OSSY 15 C 230/2021-23

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; celé jméno žalobce, narozený dne datum ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený obecnou zmocněnkyní jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa žalobce ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:; celé jméno žalovaného, narozený dne datum ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ t. č. hotel příjmení příjmení, příjmení příjmení, anonymizováno 7 slov, příjmení jméno ⟪LB:lb_009⟫ o zvýšení výživného

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobce s účinností od 1. 9. 2021 částku 5 000 Kč měsíčně. Toto výživné je žalovaný povinen platit vždy do 15. dne v měsíci k rukám žalobce.

II. Nedoplatek na výživném vzniklý zvýšením výživného za období od 1. 9. 2021 do 31. 3. 2022 ve výši 14 000 Kč je žalovaný povinen uhradit k rukám žalobce, do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Tím se mění rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 22. 12. 2010, č. j. 0 Nc 441/2010-23 ohledně výše výživného na žalobce.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se žalobou ze dne 25. 8. 2021 domáhal zvýšení výživného, které bylo naposledy stanovené rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 22. 12. 2010, č. j. 0 Nc 441/2010-23 ve výši 3 000 Kč, a to počínaje dnem 25. 8. 2021. Při jednání dne 30. 3. 2022 žalobce na základě výzvy soudu upřesnil, resp. změnil žalobní petit tak, že zvýšení výživného požaduje od 1. 9. 2021, a to na částku 5 000 Kč měsíčně.

2. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 5. 2. 2022 uvedl, že k jednání původně nařízenému na 16. 2. 2022 se nedostaví, a to z důvodu dlouhodobého pobytu v zahraničí, kdy v důsledku zvýšení výživného na dceru jméno příjmení již nemá dostatek prostředků na cestu do České republiky. Současně soud požádal, aby si vyžádal podklady z jednání o zvýšení výživného ve věci dcery jméno příjmení, kde podrobně dokládal svou finanční situaci. Skutečnost, že výživné zůstalo po celou dobu po rozvodu stejné, byla způsobena tím, že se jednalo o dohodu s matkou, podle které měl on převzít všechny společné dluhy, a ona neměla žádat zvýšení výživného. Závěrem prohlásil, že není schopen hradit větší navýšení než 500 Kč měsíčně.

3. Soud usnesením ze dne 30. 3. 2022 změnu žaloby připustil. Předmětem řízení se tak stalo zvýšení výživného z částky 3 000 Kč měsíčně na částku 5 000 Kč měsíčně, a to počínaje dnem 1. 9. 2021.

4. Při jednání dne 30. 3. 2022 obecná zmocněnkyně žalobce uvedla, že pokud žalovaný zmiňuje společné dluhy, pak má na mysli svoje dluhy vůči rodičům bývalé manželky, které vznikly jeho nákupy motorek. Žalovaný dle obecné zmocněnkyně neplatí výživné řádně ani včas, dluh na výživném na obě děti činí 59 800 Kč, přičemž však není schopna říct, kolik z této částky připadá na žalobce. Zmocněnkyně pak uvedla, že partnerka žalovaného, která pracovala ve stejném zaměstnání jako žalovaný, avšak na nižší pozici, pobírala mzdu 2x měsíčně. Žalovaný přitom soudu doložil výplatnice v podobě vždy jedné výplatnice na měsíc. Je tedy zjevné, že informace jím poskytnuté nejsou úplné, neboť musel být vyplácen 2x měsíčně stejně jako jeho partnerka.

5. Z potvrzení o studiu ze dne 23. 8. 2021 soud zjistil, že žalobce je ve školním roce 2021 /2022 žákem druhého ročníku Odborného učiliště a Praktické školy v Mohelnici, kde studuje obor: Práce ve stravování.

6. Z rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 22. 12. 2010, č. j. 0 Nc 441/2010-23 soud zjistil, že soud schválil dohodu rodičů pro dobu po rozvodu manželství, podle které se žalovaný zavázal hradit na tehdy nezletilého žalobce částku 3 000 Kč měsíčně a na jeho nezletilou sestru jméno, datum narození, částku 2 000 Kč měsíčně. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 25. 1. 2011.

7. Z předložených dokladů soud zjistil, že za nákup oblečení pro žalobce jeho matka - obecná zmocněnkyně utratila dne 28. 2. 2022 částku 550 Kč (kalhoty), dne 14. 1. 2022 částku 1 999 Kč (bunda) a 2 099 Kč (zimní obuv), dále za nákup učebnic k maturitě 833 Kč dne 23. 7. 2021, za nákup dioptrických brýlí dne 4. 8. 2021 celkem 1 930 Kč.

