 1 jenž upravuje úročení zápůjčky uvádí, že úroky se platí za dobu od přenechání peněžních prostředků zapůjčitelem do vrácení půjčených peněžních prostředků. Není-li však doba, za kterou se mají platit úroky, smluvně upravena, vydlužitel je povinen platit úroky do doby skutečného splacení zápůjčky; je povinen platit úroky i za dobu, ve které je v prodlení s vrácením zápůjčky (viz LAVICKÝ, Petr. Občanský zákoník: komentář. Praha: C.H. Beck, 2015. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-287-8.). Žalobkyně dále podpůrně odkazuje na § 11 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinný do 30. 11. 2016 v němž je uvedeno, že došlo-li k odstoupení podle odstavce 1, je spotřebitel povinen věřiteli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne odeslání odstoupení, zaplatit jistinu. V tomto případě je spotřebitel povinen zaplatit věřiteli úrok ve výši, na kterou by věřiteli vznikl nárok, pokud by k odstoupení od smlouvy nedošlo, a to za období ode dne, kdy byl spotřebitelský úvěr čerpán, do dne, kdy je jistina splacena. Dále pak žalobkyně odkazuje na zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nahradil zákon č. 145/2010 Sb., který rovněž upravuje úročení jistiny pohledávky až do jejího splacení. Dle § 118 odst. 4 písm. b): „Došlo-li k odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru, je spotřebitel povinen poskytovateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne odeslání odstoupení, zaplatit úrok ve výši, na kterou by poskytovateli vznikl nárok, pokud by k odstoupení od smlouvy nedošlo, a to za období ode dne, kdy byl spotřebitelský úvěr čerpán, do dne, kdy je jistina splacena“. Zákon sice řeší situaci, kdy došlo k odstoupení od smlouvy, avšak žalobkyně má za to, že v kombinaci s výkladem v komentáři a v souladu s principem per analogiam legis se uvedená formulace dá aplikovat i na období prodlení dlužníka. Vzhledem k tomu, že smluvně sjednané příslušenství pohledávky bylo žalobci postoupeno v kapitalizované výši, je v žalobním návrhu uplatněno jako Kapitalizovaný úrok. Výše požadovaného kapitalizovaného úroku 5.145,25 Kč je tak tvořena součtem nesplaceného úroku 256,72 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 2.800 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 787,32 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 1.028,57 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 272,64 Kč. Vzhledem k tomu, že zákonný úrok z prodlení byl žalobci postoupen kapitalizovanou částkou, představuje tento v žalobním návrhu Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši po revizním přepočtu viz výše. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem zesplatnění závazku, a to od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 7. 12. 2023 z jistiny ve výši 5.895,39 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli v souladu se 4. odstavcem na 1. straně smlouvy pod rekapitulací závazku právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. V rámci revizního přepočtu smluvní pokuty žalobkyně ku prospěchu žalovaného požaduje smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 5.895,39 Kč, a to za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 4. 4. 2023 do 1. 11. 2023. Žalobkyně tak po žalovaném nárokuje úhradu smluvní pokuty za prodlení se splacením závazku ve výši 1.243,93 Kč. Smluvní pokuta je požadována za zkrácené období ku prospěchu dlužníka, neboť časové omezení smlouvou o úvěru stanoveno nebylo. Žalobkyně tak učinila z toho důvodu, aby si smluvní pokuta zachovala svoji zajišťovací funkci, a aby nedocházelo k neomezenému narůstání její výše, a tedy i vymizení její funkce jako sankce za nesplácení dluhu. Vypočítaná smluvní pokuta reflektuje zákonné omezení jejího výpočtu vyplývající z § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na ust. § 168 odst. 1 téhož zákona. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Smlouvou o úvěru uzavřenou mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba., IČO: IČO, se adresa, datovanou 3. 2. 2022, má soud za prokázané, že mezi žalovanou a uvedenou právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena uvedená smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8.000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit spolu s úrokem ve výši 406 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 3.920 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1.102 Kč a inkasním poplatkem ve výši 1.440 Kč, ve 14ti měsíčních splátkách po 1.062 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka, až do úplného splacení, byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky.

4. Smlouvou o postoupení pohledávek datovanou 6. 12. 2023 uzavřenou mezi žalobkyní jako postupníkem a výše uvedenou společností právnická osoba., jako postupitelem a oznámením o postoupení pohledávky adresovaným žalované a datovaným 2. 1. 2024, má soud za prokázané, že společnost právnická osoba., postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

5. Detailem dluhu, má soud za prokázané, že žalovaná předmětný úvěr čerpala a dluží žalobkyni na jistině částku ve výši 5.895,39 Kč.

6. Předžalobní výzvou datovanou 9. 4. 2024 a poštovním podacím archem České pošty, má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala před podáním žaloby žalovanou k úhradě žalované částky.

7. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto věc posuzoval dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“) s ohledem na datum uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), účinného od 1. 12. 2016.

8. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému a právnímu závěru. Mezi žalovanou a výše uvedenou právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba., byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8.000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit spolu s úrokem ve výši 406 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 3.920 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1.102 Kč a inkasním poplatkem ve výši 1.440 Kč, ve 14ti měsíčních splátkách po 1.062 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka, až do úplného splacení, byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Právní předchůdkyně žalobkyně však nesplnila svoji povinnost řádně ověřit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru, jak požaduje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když z žalobkyní předložených listin vyplývá, že co se týče příjmů a výdajů žalované, tak se spokojila toliko z informacemi poskytnutými žalovanou v rámci její žádosti o úvěr. Z tohoto důvodu má soud předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto nárok žalobkyně, na kterou byla předmětná pohledávka postoupena, posuzoval jako bezdůvodné obohacení, když v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 8.000 Kč. Dle tvrzení samotné žalobkyně uhradila žalovaná již částku 4.100 Kč a zbývá tak vrátit 3.900 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost žalobkyni tuto zbývající částku vrátit, a to včetně úroku z prodlení určeného dle § 1970 občanského zákoníku a ve zbývající části žalobu zamítl jako nedůvodnou.

13. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když ve sporu byla v převážné míře úspěšná žalovaná, která však náhradu nákladů řízení nepožadovala.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím podepsaného soudu v 5-ti vyhotoveních.

Nesplní-li povinná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.