OSSY 9 C 121/2024-44

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0, IČO 07040024 Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 17 574,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 292,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 11. 4. 2024 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení 1 282,17 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 11. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 5 731,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 11. 4. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 574,24 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce č. hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 1. 11. 2019. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí zápůjčky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas své povinnosti ze smlouvy, proto došlo k zesplatnění celé zápůjčky, což bylo žalovanému oznámeno dne 24. 2. 2020. V důsledku zesplatnění zápůjčky a jejího nezaplacení byl vznikla žalovanému povinnost hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny ve výši 37 980 Kč, která sestávala z nesplacené jistiny zápůjčky a k ní přirostlého smluvního úroku k datu zesplatnění. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 12. 1. 2021, č. j. spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. 5. 2021, č. j. spisová značka, byla žalovanému mimo jiné uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 707,93 Kč, která představovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny, a to za dobu do 31. 8. 2020. Prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny zápůjčky však trvalo i po datu 31. 8. 2020, žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru i za následující období. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh z titulu této smluvní pokuty zcela nezaplatil, zaslala žalobkyně žalovanému výzvu k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 19 265,57 Kč od 1. 9. 2020 do 25. 3. 2024. Žalovaný ani přes výzvu dluh zcela neuhradil, proto se žalobkyně podanou žalobou domáhala zaplacení částky 17 574,24 Kč, která představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 19 265,57 Kč od 1. 9. 2020 do 25. 3. 2024. Kromě dlužné částky dále požadovala zákonný úrok z prodlení z této částky od 11. 4. 2024 do zaplacení.

2. Při jednání dne 9. 9. 2024 zástupce žalobkyně na podané žalobě setrval a navrhl, aby jí soud vyhověl v plném rozsahu. Žalovaný, ač řádně a včas k jednání předvolán, se bez omluvy nedostavil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Ze smlouvy o podnikatelské zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 1. 11. 2019 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému při splnění podmínek uvedených ve smlouvě peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to za účelem investiční zápůjčky. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku žalobkyni vrátit a současně jí zaplatit smluvní úrok ve výši 17 980 Kč, to vše ve 12 měsíčních splátkách po 3 165 Kč splatných vždy k 25. dni příslušného měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž bude zápůjčka vyplacena. Dle bodu 6.3. smlouvy bylo dále sjednáno, že pokud nebudou uhrazeny dvě splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas nebo se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části déle než 60 dnů, bude žalobkyně oprávněna odepřít plnění veškerých svých závazků ze smlouvy a současně automaticky dojde k zesplatnění zápůjčky, veškeré splátky až do konce sjednaného splátkového kalendáře se tedy stanou okamžitě splatnými, a to jak jistina zápůjčky, tak běžný úrok zápůjčky zahrnutý do těchto splátek. Zesplatněné splátky dle bodu 6.4. tvořily tzv. novou jistinu zápůjčky, kterou byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den následující po dni zesplatnění. Dle čl. 6.5. byl žalovaný v případě, že nezaplatí částku odpovídající nové jistině zápůjčky ani ve lhůtě 10 dnů ode dne zesplatnění, povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 25 % z aktuální výše dlužné nové jistiny zápůjčky. Tato smluvní pokuta byla splatná v den následující po dni vzniku povinnosti žalovaného k jejímu zaplacení. Dle bodu 6.7. smlouvy v případě, že neuhradí částku odpovídající nové jistině zápůjčky ani v den následujícím po dni zesplatnění, byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení.

