OSSU 15 C 6/2026-52

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem JUDr. Markem Jurášem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 122 145,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 110 075,12 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 880,33 Kč, úrok ve výši 26,9 % ročně z částky 119 301,86 Kč od 15. 1. 2025 do 15. 4. 2025, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 119 301,86 Kč od 16. 4. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 119 301,86 Kč od 15. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 993,60 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno advokáta, advokáta se sídlem adresa, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 26. 5. 2025 jako návrh na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala se žalobkyně, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku odpovídající úvěru, který poskytla žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně, pojištění a dále úroky z tohoto úvěru. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba., resp. právnická osoba. uzavřela s žalovaným Smlouvou o půjčce č. hodnota dne 28. 6. 2023. Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky, kdy podpis žalovaného byl učiněn odsouhlasením smlouvy v elektronickém prostředí právní předchůdkyně žalobkyně; totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu, který měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila schopnost žalovaného splácet úvěr nahlédnutím do bankovních a nebankovních registrů a vyhledáním údajů o žalovaném: SOLUS, CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a. s., CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, a. s., insolvenční rejstřík. Obsahem smlouvy byla povinnost právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 125 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně v 60 měsíčních splátkách o výši 4 145 Kč splatných vždy k 25. dni příslušeného měsíce a zaplatit úrok ve výši 26,9 % ročně a poplatky souvisejícími s poskytnutými finančními službami, pojištění 335 Kč měsíčně. Žalovaný úvěr obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně dne 28. 6. 2023, kdy byly peněžní prostředky převedeny na účet vedený pro žalovaného pod č. č. účtu právní předchůdkyní žalobkyně. Žalovaný porušil svou povinnost řádně a včas splácet jistinu a úrok, poprvé se dostal do prodlení dne 30. 9. 2023. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celého zůstatku jistiny a pojištění a úroků dne 17. 5. 2024. Žalovaný zaplatil pouze částku 14 924,88 Kč na jistinu a pojištění a úroky a nezaplatil na jistinu částku 119 301,86 Kč a úrok, který přirostl, ve výši 18 371,80 Kč, úroky z prodlení z dlužných splátek a poplatků pojištění 2 844 Kč. Pokud jde o předchozí úvěr, který právní předchůdkyně poskytla žalovanému dne 29. 6. 2022 ve výši 30 000 Kč, který byl poskytnut žalovanému bankou a byl splácen měsíčně částkou 1 096 Kč, banka s tímto uvěrovým zatížením počítala, když uzavírala novou smlouvu o úvěru dne 28. 6. 2023, což vyplývá z protokolu o prověření úvěruschopnosti, zahrnula tuto splátku do výdajové stránky. Pokud jde o prodlení se splácením tohoto dřívějšího úvěru, které nastalo dne 31. 3. 2023, tedy ještě před poskytnutím druhého úvěru ve výši 125 000 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně si toho byla vědoma, avšak vycházela z toho, že žalovaný poté splácí řádně, byť ne včas, avšak nejednalo se o tak negativní nález, který by u právní předchůdkyně žalobkyně vyvolal pochybnost o úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně si konečně byla vědoma i záporných částech na účtu vedeném pro žalovaného, kdy se jednalo sice o hazard, avšak ne na tolik pravidelný, aby svědčil o toxickém chování žalovaného ve vztahu k těmto společnostem. Naopak z účtu vyplývala pravidelná mzda 23 000 Kč měsíčně, která přesvědčila banku, že i přes uvedené skutečnosti žalovaný schopen je poskytovaný úvěr splácet.

2. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný.

