OSSY 9 C 313/2021-36

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:; celé jméno žalobkyně, narozená dne datum ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému:; celé jméno žalovaného, narozený dne datum ⟪LB:lb_005⟫ trvale bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ fakticky bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení 66 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení 66 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 21. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16. 11. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 66 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21. 4. 2021 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila tím, že na základě ústní dohody zapůjčila žalovanému částku 80 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 31. 10. 2016. Následně dne 12. 11. 2016 oba účastníci uzavřeli Uznání dluhu a dohodu o splátkách, v níž žalovaný výslovně uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 80 000 Kč a zavázal se jej žalobkyni splatit v postupných měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci. Splátky však splácel nepravidelně a do dnešního dne uhradil žalobkyni pouze 14 000 Kč Poslední splátka byla z jeho strany uhrazena 8. 3. 2021. Svůj dluh žalovaný neuhradil ani na základě opakovaných výzev žalobkyně.

2. Soud ve věci nařídil jednání na den 14. 4. 2022. Žalobkyně se z tohoto jednání přípisem soudu došlým 12. 4. 2022 omluvila s tím, že souhlasila, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný, ač řádně a včas k jednání soudem předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a věc projednal v nepřítomnosti účastníků.

3. Z uznání dluhu a dohody o splátkách z 12. 11. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni, který ke dni podpisu uznání činil celkem 80 000 Kč, co do důvodu i výše. Jako důvod vzniku dluhu bylo v uznání uvedeno„ dluh ze dluh elektriky“. Žalovaný se zavázal, že dlužnou částku ve výši 80 000 Kč uhradí žalobkyni v postupných měsíčních splátkách po 5 000 Kč, které byly splatné nejpozději do 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje prosincem 2016, přičemž splátky měly být vždy hrazeny v hotovosti k rukám žalobkyně v místě jejího bydliště. Pro případ, že sjednaný splátkový kalendář nebude žalovaným dodržen a žalovaný se dostane do prodlení s úhradou kterékoliv splátky, bylo ujednáno, že splátkový kalendář pozbyde bez dalšího platnosti a celý dluh, respektive celá jeho zbývající část, se stane splatnou najednou, a to k následujícímu dni po splatnosti splátky, kterou žalovaný neuhradí řádně a včas. Žalovaný uznal rovněž nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky od data vzniku prodlení až do zaplacení dluhu.

4. Z předžalobní upomínky z 25. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k zaplacení 66 000 Kč jakožto zbývajícího dluhu ze shora uvedeného uznání dluhu a dohody o splátkách ve lhůtě do 20. 6. 2021 s upozorněním, že v případě neuhrazení dluhu ve stanovené lhůtě bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího lístku byla uvedená upomínka odeslána na adresu, na níž je žalovaný hlášen k trvalému pobytu, 25. 5. 2021.

5. Na podkladě provedených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaný dne 12. 11. 2016 písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 80 000 Kč a zavázal se jej žalobkyni uhradit v postupných měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem prosincem 2016, a to v hotovosti k rukám žalobkyně v místě jejího bydliště. Současně byla sjednána doložka o ztrátě výhody splátek pro případ prodlení žalovaného s úhradou byť jen jediné z nich. Jako důvod vzniku dluhu bylo v písemném uznání žalovaného uvedeno„ dluh ze dluh elektriky“. Žalovaná dopisem z 25. 5. 2021 písemně vyzvala žalovaného k zaplacení zbývající dlužné částky ve výši 66 000 Kč ve lhůtě do 20. 6. 2021 a upozornila žalovaného, že pokud dluh nebude v této lhůtě uhrazen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle § 2053 o. z. platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