4. Z dopisu z 24. 2. 2020 soud zjistil, že žalobkyně písemně oznámila žalovanému, že z důvodu jeho prodlení s úhradou splátky zápůjčky delšího než 60 dnů došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků žalovaného ze shora uvedené smlouvy, a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky ve výši 38 897 Kč, která sestávala ze zbývajících dlužných splátek dle původního splátkového kalendáře ve výši 37 980 Kč a ze smluvních pokut účtovaných dle bodu 6.1 písm. a) a b) smlouvy v celkové výši 917 Kč. Žalovanému byla k úhradě dluhu poskytnuta lhůta 10 dnů od data odeslání oznámení a byl poučen o tom, že v případě nezaplacení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

5. Z rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 12. 1. 2021, č. j. spisová značka, soud zjistil, že žalovaný byl tímto rozsudek zavázán uhradit žalobkyni 28 956,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 248,57 Kč od 17. 3. 2020 do 21. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 248,57 Kč od 22. 5. 2020 do zaplacení a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Dále byla žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 25 473,74 Kč s úrokem z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. citovaného rozsudku, zamítnuta (výrok II). Rozsudek byl v odvoláním napadené části výroku II. potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. 5. 2021, č. j. spisová značka. V předmětném řízení se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 54 430,24 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 48 392 Kč od 17. 3. 2020 do 21. 5. 2020 a z částky 47 392 Kč od 22. 5. 2020 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o podnikatelské zápůjčce uvedené v odstavci 3 tohoto odůvodnění. Žalovaná částka sestávala ze zbývající dlužné nové jistiny ve výši 36 980 Kč, smluvních pokut za prodlení žalovaného s úhradou dvou splátek úvěru v celkové výši 917 Kč účtovaných dle bodu 6.1. písm. a) a b) smlouvy, ze smluvní pokuty účtované dle bodu 6.5. smlouvy za prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny zápůjčky ve výši 9 495 Kč, která odpovídala 25 % z dlužné nové jistiny zápůjčky ke dni zesplatnění, a konečně ze smluvní pokuty účtované dle bodu 6.7. smlouvy rovněž za prodlení žalovaného se zaplacením nové jistiny úvěru ve výši 7 038,24 Kč, která odpovídala sjednané sazbě 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, kdy žalobkyně si tuto smluvní pokutu nárokovala za období od 26. 2. 2020 do data vyhotovení žaloby, tj. do 31. 8. 2020, a při výpočtu absolutní výše smluvní pokuty zohlednila žalovaným provedenou úhradu po zesplatnění zápůjčky. Smluvní pokutu dle bodu 6.7 smlouvy si žalobkyně nárokovala za období od 26. 2. 2020 do 31. 8. 2020 z nové jistiny úvěru ve výši 36 980 Kč. Novou jistinu úvěru soud s ohledem na nepřiměřenou výši úroku přepočítal, dospěl přitom k tomu, že žalobkyni svědčí právo na zaplacení nové jistiny zápůjčky toliko ve výši 19 265,57 Kč a na zaplacení související smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny 19 265,57 Kč od 26. 2. 2020 do 31. 8. 2020 v částce 3 737,93 Kč, kterou žalobkyni přiznal.

6. Z předžalobní upomínky ze dne 25. 3. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzván k úhradě částky 18 774,24 Kč, která sestávala z částky 17 574,24 Kč, představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny zápůjčky, a z částky 1 200 Kč, představující náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla upomínka odeslána žalovanému téhož dne.

7. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 1. 11. 2019 smlouvu o podnikatelské zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, úvěr byl zesplatněn, následně žalobkyně podala proti žalovanému žalobu na zaplacení částky 54 430,24 Kč s příslušenstvím, které bylo vyhověno co do částky 28 956,50 Kč s příslušenstvím, žaloba byla co do částky 25 473,74 Kč s příslušenstvím zamítnuta. Žalovaná částka mimo jiné sestávala ze smluvní pokuty účtované dle bodu 6.7. smlouvy rovněž za prodlení žalovaného se zaplacením nové jistiny úvěru ve výši 7 038,24 Kč, která odpovídala sjednané sazbě 0,1 % z dlužné nové jistiny ve výši 36 980 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, kdy žalobkyně si tuto smluvní pokutu nárokovala za období od 26. 2. 2020 do data vyhotovení žaloby, tj. do 31. 8. 2020, a při výpočtu absolutní výše smluvní pokuty zohlednila žalovaným provedenou úhradu po zesplatnění zápůjčky. Novou jistinu úvěru soud přepočetl s ohledem na přiměřenou výší úroku, dospěl přitom k částce 19 265,57 Kč, a smluvní pokutu za požadované období tedy žalobkyni přiznal pouze z této částky, přičemž v absolutní výši byla žalobkyni přiznána původním rozhodnutím smluvní pokuta 3 737,93 Kč. Následně žalobkyně předžalobní upomínkou ze dne 25. 3. 2024 vyzvala žalovaného k úhradě smluvní pokuty dle článku 6.7 smlouvy za období od 1. 9. 2020 do 25. 3. 2024 ve výši 17 574,245 Kč a nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč.

