OSSY 16 C 191/2022-118

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:; právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:; celé jméno žalovaného, narozený dne datum ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o určení vlastnického práva k nemovitostem

I. Žaloba o určení, že nemovitost o velikosti 19 m2, parc. č. st. číslo, zastavěná plocha a nádvoří, k. ú. okres, kde státní správu katastru nemovitostí ČR vykonává stát. instituce, stát. instituce, je ve vlastnictví žalobkyně, a o uložení povinnosti žalobkyni zaplatit žalovanému náhradu za tuto nemovitost ve výši 72 200 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 12 872,80 Kč, a to k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala určení vlastnictví pozemku p. č. st. číslo v k. ú. okres, po změně žaloby u jednání, uložení povinnosti žalobkyni zaplatit žalovanému částku 72 200 Kč. Tvrdila, že je výlučným vlastníkem domu adresa (dále jen„ dům“), který z většiny (84 m2) leží na pozemku p. č. st. číslo, který rovněž vlastní žalobkyně. Menšinovou částí (19 m2) leží na pozemku žalovaného p. č. st. číslo, který vznikl rozdělením původního pozemku parcelní číslo o výměře 274 m2 (dále„ původní pozemek“). Žalobkyně dovozuje, že původní vlastník domu stavěl v dobré víře, že staví na svém pozemku, přičemž v malé míře přesáhl na původní pozemek. Stavba takto stojí bezmála 40 let. Má tedy za to, že bylo naplněno ustanovení o přestavku, které se posuzuje zpětně ke dni zřízení stavby a nehraje tedy roli, že později byl z původního pozemku parcelní číslo o výměře 274 m2 vyčleněn pozemek p. č. st. číslo. Žalobkyně se tedy na základě přestavku stala vlastníkem pozemku p. č. st. číslo o výměře 19 m2, žalovanému za to náleží náhrada 72 200 Kč stanovená znaleckým posudkem.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Tvrdil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, nabyla dům v prosinci 2020 v dražbě konané v rámci insolvenčního řízení. V rámci dražby byl zveřejněn znalecký posudek s upozorněním, že část domu se nachází na pozemku parcelní číslo (původní pozemek), který má jiného vlastníka. právnická osoba chtěla od žalovaného zakoupit část původního pozemku, na kterou dům přesahuje, přičemž byla ujednána kupní cena 350 000 Kč. Z prodeje však nakonec sešlo z důvodu na straně společnosti právnická osoba Nakonec došlo dne 23. 7. 2021 k uzavření nájemní smlouvy, kterou žalovaný pronajal část původního pozemku do 31. 12. 2023 za částku 30 000 Kč s inflační doložkou. V důsledku fúze sloučením došlo k převodu domu na žalobkyni. Strany spolu následně komunikovaly ohledně dalších svých sporů a ze strany žalobkyně došlo k nabídce odkupu dotčené části pozemku za 500 000 Kč. K rozdělení pozemku geometrickým plánem se vznikem pozemku p. č. st. číslo došlo bez vědomí a souhlasu žalovaného. Následně spolu strany opět komunikovaly ohledně dalších sporů a dne 6. 5. 2022 došlo k úpravě nájemného na 34 000 Kč, avšak později byl žalovaný opět vyzván k uzavření kupní smlouvy, žalovaný nabídl prodej za částku 450 000 Kč, ovšem bez odezvy. Ustanovení o přestavku nemohou být dle žalovaného aplikována, neboť v době zřízení části stavby zasahující na původní pozemek v roce 1981 byly všechny dotčené pozemky, dnes označené jako p. číslo p. číslo p. č. st. číslo a p. č. st. číslo, ve vlastnictví jediné osoby, a to paní jméno příjmení. Nejednalo se tedy o stavbu zřízenou na cizím pozemku. Zároveň stavba nezasahuje malou částí na původní pozemek a nejedná se o malou část pozemku. Dům má celkovou plochu 103 m2, z čehož 19 m2 zasahuje na původní pozemek o výměře 274 m2. Na původním pozemku se tedy nachází 18,45 % plochy domu, přičemž přesah domu zabírá 6,93 % plochy pozemku. Dle žalovaného nebyl dán ani právní zájem na požadovaném určení, neboť právní postavení stran je jisté – žalobkyně má právo užívat pozemek žalobce na základě nájemní smlouvy až do datum.