8. Z podané žaloby vyplývá, že žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení dluhu vzniklého z titulu smlouvy o zápůjčce, která měla být dle žalobkyně mezi účastníky uzavřena v ústní formě a na jejímž podkladě si měl žalovaný půjčit od žalobkyně 80 000 Kč s tím, že se zavázal uvedenou částku žalobkyni vrátit do 31. 10. 2016. K těmto svým tvrzením však žalobkyně v průběhu řízení nepředložila jediný důkaz. Z jí předloženého uznání dluhu z 12. 11. 2016 totiž rozhodně nelze dovodit, že by právním důvodem vzniku žalovaným uznávaného dluhu byla smlouva o zápůjčce. Právní důvod vzniku dluhu je v předmětném písemném uznání vymezen jako„ dluh ze dluh elektriky“. Podle § 2053 o. z. uznání dluhu zakládá právní domněnku, podle níž určitý dluh v rozsahu uznání v době uznání trval, pouze za předpokladu, že je v uznání právní důvod vzniku dluhu jednoznačně vymezen tak, aby uznávaný dluh nebyl zaměnitelný s jiným dluhem. Přitom platí, že určitost uznávaného dluhu musí vyplývat přímo z písemného projevu dlužníka a nelze ji dovozovat z toho, že účastníkům muselo být známo, jaký dluh dlužník uznává (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 3851/2007). V řešené věci se přitom důvod vzniku dluhu uvedený v písemném uznání žalovaného neshoduje s důvodem vzniku dluhu, jehož zaplacení se žalobkyně dle svých žalobních tvrzení v tomto řízení domáhala (písemné uznání dluhu neobsahuje jakoukoliv zmínku o tom, že by byl uznáván dluh vzniklý z titulu smlouvy o zápůjčce).

9. Současně je třeba zdůraznit, že smlouva o zápůjčce je tzv. reálným kontraktem, což znamená, že k jejímu uzavření nepostačují příslušné projevy vůle smluvních stran, tedy dosažení jejich konsenzu ohledně smluvních podmínek, ale je nutné také faktické přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Je-li tedy předmětem zápůjčky poskytnutí peněžních prostředků, musí dojít k jejich faktickému předání vydlužiteli. Teprve tímto okamžikem dochází k uzavření smlouvy a vydlužiteli vzniká povinnost k vrácení předmětu zápůjčky. Vztaženo na projednávanou věc, aby mohla být žalobkyně se svým nárokem v řízení úspěšná, musela by nejen tvrdit, ale také prokázat, že žalovanému poskytla v hotovosti částku 80 000 Kč, neboť teprve v tom okamžiku by bylo možné uvažovat o tom, že žalovanému vznikla povinnost uvedenou částku žalobkyni vrátit, ať už z titulu závazku plynoucího ze smlouvy o zápůjčce (§ 2390 o. z.), nebo z titulu práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.).

10. Tím, že se žalobkyně nezúčastnila jednání, které soud ve věci nařídil, se připravila o možnost, aby jí soud poskytl příslušné procesní poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. v tom smyslu, že aby mohla být se svou žalobou úspěšná, je povinna označit důkazy k prokázání svých žalobních tvrzení. Soud nepřehlédl, že žalobkyně jej ve své písemné omluvě z nařízeného jednání žádala, aby ji případně vyzval k doplnění rozhodujících skutkových tvrzení nebo důkazů k jejich prokázání, pokud nebude mít za dostatečné důkazy, které žalobkyně předložila spolu s podanou žalobou. Této žádosti však reálně nebylo možné vyhovět, neboť zmíněná omluva byla soudu doručena teprve 12. 4. 2022, tedy pouhé dva dny před termínem nařízeného jednání ve věci. Žalobkyni tedy již nebylo možné příslušnou výzvu k doplnění důkazů doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb před termínem nařízeného jednání ve věci. Navíc je třeba poukázat na to, že ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu soud poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/10). Jinými slovy, pokud by se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila s dostatečným časovým předstihem, případně na sebe alespoň uvedla např. telefonický kontakt, soud by se jí samozřejmě pokusil informovat o tom, že z jí předložených důkazů nelze mít žalobou uplatněný nárok za prokázaný. V situaci, kdy se z nařízeného jednání omluvila až těsně před jeho konáním, přičemž navíc z její omluvy nevyplývá, že by jí v účasti u jednání bránily nějaké závažné důvody, však soud již neměl reálnou možnost žalobkyni zkontaktovat. Zároveň neshledal důvod pro to, aby jednání ve věci odročoval na pozdější termín pouze z toho důvodu, aby mohlo být žalobkyni poskytnuto příslušné procesní poučení, neboť bylo věcí žalobkyně (řádně a včas k jednání předvolané), aby se k nařízenému jednání soudu dostavila, případně sdělila relevantní důvody, které jí v účasti u jednání brání.

11. S ohledem na shora uvedené soudu nezbylo, než podanou žalobu z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní zamítnout (výrok I. rozsudku).

12. Z procesního hlediska byl v řízení zcela úspěšným účastníkem žalovaný, neboť podaná žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. by tak žalovanému mělo vůči žalobkyni svědčit právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný však zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným a dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok II. rozsudku).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.