OSSY 10 C 224/2023-58

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Mášou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:O.K.Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_007⟫ Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 31 571 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 18 999 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení dalších 12 572 Kč s 28,17% úrokem ročně z částky 25 304 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení a s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 25 304 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uváděla, že uzavřela s žalovaným dne 25. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které byl žalovanému poskytnut standartní neúčelový úvěr, kdy žalobkyně poskytla žalovanému peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedla v souladu s čl. II. písm. b) smlouvy o úvěru na tzv. účet zákazníka uvedený žalovaným ve smlouvě a to dne 26. 10. 2022. Zbytek Peněžitých prostředků ve výši 2 500 Kč, převedla žalobkyně v souladu s čl. II. písm. b) smlouvy o úvěru na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalobkyně se s žalovaným ve smlouvě o úvěru zejména dohodla, že poskytnuté peněžité prostředky tedy předmětný úvěr společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby, v částce 40 000 Kč uhradí žalovaný v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč splatných vždy do každého 20-tého dne daného měsíce na účet žalobce, kdy splatnost 1. splátky byla dohodnuta na den 20. 11. 2022. Žalovaný v dohodnutých měsíční splátkách úvěr nesplácel řádně a včas, kdy v souladu s čl. IV. bod 1. písm. d) Smlouvy o úvěru došlo k zesplatnění úvěru, kdy žalovaný byl v prodlení s úhradou jedné splátky nebo jen její části, a to po dobu delší než dva měsíce a žalovanému bylo odesláno písemné oznámení o zesplatnění úvěru, přičemž v tomto případě okamžik splatnosti nastává dnem, kdy žalobkyně odeslala žalovanému písemné oznámení o zesplatnění úvěru dne 24. 7. 2023. Žalobkyně odeslala žalovanému celkem 3 upomínky ze dne 27. 5. 2023, 27. 6. 2023 a zesplatnění pro smlouvu č. hodnota ze dne 24. 7. 2023, které je zároveň oznámením o zesplatnění úvěru, jehož součástí je i předžalobní výzva dle §142a OSŘ, přičemž za každou písemně odeslanou upomínku v souladu s čl. IV., bod 4., písm. b) smlouvy o úvěru je žalovaný povinen uhradit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku. Žalobkyně požaduje uhradit tyto účelně vynaložené náklady tedy celkem částku ve výši 300 Kč (tj. 3 x 100 Kč). Žalovaný je v současné době v prodlení s úhradou částky celkem ve výši 27 034 Kč, která se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 5 899 Kč a zesplaněné části jistiny ve výši 21 135 Kč. Dlužné splátky 5 899 Kč se skládají z dlužných úroků ve výši 1 730 Kč a dluhu na jistině (úmor) ve výši 4 169 Kč. Celková dlužná jistina ke dni žaloby činí 21 135 Kč + 4 169 Kč, tedy 25 304,- Kč a na úrocích 1 730 Kč. Smluvní strany se v čl. I. smlouvy o úvěru dohodly na roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 28,17%. S ohledem na zesplatnění úvěru vznikla žalovanému rovněž povinnost k úhradě smluvního úroku z neuhrazené jistiny ve výši 21 135 Kč a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do okamžiku jejího úplného zaplacení. V dané věci žalobkyně nepožaduje sjednaný smluvní úrok v plné výši, ale touto žalobou požaduje jeho část odpovídající roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 28,17% z dosud neuhrazené jistiny a to od ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do okamžiku jejího úplného zaplacení. Úvěruschopnost žalobkyně před uzavřením Smlouvy o úvěru zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný žalobkyni prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a je schopen úvěr řádně splácet. Dle čl. IV. bod 2. písm. c) smlouvy o úvěru bylo mezi žalobkyní a žalovaným dohodnuto na každý jednotlivý případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 499 Kč s omezením jejího uplatnění do okamžiku, kdy se úvěr v důsledku prodlení žalovaného stane splatným (čl. IV. bod 1. smlouvy o úvěru). Žalovaný do okamžiku zesplatnění úvěru tj. do 24. 7. 2023 se dostal do prodlení se 6 splátkami, čímž žalobci vznikl v souladu s čl. IV. bod 2 písm. c) smlouvy o úvěru nárok na úhradu 6 smluvních pokut, které jsou splatné okamžikem prodlení žalovaného se zaplacením jednotlivé měsíční splátky úvěru, tedy den následující po 20. dni splatnosti příslušné měsíční splátky. Celkem je tedy žalovaný povinen z titulu smluvních pokut, zaplatit částku ve výši 6 x 499 Kč, tedy 2 994 Kč. Dále žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) smlouvy o úvěru a smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) smlouvy o úvěru, žalovaný je povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 27 034 Kč od 25. 7. 2023 do 8. 9. 2023, tedy částku ve výši 1 243 Kč.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Ve svém vyjádření ze 17. 10. 2023 namítal, že nárok žalobkyně se nezakládá na platném právním vztahu mezi ní a žalovaným. Nároky žalobkyně jsou založeny na neplatné smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný pokládá přitom za nesporné tvrzení žalobce, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 25. 10. 2022 s výší jistiny 30 000 Kč. Sporná dle žalovaného je platnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, o níž žalobkyně opírá právní titul své žaloby. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako spotřebitelem, jedná se o spotřebitelský úvěr v intencích zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na smlouvu a činnost smluvních stran tedy plně dopadají ustanovení tohoto zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Tyto své povinnosti však věřitel před uzavřením smluv řádně nesplnil. Žalobkyně si řádně nezjistila dostatečné informace o příjmech a výdajích žalovaného, které by byly podloženy relevantními doklady. Jak již bylo uvedeno výše, pro žalobkyni nemohly být dostačující pouze informace sdělené žalovaným, obzvlášť pokud jde o informace o příjmech a výdajích žalovaného. V této souvislosti odkazuje žalovaný na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1 As 30/2015-39. S ohledem na podobnost ustanovení týkajících se posuzovaní úvěruschopnosti v zákoně č. 145/2010 Sb. a v zákoně č. 257/2016 Sb. lze závěry Nejvyššího správního soudu vztáhnout i na obě smlouvy. Dle Nejvyššího správního soudu může s ohledem na konkrétní okolnosti případu být posouzení úvěruschopnosti spotřebitele učiněno na základě prohlášení spotřebitele, pouze pokud budou taková prohlášení podepřena relevantními doklady. Věřitel má povinnost aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, a nikoli se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná. Dle ust. § 78 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění této povinnosti mj. uchovává dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle ust. § 88 odst. 1. Pokud by tedy žalobkyně namítala, že úvěruschopnost mého klienta posoudila dostatečně, nechť splnění této své povinnosti prokáže patřičnými záznamy. Žalovaný má za to, že s ohledem na výše uvedené skutečnosti je smlouva neplatná, a to v důsledku porušení povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost před poskytnutím úvěru. Z této skutečnosti vyplývá, že žalobkyně může požadovat po mém klientovi pouze uhrazení poskytnuté částky, a nikoli uhrazení dalších poplatků. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