8. Po právní stránce soud posoudil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“). Jakkoliv je totiž smlouva označena jako „smlouva o podnikatelské zápůjčce“, jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky za splnění ve smlouvě vymezených podmínek. To jednoznačně ukazuje na to, že se jedná o konsenzuální kontrakt, tj. že smlouva je uzavřena již souhlasnými projevy vůle smluvních stran. Oproti tomu zápůjčka je kontraktem reálným, k jehož vzniku je třeba vedle dohody stran ještě faktické předání peněžních prostředků, přičemž zde z podstaty věci nemohou být smluveny jakékoliv povinnosti vydlužitele, jejichž splnění předchází poskytnutí peněžních prostředků zapůjčitelem.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

12. V řízení bylo prokázáno, že mezi stranami vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou dne 1. 11. 2019 ve smyslu § 2395 o. z. Součástí smlouvy o úvěru bylo i ujednání o smluvní pokutě, jejíhož zaplacení za dobu od 1. 9. 2020 do 25. 3. 2024 se žalobkyně domáhá podanou žalobou. Soud považuje za přiměřenou sjednanou denní sazbu požadované smluvní pokuty (0,1 % z dlužné částky), nikoliv však celkovou částku, kterou z titulu předmětné smluvní pokuty žalobkyně požaduje. Zákon o spotřebitelském úvěru po nabytí účinnosti novely č. 186/2020 Sb. (účinná od 24. 4. 2020) ve svém ust. § 122 odst. 5 stanoví, že souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v případě, kdy dlužník je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, a je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu, nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby. V daném případě se žalovaný dostal do prodlení těsně před účinností zmiňované novely, dle jejích přechodných ustanovení se tudíž toto omezení na požadovanou smluvní pokutu nevztahuje. I přesto má soud za to, že není možné požadovat smluvní pokutu za prodlení s úhradou peněžitého dluhu, byť v přiměřené denní sazbě, za neomezeně dlouhé období a v neomezené výši, a to obzvláště za situace, kdy smluvní pokuta narůstá postupem času do takové výše, která je již zcela nepřiměřená významu a povaze smluvní pokutou zajištěné povinnosti. Při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty je přitom nutné přihlížet k výši smluvní pokutou zajištěné částky, přičemž k tomuto závěru v rámci své rozhodovací praxe opakovaně dospěl také Nejvyšší soud ČR (viz. např. rozsudek ze dne 13. 11. 2009, č. j. 21 Cdo 4956/2007 nebo rozsudek ze dne 28. 2. 2013, č. j. 33 Cdo 3591/2012).

13. V řešené věci se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty, která v souhrnu s již dříve žalobkyni přiznanou smluvní pokutou přesahuje výši jistiny úvěru, který byl žalovanému poskytnut (absolutní výše doposud žalobkyní nárokované smluvní pokuty odpovídá částce 21 282,17 Kč, přičemž poskytnutá jistina úvěru činila 20 000 Kč). Pokud by soud postup žalobkyně akceptoval a přiznal jí smluvní pokutu v celé žalobou nárokované výši, v podstatě by tím předeslal, že žalobkyně se i do budoucna může domáhat v případě nadále trvajícího prodlení žalovaného zaplacení smluvní pokuty za další období a že absolutní výše smluvní pokuty teoreticky není nijak omezena. Takový postup však soud považuje za rozporný nejen s dobrými mravy, ale právě i se shora uvedenými judikatorními závěry. Soud si je dobře vědom toho, že smluvní pokuta má vedle své preventivní funkce (která v daném případě ve vztahu k žalovanému zjevně selhala, neboť žalovaný se i přes ujednanou smluvní pokutu dostal do prodlení s úhradou splátek úvěru) rovněž funkci paušalizované náhrady škody a také funkci sankční. To však neznamená, že její výše může být zcela neomezená a že bude de facto plnit roli jakéhosi vedlejšího zdroje, z něhož bude žalobkyně generovat svůj obchodní zisk.