3. Soud věc projednal a na základě provedených důkazů učinil následující zjištění:

4. Mezi stranami nebylo sporné (protokol na č. l. 114), že dům žalobkyně adresa stojí výměrou 84 m2 na pozemku žalobkyně st. parcelní číslo v k. ú. okres a výměrou 19 m2 na pozemku žalovaného st. parcelní číslo v k. ú. okres. Pozemek žalovaného byl původně součástí jiného pozemku žalovaného parcelní číslo v k. ú. okres o původní výměře 274 m2 adresa má současnou podobu a půdorys cca 40 let, tj. od 80. let 20. století.

5. Z ohlášení drobné stavby ze dne 2. 7. 1987 (č. l. 81 vzadu) soud zjistil, že toto ohlášení podávala paní jméno příjmení, ohlášení je sice z drobné části zakryto skvrnou, je však stále čitelné, že se jedná o stavbu na p. číslo má jít o nahrazení dřevěné kůlny kůlnou zděnou, přičemž paní příjmení prohlašuje, že k pozemku má vlastnické právo.

6. Z dopisu ze dne 8. 7. 1981 (č. l. 82) soud zjistil, že tehdejší MNV v obec vyzval paní příjmení, aby znovu vyplnila formulář ohlášení stavby a uvedla přesnou adresu stavebníka, číslo pozemku podle evidence nemovitostí a přiložila jednoduchou projektovou dokumentaci.

7. Z ohlášení drobné stavby ze dne 14. 7. 1987 (č. l. 82 vzadu) soud zjistil, že toto ohlášení podávala paní jméno příjmení. Jedná se o stavbu na p. číslo má jít o nahrazení dřevěných dřevníků dřevníkem zděným s plechovou střechou, přičemž paní příjmení prohlašuje, že k pozemku má vlastnické právo.

8. Z plánku (č. l. 83) soud zjistil umístění dřevníku.

9. Ze sdělení k ohlášení drobné stavby ze dne 14. 7. 1981 (č. l. 81) soud zjistil, že tehdejší MNV v obec sdělil paní jméno příjmení, že k hlášení drobné stavby - stavební úpravy objektu okres, A. příjmení číslo, na pozemku parcelní číslo není námitek.

10. Z geometrického plánu ze dne 26. 1. 2022 (č. l. 87) soud zjistil, že tímto plánem byl pozemek parcelní číslo rozdělen na pozemky p. číslo st. p. číslo st. p. číslo pozemek p. č. st. 22 byl rozdělen na pozemky st. p. č číslo a st. parcelní číslo. Původní pozemek st. parcelní číslo nesousedí s pozemkem parcelní číslo.

11. Z pozemkové knihy – knihovní vložky číslo pro katastrální obec a soudní okres okres (č. l. 93 a 94) soud zjistil, že v této vložce byly zapsány pozemky st. parcelní číslo a parcelní číslo, přičemž na pozemku parcelní číslo stála chalupa adresa. První vlastník (spoluvlastníci ideálních polovin) je zapsán roku číslo, přičemž až do roku 1964, kdy byla posledním zápisem zapsána jako jediný vlastník obou pozemků paní jméno příjmení, nebylo odděleno vlastnictví pozemků parcelní číslo a parcelní číslo (oba pozemky vždy ve /spolu/vlastnictví jednoho vlastníka nebo spoluvlastníků). Nabytí vlastnictví paní jméno příjmení je dále prokázáno notářským zápisem ze dne ze dne 5. 5. 1960 (č. l. 95) a usnesením státního notářství ze dne 31. 3. 1964 (č. l. 100).