3. Na toto vyjádření žalovaného reagovala žalobkyně svým vyjádřením, ve kterém uvedla, že předmětný spotřebitelský úvěr byl dle smlouvy ze dne 25. 10. 2022 uzavřen s účinností ode dne 26. 10. 2022, kdy úvěr byl žalovanému schválen předložila žalobkyně k důkazu listiny, které byly použity v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy žalovaný prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy o úvěru je schopen řádně splácet, přičemž uvedené údaje žalobkyně zkoumala a tel. ověřovala, kdy si vyžádala výplatní pásky za dva kalendářní měsíce 08/2022, 09/2022 z pracovního poměru k zaměstnavateli právnická osoba IČ: IČO, kdy v dané věci byl žalovaný žalobcem mimo jiné prověřen v rámci databáze centrální evidence exekucí, databáze insolvenčního rejstříku, databáze katastru nemovitostí, kdy o posouzení úvěruschopnosti byl žalobcem učiněn zápis (posouzení úvěruschopnosti zákazníka č. hodnotaAnonymizovánoze dne 26. 10. 2022). Žalobkyně žalovaného prověřovala i telefonicky, kdy průměrná mzda od zaměstnavatele byla zjištěna ve výši 30 000 Kč, což koresponduje s doloženými výplatními páskami, kdy za kalendářní měsíc 08/2022 činila čistá mzda žalovaného 32 326 Kč, jež mu byla zaslána na jeho účet a za kalendářní měsíc 09/2022 činila čistá mzda žalovaného 35 358Kč, jež mu byla zaslána na jeho účet, kdy průměr z těchto mezd činí částku 33 842 Kč, přičemž v rámci tel. dotazu bylo ověřeno, že měsíční průměr mzdy se u žalovaného pohybuje nad 30 000 Kč. Žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti, dospěla k závěru, že celkovou výši spotřebitelského úvěru v částce 30 000 Kč při dohodnuté měsíční splátce 1 600 Kč je možné žalovanému v rámci spotřebitelského úvěru poskytnout, neboť z dokladů, které si žalobkyně pro posouzení úvěruschopnosti opatřila vycházelo, že měsíční splátku ve výši 1 600 Kč bude žalovaný schopen řádně splácet, kdy se jednalo zejména o výplatní pásky žalovaného za kal. měsíci 08/2022, 09/2022 negativní výpis žalovaného z centrální evidence exekucí ze dne 25.10.2022, negativní výpis žalovaného z insolvenčního rejstříku ze dne 25.10.2022, prohlášení tchyně ze dne 25.10.2022, informativní výpis z katastru nemovitostí, kdy tchyně žalovaného je vlastníkem parc.č. st. Anonymizováno/2 v obci adresa a kat. území adresa-předměstí, jehož součástí je rod. dům č.p. 694 informativní výpis z katastru nemovitostí, kdy žalovaný je id. spoluvlastníkem ve výši id. Anonymizováno parc.č. Anonymizováno/Anonymizováno v kat. území adresa posouzení nákladů na bydlení žalovaného ze strany žalobce, kdy žalobce ke dni uzavření smlouvy o úvěru vycházel i z normativních nákladů na bydlení pro nájemní bydlení, kde jsou částky na bydlení vyšší než u bydlení tzv. „u tchyně“, kdy dle nařízení vlády č. 507/2021Sb. v roce 2022 v obci adresa (s počtem obyvatel 73165) byly normativní náklady na nájemní bydlení jedné osoby dány částkou 5 626 Kč žalovaný ke dni uzavření smlouvy o úvěru neměl žádnou vyživovací povinnost výši existenčního a životního minima na jednotlivce, kdy jeho výše životního minima dle zákona č. 110/2006Sb, včetně nařízení vlády č. 204/2022Sb., kde dni uzavření smlouvy o úvěru činila částku 4 620 Kč a výše existenčního minima částku 2 980Kč, jakož i s přihlédnutím k průměrným výdajům obyvatelstva v roce 2016, a to zejména ze statistky rodinných účtu za rok 2016 (aktuální výdaje za rok 2017, 2018, 2019,2020,2021 Českého statistického úřadu nebyly zveřejněny) a jakož i časových řad výdajů na konečnou spotřebu domácností ČSÚ za rok 2016-2021, kdy tyto jsou pro srovnání přikládány, kdy pro rok 2022 nebyl údaj ČSU ke dni uzavření Smlouvy o úvěru ještě uveřejněn. Žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti, poskytnuté údaje telefonicky ověřovala, kdy prověřovala i údaje v databázi centrální evidence exekucí, databázi insolvenčního rejstříku, databáze katastru nemovitostí, kdy o tomto posouzení úvěruschopnosti byl žalobcem učiněn písemný zápis, přičemž žalobce v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného dospěl závěru, že žalovaný je schopen spotřebitelský úvěr dle Smlouvy o úvěru v pravidelných splátkách ve výši 1 600 Kč měsíčně žalobci řádně splácet, kdy mu po odečtení běžných výdajů (životního minima 4 620 Kč a nákladů na bydlení výši 5 700 Kč) zbyde částka 19 680 Kč měsíčně (tj. 30 000 – 4 620 – 5 700), ze které je žalovaný schopen hradit žalobci měsíčně splátku 1 600 Kč, a zároveň je i schopen hradit částku úvěru ve výši 1 949 Kč u právnická osoba a částku úvěru ve výši 1 500 Kč u právnická osoba. (tj. 19 680 – 1 600 – 1949 – 1 500), kdy žalovanému zbyde částka 14 631 Kč měsíčně.