8. Z výplatnic za období od října 2021 do prosince 2021 včetně soud zjistil, že mzda matky žalobce v anonymizována tři slova obec činila v říjnu 2021 celkem 20 172 Kč čistého, v listopadu 2021 celkem 20 212 Kč čistého a v prosinci 2021 celkem 20 154 Kč čistého.

9. Z potvrzení o studiu vystaveného Odborným učilištěm a Praktickou školou v Mohelnici pro potřeby Úřadu práce ze dne 1. 9. 2021 soud zjistil, že žalobce je žákem této školy, a to druhého ročníku.

10. Z výpisu účtu matky žalobce soud zjistil, že měsíčně na platby SIPO odchází částka 4 190 Kč.

11. Z výplatnic jméno příjmení zahrnující období od dubna 2019 do března 2020 u právnická osoba anonymizováno 7 slov – příjmení příjmení soud zjistil, že jmenovaná byla vyplácena 2x měsíčně přičemž v předmětném období se jednalo o částky od 1 724 liber (£900 + £824,38) v dubnu 2019 po 1 209 liber (£631 + £578) v únoru 2020. Výdělky přitom vykazují různou kolísavost, nicméně v zásadě se pohybují v uvedeném rozmezí.

12. Z pracovní smlouvy jméno příjmení ze dne 19. 3. 2019 soud zjistil, že jmenovaná nastoupila u zaměstnavatele příjmení jméno příjmení jméno, 1 příjmení příjmení, anonymizováno, jako obsluha v kuchyni. Jedná se o smlouvu uzavřenou na 12 týdnů. V bodě 7 se uvádí, že výplata je stanovena hodinovou sazbou činící 8,40 liber s tím, že mzda bude vyplácena každých 14 dní.

13. Z připojeného spisu sp. zn. 0 P 129/2011 soud dále zjistil následující skutečnosti:

Z protokolu ze dne 23. 8. 2021, č. j. 0 P 129/2011-41 o návrhu na zvýšení výživného nezl. jméno příjmení soud zjistil, že matka žalobce se kromě žalobce stará i o nezl. dceru jméno a dále jméno příjmení, kterou má se současným manželem, s nímž sdílí společnou domácnost. Obývají byt 3 + 1, náklady na bydlení činí 7 000 Kč měsíčně. Pracuje jako prodavačka s čistým příjmem 18 000 Kč měsíčně, manžel vydělává 25 000 Kč čistého měsíčně. Nepobírá žádné státní dávky. Splácí úvěry na pořízení bytu, opravy a jiné v měsíční výši 28 000 Kč. Otec žalobce dle jejího sdělení žádnou jinou vyživovací povinnost než k žalobci a dceři jméno nemá. Žije a pracuje ve Velké Británii, a to od roku 2019. Bydlí na hotelu, kde i pracuje. Pracovat by měl v kuchyni, vyučen je jako číšník. Žalovaný se s dětmi dlouhodobě nestýká, v kontaktu nejsou ani přes sociální sítě. Kromě výživného, na němž je dluh 32 000 Kč, žalovaný dětem nic neposkytuje, a to ani u příležitosti narozenin či svátků.

Z protokolu ze dne 5. 10. 2021, č. j. 0 P 129/2011-65 soud zjistil, že matka žalobce potvrdila shora uvedené skutečnosti o svých osobních a výdělkových poměrech s tím, že upřesnila svůj čistý měsíční výdělek na částku 19 560 Kč. Uvedla, že pokud je jí známo, žalovaný žádný majetek v České republice nemá. Z veřejných zdrojů pak zjistila výdělkové poměry přítelkyně žalovaného jméno příjmení, která měla ve příjmení jméno pracovat na nižší pozici v témže zaměstnání jako žalovaný, přičemž její odměna po přepočtu na české koruny činila cca 40 000 Kč měsíčně. Tyto skutečnosti zjistila z insolvenčního rejstříku. Trvalý pobyt má žalovaný evidován na ohlašovně městského úřadu.

Ze sdělení Úřadu práce v obec ze dne 1. 9. 2021 soud zjistil, že obecná zmocněnkyně nebyla a není příjemcem dávek státní sociální podpory.