3. Soud nařídil k projednání věci jednání na den 26. 6. 2026, při kterém provedl dokazování. Soud primárně prováděl důkazy k prokázání tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně uzavřela smlouvu o půjčce se žalovaným, že splnila zákonnou povinnost ověřit schopnost žalovaného splácet úvěr a že skutečně poskytla peněžní prostředky žalovanému. Soud zjistil z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. Anonymizováno, že byla uzavřena mezi právnická osoba. a žalobkyní dne 13. 12. 2023 a byl k ní uzavřen Dodatek č. hodnota dne 15. 2. 2024, že postoupení pohledávek mezi právnická osoba. a žalobkyní je účinné vždy zaplacením úplaty za postoupení. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek č. Anonymizováno ze dne 28. 1. 2025 soud zjistil, že je uzavřena mezi právnická osoba. a žalobkyní, odkazuje na Rámcovou smlouva o postupování pohledávek č. Anonymizováno a přílohou je výčet postupovaných pohledávek, kde pod bodem 79. a 80. jsou uvedeny pohledávky za žalovaným. Z Potvrzení úplaty ze dne 5. 2. 2025 soud zjistil, že právnická osoba. potvrzuje žalobkyni, že podle Smlouvy o postoupení pohledávek č. Anonymizováno ze dne 28. 1. 2025 byla zaplacena úplata za postoupení ve výši 6 858 267,10 Kč. Z Vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 24. 2. 2025 a Vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne ze dne 21. 2. 2025 soud zjistil, že právnická osoba. oznamuje žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Z občanského průkazu č. hodnota soud zjistil, že patří žalovanému a byl platný od 14. 8. 2019 do 14. 8. 2029 a z občanského průkazu č. hodnota soud zjistil, že patří žalovanému a byl platný od 28. 2. 2022 do 28. 2. 2032. Z Identifikace žádosti právnická osoba. č. smlouvy Anonymizováno soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně eviduje uváděný příjem žalovaného 23 000 Kč, výdaje na bydlení 5 000 Kč, výdaje na živobytí 4 000 Kč, jiné náklady 500 Kč, splátkové zatížení 1 096 Kč. Z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta právnická osoba. soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně nahlédla do registru BRKI/NRKI a zjistila pozitivní úvěrovou historii, v SOLUS nebyl nalezen aktuální dluh po splatnosti, příjem 23 000 Kč byl ověřen z účtu klienta. Z Výpisu z účtu č. č. účtu za období 1. 5. 2023 - 31. 5. 2023 soud zjistil vyplývá celkem 15 záporných plateb pro společnosti provozující hazard: Fortuna, Tipsport, Sazka; dále splácený úvěr (dne 15. 5. 2023) a platba označená jako sankční úrok dne 31. 5. 2023, záporná platba 6 700 Kč dne 19. 5. 2023 bez uvedení důvodu. Z Rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne 2. 9. 2019 soud zjistil, že jejími stranami jsou právnická osoba. a žalovaný, smlouva je jím podepsána vlastnoručně, odkazuje se na jeho identifikaci osobním dokladem č. hodnota, obsahem je vytvoření právního poměru, ve kterém bude banka poskytovat žalovanému své služby jako bankovní produkty. Z Návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. hodnota soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznamuje žalovanému, že eviduje jeho návrh na uzavření smlouvy o poskytnutí půjčky s parametry 125 000 Kč, na 60 měsíců se splátkou měsíčně 4 145 Kč úrokem 26,90 % ročně, pojištění 335 Kč. Z Akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. hodnota soud zjistil, že žalovaný je obeznámen s tím, že banka schválila jeho žádost o úvěr ve výši 125 000 Kč, na dobu 60 měsíců se splátkami měsíčně 4 145 Kč, úrokem 26,90 % ročně, pojištění 335 Kč měsíčně, datum první splátky dne 25. 7. 2023, podpis žalovaného je nahrazen elektronickými technickými údaji o jeho osobě. Z Mimořádného výpisu z účtu Anonymizováno soud zjistil, že dne 28. 6. 2023 byla převedena částka 125 000 Kč s označením Jednorázové čerpání Minutové půjčky. Ze spisu zdejšího soudu spisová značka, a to z Návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu soud zjistil, že žalobkyně navrhuje, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit zůstatek úvěru, který právnická osoba. poskytla ve výši 30 000 Kč na základě smlouvy o půjčce ze dne 29. 6. 2022, který měl splácet splátkami měsíčně o výši 1 096 Kč, a to na jistinu úvěru částku 18 959,08 Kč a dále úroky 30,9 % ročně z této částky a 12,75 % z této částky. Z Vyjádření k výzvě soudu ze dne 2. 2. 2026 soud zjistil, že žalobkyně tvrdí, že dne 29. 6. 2022 poskytla na účet žalovaného částku úvěru ve výši 30 000 Kč a s jejím splacením se žalovaný dostal poprvé do prodlení s plněním dne 31. 3. 2023. Z Výpisu Minutové půjčky soud zjistil, že žalovaný hradil splátky, ale v měsíci únoru 2023 a březnu 2023 měl čtyři prodlení, poté pokračoval ve splácení a definitivně se dostal do prodlení v prosinci 2023. Z Vyjádření k výzvě soudu ze dne 13. 4. 2026 soud zjistil, že žalovaný zaplatil na úvěr 30 000 Kč a úroky celkem 27 743,56 Kč.