4. Žalovaný se při jednáním ústy své zástupkyně vyjádřil tak, že žalobkyně neprověřila náležitě a dostatečně úvěruschopnost žalovaného, kdy prověřila pouze některé otázky a ty, které prověřila, neprověřila dostatečně pečlivě. Žalobkyně například předkládá výpis z evidence nemovitostí, přičemž ale podle zákona hraje otázka vlastnictví nemovitosti roli pouze tehdy, předpokládá-li se alespoň částečné uhrazení dluhu z výtěžku prodeje nemovitosti. Žalobkyně rovněž neprověřila další registry, které by mohly poukázat na dluhovou zatíženost žalovaného. Omezila se pouze na insolvenční rejstřík a centrální evidenci nemovitostí. Pominula však například registr SOLUS či další podobné instituce. Současně potvrzuji, že žalovaný na dluh zaplatil částku 8 501 Kč. Soud by tedy měl smlouvu o úvěru posoudit jako neplatnou a podle toho také rozhodnout s odkazem na příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Navrhl, aby soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl a pokud nedospěje k tomuto závěru, aby žalovanému uložil povinnost zaplatit pouze rozdíl mezi částkou skutečně poskytnutou žalovanému a částkou, kterou zaplatil bez jakéhokoliv příslušenství a tuto povinnost umožnil žalovanému splnit ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně předem splatných vždy do každého 20. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek, počínaje kalendářním měsícem počínající po právní moci tohoto rozsudku.