Z vyjádření žalovaného ze dne 2. 9. 2021 soud zjistil, že údaje uváděné matkou žalobce jsou správné, pracuje jako kuchař, neboť je jako kuchař/číšník vyučen. Uvedl, že nevlastní žádný movitý či nemovitý majetek, ani automobil. Bydlí na hotelovém pokoji. Soudu zaslal výplatnice za posledních 6 měsíců s tím, že pokud za nějaké období není doložena výplatní páska, pak nebyla vyplacena ani mzda. Současně požádal soud, aby zohlednil životní náklady pobytu ve příjmení jméno, které nejsou shodné s náklady na život v České republice. Státem nařízená minimální mzda ve Velké Británii činí 8,91 liber na hodinu. Dále uvedl, že nepobírá žádné dávky od státu. Na výživném je schopen hradit 5 000 Kč měsíčně plus 1 000 Kč navíc, kterými snižuje dluh na výživném. Dále uvádí příslib plateb, které v budoucnu zašle. Jelikož se navrhovatelka znovu vdala a žije ve společné domácnosti s manželem, má žalovaný za to, že i tento se podílí na výchově a výživě dětí ve společné domácnosti. Má za to, že stanovené výživné je stále dostatečné. Jelikož byl podmíněně propuštěn z trestu odnětí svobody, musí hradit způsobenou škodu, je pro něho důležité, aby byl schopen jednotlivé platby hradit. Několikrát v minulosti poskytl příspěvek na tábor.

Ze zprávy Úřadu práce České republiky, Kontaktní pracoviště Moravská Třebová ze dne 1. 9. 2021 bylo zjištěno, že matka nebyla a není příjemcem dávek státní sociální podpory.

Z potvrzení o výplatě mzdy otci firmou právnická osoba anonymizována čtyři slova – příjmení příjmení bylo zjištěno, že průměrný příjem otce za doložené období od února 2021 do května 2021, kdy v těchto měsících doložil v daném měsíci vždy 2 výplatnice (únor 2021 celkem 1 211 liber, březen 2021 celkem 1 330 liber, duben 2021 celkem 1 252 liber, květen 2021 celkem 814 liber), činil v průměru čistých 1 152 liber měsíčně, tedy v přepočtu na tehdejší kurz zhruba 35 224 Kč čistého měsíčně. Žalovaný dále doložil výplatnici za červen (pouze 1x) ve výši 305,98 liber a za srpen (opět pouze 1x) ve výši 566,25 liber.

Z rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 16. 2. 2015, č. j. 2 T 361/2014-290 soud zjistil, že žalovaný byl spolu s jméno příjmení shledán vinným přečinu podvodu, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu dvou let. Stejný trest obdržela i spoluobžalovaná. Současně byla výlučně žalovanému uložena povinnost nahradit osobě poškozené částku 250 000 Kč. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 16. 2. 2015.

Ze zprávy zaměstnavatele matky příjmení anonymizována dvě slova obec vzal soud za prokázané, že průměrný měsíční příjem matky činí 19 560 Kč čistého.

Ze zprávy Úřadu práce České republiky, Kontaktní pracoviště Svitavy bylo zjištěno, že jsou evidována volná pracovní místa pro pozici kuchař, číšník s předpokládaným příjmem v rozmezí 25 000 Kč až 30 000 Kč měsíčně s možností hlavního pracovního poměru a pracovní smlouvy na dobu neurčitou.

Z rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 5. 10. 2021, č. j. 0 P 129/2011-67 soud zjistil, že žalovanému byla uložena povinnost hradit nezl. jméno příjmení s účinností od 1. 7. 2021 výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně.

14. Na základě shora uvedeného dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

15. Žalobce je žákem druhého ročníku Odborného učiliště a Praktické školy v obec, kde studuje obor: Práce ve stravování. Žalobce žije u své matky a jejího manžela, spolu se svými sestrami jméno příjmení a jméno příjmení. Matka žalobce pracuje v anonymizována tři slova obec a její měsíční příjem činí průměrně 19 560 Kč čistého. Na poplatky SIPO měsíčně hradí 4 190 Kč. Nepobírá žádné dávky státní sociální podpory. Žalovaný, který má vyživovací povinnost k žalobci a nezl. jméno, žije a pracuje ve Velké Británii, pro zaměstnavatele právnická osoba anonymizována tři slova anonymizováno – příjmení příjmení, bydlí na hotelovém pokoji, pracuje na pozici kuchař/číšník a jeho průměrný příjem za období od února 2021 do května 2021 činil 1 152 liber čistého, tedy po přepočtu na české koruny zhruba 35 224 Kč čistého. U stejného zaměstnavatele pracovala též jeho přítelkyně jméno příjmení, která dle pracovní smlouvy ze dne 19. 3. 2019 byla vyplácena každých 14 dnů na pozici obsluha v kuchyni, její výdělky se měsíčně pohybovaly mezi 1 209 - 1 724 liber. Žalovaný byl v minulosti rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách odsouzen za přečin podvodu. Výživné na žalobce bylo naposledy určeno rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 22. 12. 2010, č. j. 0 Nc 441/2010-23 ve výši 3 000 Kč měsíčně. Tímto rozsudkem bylo určeno též výživné pro jeho nezl. sestru jméno příjmení, a to ve výši 2 000 Kč měsíčně. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 5. 10. 2021, č. j. 0 P 129/2011-67 byla žalovanému uložena povinnost hradit nezl. jméno příjmení s účinností od 1. 7. 2021 výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně. Dle sdělení Úřadu práce ve Svitavách činí plat na pozici kuchař/číšník 25 000 – 30 000 Kč měsíčně.