4. Soud posoudil každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlédl ke všemu, co uvedla žalobkyně a co vyplynulo z obsahu spisu, a došel k tomuto závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu dne 28. 6. 2023, kdy jejím obsahem bylo poskytnutí peněžních prostředků ve výši 125 000 Kč žalovanému k dočasnému užívání a povinnost žalovaného tyto prostředky vrátit v 60 splátkách spolu s úplatou za užívání peněz ve výši úroku 26,9 % ročně a měsíčně platit pojištění. Žalovaný do tohoto smluvního vztahu nevstupoval v rámci své podnikatelské činnosti, ale úvěr převzal jako neúčelový pro soukromé spotřebitelské použití. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy skutečně poskytla na účet žalovaného, který pro něj vedla, dne 28. 6. 2023 částku 125 000 Kč, která odpovídala výši sjednaného úvěru. Žalovaný zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně splátky v celkové výši pouze 14 924,88 Kč. Vzniku uvedeného právního poměru předcházel vznik dalšího právního poměru stejných osob, a to smlouva ze dne 29. 6. 2022, uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, o které vedl zdejší soud řízení pod sp. zn. spisová značka. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě této první smlouvy již dne 29. 6. 2022 úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovaný splácel měsíčními splátkami, avšak dostal se již dne 31. 3. 2023 se splácením do prodlení, až následně došlo k zesplatnění celého zůstatku úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy přes tuto skutečnost, prodlení žalovaného se splácením úvěru založeného smlouvou ze dne 29. 6. 2022, ke kterému došlo dne 31. 3. 2023, jak sama tvrdila v řízení o zaplacení úvěru poskytnutého v původní výši 30 000 Kč, poskytla žalovanému další úvěr ve výši 125 000 Kč v době, kdy předchozí úvěr nejen, že nebyl splacen, ale žalovaný byl v prodlení se splátkami ve výši 1 096 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně sice ověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr, který byl nakonec poskytnut na základě smlouvy ze dne 28. 6. 2023, avšak pouze nahlédnutím do registrů dlužníků a nikterak nehodnotila, že poskytuje úvěr žalovanému, který již má u ní dluh, s jehož uspokojením je v prodlení, kdy splátky 1096 Kč tedy nebyl schopen řádně splácet. Tvrzení, že toto vzala právní předchůdkyně žalobkyně do úvahy, zůstalo pouze v rovině tvrzení žalobkyně u jednání soudu po poučení podle § 118a o. s. ř. Žalobkyně netvrdila, jak byla taková úvaha skutečně provedena, zda se žalovaného dotazovala na důvody prodlení se splátkami 1 096 Kč na předchozí úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně dále žádným způsobem nenechala žalovaného, aby doložil, že má skutečně náklady na bydlení 5 000 Kč, jiné náklady 4 500 Kč, např. prohlášením rodičů, u kterých podle tvrzení žalobkyně bydlel v době žádosti o úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně přes uvedené skutečnosti poskytla žalovanému další úvěr, a to ve výši 125 000 Kč se splátkou měsíčně 4 145 Kč a pojištěním ve výši pojistného 335 Kč. Žalovaný na tento úvěr zaplatil pouze částku 14 924,88 Kč a současně nezaplatil nic než částku 27 743,56 Kč na úvěr ze dne 29. 6. 2022. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě postoupení pohledávek.

5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 8. 2024 (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli; podle § 7 odst. 1, písm. a) z. s. ú. je banka oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr jako podnikatel; podle § 86 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy; podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem; podle § 104 z. s. ú. vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu […]; podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat; podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby; podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná; podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle označené právní úpravy a dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 28. 6. 2023 smlouvu, která je smluvním typem úvěru. Jedná se o dvoustranné právní jednání, u kterého musí soud posuzovat, zda je platné vzhledem k okolnostem, za nichž bylo učiněno, když jeho samotný vznik prostřednictvím technických prostředků nahrazujících vlastnoruční podpis žalovaného není důvodem pro závěr o jeho platnosti. Žalovaný do právního poměru z této smlouvy vstoupil jako spotřebitel, zcela mimo podnikatelskou nebo jinou obchodní činnosti, zatímco právní předchůdkyně žalobkyně byla bankou tedy podnikatelem, proto se právní poměr řídí zvláštní právní úpravou o spotřebitelském úvěru. Tato právní úprava klade na poskytovatele úvěru bez ohledu na to, zda jde o banku nebo jiného podnikatele, který je oprávněn poskytovat úvěry spotřebitelům, zvláštní povinnosti. Základní povinností je ověřit řádně, že spotřebitel, kterému hodlá poskytoval úvěr poskytnout, je objektivně schopen splácet úvěr. Základní východisko pro tuto činnost stanoví právní úprava v § 86 z. s. ú. v tom, že musí dojít zejména k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, musí být zhodnocena celková majetková situace dlužníka, což znamená vzít do úvahy o objektivní možnosti splácet úvěr také jeho jiné již existující závazky plnit dluhy. V předmětné věci je zásadní, že právní předchůdkyně žalobkyně, jak vyplynulo ze skutkových zjištění, neověřila náležitě, že žalovaný jako spotřebitel má skutečně výdaje v jím deklarované výši, právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s jeho jednostranným prohlášením o částce celkem 9 500 Kč a splátce sobě samé ve výši 1 096 Kč a ověřila pouze pravidelnost příjmu ve výši okolo 23 000 Kč z účtu. K tomu přistupuje jako zcela zásadní skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nevyhodnotila při ověřování úvěruschopnosti žalovaného, že tento již jako spotřebitel je v prodlení se splácením úvěru od 31. 3. 2023, který dříve tatáž právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla na základě smlouvy ze dne 29. 6. 2022. Žalovaný byl totiž již v době, kdy mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v pořadí druhý úvěr ve výši 125 000 Kč dne 28. 6. 2023, v prodlení se splátkami z předchozího úvěru ve výši 1 096 Kč poprvé od 31. 3. 2023, a přesto právní předchůdkyně žalobkyně poskytla další úvěr, který měl žalovaný splácet splátkami ve výši 4 145 Kč a pojištění 335 Kč měsíčně. Soud hodnotí takový postup ve vztahu k druhému úvěru za zcela flagrantní porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně ověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr, který hodlala jako druhý v pořadí poskytnout. Žalobkyně ani k poučení soudu nepodala odpovídající skutková tvrzení a neoznačila důkazy, pokud jde o jakékoli důvody, proč mohla mít právní předchůdkyně žalobkyně za to, že i přes tuto okolnost trvajícího prodlení, je žalovaný schopen splácet nový úvěr splátkami a pojistným 4 480 Kč – když nesplácí dosavadní úvěr splátkami 1 096 Kč, nově celkem vše 5 576 Kč. Soud naopak hodnotí, že pokud by právní předchůdkyně žalobkyně druhý úvěr, který je předmětem tohoto řízení, neposkytla, mohl žalovaný na první úvěr pokračovat v plnění, a to minimálně ve výši částky 14 924,88 Kč, kterou, jak tvrdí žalobkyně, zaplatil na předmětný úvěr. Soud považuje uvedené skutečnosti za učebnicový příklad smyslu a účelu povinnosti řádného ověření úvěruschopnosti spotřebitele v českém právním řádu. Žalobkyně nabyla práva za žalovaným ze smlouvy ze dne 28. 6. 2023 účinně v celém rozsahu, proto ji tíží i porušení povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Soud uzavírá, že posoudil smlouvu ze dne 28. 6. 2023 jako neplatné právní jednání podle § 87 z. s. ú., kterážto neplatnost je absolutní, soud k ní přihlíží i bez návrhu podle § 588 o. z., když právní jednání je zjevně v rozporu se zákonem, jehož smysl a účel vyžaduje přihlédnutí k neplatnosti z úřední povinnosti. Neplatná smlouva právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného nemohla proto založit práva a povinnosti jejich stran, žalobkyně se jako právní nástupkyně proto nemůže domáhat nároků, jak je vymezila, protože právo na plnění nevzniklo pro neplatnost předmětné smlouvy. Soud pro úplnost dodává, že vzal samozřejmě do úvahy i zásadu vyjádřenou Nejvyšším soudem při výkladu § 86 a § 87 z. s. ú. v rozsudku rozsudek ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, podle které se má posoudit nejen subjektivní plnění povinnosti poskytovatele úvěru ověřit úvěruschopnost, ale i objektivní majetková situace spotřebitele v době poskytnutí úvěru. Z uvedených skutkových zjištění však eo ipso vyplývá, že žalovaný nebyl objektivně schopen splácet úvěru, když nesplácel již úvěr předchozí spočívající v nižší splátce, než k jaké se nově ve výši trojnásobku zavazoval.

7. Soud z uvedeného důvodu již neprováděl dokazování dalšími důkazy, než jak jsou shora jednotlivě vymezeny jako provedené. Soud měl skutková zjištění z provedených důkazů za dostatečný podklad pro zjištění skutkového stavu, který po právním posouzení vede k jednoznačnému závěru o neplatnosti smlouvy. Další důkazy již směřovaly k naplnění práva požadovat jiná plnění ze smlouvy, ta však taková práva nemohla založit, pročež další dokazování v tomto směru bylo nadbytečné.