5. Žalující strana se z účasti na jednání omluvila, proto soud věc projednal bez její přítomnosti při jednání s odkazem na ustanovení § 101 odst. 2 a 3 o.s.ř.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, z formuláře pro formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z úvěrových podmínek vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 25. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které byl žalovanému poskytnut standartní neúčelový úvěr, kdy žalobkyně poskytla žalovanému peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedla v souladu s čl. II. písm. b) smlouvy o úvěru na tzv. účet zákazníka uvedený žalovaným ve smlouvě a to dne 26. 10. 2022. Zbytek Peněžitých prostředků ve výši 2 500 Kč, převedla žalobkyně v souladu s čl. II. písm. b) smlouvy o úvěru na účet zprostředkovatele jako jeho provizi. Žalobkyně se s žalovaným ve smlouvě o úvěru zejména dohodla, že poskytnuté peněžité prostředky tedy předmětný úvěr společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby, v částce 40 000 Kč uhradí žalovaný v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč splatných vždy do každého 20-tého dne daného měsíce na účet žalobce, kdy splatnost 1. splátky byla dohodnuta na den 20. 11. 2022. Smluvní strany se v čl. I. smlouvy o úvěru dohodly na roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 28,17%.. V čl. IV. bod 1. písm. d) Smlouvy o úvěru byla sjednána možnost zesplatnění úvěru v případ prodlení se splácením. Dále bylo dohodnuto, že za každou písemně odeslanou upomínku v souladu s čl. IV., bod 4., písm. b) smlouvy o úvěru je žalovaný povinen uhradit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč. Dle čl. IV. bod 2. písm. c) smlouvy o úvěru bylo mezi žalobkyní a žalovaným dohodnuto na každý jednotlivý případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 499 Kč s omezením jejího uplatnění do okamžiku, kdy se úvěr v důsledku prodlení žalovaného stane splatným (čl. IV. bod 1. smlouvy o úvěru). Podle čl. IV. bod 2 písm. b) smlouvy o úvěru došlo i ke sjednání smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) smlouvy o úvěru.

7. Skutečnost, že úvěr byl žalovanému poskytnut, byla prokázána z potvrzení o provedení transakce, podle které žalobkyně poskytla žalovanému peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedla v souladu s čl. II. písm. b) smlouvy o úvěru na tzv. účet zákazníka uvedený žalovaným ve smlouvě a to dne 26. 10. 2022. Zbytek Peněžitých prostředků ve výši 2 500 Kč, převedla žalobkyně v souladu s čl. II. písm. b) smlouvy o úvěru na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi.

8. Všechny tyto skutečnosti ostatně žalovaný nijak nezpochybňoval, nezpochybnil v zásadě ani tvrzení o tom, že žalovaný do okamžiku zesplatnění úvěru tj. do 24. 7. 2023 se dostal do prodlení se 6 splátkami a že mu byly zaslány celkem 3 upomínky včetně oznámení o zesplatnění, které je současně i předžalobní výzvou. Z tzv. bonity smlouvy vyplynulo, že žalovaný na úvěr zaplatil dne 26. 10. 2022 1 Kč, 21. 11. 2022 1 600 Kč, dne 15. 12. 2022 166 Kč, dne 16. 3. 2022 1 500 Kč, dne 18. 4. 2022 1 900 Kč a dne 15. 5. 2022 rovněž 1 900 Kč. Celkem tak zaplatil 8 501 Kč. Toto žalovaný prohlásil výslovně za nesporné.