16. Po právní stránce hodnotil soud věc následovně.

17. Dle § 910 odst. 1 o. z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

18. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

19. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle odst. 2 při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinní nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popř. zda nepodstupuje nepřiměřená majetkový rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popř. i k péči o rodinnou domácnost.

20. Dle § 915 odst. 1 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

21. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že návrh žalobce je oprávněný.

22. V daném případě bylo o výživném pro tehdy ještě nezletilého žalobce rozhodováno v prosinci roku 2010, tedy před více než deseti lety. Na straně žalobce došlo od doby posledního rozhodnutí k výrazné změně jeho poměrů a potřeb, a to nejen s ohledem na jeho věk, ale také z důvodu studia na střední škole, s čímž jsou výrazné výdaje spočívající v pořízení školních potřeb, potřeb pro praktickou výuku, dojíždění apod. Srovnáme-li osobní a majetkové poměry obou rodičů v době posledního rozhodování o výživném pro žalobce a nyní, zjistíme, že počet vyživovacích povinností na straně matky se o jednu zvýšil, otec má i nadále dvě vyživovací povinnosti. Matka je zaměstnaná s příjmem 19 560 Kč měsíčně čistého, příjemcem dávek matka není. Otec pracuje dlouhodobě ve Velké Británii, kdy otec doložil výplatní pásky, ze kterých vyplývá čistý příjem za období od února 2021 do května 2021 v průměrné výši 1 125 liber, tedy zhruba 35 224 Kč, podobný kurz naznačují i výplatnice za červen a srpen, byť jsou v o něco nižší výši a doloženy pouze jedna za měsíc a vytvářejí tak dojem, že v daný měsíc jinou výplatu žalovaný neobdržel. Nicméně s ohledem na pracovní smlouvu jméno příjmení pracující pro téhož zaměstnavatele, lze ve shodě s předloženými výplatnicemi předpokládat, že žalovaný je skutečně pravidelně vyplácen každých 14 dnů a lze tedy uvažovat o tom, že jeho měsíční čistý příjem se setrvale pohybuje kolem 35 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že jmenovaná byla zaměstnána na pozici obsluha v kuchyni, a přesto některé měsíce vykázala příjem i ve výši 1 724 liber, lze uvažovat i o tom, že příjem žalovaného pracujícího na objektivně vyšší pozici kuchař/číšník by mohl, a v podstatě i měl, této hranice rovněž dosahovat. Ostatně jestliže žalovaný argumentuje současně vyššími náklady na život ve Velké Británii, stává se otázka reálných výdělků o to víc podstatnější, neboť jen stěží lze předpokládat, že by žalovaný pracoval ve Velké Británii za tak nízký plat, který by stěží pokrýval jeho potřeby, jak opakovaně naznačoval. Pokud by tomu totiž bylo tak, že by si některé měsíce vydělal pouze uváděných 305,98 liber (červen) či 566,25 liber (srpen) a nebyl tedy vyplácen co 14 dní nebo nedosahoval vyšších výdělků, než tvrdí, nedával by jeho pobyt v cizině ekonomicky žádný smysl. Nadto sám žalovaný uvedl, že bydlí na pokoji v hotelu svého zaměstnavatele a lze tedy předpokládat, že bydlení je mu hrazeno. Každopádně tvrzené vyšší náklady, nebo náklady na bydlení žalovaný nijak nedoložil. Bez ohledu na výše uvedené však soud pro potřeby stanovení výživného pracoval s prokazatelným příjmem žalovaného pohybujícím se kolem 35 000 Kč. Ostatně tento příjem odpovídá i příjmu, jakého lze dosahovat i v České republice, viz nabídka zaměstnání Úřadu práce ve Svitavách pro obor kuchař/číšník v rozmezí 25 000 až 30 000 Kč. Dle soudu je tedy na místě uvažovat o výdělcích žalovaného v rozmezí 30 000 – 35 000 Kč, přičemž s ohledem na příjmy z Velké Británie rozhodl soud o tom, že pro účely stanovení výživného lze důvodně vycházet z částky 35 000 Kč.