12. Z listiny označené pol. VZ číslo (č. l. 107) soud zjistil, že v době, kdy paní příjmení vlastnila pozemky st. parcelní číslo a parcelní číslo, došlo k rozdělení pozemku parcelní číslo na pozemky p. číslo parcelní číslo.

13. Z rozhodnutí státního notářství ze dne 19. 12. 1991 soud zjistil, že po paní příjmení zdědili pozemky st. parcelní číslo, p. číslo parcelní číslo (a také parcelní číslo) pan jméno příjmení a paní jméno příjmení (každý id. polovinu).

14. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná zjištění, neboť by byla vzhledem k právnímu posouzení nadbytečná (listiny týkající se nabytí vlastnického práva žalobkyní a její bezprostřední právní předchůdkyní by mohly mít vliv na pozdější dobrou víru, nikoliv na dobrou víru v době stavby, stejně tak vzájemná komunikace mezi stranami, nájemní smlouva a její dodatky; trestní příkaz zdejšího soudu je jednak nepravomocný, jednak ani případný trestný čin žalovaného v roce 2022 nemohl mít vliv na okolnosti v době vzniku stavby).

15. Z učiněných zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

16. Dům žalobkyně adresa stojí výměrou 84 m2 na pozemku žalobkyně st. parcelní číslo v k. ú. okres a výměrou 19 m2 na pozemku žalovaného st. parcelní číslo v k. ú. okres. Pozemek žalovaného byl původně součástí jiného pozemku žalovaného parcelní číslo v k. ú. okres o původní výměře 274 m2 adresa má současnou podobu a půdorys cca 40 let, tj. od 80. let 20. století (nesporná tvrzení). K přesahu na pozemek parcelní číslo došlo úpravami v roce 1981 (ohlášení drobné stavby z 2. a 14. 7. 1981, dopis z 8. 7. 1981 a sdělení MNV z 14. 7. 1981 – v opraveném ohlášení a sdělení MNV je sice uveden pozemek p. číslo nicméně ten s pozemkem st. parcelní číslo, na kterém se stavba adresa převážně nachází, nesousedí, muselo se tedy jednat o pozemek p. číslo čemuž odpovídá i původní ohlášení drobné stavby ze dne 2. 7. 1981). Pozemky nyní označené jako p. číslo st. p. číslo st. p. číslo st. p. č číslo a st. parcelní číslo byly minimálně v období číslo – 19. 12. 1991 vždy ve vlastnictví stejného vlastníka či stejných spoluvlastníků (pozemková kniha – knihovní vložka číslo ve spojení s rozhodnutím státního notářství ze dne 19. 12. 1991).

17. Po právní stránce soud posoudil věc takto:

18. Ve věci byl dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť byl tvrzen rozpor mezi stavem zapsaným a skutečným.

19. Podle § 1087 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), platí, že zasahuje-li trvalá stavba zřízená na vlastním pozemku jen malou částí na malou část cizího pozemku, stane se část pozemku zastavěného přestavkem vlastnictvím zřizovatele stavby; to neplatí, nestavěl-li zřizovatel stavby v dobré víře.

20. Podle § 3059 OZ platí, že je-li stavba zřízena na několika pozemcích, použijí se § 3056 až 3058 jen ve vztahu k pozemku, na němž je převážná část stavby. Stane-li se stavba součástí tohoto pozemku, použije se ve vztahu k pozemkům, na něž části stavby přesahují, ustanovení o přestavku.

21. V posuzované věci bylo zřejmé, že dům adresa, který je součástí pozemku nyní označeného jako p. č. st. číslo (dříve část pozemku p. č. st. 22), je trvalou stavbou. K přesahu na pozemek dříve označený jako p. číslo nyní p. číslo došlo v 80. letech 20. století, dle odkazu druhé věty ustanovení § 3059 OZ je však tuto situaci nutno posuzovat podle ustanovení o přestavku, tj. podle § 1087 odst. 1 OZ.