9. Žalovaný žalobkyni vytýkal v zásadě pouze to, že nesprávně a nedostatečně prověřila jeho úvěru schopnost. Správně poukazoval na to, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako spotřebitelem, jedná se o spotřebitelský úvěr v intencích zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na smlouvu a činnost smluvních stran tedy plně dopadají ustanovení tohoto zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. V projednávané věci žalobkyně předložila formulář posouzení úvěru schopnosti zákazníka podle něhož žalovaný žil s manželkou, jeho příjem činil částku 30 000 Kč, příjmy domácnosti pak celkem 3 449 Kč, náklady na bydlení činí 5 700 Kč a je zatížen jinými úvěry v částce 3 449 Kč. Žalobkyně v tomto posouzení počítala normativní náklady na bydlení částkou 5 626 Kč, životní minimum činilo 11 410 Kč a nezabavitelná částka 10 246 Kč. Současně doložila, že žalovaný je podílovým spoluvlastníkem pozemkové parcely v k. ú. adresa, a předložila výplatní pásky žalovaného za srpen a září 2022, ze kterých skutečně vyplulo že za kalendářní měsíc 08/2022 byla uvedena čistá mzda žalovaného 32 326 Kč, a za kalendářní měsíc 09/2022 35 358 Kč. Současně však vyplývá, že na účet žalovaného byly v těchto měsících zaslány částky toliko 26 005 Kč a 29 004 Kč. Dle názoru osudu tak šlo právě o tyto částky s nimiž žalovaný mohl disponovat. Z výpisů z centrální evidence exekucí pak vyplynulo, že žalovaný neměl evidovánu žádnou exekuci a stejný výsledek vyplynul i z insolvenčního rejstříku, podle kterého žalovanému neběželo žádné ins. řízení. Náklady bydlení byly doloženy prohlášením rodiče – tchyně žalovaného podle kterého žalovaný přispívá na bydlení částkou 5 700 Kč.

11. Žalobkyně pak vychází z tzv. normativních nákladů, stanoveného životního minima i tzv. nezabavitelné částky. Zde se však dle názoru soudu jedná o obecné ukazatele. Žalobkyně měla dle názoru soudu více zkoumat konkrétní životní náklady žalovaného, což neučinila, respektive k tomuto zkoumání nepředložila žádný důkaz, přičemž tím, že se z jednání omluvila, se zbavila možnosti být o tomto neunesení důkazního břemene poučena. Jak shora uvedeno ani zjištění příjmu žalovaného nebylo zcela dostatečné, kdy nebylo vyjasněno, kdy žalobkyně nevyjasnila rozpor mezi částkami čisté vždy ve výplatních páskách a údaji z těchto pásek, kolik peněz jde na účet žalovaného. Pokud pak jde o další závazky žalovaného, žalobkyně se spokojila se zjištěním, že žalovaný hradí částku úvěru ve výši 1 949 Kč u právnická osoba a částku úvěru ve výši 1 500 Kč u právnická osoba., aniž by o těchto závazcích zjistil něco bližšího. Navíc dle názoru soudu existenci takových závazků nelze hodnotit jen tak, že se připočtou do nákladů úvěrovaného, aniž by se hodnotilo to, že žalovaný již v minulosti potřeboval spotřebitelský úvěr (dokonce dva), které v době, kdy si bere předmětný úvěr nemá ani splaceny. Žalobkyně tedy neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného prověřila dostatečně (částečně) a správně (rovněž částečně).

12. Je tedy zřejmé, že žalovaný nebyl schopen úvěr splatit a pokud žalobkyně úvěruschopnost žalovaného vyhodnotila tak, že žalovaný je schopen úvěr splatit, nevyhodnotila tuto otázku v souladu s ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně a žalovaná tedy uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. obč. zák., současně je však tato smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Podle druhé věty citovaného ustanovení je tak žalovaný povinen vrátit pouze poskytnutou částku. Jiné nároky nemá, a to ani nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 obč. zák.

13. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla částka úvěru 27 500 Kč prokazatelně poskytnuta a žalovaný zaplatil na úvěr částku 8 501 Kč, uložil soud žalovanému povinnost částku žalobkyni zaplatit částku spočívající v rozdílu těchto částek, tedy částku 18 999 Kč. Ve zbytku uplatněného nároku, tedy v částce 12 572 Kč, sjednaném úroku ve výši 28,17 % ročně z částky 25 304 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně ze stejné částky, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

14. Citované ustanovení § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru nemá žalobkyně nárok nejen na jiné částky než na poskytnutou jistinu, ale rovněž nemá nárok na zaplacení žalované částky ve standardní lhůtě 3 dnů podle § 160 odst. 1 o.s.ř.. citované ustanovení umožňuje soudu stanovit splatnost žalované částky. Soud proto vyhověl návrhu žalovaného a umožnil mu dluh zaplatit v navržených splátkách.

15. Žalobkyně měla ve věci úspěch co do částky 18 999 Kč a neúspěch co do částky 12 572 Kč, sjednaného úroku ve výši 28,17 % ročně z částky 25 304 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně ze stejné částky, vždy od 25. 7. 2023. Při dopočítání příslušenství až do okamžiku rozhodování soudu se tak poměr úspěchu a neúspěchu obou procesních stran blížil 50 %. Proto soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na ustanovení §142 odst. 2 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuci.