OSSU 8 C 297/2025-50

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Janků ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO ⟪LB:lb_002⟫ se sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená Jméno Zástupce, advokátem ⟪LB:lb_004⟫ se sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ trvale bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o 51.000 Kč s příslušenstvím

Výrok III. rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. června 2026, č. j. 8 C 297/2025-50, se v souladu s § 164 občanského soudního řádu mění tak, že nesprávně uvedené: „Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.“ se nahrazuje správným: „Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 12.810 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.“, když se jedná o zjevnou nesprávnost a soud tak znění tohoto výroku opravil tak, aby bylo v souladu s odůvodněním.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 50.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně za dobu od 12. 8. 2025 do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 1.000 Kč, zamítá.

III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení výše uvedené částky s tím, že dne 28. 2. 2025 byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč (viz. článek IV. odst. 4.2. smlouvy o úvěru). Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v článku IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly a s čímž žalovaný souhlasil. Uzavření smlouvy o úvěru je patrné jak z autorizačních doložek připojených ke smluvní dokumentaci a k předsmluvním informacím, tak rovněž z navazujících úkonů žalovaného (zejm. zaslání verifikační platby, čímž se žalovaný zachoval podle smlouvy). Úroky úvěru měly být žalovaným žalobkyni hrazeny v měsíčních splátkách 7.500 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce (viz. článek IV. a článek V. smlouvy o úvěru ). Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 4. 2025. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalovanému první upomínku ze dne 20. 4. 2025, kde vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalovaný však vůči žalobkyni své splatné závazky neuhradil. Žalobkyně proto zaslala žalovanému druhou upomínku ze dne 5. 5. 2025, kde opětovně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. I přes zaslání několika upomínek tak nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná dne 15. 4. 2025. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto žalobkyni nezbývalo jiné možnosti, než přistoupit dle ustanovení článku V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzvat žalovaného s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, náklady na upomínkování a nákladů právního zastoupení, jak je patrné z připojeného zesplatnění ze dne 28. 7. 2025. Žalovaný neuhradil na jistinu pohledávky ničeho. V návaznosti na shora řečené požaduje žalobkyně v rámci tohoto řízení po žalovaném své nároky, a to konkrétně částku ve výši 50.000 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, náklady na upomínkování v celkové výši 1.000 Kč za upomínku č. 1 a upomínku č. 2 v souladu čl. V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru a zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z této částky a náhradu nákladů soudního řízení. Nad rámec výše uvedeného žalobkyně uvedla, že před uzavření smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti, kdy k prokázání této skutečnosti odkázala na přílohu smlouvy o úvěru, kde je uveden detailní rozbor posouzení úvěruschopnosti prokazující splnění této zákonné povinnosti žalobkyně. Dne 28. 7. 2025 byla žalovanému odeslána „Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí pr. zastoupení“, ve které byl žalovaný seznámen s tím, že i přes zaslání několika písemných upomínek ze strany žalobkyně nebyla řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka spotřebitelského úvěru č. hodnota splatná dne 15. 4. 2025 a byl vyzván k úhradě dlužné částky s příslušenstvím a seznámen s dalšími možnostmi řešení svého závazku. Žalovaný byl předchozími upomínkami upozorněn na skutečnost, že při neuhrazení dluhu může žalobkyně zesplatnit jistinu úvěru a tuto soudně vymáhat. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky (jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku, nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení) ve lhůtě nejpozději do 11. 8. 2025. Vzhledem k tomu, že žalovaný svou povinnost dobrovolně nesplnil, dostal se dnem bezprostředně následujícím do prodlení.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.

Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota, datovanou 28. 2. 2025, předsmluvními informacemi a verifikační platbou ve výši 1 Kč, má soud za prokázané, že mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena uvedená spotřebitelská smlouva, jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 50.000 Kč žalovanému, který se jej zavázal splatit do 15. 2. 2026. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 436 % a žalovaný se zavázal současně se splacením úvěru zaplatit žalobkyni úrok ve výši 90.000 Kč, když úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % měsíčně.

Dokladem o bezhotovostní platbě má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného dne 28. 2. 2025 částku 50.000 Kč., přičemž jako variabilní symbol bylo uvedeno číslo předmětné úvěrové smlouvy Anonymizováno.

Upomínkami datovanými 20. 4. 2025 a 5. 5. 2025, má soud za prokázané, že žalobkyně opakovaně upomínala žalovaného k úhradě dlužné splátky.

Výzvou k úhradě před podáním žaloby datovanou 28. 7. 2025 a podacím lístkem, má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby písemně vyzývala žalovaného k úhradě žalované částky.

V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru. V žalobě a jejím následném doplnění sice žalobkyně podrobně uvedla, co všechno prověřovala, nicméně k důkazu kromě vlastních interních listin nepředložila nic, z čehož by bylo zřejmé, jaký měl žalovaný příjem, jaké měl výdaje na bydlení atd. Soud tak nemohl ověřit poměry žalovaného v době sjednání předmětné úvěrové smlouvy a posoudit, zda finanční situace žalovaného byla dostatečná ke splácení předmětného úvěru.

Vzhledem ke dni uzavření předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru a poskytnutí částky 50.000 Kč na účet žalovaného soud věc posuzoval dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), účinného od 1. 12. 2016.

Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Dle § 87 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům. Mezi účastníky byla dne 28. 2. 2025 uzavřena výše uvedená smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 50.000 Kč. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nebylo prokázáno a soud tak má předmětnou úvěrovou smlouvu za neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na tuto skutečnost pak soud nárok žalobkyně posuzoval jako žalobu na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 občanského zákoníku. Žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka 50.000 Kč, přičemž žalovaný nic neuhradil. Soud mu tak uložil povinnost žalobkyni tuto částku ve výši 50.000 Kč zaplatit, a to včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky z této částky za dobu od 12. 8. 2025 do zaplacení, který je určen dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalobkyně byla ve sporu neúspěšná v nepatrné části a soud jí tak přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou advokáta za zastupování ve výši 9.420 Kč dle § 7, bodu 5 advokátního tarifu za 3 úkony právní služby po 3.140 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva a sepis žaloby, za doplnění žaloby soud žalobkyni odměnu nepřiznal, když tvrzení a důkazní návrhy obsažené v tomto doplnění, měly být již součástí žaloby), 3x režijním paušálem po 450 Kč dle § 13 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. To vše navýšeno o zaplacený soudní poplatek ve výši 2.040 Kč. Celkem tak náklady žalobkyně činí 12.810 Kč.

Proti tomuto usnesení je možno ve lhůtě do 15ti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení podat odvolání ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku, v pěti vyhotoveních.

Proti výroku III. rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. června 2026, č. j. 8 C 297/2025-50, lze podat odvolání do 15ti dnů ode dne právní moci tohoto opravného usnesení.