22. Ustanovení § 1087 odst. 1 OZ ve svém textu sice výslovně nestanoví, k jakému okamžiku je třeba hodnotit skutečnost, zda stavba přesahuje na cizí pozemek, avšak tuto problematiku vysvětlil Nejvyšší soud, na což správně odkázal žalovaný ve svém vyjádření. S ohledem na podrobné rozebrání, které se problematice okamžiku, ke kterému je třeba posuzovat naplnění podmínek přestavku, dostalo v rozhodnutí Nejvyššího soudu, následuje obsáhlá citace rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2851/2015:

23. „ Smyslem právní úpravy § 3059 o. z. není zavedení pravidla, aby v případě, kdy je stavba zřízena na některém z pozemků z převážné části, by se ve zbylém rozsahu u dalšího pozemku (pozemků) bez dalšího aplikovalo ustanovení o přestavku. Bylo by totiž v rozporu se zásadami, na nichž je občanský zákoník založen, aby se mohl stát vlastník stavby vlastníkem cizího pozemku za situace, kdy by si byl vědom toho, že svou stavbu zřídil – byť jen částečně – na cizím pozemku; občanský zákoník totiž chrání dobrou víru a nikoliv jednání nepoctivé (srovnej např. § 6 o. z.). I pro případy předvídané v § 3059 větě druhé o. z. platí, že se pro použití přestavku vyžaduje naplnění podmínek obsažených v § 1087 o. z. Jinými slovy řečeno, zákon je třeba vykládat tak, že se prostřednictvím § 3059 věty druhé o. z. rozšiřuje toliko aplikace ustanovení o přestavku i na stavby zřízené před 1. 1. 2014 alespoň zčásti na cizím pozemku, ale nemodifikují se jím podmínky pro uplatnění přestavku (tj. pro posouzení situace jako přestavku) obsažené v § 1087 o. z. (k tomu srovnej Melzer, F. – Tégl, P. a kolektiv. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654 Praha: Leges, 2014, str. 1170, marg. č. 124).

24. Institut přestavku podle § 1087 o. z. systematicky spadá do úpravy režimu staveb zřízených na cizím pozemku bez existence oprávnění na cizím pozemku stavět (§ 1084 a násl. o. z.). Právní úprava staveb zřízených na cizím pozemku přitom s ohledem na různé skutečnosti, zejména s ohledem na dobrou víru stavebníka, stanoví různé právní následky takové činnosti. Základním předpokladem pro aplikaci ustanovení o přestavku je skutečnost, že stavebník zřizuje stavbu na cizím pozemku v dobré víře, že tak činí na svém vlastním pozemku, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Tento předpoklad není naplněn tehdy, jestliže je stavba zřizována na cizím pozemku, ačkoliv stavebník v dobré víře není, a ani tehdy, má-li stavebník ke zřízení stavby na cizím pozemku platný právní titul; o dobré víře ve vztahu k tomu, že stavebník staví na vlastním pozemku, nelze v tomto případě uvažovat právě pro existenci takového právního titulu.

25. Z toho lze argumentem a contrario dovodit, že byla-li stavba zřízena zčásti na cizím pozemku na základě platného existujícího oprávnění (např. nájmu, věcného břemene apod.), nelze uvedená ustanovení (§ 3059 ve spojení s § 1087 o. z.) aplikovat, byť by později oprávnění k umístění stavby zaniklo, neboť v době zřízení stavby se nejednalo o stavbu zřizovanou na cizím pozemku v dobré víře, že stavebník zřizuje stavbu na svém vlastním pozemku. To platí i pro situace, kdy stavba byla zcela zřízena na pozemku stavebníka, přičemž později se stavba z nejrůznějších důvodů stala zčásti stavbou na cizím pozemku; ani v těchto případech totiž není stavba zřizována na cizím pozemku. Uvedené závěry pak plně platí i pro stavby zřízené před 1. 1. 2014“