8. Soud vzhledem posouzení neplatnosti smlouvy o úvěru dále posoudil, zda jsou nároky nebo některý z nich dán z jiného právního důvodu. V případech, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, tak jako v tomto případě, je spotřebitel podle § 87 z. s. ú. povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tato právní úprava odpovídá úpravě § 2991 a § 2993 o. z. o bezdůvodném obohacení, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytovateli úvěru pouze to, oč se skutečně obohatil. Obohacením je zde tedy pouze takové plnění, o které se reálně zvýšil majetek spotřebitele nebo plněním poskytovatele snížily jeho dluhy. Nároky žalobkyně tak mohou odpovídat pouze právu na vydání bezdůvodného obohacení, kterým může být jen skutečně poskytnuté peněžité plnění, nikoli smluvní úroky, pojistné a jiné poplatky. Výše plnění, které má žalovaný v takovém případě poskytnout, a jeho splatnost, je speciálně upravena v § 87 odst. 1, věty třetí, z. s. ú., podle kterého v případě, že není řádně posouzena úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému skutečně částku 125 000 Kč, vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru jí tedy poskytla bez právního důvodu a žalovaný se o tuto částku skutečně obohatil. Žalovaný zaplatil před podáním žaloby celkem částku 14 924,88 Kč. Celou tuto částku je třeba zohlednit pouze na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 125 000 Kč, nikoli ji započítávat na jiné povinnosti jako jsou úroky a sjednané poplatky za služby. Žalovaný tedy vrátil obohacení v tomto celém rozsahu a zbývá mu zaplatit částku 110 075,12 Kč. Žalovaný je tedy povinen vydat obohacení získané na úkor žalobkyně, kteréžto jako povinnost uložil soud žalovanému zaplatit v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Soud ostatní nároky na plnění uplatněné žalobkyní zamítl v bodě II. výroku tohoto rozsudku. Žalovaný je povinen v souladu s § 87 odst. 1, věta třetí, z. s. ú. vrátit bezdůvodné obohacení ve lhůtě přiměřené jeho možnostem. Uvedené ustanovení je speciálním ustanovením ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána, jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení. Jestliže spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, a dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z., což zcela odpovídá výkladu, který k tomuto ustanovení přijal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, uveřejněném pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Soud tedy v části výroku pod bodem II. tohoto rozsudku zamítl žalobu i v rozsahu úroku z prodlení.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze z části, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné části. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 886 Kč, a dále z náhrady odměny za zastupování právního zástupce podle § 137 odst. 2 o. s. ř., kterou soud určil podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty 122 145,86 Kč částkou 6 020 Kč za každý z těchto úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby (včetně jejího doplnění ze dne 4. 2. 2026 a 14. 4. 2026), účast u jednání dne 26. 6. 2026, celkem 24 080 Kč k tomu dále 4 x 450 Kč náhrada hotových výdajů právního zástupce podle § 13 a. t., tedy ve výši celkem 1 800 Kč, cestovné 1935 Kč a náhrada za ztrátu času podle § 14 a. t. ve výši 900 Kč, celkem tedy částka odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce 28 715 Kč, k tomu náhrada za DPH, jejímž je právní zástupce žalobkyně plátcem, ve výši 6 031 Kč (§ 146 odst. daňového řádu), což spolu s náhradou soudního poplatku činí celkem částku 39 632 Kč, kterýžto nárok na náhradu nákladů řízení by žalobkyni svědčil při plném úspěchu ve věci. Soud však musel při rozhodování o náhradě nákladů řízení zohlednit, že žalobkyně nebyla částečně úspěšná, a to i v rozsahu nároku na uplatněné příslušenství. Úspěch ve věci musí soud posuzovat ve vztahu k celému předmětu řízení. Soud se tedy musel vypořádat i s neúspěchem žalobkyně ohledně této části nároku (srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobkyně tedy celkově uplatňovala jako předmět řízení ke dni rozhodnutí soudu tímto rozsudkem částku 195 480,16 Kč (jistina + kapitalizované úroky a úroky z prodlení); žalobkyně byla úspěšná byla žalobkyně v rozsahu 110 075,12 Kč, což představuje ve vztahu k celku úspěch 56,3 %; naproti tomu úspěch neměla žalobkyně v částce 85 405,04 Kč, což představuje ve vztahu k celku neúspěch 43,7 %. Poměr úspěchu ve věci je třeba určit jako rozdíl mezi úspěchem a úspěchem, tedy v tomto případě 12,6 %, na který má žalobkyně nárok, což odpovídá z částky 39 632 Kč částce 4 993,60 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.