23. Při určení konkrétních částek výživného podle § 913 a 915 o. z. vycházel z odůvodněných potřeb žalobce a schopností, možností a majetkových poměrů žalovaného. Z ustálené rozhodovací praxe vyplývá, že výživné placené povinnou osobou má představovat zpravidla 20 – 30 % jejího celkového čistého měsíčního příjmu, přičemž z této částky připadají na oprávněné osoby díly odpovídající jejich počtu, věku a potřebám.

24. Soud při rozhodování o výši vyživovací povinnosti žalovaného vycházel z 26 % jeho příjmu. K horní hranici rozmezí soud přistoupil z toho důvodu, že vztah žalobce a žalovaného není de facto žádný, neboť účastníci se nestýkají, žalovaný nad rámec výživného žalobci nic neposkytuje, resp. toto neprokázal. Ostatně jak vyplývá z tvrzení matky žalobce coby jeho zmocněnkyně, žalovaný ani stanovené výživné nehradí řádně a včas a vzniká tak na něm dluh. Soud tak neshledal důvody pro výrazné odchýlení od této hodnoty směrem dolů. Zároveň však nevycházel z nejhornější hranice, neboť přeci jen zohlednil, že náklady na život ve Velké Británii jsou objektivně vyšší než v České republice. Žalovaný má celkem dvě vyživovací povinnosti, nicméně dcera jméno je o šest let mladší než žalobce, přesto s ohledem na zvýšení jejích potřeb došlo ke zvýšení výživného ze 2 000 Kč na 4 000 Kč, a to rozsudkem zdejšího soudu z července 2021. S ohledem na shora uvedené představuje 26 % z částky 35 000 Kč částku 9 100 Kč. Jak již bylo uvedeno, rozhodnutím zdejšího soudu bylo z této částky pro nezletilou jméno stanoveno výživné ve výši 4 000 Kč. Za takovéto situace je logické, aby výživné pro žalobce odráželo tuto skutečnost, jakož i fakt, že je o šest let starší a má tak nepochybně vyšší potřeby než jeho sestra. Skutečnost, že matka žalobce je vdaná, na povinnosti žalovaného hradit výživné na svého syna ničeho nemění. Ostatně na tomto místě považuje soud za vhodné odkázat na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 4. 2012, č. j. 4 Tdo 250/2012-24 a jeho závěr o tom, že:„ Zplození dítěte není sport ani zábava, byť to tak některým jedincům na počátku může připadat. Ve skutečnosti tím ale budoucí rodič na sebe bere povinnosti a odpovědnost, která jej provází po celý další život, namnoze až do jeho vlastní smrti. Proto je nezbytné, aby se choval tak, aby svým závazkům a povinnostem dokázal vždy a za všech okolností dostát.“ S ohledem na uvedené tak soud dospěl k závěru, že je ve schopnostech žalovaného hradit žalobci výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně, neboť disponuje dostatkem prostředků, které toto navýšení nejen odůvodňují, ale zejména umožňují. Soud také vyhověl požadavku žalobce, aby došlo ke zvýšení výživného počínaje 1. 9. 2021, tedy s nástupem do druhého ročníku střední školy. Na základě výše uvedených skutečností proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

25. Zvýšením výživného vznikl žalovanému za období od 1. 9. 2021 do 31. 3. 2022 dluh na výživném v celkové výši 14 000 Kč (7 x 2 000 Kč). Tento je žalovaný povinen uhradit k rukám matky do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku, viz výrok II. tohoto rozsudku.

26. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud výrokem III. též o tom, že se tímto rozsudkem mění rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 22. 12. 2010, č. j. 0 Nc 441/2010-23 ohledně výše výživného na žalobce.

27. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, pak v řízení byl zcela úspěšný žalobce, který však žádnou náhradu nákladů řízení nepožadoval. Z uvedeného důvodu rozhodl soud o náhradě nákladů řízení výrokem IV. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, má žalobce právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.