26. Tento závěr, se kterým se okresní soud ztotožňuje, byl potvrzen i Ústavním soudem v usnesení ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2222/17:„ Předpokladem pro aplikaci § 1087 občanského zákoníku o přestavku je skutečnost, že stavebník zřizuje stavbu na cizím pozemku v dobré víře, že tak činí na svém vlastním pozemku, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Citované ustanovení tak chrání stavebníka jednajícího v omluvitelném omylu, že staví na svém (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, č. j. 22 Cdo 4925/2016). Je-li stavba zřizována na cizím pozemku a má-li stavebník ke zřízení stavby na cizím pozemku platný právní titul, tak nelze uvažovat o dobré víře stavebníka, že staví na vlastním pozemku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, č. j. 22 Cdo 2851/2015, ve kterém byl následován nyní napadený rozsudek Nejvyššího soudu). V nyní posuzované věci není sporné, že v době výstavby přestavku byl u dotčených pozemků i staveb jednotný vlastnický režim - přestavek tak nebyl vybudován na cizím pozemku, čímž je vyloučena aplikace § 1087 občanského zákoníku. Vlastnické vztahy je v takovém případě nutné vyřešit již při jejich přerozdělování, nikoli ex post.“

27. V posuzované věci byl jednotný vlastnický režim dotčených nemovitostí minimálně v období 1882 – 19. 12. 1991, tedy i v 80. letech 20. století, kdy byl dům adresa rozšířen na pozemek parcelní číslo. Ustanovení o přestavku proto v této věci nelze aplikovat.

28. I kdyby ustanovení o přestavku bylo možné aplikovat, nebyla by splněna podmínka přesahu„ malou částí na malou část.“ Dům žalobkyně přesahuje svými 19 m2 na pozemek žalovaného, což je 18,45 % plochy domu, tedy skoro jedna pětina. Takovou část, která odpovídá podlahové ploše poměrně velkého pokoje, nelze rozhodně považovat za malou. Nadto důvodová zpráva dokonce používá ve vztahu k přestavku pojem„ nepatrná část“, úmyslem zákonodárce tedy zjevně bylo, aby výklad pojmu„ malá část“ směřoval k plochám skutečně malým (drobné přesahy zdí, plotů apod.)

29. Žalobkyně tedy na základě ustanovení o přestavku nemohla nabýt vlastnické právo k části pozemku p. číslo nyní tvořící samostatný pozemek p. č. st. číslo v k. ú. okres.

30. Vzhledem k tomu, že žalobní tvrzení nebyla dostatečně široká, aby umožňovala posouzení případných jiných možných právních důvodů vzniku vlastnického práva (chybělo např. tvrzení o okolnostech rozhodných pro počátek běhu vydržecí doby, zejména o okamžiku, kdy se držby pozemku p. číslo domu adresa ujaly rozdílné osoby – přičemž za této situace nelze postupovat podle § 118a o. s. ř. – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 22 Cdo 4072/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2560/2019), soud žalobu zamítl.

31. Plně úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen„ o. s. ř.“). Náklady řízení žalovaného sestávaly z: odměna advokáta za tři úkony právní služby podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a), § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 advokátního tarifu po 3 100 Kč, 3 x náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč, 2 x náhrada za půlhodinu promeškaného času dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu po 100 Kč, náhrada DPH 21 % náhrada cestovného za cestu okres – obec a zpět (39 km) při spotřebě nafty 5 l /100 km, ceně nafty 44,10 Kč a náhradě za používání motorového vozidla 5,20 Kč podle vyhl. č. 467/2022 Sb. 288,80 Kč Celkem tak náklady řízení žalovaného činily 12 872,80 Kč Tyto náklady je žalobkyně povinna zaplatit k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí či exekuce.