14. Ze všech popsaných důvodů dospěl soud k závěru, že v rámci právního vztahu mezi účastníky lze akceptovat nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty maximálně do výše jistiny poskytnutého úvěru, tedy maximálně v částce 20 000 Kč. Pokud žalobkyně požadovala smluvní pokutu nad rámec této částky, pak je již třeba její nárok považovat za rozporný s dobrými mravy, byť tento svůj nárok opírá o příslušné smluvní ustanovení. Je však třeba připomenout jednu ze základních zásad, na kterých stojí naše soukromé právo, a sice zásadu vyjádřenou v § 8 o. z., podle níž zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Soud přitom v intencích řešené věci považuje za takové zneužití práva právě postup žalobkyně v tom rozsahu, kdy si nárokuje smluvní pokutu v částce převyšující jistinu poskytnutého úvěru.

15. Jistina úvěru v daném případě činila 20 000 Kč, smluvní pokuta za období od 26. 2. 2020 do 31. 8. 2020 v částce 3 707,93 Kč byla žalobkyni přiznána již rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 12. 1. 2021, č. j. spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. 5. 2021, č. j. spisová značka. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 292,07 Kč (20 000 Kč – 3 737,93 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 11. 4. 2024 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Nárok na zaplacení úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti prodlení žalovaného nastalo. Nárok na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části, tj. co do částky 1 282,17 Kč s příslušným zákonným úrokem z prodlení, soud žalobu výrokem II. zamítl, neboť v tomto rozsahu se již jednalo o smluvní pokutu přesahující jistinu úvěru.

16. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci pouze nepatrný neúspěch a náleží jí tak náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů jejího zastoupení ve výši 5 579,80 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění s právním rozborem, žaloba) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 cit. vyhl a jeden úkon právní služby po 1 820 Kč dle § 7 odst. 5 cit. vyhlášky (účast u jednání dne 9. 9. 2024), dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a jedna paušální náhrada po 300 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. b) cit. vyhl., tedy celkem paušální náhrady ve výši 600 Kč. Dále jsou náklady zastoupení tvořeny náklady spojenými s cestou zástupkyně žalobkyně k jednání konanému 9. 9. 2024, kterou absolvovala na trase Česká Třebová – Svitavy, na níž ujela celkem 52 km osobním vozem tov. zn. Škoda Octavia s průměrnou spotřebou nafty 4,9 l/100 km. Sazba základní náhrady za použití vozidla (5,60 Kč/l) a průměrná cena pohonných hmot (38,70 Kč/l motorové nafty), z nichž je třeba při výpočtu výše cestovních výdajů vycházet, se řídí vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí č. 398/2023 Sb. Při zohlednění uvedených částek činily výdaje spojené s cestou zástupkyně žalobkyně k jednání soudu celkem 390 Kč (52 * 5,6 + 0,52 * 4,9 * 38,70 = 390). Zástupkyni žalobkyně rovněž podle § 14 odst. 3 AT náleží náhrada za promeškaný čas cestou k jednání ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu strávenou na cestě, tedy celkem ve výši 200 Kč (2 * 100 Kč). Shora uvedené částky v celkové výši 3 910 Kč je pak ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. navýšit o 21% sazbu daně z přidané hodnoty (tedy o částku 821,10 Kč), neboť zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy náklady spojené se zastoupením žalobkyně činily 4 731,10 Kč. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 5 731,10 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

17. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce Pardubice.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon.